19 C 117/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 32 145 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 493,13 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 228,34 Kč za dobu od 26. 11. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 78,78 Kč a s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 16 278,59 Kč za dobu od 20. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 61 257 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 652,17 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 9 368,66 Kč za dobu od 26. 11. 2021 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 704,82 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 6 633,67 Kč za dobu od 20. 12. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni 32 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 2 264,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 32 145,30 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 597 Kč za dobu od 26. 11. 2021 do zaplacení, úroku ve výši 53,12 % ročně z částky 22 912,26 Kč za dobu od 26. 11. 2021 do 19. 12. 2021 v kapitalizované výši 783,60 Kč a úroku ve výši 8,5 % ročně z částky 22 912,26 Kč od 20. 12. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 61 257 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou dne 9. 12. 2020 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalované na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 53,12 % p. a. splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 418 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem lednem 2021. Žalovaná v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácela řádně a včas, proto došlo ke dni 24. 11. 2021 k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaná uhradil pouze devět splátek, a to v celkové výši 9 926 Kč. Žalované tak zůstal dluh na jistině ve výši 25 900 Kč. Jelikož se žalovaná dostala do prodlení s úhradou 7., 9. a 10. splátky o délce 30 dnů, byla podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru povinna zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitla v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalované se splátkami číslo 3, 4, 7, 8, 9 a 10 žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Jelikož žalovaná neuhradila po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, byla povinna zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru byl povinna platit sjednané úroky za poskytnutí úvěru až do vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní jistině úvěru.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Soud proto věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne 9. 12. 2020 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 53,12 % p. a. splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 418 Kč splatných nejpozději 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (část A smlouvy smlouvy). V bodě 2.1 smlouvy bylo uvedeno, že úroky se počítají jako efektivní úroková míra, když v každém kalendářním měsíci se bere v potaz přesný počet dnů v měsíci s tím, že délka každého roku je 365 dnů. Dle bodu 2.2 smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. Dle bodu 4.1 smlouvy se klienti zavazují vrátit poskytovateli poskytnutý úvěr a zaplatit mu sjednané úroky za poskytnutí úvěru v dohodnutých měsíčních splátkách. V bodě 4.2 smlouvy bylo uvedeno, že úvěr se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. V bodě 6.1 smlouvy si smluvní strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká klientovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty dle tohoto bodu jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne 25. 6. 2019). Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel právo vůči klientům na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne 9. 12. 2020). Dle bodu 6.3 smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn. že se k tomuto dni stávají se okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2 části B) smlouvy. Zesplatnění úvěru se netýká budoucích nákladů úvěru. Dle bodu 6.5 smlouvy jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne 9. 12. 2020) (smlouva o úvěru ze dne 9. 12. 2020, předsmluvní formulář ze dne 9. 12. 2020).

4. Žalovaná čerpala peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč dne 10. 12. 2020 bezhotovostním převodem na účet číslo [bankovní účet] uvedený v úvěrové smlouvě (smlouva o úvěru ze dne 9. 12. 2020, doklad o vyplacení úvěru).

5. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že v prosinci 2020 obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) činila 7,72 %, na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (UK 4) dosahovala 7,36 %, výše úroků z kreditních karet poskytovaných rovněž domácnostem v témž období činila 23,91 % ročně (UK 22) (Přehled ARAD).

6. Žalobkyně rovněž zjišťovala úvěruschopnost žalované (shodně listina s názvem„ Hodnocení klienta“, výpis z účtu, výpis ze systému NRKI, výpis záznamů z registru SOLUS).

7. Žalobkyně žalovanou opakovaně vyzvala písemně a telefonicky k úhradě zesplatněného úvěru (přípisy ze dne 24. 11. 2021 a 23. 3. 2022, karta klienta).

8. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen „o. z.“), aplikoval ustanovení o. z., neboť smlouvu o úvěru účastníci uzavřeli za jeho účinnosti, tedy po 1. 1. 2014. <i>9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.</i> <i>12. Podle § 1932 odst. 1 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.</i> <i>13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>15. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 16. Mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr ve výši 25 000 Kč. Z provedených důkazů vyplývá, že není dán důvod pro postup dle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť samotná smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovala informace o zápůjční úrokové sazbě, výši RPSN i celkové částce, kterou měla žalovaná zaplatit. Veškeré tyto informace žalovaná současně obdržela v písemné formě.

17. Žalované podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky v 36 měsíčních splátkách splatných k 20. dni v měsíci počínaje měsícem leden 2021. Jelikož se žalovaná v průběhu trvání smlouvy dostala do prodlení se splátkou číslo 9 splatnou dne 20. 9. 2021 o více než 65 dní, došlo dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy k automatickému zesplatnění úvěru.

18. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalované poskytla úvěr ve výši 25 000 Kč, který se zavázala zaplatit spolu s úrokem ve výši 53,12 % ročně, celkem tedy částku ve výši 51 048 Kč. Ujednání ve smlouvě o úrocích z úvěru ve výši 53,12 % je ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, když tato sazba více jak sedminásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená – i při eventuálním zohlednění toho, že žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů – lze říci excesivní; v zásadě lze mít za to, že by v rozporu s dobrými mravy byla i bez ohledu na to, je-li žalovaný spotřebitelem či nikoliv. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (prosinec 2020) činila podle statistiky České národní banky 7,36 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012).

19. Občanský zákoník spočívá – dle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. – na zásadě„ pacta sunt servanda“, jež ovšem není bezbřehá a její limitou je celá řada institutů – zejm. korektiv dobrých mravů jako soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Nepřiměřeně vysoké úroky jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroků z úvěru není tzv. nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. (žalovaná byla se sazbou úroků seznámena v předsmluvním formuláři, ve smlouvě samotné a rovněž v oznámení o schválení úvěru), neboť zákon zde činí výjimku. To však nebrání poměřovat i takto z přezkumu nepřiměřených ujednání vyňatých částí smlouvy (týkajících se tedy předmětu či ceny plnění, kam úroky z úvěru spadají) korektivem dobrých mravů dle § 1 odst. 2 o. z., když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit – byť i dobrovolně sjednaným – zjevným nespravedlnostem. Soud vyšel z úrokové sazby 7,36 % p. a., tedy UK 4, a to v souladu s rozhodovací činností odvolacího soudu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 27 Co 12/2019, jenž řeší skutkově a právně zásadně identickou věc téže žalobkyně). Žalobkyně neposkytla žalované kreditní kartu, šlo o běžný spotřebitelský úvěr bez účelového určení, není tedy důvod vycházet při stanovení obvyklé úrokové sazby z hodnot, resp. úroků bank z kreditních karet. Užití vyšší úrokové sazby pak nelegitimizuje ani fakt, že žalobkyně je nebankovní subjekt, v zásadě věřitel poslední instance, jenž tak poskytuje úvěry s vyšší mírou rizika, což kompenzuje vyšší úrokovou sazbou; jestliže by se úroková sazba pohybovala v obvyklé hladině či rozmezí sazeb úroků u úvěrů, nic by nebránilo žalobě vyhovět. Úrok dalece převyšující dokonce úrok z kreditních karet je pak zcela neakceptovatelný. Ujednání o úroku v řádech desítek procent pak nemůže soud vyhovět ani tehdy, pokud žalovaná k uzavření smlouvy o úvěru přistoupila dobrovolně, na základě vlastní úvahy, přičemž měla všechny podstatné informace a v řízení zůstala procesně nečinná. Jeví-li se žalobkyni jako nespravedlivé krácení úroků, pak nelze přehlížet, že žalobkyně měla a má k dispozici všechny dostupné informace, zná míru rizika a nic ji nenutí poskytovat úvěry za podmínek výrazně jiných než banky.

20. S ohledem na znění § 2395 o. z. je nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru (tzv. cena peněz), neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § 1802 nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v prosinci 2020, činila 7,36 % ročně. Soud proto vyšel z toho, že žalované byla 10. 12. 2020 poskytnuta částka 25 000 Kč, do 27. 1. 2021 k ní přirostl úrok 241,68 Kč (tj. 7,36 % ročně z dlužné jistiny), přičemž úhradou 709 Kč dne 27. 1. 2021 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 24 532,68 Kč, za dobu od 28. 1. 2021 do 2. 3. 2021 pak přirostl úrok 168,19 Kč, přičemž úhradou 709 Kč dne 2. 3. 2021 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 23 991,88 Kč, za dobu od 3. 3. 2021 do 29. 3. 2021 pak přirostl úrok 130,62 Kč, přičemž úhradou 709 Kč dne 29. 3. 2021 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 23 413,50 Kč, za dobu od 30. 3. 2021 do 6. 4. 2021 pak přirostl úrok 37,77 Kč, přičemž úhradou 1 418 Kč dne 6. 4. 2021 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 22 033,27 Kč, za dobu od 7. 4. 2021 do 19. 5. 2021 pak přirostl úrok 191,04 Kč, přičemž úhradou 709 Kč dne 19. 5. 2021 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 21 515,31 Kč, za dobu od 20. 5. 2021 do 27. 5. 2021 pak přirostl úrok 34,71 Kč, přičemž úhradou 1 418 Kč dne 27. 5. 2021 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 20 132,02 Kč, za dobu od 28. 5. 2021 do 24. 6. 2021 pak přirostl úrok 113,67 Kč, přičemž úhradou 1 418 Kč dne 24. 6. 2021 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 18 827,68 Kč, za dobu od 25. 6. 2021 do 1. 9. 2021 pak přirostl úrok 261,96 Kč, přičemž úhradou 1 418 Kč dne 1. 9. 2021 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 17 671,64 Kč, za dobu od 2. 9. 2021 do 8. 9. 2021 pak přirostl úrok 24,94 Kč, přičemž úhradou 1 418 Kč dne 8. 9. 2021 byl uhrazen přirostlý úrok a dlužná jistina se snížila na 16 278,59 Kč, za dobu od 9. 9. 2021 do 24. 11. 2021 (zesplatnění úvěru) pak přirostl úrok 252,75 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k zaplacení částky ve výši 16 531,34 Kč (16 278,59 Kč + 252,75 Kč), která představovala podle smlouvy novou jistinu úvěru (výrok I).

21. Žalobkyni dále náleží právo na zaplacení úroku ve výši 7,36 % ročně z částky 16 278,59 Kč (přiznaná jistina) za požadované období jdoucí od 26. 11. 2021 do 19. 12. 2021 v kapitalizované výši 78,78 Kč. Od data 20. 12. 2021 do zaplacení pak žalobkyně požadovala úrok ve výši 8,5 % ročně z dlužné původní jistiny. Soud úrok 8,5 % ročně za požadované období žalobkyni přiznal, neboť jeho výše výrazně nepřesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů, avšak pouze z přiznané jistiny 16 278,59 Kč (výrok I), maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 61 257 Kč (viz bod 2.2 smlouvy).

22. Jelikož se žalovaná v průběhu trvání smlouvy dostala do prodlení s úhradou splátky číslo 7, 9 a 10 o délce 30 dnů, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 499 Kč za každý jednotlivý případ, celkem tedy na částku 1 497 Kč (499 Kč × 3 splátky v prodlení do zesplatnění). Ujednání o smluvní pokutě je obsaženo v bodě 6.1 smlouvy o úvěru s nadpisem„ důsledky vyplývající z prodlení klientů“, na listině, kterou žalovaná jako spotřebitel opatřila svým podpisem, přičemž na toto ujednání byla žalovaná výslovně a nikterak skrytě upozorněna písemně již v informacích, které jí byly písemně poskytnuty již před uzavřením smlouvy, čímž jsou splněny požadavky nálezové judikatury Ústavního soudu (věc sp. zn. I. ÚS 3512/11), proto soud žalovanou výrokem I zavázal k zaplacení částky 1 497 Kč.

23. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou splátky číslo 3, 4, 7 až 10 o délce 15 dnů, vzniklo žalobkyni právo na zaplacení náhrady účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jejím prodlením, a to ve výši 200 Kč za každý jednotlivý případ, celkem tedy na částku 1 200 Kč (200 Kč × 6 splátek v prodlení do zesplatnění). Ujednání o náhradě účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované je obsaženo v bodě 6.2 smlouvy o úvěru s nadpisem„ důsledky vyplývající z prodlení klientů“, na listině, kterou žalovaná jako spotřebitel opatřila svým podpisem, přičemž na toto ujednání byla žalovaná výslovně a nikterak skrytě upozorněna písemně již v informacích, které jí byly písemně poskytnuty již před uzavřením smlouvy, čímž jsou splněny požadavky nálezové judikatury Ústavního soudu (věc sp. zn. I. ÚS 3512/11), proto soud žalovanou výrokem I zavázal k zaplacení částky 1 200 Kč.

24. Jelikož žalovaná neuhradila novou jistinu úvěru ani po zesplatnění úvěru, vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení s její úhradou. Ujednání o smluvní pokutě je obsaženo v bodě 6.5 smlouvy o úvěru s nadpisem„ důsledky vyplývající z prodlení klientů“, na listině, kterou žalovaná jako spotřebitel opatřila svým podpisem, přičemž na toto ujednání byla výslovně a nikterak skrytě upozorněna písemně již v informacích, které jí byly písemně poskytnuty již před uzavřením smlouvy, nelze ujednání o smluvní pokutě považovat za skryté či neočekávané ve smyslu judikatury Ústavního soudu (viz nález Ústavního soudu ze dne 11. 11. 2013, sp. zn. I. ÚS 3512/11). Žalobkyně se v řízení domáhala zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 25 900 Kč za dobu od 26. 11. 2021 do 11. 4. 2022 v kapitalizované výši 3 548,30 Kč. Jelikož se domáhala zaplacení smluvní pokuty z částky 25 900 Kč, ač dlužná jistina úvěru činila částku ve výši 16 531,34 Kč (viz bod 20 tohoto odůvodnění), přiznal soud žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 16 531,34 Kč za dobu od 26. 11. 2021 do 11. 4. 2022 v kapitalizované výši 2 264,79 Kč a žalovanou výrokem I zavázal k jejímu zaplacení.

25. Nesplacený úvěr byl splatný dne 24. 11. 2021. Protože žalovaná neuhradila dlužnou částku k datu její splatnosti, dostala se dnem následujícím po splatnosti (25. 11. 2021) s její úhradou do prodlení, čímž žalobkyni podle § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení úroku z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (tj. 8,5 % ročně).

26. Žalobkyně v řízení požadovala zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 28 597 Kč za dobu od 26. 11. 2021 do zaplacení, soud jí proto v souladu s jejím návrhem přiznal úrok z prodlení pouze za jí požadované (kratší) období, ovšem pouze z částky 19 228,34 Kč (přiznaná nová jistina + smluvní pokuta dle čl. 6 smlouvy + náklady dle čl. 6 smlouvy), na kterou jí podle výsledku dokazování vzniklo právo.

27. S ohledem na shora uvedené tedy soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 21 493,13 Kč (tj. 16 531,34 Kč na nové jistině, 1 497 Kč na smluvní pokutě dle čl. 6 smlouvy, 1 200 Kč na nákladech dle čl. 6 smlouvy, 2 264,79 Kč na smluvní pokutě dle čl. 6 smlouvy) s kapitalizovaným úrokem ve výši 78,78 Kč, s úrokem ve výši 8,5 % ročně z částky 16 278,59 Kč za dobu od 26. 11. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 61 257 Kč, a dále s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 19 228,34 Kč za dobu od 26. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.) a ve zbytku žalobu zamítl (výrok II.).

28. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení, neboť jí ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 32 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). V části, v níž byla žaloba zamítnuta, se jedná o její neúspěch. Ve vztahu k původně uplatněné částce (34 816,06 Kč zahrnující jistinu a příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná částka 22 870,08 Kč (zahrnující jistinu a příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozhodnutí) 66 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 34 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 32 % (66 % úspěch – 34 % neúspěch = 32 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 608 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 3 920 Kč (3× 500 Kč dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis a podání návrhu dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a předžalobní výzva dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 1× 2 420 Kč dle § 14 b odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb, za účast u jednání dne 12. 5. 2022 dle § 11 odst. 1 písm. g) vyhl. č. 177/1996 Sb.), náhrady hotových výdajů ve výši 600 Kč (tj. 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a 1× 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb příslušející ke čtyřem výše uvedeným úkonům právní služby), a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 949,20 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 7 077,20 Kč, z čehož 32 % činí částku 2 264,70 Kč, kterou je žalovaná povinna žalobkyni nahradit k rukám její zástupkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

29. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.