11 C 265/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 040 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky [částka] s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] a dále za dobu od [datum] do zaplacení roční úrok z prodlení z částky [částka] ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníku [obec] národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s její právní předchůdkyní [datum] smlouvu o půjčce [číslo] přičemž své povinnosti ze smlouvy nesplnil a žalovanou částku dluží doposud.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, když původním smluvním partnerem žalovaného nebyla žalobkyně, nýbrž společnost [právnická osoba] Žalobkyně v této souvislosti předložila k důkazu smlouvu o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Soud v rámci dokazování zjistil, že celé partie této smlouvy byly odstraněny (vyňaty). Je tedy zřejmé, že soudu byla předložena upravená listina, o níž má soud pochybnosti o její původnosti a obsahu a dále také o relevantnosti skutečností, které má listinný důkaz prokazovat. V této souvislosti soud výslovně upozorňuje, že je zakázáno předkládat soudu listinný důkazní prostředek, který má podstatný význam pro rozhodnutí, jenž je pozměněný. Soud proto dospěl k závěru, že předložený listinný důkaz spočívající v neověřené kopii smlouvy o postoupení pohledávky je nezpůsobilý prokázat skutková tvrzení žalobkyně a k prokázání tvrzení je třeba úředně ověřené kopie či originálu listiny, na které nebudou chybět celé partie textu (čl. I odst. 4, 5, 7; čl. II odst. 1 písm. c) a násl., odst. 3, 5, 6, 11; čl. III odst. 2 až 12; čl. IV odst. 2 až 6; čl. V odst. 1 a násl.; čl. VI odst. 2 až 12; čl. VII odst. 8; čl. X odst. 2, 3, 7 a 8; čl. XI odst. 11; čl. XII odst. 16; části dalšího textu v jinak zachovaných ustanoveních a příloha). Vzhledem k omluvené neúčasti žalobkyně při jednání soud nemohl žalobkyni vyzvat, aby předložila originál listiny či úředně ověřenou kopii smlouvy či alespoň takovou kopii smlouvy, která nebude v takovém rozsahu pozměněná, a tak bude soud s to v rámci dokazování potvrdit (či vyvrátit) skutková tvrzení žalobkyně stran postoupení pohledávky.

4. Rovněž tak žalobkyně neprokázala, že by bylo postoupení pohledávky žalovanému oznámeno původním věřitelem, co by k prokázání aktivní legitimace žalobkyně postačovalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu rozsudku ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Žalobkyně v této souvislosti sice předložila notifikační listinu datovanou [datum] adresovanou žalovanému s uvedením firmy původní věřitelky, avšak součástí jednoho dokumentu je i písemnost samotné žalobkyně a žádný listinný důkaz pak neprokazuje, že by sama původní věřitelka žalovanému zasílala jakoukoliv písemnost, jediné odeslání z té doby je doloženo podacím lístkem z [datum], kdy je odesílatelem žalobkyně. Žalobkyně pak netvrdí a neprokazuje oprávnění žalovaného za původní věřitelku notifikovat.

5. O příslušná procesní poučení se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu. V tomto směru pak soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně sice relevantní skutečnosti tvrdí (břemeno důkazní), avšak tato hodnověrně neprokazuje (břemeno důkazní), když předložené důkazy mají dílem pochybnou a dílem nedostatečnou důkazní relevanci. Nejedná-li se o zákonem předpokládané situace, kdy soud dokazování neprovádí, nelze nároku vyhovět pouze na základě tvrzení žalobkyně.

6. Pokud jde o právní hodnocení, soud uzavírá, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávky za žalovaným ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2019 Sb., občanského zákoníku, na žalobkyni.

7. Žalobkyně tedy neprokázala svoji aktivní legitimaci v tomto sporu, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.). S ohledem na tuto skutečnost, že pak soud nezabýval samotným uplatněným nárokem.

8. Soud provedl dokazování výpisem obchodního rejstříku, seznamem„ stránka 103 z 109“ a předžalobní výzvou, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.

9. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).