19 C 113/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 41 978,28 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 335 Kč ve splátkách po 500 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci předem, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 29 643,28 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 563,50 Kč za období od 22. 7. 2025 do 9. 9. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 233,31 Kč za období od 10. 9. 2025 do 30. 9. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 186,15 Kč za období od 1. 10. 2025 do 17. 10. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 453,18 Kč za období od 18. 10. 2025 do 28. 11. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 191,52 Kč za období od 29. 11. 2025 do 16. 12. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 324,88 Kč za období od 17. 12. 2025 do 16. 1. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 32 755 Kč od 17. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 266,24 Kč za období od 22. 7. 2025 do 14. 8. 2025 a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 28 930,74 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 7. 2025 dosáhne částky 105 868,80 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 41 978,28 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 9. 9. 2024 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet poskytnutý úvěr s úrokem ve výši 68,38 % ročně ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 095 Kč. Žalovaný ale svůj smluvní závazek řádně a včas neplnil, dne 20. 7. 2025 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný žalobkyni novou jistinu úvěru ve výši 31 100,26 Kč, smluvní pokutu před zesplatněním úvěru v celkové výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 400 Kč, smluvní pokutu po zesplatnění úvěru v kapitalizované výši 9 223,28 Kč, úhradu za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 257 Kč a úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný uhradil před zesplatněním na úvěr celkem 14 665 Kč, po zesplatnění celkem 3 000 Kč.

2. Žalovaný na jednání uvedl, že v době poskytnutí úvěru bydlel a stále bydlí v domě svého švagra, kde bydlí spolu se švagrem, sestrou a jejich synem. Platby ve výši zhruba 10 000 Kč, které se objevují ve výpisech z jeho účtu, jsou splátky na úvěr u právnická osoba. Platby od pana jméno FO byly půjčky od kamaráda. Platby se jménem pana jméno FO a pana jméno FO byly taky půjčky od kamarádů. Všechno jim vrátil, většinou do 14 dnů nebo do měsíce. Nejednalo se o žádný příjem a určitě nešlo o nějaké výplaty. Půjčky vracel buď přes účet, nebo v hotovosti. Jiný příjem než ze zaměstnaní neměl. Peníze si od svých kamarádů si půjčoval proto, aby mohl platit splátky. Taky obchodoval přes právnická osoba, na to si půjčil peníze. Loni v létě prodal auto a z toho něco zaplatil a vrátil peníze panu jméno FO. Švagr je šetřivý a dostává peníze od státu na sestru, takže mu mohl půjčovat, ale nebylo to tak často.

3. Ke svým aktuálním finančním poměrům žalovaný uvedl, že má příjem kolem 24 000 Kč měsíčně, exekuce mu strhávají z platu přes 3 000 Kč, splácí úvěr u právnická osoba, což by mělo být 10 000 Kč, ale je teď zase pozadu. Má hodně půjček, asi osm. Za bydlení platí 3 500 Kč. Možná by mohl být schopen splácet 500 Kč. V současné době je v kontaktu s právnická osoba a řeší s nimi insolvenci.

4. Z provedeného dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne 10. 9. 2024 uzavřeli žalobkyně a žalovaný smlouvu o úvěru č. hodnota (dále též „Smlouva“). Ve Smlouvě se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr spolu s úrokem ve výši 68,37 % ročně splatit ve 48 měsíčních splátkách ve výši 2 095 Kč, v rámci kterých je zahrnuta i úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr ve výši 257 Kč měsíčně (viz návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. hodnota, oznámení o schválení úvěru ze dne 11. 9. 2024, příloha č. 1 Smlouvy). Žalobkyně poskytla žalovanému dne 10. 9. 2024 na účet č. č. účtu částku 30 000 Kč (viz doklad o vyplacení úvěru, výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 14. 5. 2024 do 15. 10. 2024).

5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, žalobkyně provedla lustraci žalovaného v nebankovním registru klientských informací (NRKI), ze kterého vyplývá, že měl ke dni 9. 9. 2024 podané 2 žádosti o úvěr u jiných finančních institucí, že jeho částka expozice, tj. součet zbývající částky kreditních karet, celkového čerpání úvěrového rámce nesplátkových operací a celkové zbývající částky splátkových operací, činila 1 561 687 Kč, že součet jeho celkového úvěrového rámce nesplátkových operací a celkového limitu kreditních karet činil 38 000 Kč a že neměl žádný dluh po splatnosti. Vedle toho žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti provedla hodnocení žalovaného dle údajů o příjmech a výdajích žalovaného. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané HODNOCENÍ KLIENTA vyplněno, že celkové příjmy žalovaného představovala mzda ve výši 24 000 Kč. Výše příjmu žalovaného byla ověřena potvrzeními o provedených platbách a výplatní páskou, ze kterých vyplývá, že žalovaný dne 13. 5. 2024 obdržel mzdu ve výši 24 242 Kč, dne 12. 6. 2024 obdržel mzdu ve výši 25 258 Kč a dne 12. 8. 2024 obdržel mzdu ve výši 25 796 Kč. V kolonce výdaje žalovaného je v hodnotícím formuláři uvedena částka 4 860 Kč s poznámkou „životní minimum,“ u výdajů druhé osoby v domácnosti je uvedena nula, stejně jako u výdajů na děti v domácnosti, spoření, splátek a konsolidovaných splátek třetích stran. U splátek u žalobkyně je uvedena částka 6 938 Kč. U výdajů na bydlení je uvedena částka 4 621 Kč. U ostatních výdajů (doprava, kurzy, záliby apod.) je uvedena nula. K výdajům je připočtena rezerva ve výši 1 000 Kč. Dále je v uvedené formulářové listině uvedeno, že žalovaný bydlí ve vlastním bydlení. Z výpisu z katastru nemovitostí vyplývá, že pozemek a dům na adrese trvalého bydliště žalovaného, která je uvedena ve Smlouvě, jsou a byly i v době uzavření Smlouvy ve vlastnictví pana jméno FO. Z předložených důkazů nevyplývá, že by byly ověřeny výdaje žalovaného (viz výpis z NRKI, hodnocení klienta, tři potvrzení o provedené platbě, fotografie výplatní pásky za duben 2024, výpis z katastru nemovitostí).

6. Z výpisu z účtu žalovaného, který si vyžádal soud, vyplývá, že měl žalovaný v období tří měsíců před uzavřením Smlouvy vysoké výdaje, které výrazně přesahují výši výdajů uvedených v hodnocení klienta. V období od 13. 6. 2024 do 15. 7. 2024 měl žalovaný výrazně vyšší výdaje, než jaké měl příjmy. V období od 13. 7. 2024 do 15. 8. 2024 měl žalovaný výdaje téměř totožné, co příjmy. V období tří měsíců před uzavřením Smlouvy obdržel žalovaný na svůj účet nad rámec mzdy od zaměstnavatele ve třech platbách od pana jméno FO celkem částku 14 131 Kč, od pana jméno FO v devíti platbách celkem částku 34 850 Kč a dne 6. 10. 2024 od pana jméno FO částku 7 000 Kč. Žalovaný k tomu tvrdil, že to byly půjčky, které vracel. Dne 28. 5. 2024 čerpal žalovaný nebankovní úvěr ve výši 20 000 Kč, téhož dne pak další nebankovní úvěr ve výši 18 000 Kč. Kromě toho žalovaný splácel 10 391,27 Kč měsíčně na bankovní úvěr, u kterého činil ke dni 15. 8. 2024 zůstatek nesplacené jistiny 758 093,92 Kč a zbývalo uhradit 110 splátek (viz výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 14. 5. 2024 do 15. 10. 2024).

7. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 17 665 Kč (viz karta klienta). Z důvodu prodlení žalovaného s úhradou splátek žalobkyně oznámením ze dne 20. 7. 2025 úvěr zesplatnila. Právní zástupkyně žalobkyně odeslala žalovanému dne 13. 4. 2026 předžalobní výzvu, ve které jej vyzvala k uhrazení dluhu (viz oznámení žalobkyně ze dne 20. 7. 2025, předžalobní výzva ze dne 13. 4. 2026, podací arch).

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr společně se sjednanými úroky vrátit. Žalobkyně jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč poskytla žalovanému na účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný následně na úvěr uhradil celkem 17 665 Kč.

13. Předně se soud zabýval otázkou, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.

14. Žalobkyně uvedla, že posoudila úvěruschopnost žalovaného na základě informací získaných od žalovaného, na základě předložených a ověřovaných podkladů a na základě údajů z relevantních interních a externích zdrojů, zejména databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Činnost žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti žalovaného však soud shledal v tomto konkrétním případě formální a nedostatečnou. Příjem žalovaného ve výši 24 000 Kč žalobkyně ověřila z vybraných transakcí na účtu žalovaného, tj. z potvrzení o provedených platbách, a z výplatní pásky. Nutno podotknout, že již sama skutečnost, že žalobkyně zjišťuje příjmy z vybraných transakcí na účtu, nikoliv z výpisu z účtu, vede soud k přesvědčení, že žalobkyně neměla v úmyslu zjistit skutečné poměry žalovaného. Co se týče výdajů, tak zde žalobkyně vycházela ze životního minima ve výši 4 860 Kč, ze splátek ve výši 6 938 Kč a z výdajů na bydlení ve výši 4 621 Kč, ke kterým připočetla rezervu ve výši 1 000 Kč. Uvedené výdaje si žalobkyně nijak neověřovala. Bez relevantního zjištění výdajové stránky hospodaření žalovaného si nelze přitom utvořit relevantní závěr o množství disponibilních prostředků a skutečné schopnosti žalovaného závazek splácet. Pokud by si žalobkyně prověřila výdaje žalovaného výpisem z účtu, tak by se dozvěděla, že měl žalovaný výrazně vyšší výdaje, než jaké jsou uvedeny v hodnocení klienta, zejména pak splátky bankovního úvěru ve výši 10 391,27 Kč měsíčně. Kdyby si žalobkyně žalovaného prověřovala přes jeho úplné výpisy z účtu, tak by zjistila, že si bere i další nebankovní úvěry (dne 28. 5. 2024 čerpal žalovaný nebankovní úvěr ve výši 20 000 Kč, téhož dne pak další nebankovní úvěr ve výši 18 000 Kč). K obezřetnosti pak měla žalobkyni vést i skutečnost, že dle výpisu z NRKI měl žalovaný finanční závazky v celkové výši 1 561 687 Kč. Žalobkyně si navíc zjevně neověřovala ani jiné dohledatelné údaje o žalovaném, neboť je v hodnocení klienta uvedeno, že žalovaný bydlí ve vlastním bydlení, přestože mohla nahlédnutím do katastru nemovitostí snadno zjistit, že pozemek a dům na adrese jeho trvalého bydliště jsou ve vlastnictví někoho jiného. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti nedostatečným.

15. Důkazní návrh žalobkyně na provedení svědeckých výpovědí pana jméno FO a pana jméno FO za účelem ověření, zda peníze, které žalovaný od těchto osob obdržel, byly výpůjčky, nebo příjem z nějakého druhého pracovního závazku či pracovní výpomoci, soud zamítl pro nadbytečnost. Skutečnost, že by platby od těchto osob byly příjmy z pracovněprávních vztahů, nikoli z výpůjček, by nemohla nijak zvrátit závěr soudu, že žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalovaného nedostatečně, neboť by to nic nezměnilo na tom, že žalobkyně nezkoumala skutečné výdaje žalovaného, že se spokojila toliko s nepodloženými tvrzeními žalovaného o jeho výdajích a poměrech, že měl žalovaný finanční závazky přesahující jeden a půl milionu korun a že jeho příjem po určité období před uzavřením Smlouvy nestačil či sotva stačil na pokrytí jeho výdajů. Žalobkyně navíc v rámci hodnocení klienta počítala toliko s příjmem ve výši 24 000 Kč, další příjmy tak nijak nezohlednila, když on sám žádné takové příjmy v žádosti o úvěr ani neuváděl. Přitom uvést tyto příjmy (pokud by nešlo o půjčky, ale další příjem) by to bylo v jeho prospěch, protože by to zvyšovalo jeho šance úvěr získat. Navrhované svědecké výpovědi by tak za této situace pouze prodlužovaly řízení, aniž by mohly mít vliv na výsledek řízení.

16. Vzhledem k tomu, že žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného tak, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, shledal soud, že je Smlouva neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

17. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost Smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného Smlouvou, jako jsou smluvní úroky, smluvní pokuty, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením nebo úhrady za pojištění. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 30 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Z tvrzení žalobkyně podpořené listinným důkazem vyplynulo, že žalovaný plnil žalobkyni na úvěrovou smlouvu celkově částku 17 665 Kč; jelikož je Smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení. Po započtení (30 000 Kč – 17 665 Kč) tak činí bezdůvodné obohacení částku 12 335 Kč, které je žalovaný povinen vydat žalobkyni. K tomu jej soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).

18. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem uloženo žalovanému vrátit jistinu ve splátkách, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.

19. Z výše uvedených důvodů zamítl soud žalobní nárok na zaplacení částky 29 643,28 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 563,50 Kč za období od 22. 7. 2025 do 9. 9. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 233,31 Kč za období od 10. 9. 2025 do 30. 9. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 186,15 Kč za období od 1. 10. 2025 do 17. 10. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 453,18 Kč za období od 18. 10. 2025 do 28. 11. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 191,52 Kč za období od 29. 11. 2025 do 16. 12. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 324,88 Kč za období od 17. 12. 2025 do 16. 1. 2026, s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 32 755 Kč od 17. 1. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 266,24 Kč za období od 22. 7. 2025 do 14. 8. 2025 a s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 28 930,74 Kč od 15. 8. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 22. 7. 2025 dosáhne částky 105 868,80 Kč (výrok II.).

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastníků ve věci. Žalobkyně měla v řízení úspěch v částce 12 335 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 49 427,91 Kč (41 978,28 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 7 449,63 Kč). Žalobkyně měla úspěch ve výši 25 % a žalovaný měl úspěch ve výši 75 %. Žalovaný má tak právo na náhradu 50 % (75 % – 25 %) nákladů řízení. Žalovaný výslovně uvedl, že náklady řízení neuplatňuje, neboť zavinil řízení. Soud proto rozhodl, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

21. S ohledem na osobní, sociální a majetkovou situaci žalovaného, který bydlí u svého švagra, platí za bydlení 3 500 Kč, splácí závazek u právnická osoba ve výši 10 000 Kč a splácí dalších asi osm půjček, to vše při měsíčním příjmu žalovaného cca 24 000 Kč, z kterého je mu exekučně strháváno přes 3 000 Kč, rozhodl soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. věty za středníkem o plnění platební povinnosti uložené žalovanému ve výroku I. v měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do 25. dne v měsíci předem, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku až do úplného zaplacení. O plnění ve splátkách soud rozhodl v souladu s § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, po posouzení možností žalovaného a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k poměrům žalovaného. Nezaplatí-li žalovaný žalobkyni některou ze splátek řádně a včas, nastává splatnost celého zůstatku dluhu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.