19 C 116/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 426 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 10 426 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 426 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 784 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 30 426 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO IČO, adresa (dále též „původní věřitelka“), a žalovaný uzavřeli dne 21. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota, na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalovanému částku 20 000 Kč převodem na jeho bankovní účet. Žalovaný se ve smlouvě zavázal uhradit smluvní úrok ve výši 10 426 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději do 29. 7. 2025, žalovaný ale k tomuto datu úvěr nesplatil a dostal se tak do prodlení s vrácením úvěru. Žalobkyni byla pohledávka za žalovaným postoupena původní věřitelkou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 20 000 Kč a ze smluvního úroku ve výši 10 426 Kč.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalovaný a původní věřitelka si sjednali dne 21. 5. 2025 smlouvu o úvěru č. hodnota (dále též „smlouva“), kterou původní věřitelka umožnila žalovanému čerpat úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal původní věřitelce hradit úvěr ve sjednaných měsíčních splátkách, kterými bude kromě jistiny hradit i úrok ve výši 279,83 % ročně. V čl. VII. bodu 2. smlouvy je uvedeno, že bude úvěruschopnost žalovaného ověřena mimo jiné dotazy do externích dlužnických databází, zejména SOLUS, NRKI a BRKI (viz citovaná smlouva). Původní věřitelka poskytla žalovanému úvěr dne 21. 5. 2025 platbou na jeho účet č. č. účtu v částce 20 000 Kč. (viz výpis běžného účtu u právnická osoba, výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 2. 2025 do 31. 5. 2025). Z důvodu neuhrazení dlužné částky původní věřitelka úvěr ke dni 29. 7. 2025 zesplatnila (viz oznámení o poslední možnosti dohody na úhradě ze dne 29. 7. 2025). Žalobkyně nepředložila žádné důkazy, ze kterých by vyplývalo, jak či zda byla skutečně původní věřitelkou posouzena úvěruschopnost žalovaného.

4. Dne 12. 12. 2024 uzavřela původní věřitelka coby postupitel a žalobkyně coby postupník rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly, že k postupování pohledávek bude docházet prostřednictvím dílčích smluv o postoupení pohledávek, které budou uzavírány doručením datové pásky se souborem jednotlivých postoupených pohledávek. Okamžikem uzavření dílčí smlouvy postupuje původní věřitelka pohledávky uvedené v datové pásce žalobkyni. V předloženém seznamu pohledávek je uvedena předmětná pohledávka za žalovaným (viz rámcová smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, seznam pohledávek). Dopisem ze dne 18. 12. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, a to za původní věřitelku na základě udělené plné moci, že byla pohledávka za ním postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2025, plná moc ze dne 12. 12. 2024). Dne 22. 12. 2025 odeslala právní zástupkyně žalobkyně předžalobní výzvu žalovanému, ve které jej vyzvala k uhrazení dlužné částky (viz výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne 18. 12. 2025, potvrdenie o podaji doporučenej zásielky).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na základě které žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč, který se zavázal splácet spolu s úrokem ve sjednaných měsíčních splátkách.

10. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy o spotřebitelském úvěru byli žalovaný a původní věřitelka. Žalobkyně doložila, že s původní věřitelkou uzavřela dne 12. 12. 2024 rámcovou smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které dochází k postupování pohledávek prostřednictvím dílčích smluv, uzavřených doručením datové pásky se seznamem pohledávek. Žalobkyně předložila seznam pohledávek, ve kterém je uvedena i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně pak i doložila, že bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému, a to žalobkyní za původní věřitelku na základě plné moci. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.

11. Následně se soud zabýval platností smlouvy o spotřebitelském úvěru ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Ve smlouvě je uvedeno, že se úvěruschopnost žalovaného ověřuje mimo jiné dotazy do externích dlužnických databází, zejména SOLUS, NRKI a BRKI. Z předložených důkazů ale nevyplývá, jak či zda vůbec původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně i přesto, že byla k tomu vyzvána usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 13. 5. 2026, č. j. 19 C 116/2026-29, neuvedla ani neprokázala, jak původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně se navíc jednání konaného dne 9. 6. 2026 nezúčastnila a vzdala se tak tím práva být dle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. poučena o tom, jaké skutečnosti je třeba tvrdit a ke kterým tvrzením je třeba doplnit a označit důkazy. Žalobkyně neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti, soud tak vychází ze závěru, že k poskytnutí spotřebitelského úvěru došlo v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení daného ustanovení je absolutní neplatnost smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

12. Absence zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou o úvěru, jako je smluvní úrok. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první o. z. ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 20 000 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).

13. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.

14. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 10 426 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 30 426 Kč od 30. 7. 2025 do zaplacení (výrok II.).

15. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tj. podle poměru úspěchu účastníků řízení. Žalobkyně byla úspěšná v částce 20 000 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 33 445,67 Kč (30 426 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 019,67 Kč). Žalobkyně tak měla úspěch ve výši 60 % a žalovaný měl úspěch ve výši 40 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu 20 % (60 % - 40 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně ve výši 3 922 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 522 Kč, z odměny za zastupovaní žalobkyně advokátkou ve výši 2 100 Kč za 3 právní úkony – převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, žaloba – jejichž sazba činí 700 Kč za úkon dle § 14b odst. 1 bodu 3. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), a z paušální náhrady hotových výdajů advokátky ve výši 300 Kč za 3 právní úkony, jejichž paušální náhrada činí 100 Kč za úkon dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. Žalovaný je povinen nahradit 784 Kč, jakožto částku představující 20 % z celkových nákladů řízení žalobkyně. Žalovaný je povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně (výrok III.).

16. O náhradě nákladů ve snížené sazbě dle § 14b odst. 1 a. t., rozhodl soud proto, že se jednalo o řízení, jehož předmětem bylo peněžité plnění s tarifní hodnotou nepřevyšující 50 000 Kč, ve kterém byla přiznána žalobkyni náhrada nákladů řízení a kde bylo řízení zahájeno žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně žalobkyní ve skutkově i právně obdobných věcech, což je soudu známo z jeho úřední činnosti.

17. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.