11 C 82/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 57 159 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 57 159 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 752,13 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 756,03 Kč, s úrokem ve výši 19,38 % ročně z částky 23 966,25 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 19 016,23 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 966,25 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 19 016,23 Kč za dobu od 30. 11. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 18. 11. 2020, domáhala po žalované zaplacení částky 57 159 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se jedná o dluh žalované ze smlouvy o úvěru [číslo] (jistina ve výši 23 966,25 Kč, poplatky ve výši 6 948,75 Kč, příslušenství) a ze smlouvy o úvěru [číslo] (jistina ve výši 19 016,23 Kč, poplatky ve výši 7 227,77 Kč, příslušenství). Z žalované jistiny žalobkyně požadovala smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení. Pohledávka za žalovanou byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupena na žalobkyni.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Soud se nejprve zabýval aktivní legitimací žalobkyně, když původním smluvním partnerem žalované nebyla žalobkyně, nýbrž společnost [právnická osoba] Žalobkyně v této souvislosti předložila k důkazu smlouvu o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019. Soud v rámci dokazování zjistil, že partie této smlouvy byly odstraněny (vyňaty). Je tedy zřejmé, že soudu byla předložena upravená listina, o níž má soud pochybnosti o její původnosti a obsahu a dále také o relevantnosti skutečností, které má listinný důkaz prokazovat. V této souvislosti soud výslovně upozorňuje, že je zakázáno předkládat soudu listinný důkazní prostředek, který má podstatný význam pro rozhodnutí, jenž je pozměněný. Soud proto dospěl k závěru, že předložený listinný důkaz spočívající v neověřené kopii smlouvy o postoupení pohledávky je nezpůsobilý prokázat skutková tvrzení žalobkyně a k prokázání tvrzení je třeba kopie či originálu listiny, na které nebudou chybět části textu (čl. II odst. 6, čl. III odst. 3, čl. VII odst. 9). Vzhledem k omluvené neúčasti žalobkyně při jednání soud nemohl žalobkyni vyzvat, aby předložila originál listiny či kopii smlouvy, která nebude v takovém rozsahu pozměněná, a tak bude soud s to v rámci dokazování potvrdit (či vyvrátit) skutková tvrzení žalobkyně stran postoupení pohledávky. Toto stanovisko soud navíc směrem k žalobkyni již artikuloval v rozsudcích vydaných pod sp. zn. 11 C 244/2021, 11 C 248/2021, 11 C 264/2021 a 11 C 265/2021, byť k jiné smlouvě a jinému původnímu věřiteli, a ve věci vedené pod sp. zn. 11 C 76/2022 v kontextu téhož původního věřitele. V relaci k těmto věcem je pak soudu známo také stanovisko žalobkyně, jež odkazuje na akceptaci pozměněné smlouvy o postoupení pohledávek v jiných soudních řízení jinými soudy. Soud ovšem má nadále za to, že soudu nemají být předkládány pozměněné listiny a pokud žalobkyně usiluje o utajení obsahu smlouvy o postoupení pohledávky, pak namísto nepřípustného upravování listiny spočívajícího v odstraňování partií smlouvy by bylo na místě u jednání soudu listinu doložit, anebo řádně doložit notifikaci, anebo předložit jiný důkaz, jehož obsah potvrdí žalobkynina tvrzení stran postoupení pohledávky, kdy právní řád žalobkyni v tomto směru z hlediska možného důkazu v zásadě nelimituje. Limitou je ovšem zákaz v řízení před soudem předkládat důkazní prostředek, o kterém účastník ví, že je pozměněný.

4. Předložená upravená verze smlouvy ovšem v čl. II odst. 3 váže účinky postoupení na zaplacení úplaty, resp. jinou dohodu účastníků. Žádná dohoda tvrzena a prokázána není, tvrzeno a prokázáno pak není ani zaplacení úplaty, tedy nelze dovodit, že by smlouva byla účinná.

5. Shora uvedené deficity by bylo možné překonat, byla-li by prokázána řádná notifikace žalované stran postoupení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu rozsudku ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 1328/2007). Žalobkyně v této souvislosti sice předložila notifikační listinu z 29. 11. 2019 adresovanou žalované s uvedením firmy původní věřitelky, avšak součástí jednoho dokumentu je i písemnost samotné žalobkyně a žádný listinný důkaz pak neprokazuje, že by sama původní věřitelka žalované zasílala jakoukoliv písemnost, jediné odeslání z té doby je doloženo podacím lístkem z 13. 12. 2019, kdy je odesílatelem žalobkyně. Žalobkyně pak netvrdí a neprokazuje oprávnění žalovanou za původní věřitelku notifikovat.

6. V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (důkazní povinnost). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, a ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 277/2009), přičemž soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 12 Cmo 106/2014) a absentující tvrzení pak nemůže nahradit ani dokazováním (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004, ze dne 24. 11. 2009, sp. zn. 28 Cdo 2953/2009, a ze dne 26. 5. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1396/2010, a nález Ústavního soudu ze dne 25. 7. 2012, sp. zn. I. ÚS 988/12). Byť tedy v obecné rovině je možné výjimečně připustit vylíčení skutečností odkazem na listinný důkaz (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2008, sp. zn. 29 Odo 742/2006, uveřejněný pod č. 38/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), jedná se o odkaz subsidiární a v žádném případě nepřichází v úvahu, že by nahrazoval skutková tvrzení sporných stran, zejména skutková tvrzení podstatná. Tím by byla popřena procesní odpovědnost žalobce za, tvrzení všech pro rozhodnutí významných skutečností; principiálním důsledkem by tu byla negace zásady projednací (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2004, sp. zn. 28 Cdo 705/2004). Žalobkyně tedy oprávnění notifikovat žalovanou za původního věřitele netvrdí, a tím ani neprokazuje. Mínila-li žalobkyně, že soud oprávnění dovodí ze smlouvy o postoupení, podotýká soud, že jednak by se jednalo o nepřípustný postup soudu deformující zásadu rovnosti zbraní a jednak ze smlouvy o postoupení nelze vycházet z důvodů, které soud vymezil již v bodě 3 odůvodnění.

7. O příslušná procesní poučení se žalobkyně připravila omluvenou neúčastí na jednání soudu. V tomto směru pak soud konstatuje, že řízení s účastníky není a nemůže být vedeno korespondenčním způsobem, když těžištěm soudního řízení má být jednání, při němž je prováděno dokazování. K tomu, aby účastník v řízení dostál své povinnosti tvrzení, slouží poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), které je soud povinen poskytnout účastníku, příp. jeho zástupci, kterému účastník udělil procesní plnou moc (srov. § 32 odst. 3 o. s. ř.), vyjde-li v průběhu řízení najevo, že účastník nevylíčil všechny rozhodné skutečnosti nebo je uvedl neúplně. Pouze tehdy, jestliže účastník ani přes řádné poučení podle ustanovení § 118a odst. 1 o. s. ř. neuvede všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti, lze učinit závěr o tom, že účastník neunesl břemeno tvrzení. Rozsah povinnosti účastníka tvrdit skutečnosti významné pro rozhodnutí věci je určena skutkovou podstatou (hypotézou) hmotněprávní normy, jež má být podle úsudku soudu použita k právnímu posouzení žaloby. Hypotéza právní normy vymezuje okruh rozhodujících skutečností, které je každý z účastníků povinen tvrdit a následně prokázat. Na úplnost právně významných skutečností tvrzených v žalobě a ve vyjádření k ní je tudíž třeba usuzovat na základě předběžné právní kvalifikace skutkového děje (skutku), kterým žalobce odůvodňuje opodstatněnost svého nároku, a na základě skutkových okolností, na nichž žalovaný buduje obranu proti uplatněnému nároku. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 1. 2009, sp. zn. 21 Cdo 5232/2007, ustanovení § 118a o. s. ř. upravuje jen poučovací povinnost soudu při jednání. Znamená to, že účastník, který se nedostavil k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, tím soudu znemožnil, aby mu poskytl poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř., jestliže soud projednal věc v nepřítomnosti takového účastníka v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, není oprávněn ani povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a není ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání. Soud tedy uzavírá, že žalobkyně sice relevantní skutečnosti tvrdí (břemeno důkazní), avšak tato hodnověrně neprokazuje (břemeno důkazní), když předložené důkazy mají dílem pochybnou a dílem nedostatečnou důkazní relevanci. Nejedná-li se o zákonem předpokládané situace, kdy soud dokazování neprovádí, nelze nároku vyhovět pouze na základě tvrzení žalobkyně.

8. Pokud jde o právní hodnocení, soud uzavírá, že provedeným dokazováním nebylo prokázáno, že došlo k postoupení pohledávek za žalovanou ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2019 Sb., občanského zákoníku, na žalobkyni.

9. Žalobkyně tedy neprokázala svoji aktivní legitimaci v tomto sporu, a proto soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

10. S ohledem na tuto skutečnost, že pak soud nezabýval samotným uplatněným nárokem, byť soud pro úplnost soud podotýká, že z provedeného dokazování také vyplynulo, že při sjednávání smlouvy nebyla řádně posouzena úvěruschopnost žalované, resp. toto bylo ryze formální (srov. karty zákazníka), a proto je smlouva o zápůjčce, jež byla k důkazu předložena, stižena absolutní neplatností (srov. rozsudek Soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020, OPR- Finance s.r.o. v. GK, věc C -679/18).

11. Soud provedl dokazování smlouvami o úvěru, výzvou k plnění, přehledy plateb, podacím lístkem, informací o zpracování osobních údajů, seznamem postoupených pohledávek a výpisem z obchodního rejstříku, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.

12. Při rozhodování o nákladech řízení soud vyšel z toho, že žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná a žalované žádné náklady řízení nevznikly, proto o nich rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá na jejich náhradu právo (výrok II.).