11 C 98/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 167 103,39 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 165 903,39 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 51 999,17 Kč ode dne 17. 6. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 109 904,22 Kč ode dne 28. 6. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 2 000 Kč ode dne 26. 7. 2016 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 2 000 Kč ode dne 11. 8. 2016 do zaplacení a dále náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 102 159,51 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u soudu 19. 5. 2020, domáhala zaplacení částky 167 103,39 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná zastoupená [anonymizována čtyři slova] (dále jen„ EPK“), jež se žalobkyni prokázala plnou mocí ze dne 26. 6. 2013, uzavřela s žalobkyní smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny a smlouvu o sdružených dodávkách plynu, na jejichž základě žalobkyně dodala do odběrných míst žalované elektřinu a plyn, které vyúčtovala fakturou [číslo] z 2. 6. 2016 znějící na částku 51 999,17 Kč a fakturou [číslo] z 27. 6. 2016 znějící na částku 109 904,22 Kč, s ohledem na prodlení žalované pak žalobkyně využila smluvní oprávnění u v souvislosti s oběma fakturami pak vyúčtovala smluvní pokutu ve výši 2 000 Kč v každém jednotlivém případě.

2. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že EPK nebyla oprávněna smlouvy za žalovanou uzavřít, pročež jsou smlouvy neplatné, přičemž žalovaná oznámila nesouhlas se smlouvami bez zbytečného odkladu. EPK sice disponovala plnou mocí z 26. 6. 2013 od žalované, jež ovšem sloužila ke zcela jinému účelu.

3. Soud ve věci poprvé rozhodl rozsudkem ze dne 14. 7. 2020, č. j. 11 C 98/2020-128, kterým žalobu zamítl a zavázal žalovanou k náhradě nákladů řízení, když dovodil překročení zástupčího oprávnění ze strany EPK, jež sice smlouvy sjednat mohla, avšak pouze pro sebe jako odběratele, a tak, že ze smlouvy není zavázána žalovaná, nýbrž za odběr měla platit EPK. Usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 27. 10. 2020, č. j. 59 Co 226/2020-148, byl rozsudek zrušen, přičemž odvolací soud mj. uložil soudu prvního stupně, aby se zabýval tím, zda plná moc z 26. 6. 2013 byla platnou a dále výslovně uvedl, že zástupčí oprávnění je výslovně obsaženo v plné moci ze dne 26. 6. 2013 (body 21 až 23 odůvodnění). Odvolací soud tak pro soud prvního stupně závazným způsobem vymezil, že zástupčí oprávnění nebylo překročeno, byla-li plná moc platně sjednána. Z toho pak lze dovodit, že pokud žalovaná dovozuje, že plná moc nekoresponduje navazujícím smlouvám mezi EPK a žalovanou, ničeho to nemění na plné moci, která sama o sobě upravuje svůj rozsah.

4. Soud se proto, vázán právním názorem odvolacího soudu, nejprve zabýval platností plné moci ze dne 26. 6. 2013. V této souvislosti soud dokazováním zjistil, že zastupitelstvo žalované mělo ve funkčním období 2010 až 2014 devět členů (viz jmenné seznamy voleb), přičemž zastupitelstvo žalované si nevyhradilo schvalování plných mocí (viz nezpochybněná tvrzení žalované).

5. Soud dále učinil závěr o skutkovém stavu, že žalovaná dne 26. 6. 2013 udělila EPK plnou moc ke svému zastoupení před dodavateli a distributory energií při přehlášení odběru těchto energií a jednotlivých odběrných míst na nového dodavatele, jímž bude EPK, přičemž EPK byla oprávněna nakládat s odběrnými místy a odběrnými zařízeními žalované, kdy EPK byla oprávněna na základě smluvních vztahů s žalovanou uzavřít s dodavateli nové smluvní vztahy v místech dosavadních odběrů žalované a že jí náleží právo s těmito odběrnými místy a odběrnými zařízeními nakládat (viz plná moc a potvrzení o právních vztazích z 26. 6. 2013). EPK pak 2. 11. 2015 uzavřela s žalobkyní smlouvu o dodávce elektrické energie (viz smlouva [číslo]) a plynu (viz smlouva [číslo]), přičemž v záhlaví obou smluv je jako zákazník uvedena žalovaná (viz shodně obě smlouvy), přičemž EPK se při uzavření prokázala právě plnou mocí z 26. 6. 2013 (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Žalovaná 21. 12. 2015 oznámila, že smlouvy považuje za neplatné, když byly sjednány subjektem, jenž překročil svou pravomoc (viz sdělení z 21. 12. 2015), přičemž sdělení bylo adresováno EPK a [právnická osoba] (viz podací lístky). Žalobkyně se nároku po žalované původně domáhala v rámci rozhodčího řízení, nicméně Rozhodčí soud při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky vyslovil, že jeho pravomoc není dána, když EPK nebyla oprávněna uzavřít smlouvu jménem a na účet žalované, když k tomu neměla zástupčí oprávnění (viz usnesením rozhodčího soudu ze dne 9. 3. 2020, č. Rsp [číslo]). Žalobkyně žalované vystavila za dodávku elektřiny v období od 20. 1. do 12. 4. 2016 fakturu [číslo] znějící na částku 109 904,22 Kč, splatnou 27. 6. 2016 (viz citovaná faktura), za plyn v období od 1. 1. do 13. 4. 2016 pak fakturu [číslo] znějící na částku 51 999,17 Kč, splatnou 16. 6. 2016 (viz cit. faktura). Dále žalobkyně žalované vystavila fakturu [číslo] na částku 2 000 Kč, splatnou 25. 7. 2016, z titulu smluvní pokuty za neuhrazenou fakturu [číslo] (viz cit. faktura) a fakturu [číslo] na totožnou částku, splatnou 10. 8. 2016 v souvislosti s neuhrazenou fakturou [číslo] (viz cit. faktura). Smluvní pokuta byla v čl. 5 obchodních podmínek sjednána v obchodních podmínkách pro případ prodlení s úhradou jakékoliv částky déle než 10 dní po splatnosti (viz obchodní podmínky), přičemž obě smlouvy činily podmínky svou součástí (viz shodně obě smlouvy).

6. Soud provedl dokazování také tabulkou, výzvou k plnění, předžalobní upomínkou, doručenkou datové zprávy, smlouvou o energetickém poradenství, odstoupení od Smlouvy o energetickém poradenství, dohodou o spolupráci, rámcovou smlouvou, přípisem, znaleckým posudkem, daty OPM, metodickým doporučením, oznámením, rozhodnutími jiných soudů, metodickým doporučením, žalobou k Městskému soudu v Praze, protokolem a výpisem obchodního rejstříku, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění. <i>7. Podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.</i> <i>8. Podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, smlouvou o sdružených službách dodávky plynu se zavazuje výrobce plynu nebo obchodník s plynem dodávat zákazníkovi plyn a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související služby v plynárenství a zákazník se zavazuje zaplatit za dodávku plynu cenu a za související služby cenu uplatňovanou v souladu s cenovou regulací.</i> <i>9. Podle § 1968 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>11. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> <i>12. Podle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.</i> <i>13. Podle § 7 odst. 1 věta první zák. č. 128/2000 Sb., o obcích, ve znění zák. č. 239/2012 Sb., tedy ve znění k 26. 6. 2013 (dále jen„ obecní zřízení“), obec spravuje své záležitosti samostatně (dále jen„ samostatná působnost“).</i> <i>14. Podle § 8 obecního zřízení pokud zvláštní zákon upravuje působnost obcí a nestanoví, že jde o přenesenou působnost obce, platí, že jde vždy o samostatnou působnost.</i> <i>15. Podle § 99 odst. 2 obecního zřízení v obci, kde se rada obce nevolí, vykonává její pravomoc starosta, nestanoví-li tento zákon jinak (§ 102 odst. 4).</i> 16. Podle § 99 odst. 3 in fine obecního zřízení rada obce se nevolí v obcích, kde zastupitelstvo obce má méně než 15 členů. <i>17. Podle § 102 odst. 3 obecního zřízení rada obce zabezpečuje rozhodování ostatních záležitostí patřících do samostatné působnosti obce, pokud nejsou vyhrazeny zastupitelstvu obce nebo pokud si je zastupitelstvo obce nevyhradilo. Rada obce nemůže svěřit starostovi ani obecnímu úřadu rozhodování v záležitostech podle odstavce 2 s výjimkou záležitostí uvedených v odstavci 2 písm. k ) a m).</i> <i>18. Podle § 102 odst. 4 obecního zřízení je v obcích, kde starosta vykonává pravomoc rady obce (§ 99 odst. 2), zastupitelstvu obce vyhrazeno též rozhodování ve věcech uvedených v odstavci 2 písm. c), d), f), j), l) a q).</i> 19. S ohledem na výsledky dokazování, uvedené pod bodem 4 odůvodnění, soud skutkový stav právní posoudil, že schvalování plné moci nebylo dle § 84 odst. 2 a § 85 obecního zřízení výslovně vyhrazeno zastupitelstvu, přičemž v obci [obec] nebyla rada obce volena (§ 99 odst. 3 in fine obecního zřízení), když obecní zastupitelstvo mělo méně než 15 členů, pročež vykonával působnost rady starosta (§ 99 odst. 2 obecního zřízení). Schvalování plné moci ani za této situace není pravomocí, která by v takové konstelaci připadala zastupitelstvu (§ 102 odst. 4 obecního zřízení), k výslovnému poučení žalovaná uvedla, že zastupitelstvo si nevyhradilo dle § 84 odst. 4 obecního zřízení schvalování plných mocí jako emanace samosprávy dle § 7 odst. 1, § 8 a § 102 odst. 3 obecního zřízení. Starosta obce tedy byl z hlediska veřejnoprávních norem oprávněn ke dni 26. 6. 2013 platně zmocnit k právnímu jednání (právním úkonům) fyzickou či právnickou osobu za obec, přičemž na platnosti ničeho nemění ani chybějící doložka na listině (§ 41 odst. 1 obecního zřízení), jež je toliko deklarací splnění zákonných podmínek (srov. § 41 odst. 2 obecního zřízení). Stejně tak plná moc nebyla v rozporu s ust. zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), za jehož účinnosti vznikla.

20. Plná moc ze dne 26. 6. 2013 nebyla časově omezena, přičemž na její platnosti a účinnosti ničeho nemění ani rekodifikace civilního práva. Plná moc pak neodkazovala na jakékoliv smluvní vztahy mezi EPK a žalovanou, přičemž, jak již soud vymezil, odvolací soud pro podepsaný soud závazně shledal, že k překročení zmocnění ze strany EPK nedošlo. Tím je vyvrácena stěžejní argumentace žalované proti nároku žalobkyně. Pokud žalovaná namítá eventuální neplatnost své smlouvy s EPK, event. neplatnost takové smlouvy nemá vliv na platnost plné moc, jež na smlouva s EPK neodkazuje či jakkoliv není obsahově vázána, a proto plná moc může právně existovat i bez ohledu na osud samotné smlouvy mezi žalovanou a EPK. Pokud žalovaná dále namítá, že žalobkyně s uplatněním nároku vyčkávala, není možné přehlížet, že žalobkyně již přípisem ze 13. 3. 2018 mínila situaci s žalovanou řešit a 14. 6. 2019 byl ve věci podán návrh na zahájení rozhodčího řízení. Nejedná se tedy o situaci, kdy by nečinná žalobkyně svůj nárok uplatnila u soudu v předvečer promlčení bez toho, aby v mezidobí byla mezi účastníky vedena jednání či řízení u jiného orgánu.

21. Dne 2. 11. 2015 došlo k uzavření dvou smluv, kdy jako smluvní strany byly označeny žalobkyně a žalovaná, jež ovšem byla při uzavření těchto smluv zastoupena EPK na základě plné moci, která byla žalobkyni předložena. Na základě těchto smluv se zastoupená žalovaná měla jako zákazník zavázat platit žalobkyni jako dodavateli cenu za sdružené služby dodávky elektřiny a plynu poskytované podle smluv do odběrných míst žalované. Z tvrzení samotné žalobkyně vyplynulo, že EPK se při uzavření smluv prokázala plnou mocí ze dne 26. 6. 2013.

22. S ohledem na závazný právní názor odvolacího soudu, že plná moc ze dne 26. 6. 2013 obsahuje zmocnění EPK za žalovanou smlouvy sjednat, došel soud k závěru, že smlouvy o sdružených dodávkách elektřiny a zemního plynu byly řádně a platně uzavřeny žalovanou prostřednictvím jejího zástupce, EPK.

23. Mezi žalobkyní a žalovanou byla podle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny, kterou se žalovaná jako zákazník zavázala platit žalobkyni jako obchodníkovi s elektřinou cenu za elektřinu dodanou do dohodnutého odběrného místa, a to včetně souvisejících služeb poskytovaných podle smlouvy. Dluh ve výši 109 904,22 Kč za elektřinou odebranou v období od 20. 1. 2016 do 12. 4. 2016 byl splatný v pondělí dne 27. 6. 2016, pokud žalovaná tuto částku nezaplatila, soud ji k tomu zavázal svým rozhodnutím.

24. Mezi žalobkyní a žalovanou byla podle § 72 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb. uzavřena také smlouva o sdružených službách dodávky plynu, kterou se žalovaná jako zákazník zavázala platit žalobkyni jako obchodníkovi s plynem cenu za plyn dodanou do dohodnutého odběrného místa, a to včetně souvisejících služeb poskytovaných podle smlouvy. Dluh ve výši 51 999,17 Kč za plyn odebraný v období od 1. 1. do 13. 4. 2016 byl splatný ve čtvrtek dne 16. 6. 2016, a vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku doposud neuhradila, zavázal ji k tomu svým rozhodnutím soud.

25. Protože žalovaná ceny za elektřinu a plyn neuhradila ve lhůtě splatnosti, dostala se s úhradou dlužné částky do prodlení (§ 1968 o. z.), přičemž žalobkyni vznikl ode dne následujícího po splatnosti jednotlivých faktur nárok také na úroky z prodlení dle § 1970 o. z., kdy jejich výše je stanovena dle § 2 nařízení vlády č. 351/2012 Sb. ve znění účinném k prvnímu dni prodlení. Soud proto přiznal také žalobkyni nárok na úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 51 999,17 Kč ode dne 17. 6. 2016 do zaplacení (plyn), resp. na úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 109 904,22 Kč ode dne 28. 6. 2016 do zaplacení (elektřina).

26. Neboť prodlení žalované přesahovalo deset dní, vzniklo žalobkyni v souladu s čl. 5 obchodních podmínek, jež tvořily dle § 1751 o. z. součást obou smluv, také právo na smluvní pokutu v každém jednotlivém případě ve výši 2 000 Kč, přičemž žalobkyně žalovanou k zaplacení smluvní pokuty v souvislosti s nezaplacením ceny plynu vyzvala fakturou [číslo] splatnou v pondělí 25. 7. 2016 a v případě elektřiny fakturou [číslo] splatnou ve středu 10. 8. 2016. Pokud žalovaná smluvní pokutu ve výši 4 000 Kč nezaplatila, zavázal ji k tomu soud, přičemž nezaplacením smluvní pokuty ve lhůtě splatnosti se žalovaná dostala také v této souvislosti do prodlení, a proto žalobkyni svědčí také právo na úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 2 000 Kč ode dne 26. 7. 2016 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky 2 000 Kč ode dne 11. 8. 2016 do zaplacení.

27. V souladu s § 513 o. z. vznikl žalobkyni také nárok na náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky zahrnující náklady spojené s vymáháním administrativních nákladů a náhradu za interní náklady vzniklé v důsledku opožděné platby. Žalobkyně se domáhala částky ve výši 1 200 Kč, jež odpovídá paušalizované výši pro spory mezi podnikateli dle § 3 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterou soud podle § 10 odst. 1 o. z. užil, byť žalovaná není podnikatelem ve smyslu § 420 a násl. o. z.

28. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

29. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 102 159,51 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 296 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 165 903,39 Kč sestávající z částky 7 740 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 20. 8. 2018, z částky 7 740 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 3. 6. 2019, z částky 7 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 19. 5. 2020, z částky 7 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 10. 7. 2020, z částky 7 740 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 14. 7. 2020, z částky 7 740 Kč za odvolání dle § 11 odst. 1 písm. k) a. t. ze dne 16. 8. 2020, z částky 7 740 Kč za účast při úkonu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 4. 3. 2021, z částky 7 740 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 25. 5. 2021 a z částky 7 740 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 29. 6. 2021 včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 29. 6. 2021 náhrada 5 213,15 Kč za 610 ujetých km v částce 3 613,15 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,6 l /100 km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 16 × 30 minut v částce 1 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 77 573,15 Kč ve výši 16 290,36 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně.

30. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za dvě porady s klientem, jež soudu nebyly doloženy, a současně ani náhradu cestovného v kontextu přepravy k jednání 14. 7. 2020, když soudu bylo předloženo toliko osvědčení o registraci motorového vozidla uvedeného do provozu 26. 11. 2020 jako nového vozidla. K cestě na jednání 14. 7. 2020 proto vozidlo [anonymizována tři slova], [registrační značka], nemohlo být použito.

31. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.