11 C 88/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem jméno celé jméno žalovaného bytem adresa o zaplacení 58 878,65 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se zastavuje co do částky 9 194,59 Kč.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 308,15 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>III. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 58 308,15 Kč za dobu 1. 12. 2022 do zaplacení.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 60 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 15 564,40 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] a žalovaným byla uzavřena dne 26. 5. 2019 smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému úvěr formou úvěrového rámce ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami. Protože se žalovaný dostal s úhradou splátek do prodlení, právní předchůdce žalobkyně s účinností ke dni 30. 11. 2022 prohlásil úvěr za splatný. Ke dni podání žaloby žalovaný dluží na jistině 58 308,15 Kč, na smluvním úroku 6 489,24 Kč, dále nesplacené měsíční poplatky za sjednané pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 1 318,35 Kč, poplatky za odeslání písemných upomínek ve výši 600 Kč, smluvní pokutu ve výši 570,50 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2022 právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni. Žalobkyně dále požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 1. 12. 2022 do zaplacení.

2. Podáním ze dne 20. 6. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky ve výši 8 407,59 Kč představující kapitalizovaný úrok, částky ve výši 570 Kč představující smluvní pokutu a částky 217 Kč představující náklady spojené s uplatněním pohledávky. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

3. Žalovaný v rámci podaného odporu k žalobě uvedl, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává, a to ani zčásti. Namítl neplatnost smlouvy z důvodu nedokonalého zkoumání jeho úvěruschopnosti a ke svým případným možnostem vrátit poskytnutou jistinu uvedl, že jeho jediným příjmem je invalidní důchod ve výši 23 665 Kč, z něhož jsou prováděny exekuční srážky ve výši 3 342 Kč pro pohledávku oprávněného [právnická osoba] U jednání zástupce žalovaného (jeho bratr) uvedl, že neví, jaké částky žalovaný vynakládá na své výdaje, tudíž neví, jakou částku by mohl splácet.

4. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že dne 26. 5. 2019 právní předchůdce žalobkyně [právnická osoba] [anonymizována tři slova] (dále též„ právní předchůdce“) a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se právní předchůdce zavázal poskytnout žalovanému úvěrový rámec do výše 45 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 22,68 %, s měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč a s pojistným ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splatných do 17. dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Dle čl. VII odst. 8 smlouvy činí smluvní pokuta za prodlení splatné splátky úvěru 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku činí 600 Kč a poplatek za odeslání upomínky k úhradě splatné splátky v měsíci následujícím po měsíci prodlení činí 100 Kč (viz cit. smlouva). Před poskytnutí úvěru právní předchůdce posoudil úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím údajů sdělených žalovaným v rámci smlouvy. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že jeho příjem ze zaměstnání ve společnosti [právnická osoba] činí 25 000 Kč, bydlí ve vlastním domě, jeho celkové výdaje činí 4 500 Kč a nemá žádné další finanční závazky v podobě splátky hypoték, jiných úvěrů apod. (viz cit. smlouva). Žalovaný finanční prostředky čerpal opakovaně, a to v celkové výši 160 619 Kč. Žalovaný celkem uhradil 109 087 Kč, na jistině ke dni 18. 10. 2022 dluží 58 308,15 Kč (viz tabulka čerpání úvěru – platební historie). Žalovaný následně již ničeho neuhradil, a to ani na předžalobní upomínku ze dne 3. 4. 2023 (viz výzva před podáním žaloby).

5. Podle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

6. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Společnost [anonymizována čtyři slova] pohledávku za žalovaným postoupila ve smyslu § 1879 a násl. o. z. žalobkyni, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2022, o čemž žalovaného informovala dopisem ze dne 16. 12. 2022. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec až do výše 45 000 Kč a žalovaný se zavázal jej splatit společně s úrokem ve výši 22,68 %, s měsíčním poplatkem za rezervaci úvěrových zdrojů ve výši 50 Kč a s pojistným ve výši 5,99 % z měsíční splátky úvěru, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši minimálně 5 % z dlužné částky, nejméně však 500 Kč, splatných do 17. dne příslušného měsíce počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byly peněžní prostředky čerpány. Mezi účastníky bylo nesporné samotné uzavření smlouvy, žalovaný nicméně namítal, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost.

11. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně v žalobě uvedla, že její právní předchůdce splnil svou zákonnou povinnost, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr. K tvrzení žalovaného, že úvěruschopnost nebyla řádně posouzena, žalobkyně sdělila, že veškeré informace ohledně prověření úvěruschopnosti žalovaného již přiložila k žalobě, přičemž s ohledem na shora uvedené bere žalobu částečně zpět, kdy nadále požaduje jen dlužnou jistinu. U jednání pak žalobkyně po procesním poučení ze strany soudu doplnila, že od jejího právního předchůdce má pouze informaci, že nahlížel do databáze SOLUS.

12. Jak vyplývá z právní úpravy a na ni navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), žalobkyně, resp. její právní předchůdce, který poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sám patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Právní předchůdce se spokojil toliko s příjmy a výdaji uvedenými žalovaným, aniž by tyto údaje blíže zkoumal a ověřil. Nevyžádal si například pracovní smlouvu, výplatní pásky či výpis z bankovního účtu, podle nichž by mohl ověřit výši příjmů uvedenou žalovaným. Žalovaný ve smlouvě uvedl, že bydlí ve vlastním domě, z čehož lze vyvodit, že jeho měsíční náklady na bydlení nebyly v době uzavření smlouvy vysoké, žalobkyni je však nutno vytknout, že tyto náklady rovněž nikterak její právní předchůdce neověřoval, a pokud žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdce prováděl lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI), tak k těmto tvrzením rovněž nepředložila žádné důkazy.

13. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.

14. Ač ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ve znění do účinnosti zák. č. 96/2022 Sb., jenž se na věc užije, naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, viz též rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18, či usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 10. 2021, Pl. ÚS 3/20), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Absolutní neplatnost v tomto případě pak potvrdil i zákonodárce novelou provedenou zák. č. 96/2022 Sb. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti v daném případě tedy způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

15. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z úvěru založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně třeba právní poměr mezi právním předchůdcem žalobkyně, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z.

16. Žalovaný obdržel od právního předchůdce částku 160 619 Kč náležející právnímu předchůdci, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný postupně právnímu předchůdci splácel (viz platební historie), přičemž na jistině mu ke dni 18. 10. 2022 dlužil 58 308,15 Kč. Vzhledem k tomu, že pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni, přičemž žalovaný žalobkyni následně již ničeho neuhradil, soud tak k zaplacení dlužné částky ve výši 58 308,15 Kč zavázal žalovaného svým rozhodnutím.

17. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., jenž jako zvláštní úprava zakládá neaplikovatelnost obecné úpravy obsažené v o. z. týkající se splatnosti dluhu. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

18. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na vrácení částky 58 308,15 Kč coby poskytnuté jistiny. Na úrok z prodlení žalobkyni nárok rovněž nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení; pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu zápůjčky, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je soud nucen stanovit splatnost svým rozhodnutím. Jelikož žalovaný prostřednictvím svého zástupce nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud však podotýká, že i ohledně pohledávky přiznané vykonatelným rozhodnutím lze uzavřít dohodu, kterou si účastníci sjednají, že dluh bude plněn ve splátkách (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2005, sp. zn. 20 Cdo 1962/2004), tzn. že žalovanému nic nebrání, aby se s žalobkyní následně dohodl na splátkovém kalendáři.

19. S ohledem na uvedené soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 308,15 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II.), naopak ve zbytku žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok III.).

20. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 60 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). V části, v níž vzala žalobu zpět, se jedná o její neúspěch, neboť ve smyslu § 146 odst. 2 věta první o. s. ř. zavinila, že řízení muselo být zastaveno a je povinna v této části hradit žalovanému jeho náklady řízení. Ve vztahu k původně uplatněné částce v celkové výši 72 914,50 Kč (jistina, úrok, poplatky, smluvní pokuta a úroky z prodlení) činí rozsudkem přiznaná pohledávka v celkové výši 58 308,15 Kč 80 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 20 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 60 % (80 % úspěch - 20 % neúspěch = 60 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 365 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 13 840 Kč (4× 3 460 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ adv. tar.“), za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., předžalobní výzva dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar. a účast u jednání dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (tj. 4× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 adv. tar., příslušející ke čtyřem úkonům právní služby), náhrady za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 adv. tar. (12× 100 Kč za 12 započatých půlhodin – za čas strávený cestou z [obec] do [obec] na jednání a zpět), náhrady cestovních výdajů ve výši 3 244 Kč dle § 13 odst. 1, 5 adv. tar. ve spojení s § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. (za použití [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka], na cestu z [obec] do [obec] k jednání konanému dne 14. 7. 2023 a zpět (2× 214 km) při spotřebě benzinu 95 oktanů pro kombinovaný provoz 5,8 l [číslo] km (dle předloženého technického průkazu vozidla) a ceně benzinu 41,20 Kč litr dle ust. § 4 písm. a) vyhl. č. 467/2022 Sb., v účinném znění, a sazbě 5,20 Kč km dle ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 4 091,60 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení ve výši 15 564,40 Kč (60 % z 25 940,60 Kč) je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

21. Lhůtu ke splnění uložených povinností stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.