19 C 111/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: žalobkyně, IČO IČO sídlem adresa zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 186 273,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 399 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 127 874,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 139 545,47 Kč od 22. 11. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 186 273,47 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným prostřednictvím mandatáře uzavřela dne 20. 4. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 259 999 Kč, a to tak, že tuto částku převedla dne 29. 4. 2024 na účet prodejce. Žalovaný se zavázal úvěr splácet formou 48 pravidelných měsíčních splátek ve výši 9 092 Kč, ve kterých je obsažena jistina, úrok a pojištění. Žalovaný v průběhu trvání smlouvy přestal hradit pravidelné splátky, dluh neuhradil ani po upomínkách žalobkyně, ke dni 21. 5. 2025 tak došlo k zesplatnění všech pohledávek žalovaného. Ve smlouvě o úvěru byl sjednán zajišťovací převod práva k předmětu financování, na základě kterého došlo v důsledku zesplatnění smlouvy k zabavení předmětu financování dne 26. 5. 2025 prostřednictvím vymáhací agentury. Automobil se následně podařilo odprodat dne 8. 9. 2025 za částku ve výši 116 000 Kč. Žalovanému byla následně vyúčtována dlužná pohledávka, vzniklá jeho zaviněním, s termínem k úhradě stanoveným do 21. 11. 2025. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 105 109,53 Kč, z dlužných splátek ve výši 18 473,94 Kč, ze smluvních pokut ve výši 44 558 Kč, z úroku z prodlení ve výši 1 520 Kč, z účelně vynaložených nákladů ve výši 650 Kč, z dopojištění ve výši 2 894 Kč a z nákladů na odprodej a na zabavení vozidla ve výši 13 068 Kč.

2. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Dle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: žalobkyně uzavřela se společností právnická osoba (dále též „prodejce“) smlouvu o obchodním zastoupení č. hodnota, kterou se zavázala dlouhodobě pro žalobkyni vyvíjet nezávislou podnikatelskou činnost směřující k poskytování úvěrových produktů žalobkyně pro účely financování nových nebo ojetých automobilů s hmotností do 3,50 tuny, a to jako zprostředkovatel vázaných spotřebitelských úvěrů. Prostřednictvím prodejce byla mezi žalovaným a žalobkyní dne 20. 4. 2024 uzavřena úvěrová smlouva č. hodnota (dále též „Smlouva“), kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 259 999 Kč za účelem financování koupě automobilu automobil (dále též „automobil“) u prodejce a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 9 092 Kč, ve které je zahrnuta jistina, úrok ve výši 16,93 % ročně a pojištění. Ve Smlouvě bylo ujednáno, že pokud dojde k zesplatnění úvěru, tak se žalovaný zavazuje žalobkyni odevzdat automobil a ta má právo přistoupit k přímému prodeji automobilu třetí osobě (viz citovaná smlouva). Dne 29. 4. 2024 byla na účet prodejce připsána částka 259 999 Kč od žalobkyně (viz potvrzení o poskytnutí/proplacení úvěru, sdělení právnická osoba). Žalovaný uhradil žalobkyni na úvěr celkem 201 600 Kč (viz přehled plateb, nezpochybněná tvrzení žalobkyně).

4. Žalobkyně uvedla, že před uzavřením Smlouvy s odbornou péči posoudila úvěruschopnost žalovaného vyhodnocením informací získaných především z bankovních a nebankovních registrů NRKI/BRKI a registru rizikových subjektů právnická osoba, z registru dlužníků SOLUS, z ostatních registrů a databází jako insolvenční rejstřík. centrální evidence exekucí, registr hledaných osob či evidence adres obecních/městských úřadů, to vše bez nějakého závazného zjištění. Dále uvedla, že při vyhodnocení finanční situace žalovaného zjistila z doložených výplatních pásek za období 1/2024 čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 41 000 Kč a že jeho výdaje posoudila tak, že vycházela ze žalovaným uvedených výdajů ve výši 6 000 Kč, tj. náklady na bydlení ve výši 2 000 Kč a splátky dalších úvěrů ve výši 4 000 Kč, které konfrontovala s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a s částkami vycházejícími ze statistických dat. Skoringovým modelem pak dle získaných informací o žalovanému využila dostupných statistických dat ke zhodnocení jeho úvěruschopnosti z hlediska demografických dat.

5. Žalovaný před uzavřením smlouvy předložil osvědčení o registraci, občanský průkaz a řidičský průkaz (viz fotografie zmíněných dokladů). Čistý měsíční příjem žalovaného ve výši 41 000 Kč zjistila žalobkyně z předložené výplatní pásky za leden 2024 a z výpisu dvou příchozích úhrad na účtu žalovaného – výplaty mzdy za leden 2024 a únor 2024 (viz fotografie výplatní pásky za leden 2024, dva výpisy příchozích plateb na účtu žalovaného). Žalovaný uvedl, že má výdaje na bydlení ve výši 2 000 Kč a že má splátky ostatních úvěrů ve výši 4 000 Kč (viz Smlouva). Z předložených důkazů nevyplývá, jakou provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registrech či zda vůbec žalovaného v registrech lustrovala a jak či zda vůbec ověřila výdaje žalovaného.

6. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou splátek došlo dne 21. 5. 2025 k zesplatnění úvěru (viz dopis o zesplatnění ze dne 20. 6. 2025). Dne 8. 9. 2025 byl v rámci dražby vedené společností právnická osoba, vydražen automobil s konečnou cenou 116 000 Kč. Právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému předžalobní upomínku ze dne 24. 2. 2026, kterou byl vyzván k uhrazení dlužné částky ve výši 179 795,58 Kč do 7 dnů od odeslání upomínky (viz předžalobní upomínka ze dne 24. 2. 2026, poštovní podací arch).

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný uzavřeli prostřednictvím prodejce jakožto obchodního zástupce a zprostředkovatele vázaného spotřebitelského úvěru ve smyslu § 2483 a násl. o. z. a § 37 zákona o spotřebitelském úvěru smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut vázaný spotřebitelský úvěr ve výši 259 999 Kč, jenž byl použit na koupi automobilu u prodejce. Žalovaný zavázal úvěr spolu se sjednaným příslušenstvím a s pojistným hradit v pravidelných měsíčních splátkách.

11. Soud shledal smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala, že by řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně sice doložila, že zjistila příjem žalovaného z výplatní pásky a z příchozích transakcí na účtu žalovaného, co se ale týče tvrzené lustrace žalovaného v registrech, tak žalobkyně nedoložila (např. předložením výstupů z těchto registrů či jiných dokladů potvrzujících lustraci), jak byla provedena lustrace či zda k ní vůbec došlo. Z předložených důkazů pak nevyplývá ani, jak či zda žalobkyně jakkoliv ověřovala výdaje žalovaného (např. výpisy z účtu, doklady o platbách vynakládaných na bydlení apod.). Za této situace, byl bylo doloženo toliko zjištění a ověření příjmu žalovaného, nelze dle názoru soudu mluvit o řádném posouzení úvěruschopnosti, a to ve světle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, ve kterém se podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ 12. K argumentu žalobkyně, že žalovaný úvěr zpočátku hradil řádně a včas, kdy v tomto případě uhradil 201 600 Kč, což má vést k závěru, že byl žalovaný schopen splácet úvěr a že bylo vyhodnocení úvěruschopnosti provedeno řádně, soud odkazuje na rozsudek Soudního dvora ze dne 11. 1. 2024, sp. zn. C-755/22, kde (ve vztahu k výkladu směrnice Evropské unie 2008/48/ES, která byla do českého práva transponována zákonem o spotřebitelském úvěru) shrnul že „články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Nadto sama skutečnost, že žalovaný splácel úvěr, ještě nevypovídá nic o tom, z jakých prostředků tak činil. Krajský soud v Praze v rozsudku ze dne 10. 10. 2024, č. j. 27 Co 166/2024-250, v tomto ohledu uvádí, že „Faktické splacení dluhu spotřebitelem či nevznesení námitek vůči smlouvě a nárokům poskytovatele úvěru nesvědčí samo o sobě o schopnosti spotřebitele dluh splácet, neboť úvěr mohl být uhrazen např. z nových dluhů spotřebitele (tzv. vytloukání klínu klínem).“ 13. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou o úvěru. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným, který zde existuje, posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla za žalovaného uhrazena částka 259 999 Kč, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil na tuto pohledávku 201 600 Kč. Po započtení této částky činí bezdůvodné obohacení žalovaného 58 399 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni (výrok I.).

14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.

15. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 127 874,47 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 139 545,47 Kč od 22. 11. 2025 do zaplacení (výrok II.).

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně měla v řízení úspěch v částce 58 399 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 196 385,73 Kč (186 273,47 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 10 112,26 Kč). Žalobkyně měla úspěch ve výši 30 % a žalovaný měl úspěch ve výši 70 %. Žalovaný má tak právo na náhradu 40 % (70 % – 30 %) nákladů řízení. Žalovaný ale žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a žádné jeho náklady rovněž nevyplývají z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od jeho právní moci, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.