19 C 124/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno jméno sídlem adresa o: neúčinnost právního jednání <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala určení, že darovací smlouva ze dne 8. 12. 2015, kterou manželé [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] převedli na žalovaného (syna dárců) nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], [anonymizováno], a pozemek parc. [číslo] vodní plocha, včetně všech součástí a příslušenství, zejména stavby [adresa], venkovních úprav a trvalých porostů, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [okres] [anonymizováno], [stát. instituce], v [katastrální uzemí], v obci [anonymizováno] – [obec], na listu vlastnictví [číslo], je vůči žalobkyni právně neúčinná, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 35 554,60 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.</b> 1. Žalobou podanou dne 30. 4. 2020 se žalobkyně domáhala určení toho, že darovací smlouva ze dne 8. 12. 2015, kterou manželé [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] převedli na žalovaného nemovitosti, a to pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], [anonymizováno], a pozemek parc. [číslo] vodní plocha, včetně všech součástí a příslušenství, zejména stavby [adresa], venkovních úprav a trvalých porostů, zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [okres] [anonymizováno], [stát. instituce], v [katastrální uzemí], v obci Zádveřice – [obec], na listu vlastnictví [číslo], je vůči žalobkyni právně neúčinná.

2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný se stal na základě Darovací smlouvy ze dne 8. 12. 2015 (dále jen„ darovací smlouva“) výlučným vlastníkem nemovitostí: pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], výroba a pozemku parc. [číslo] vodní plocha, včetně všech součástí a příslušenství, zejména stavby [adresa], venkovních úprav a trvalých porostů, vše zapsané v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu pro [územní celek], [stát. instituce], v [katastrální uzemí], obci [anonymizováno] – [obec], na listu vlastnictví [číslo] (dále jen„ darované nemovité věci“). Vůči dárci [jméno] [celé jméno žalovaného], otci žalovaného, přitom žalobkyně má neuhrazenou vykonatelnou pohledávku, když podle rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 8. 2017, č. j. [číslo jednací], je [jméno] [celé jméno žalovaného] (dále jen„ dlužník žalobkyně“) povinen uhradit žalobkyni za spáchání zvlášť závažného zločinu [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována dvě slova] podle [ustanovení pr. předpisu], škodu ve výši 1 152 612 Kč. Dlužník žalobkyně přitom neměl a stále nemá snahu žalobkyni něco hradit, a to ani v exekučním řízení vedeném proti němu soudním exekutorem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Sám naopak podal návrh na zastavení exekuce z důvodu nevymožitelnosti a nemajetnosti, který byl ale zamítnut. Trestná činnost, za kterou byl dlužník žalobkyně odsouzen, byla prováděna v roce 2010 až 2012, trestní stíhání proti dlužníku žalobkyně bylo zahájeno dne 18. 9. 2012. Dne 15. 9. 2012 byla provedena domovní prohlídka v rodinných domech na adrese [anonymizováno] – [adresa], jehož vlastníkem je žalovaný, a [adresa], dne 10. 1. 2014 byla podána obžaloba, dne 9. 8. 2017 byl vydán rozsudek Okresního soudu ve Zlíně a dne 27. 3. 2018 byl shora uvedený trestní rozsudek usnesením Krajského soudu v Brně, pob. Zlín, č. j. [číslo jednací] odvolacím soudem potvrzen. Rozsudek Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] nabyl ve věci náhrady škody žalobkyně dne 14. 10. 2017 právní moci a vykonatelnosti dne 14. 10. 2017. K uzavření darovací smlouvy tedy proběhlo v průběhu trestního řízení, čímž se dlužník žalobkyně úmyslně zbavoval svého majetku a tím žalobkyni poškodil. Žalobkyně má za to, že žalovanému muselo být z rodinných vazeb známo, v jaké situaci se jeho otec (dlužník žalobkyně) v době uzavření darovací smlouvy nachází. Kromě toho to žalovanému muselo být známo i z médií, když v důsledku otrav několika osob v souvislosti s kontaminovaným alkoholem, byla medializována mimořádná opatření ze strany Ministerstva zdravotnictví České republiky i jednotlivá trestní řízení vedená postupně se všemi obžalovanými, včetně dlužníka žalobkyně.

3. Žalovaný nárok uplatněný v žalobě neuznal s tím, že předmětná darovací smlouva byla uzavřena dne 8. 12. 2015 s právními účinky zápisu do katastru nemovitostí k 14. 12. 2015, přičemž žaloba byla podána až dne 30. 4. 2020, tj. po více než čtyřech letech. Žalobkyně tak nemůže uplatňovat neúčinnost bezúplatného právního jednání dlužníka, protože již uplynula dvouletá lhůta pro dovolání se takové neúčinnosti. Může uplatňovat neúčinnost darovací smlouvy podle ust. § 590 odst. 1 písm. a) občanského zákoníku, podle kterého se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, které dlužník učinil v posledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám. Taktomu ale nebylo, protože předmětná darovací smlouva nebyla převodci uzavřena v úmyslu zkrátit jejich věřitele. Převodci byli manželé [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení]. [příjmení] [jméno] [příjmení] přitom žádné trestní řízení vedeno nebylo a v žalobě ani není uvedeno, že by žalobkyně měla vůči ní nějakou pohledávku. [příjmení] [jméno] [příjmení] tedy ani nemohla ničeho činit v úmyslu zkrátit své věřitele (při vědomí skutečnosti, že předmětné nemovitosti byly ve společném jmění manželů). Co se týče převodce [jméno] [celé jméno žalovaného], tak samotné vedení trestního řízení ještě neznamená, že obžalovaný spáchal trestný čin, že by za to měl být později odsouzen, natož že by mu měla být uložena povinnost k náhradě škody poškozeným. Trestní rozsudek Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] byl vydán až dne 9. 8. 2017, tj. více než rok a půl po uzavření darovací smlouvy a následné usnesení Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně, č. j. [číslo jednací], bylo vydáno až dne 27. 3. 2018, tj. více než dva roky po uzavření darovací smlouvy. I kdyby ale darovací smlouva byla převodci uzavřena v úmyslu zkrátit jejich věřitele, tak by takový případný úmysl nemohl být žalovanému ani znám a ani mu znám nebyl. Žalovaný nebyl informován o trestné činnosti, ze které byl později [jméno] [celé jméno žalovaného] obviněn a obžalován. Žalovaný též nebyl informován o průběhu samotného trestného řízení a ani nevěděl, že by měl [jméno] [celé jméno žalovaného] nějakou náhradu škody poškozeným hradit, nebo že by [jméno] [celé jméno žalovaného] jako obžalovanému měla být uložena povinnost k náhradě škody poškozeným. Na výše uvedeném nic nemění ani skutečnost, jak je v žalobě uvedeno, že dne 15. 9. 2012 byla provedena domovní prohlídka v rodinných domech na adrese [anonymizováno] – [adresa], jehož vlastníkem je žalovaný, a [adresa]. Žalovaný nezjišťoval podrobnosti o průběhu trestního řízení a nevěděl, že by měl [jméno] [celé jméno žalovaného] hradit nějakou náhradu škody poškozeným. Vlastníkem domu [adresa] ani není žalovaný. Zejména ale žalovaný namítal, že u předmětné darovací smlouvy se nejednalo o bezúplatné právní jednání, protože i když bylo vlastnické právo k předmětným nemovitostem na osobu žalovaného převedeno na základě darovací smlouvy, fakticky se jednalo o úplatnou kupní smlouvu. Žalovaný se totiž v souvislosti s uzavřením této smlouvy s převodci dohodl, že za převodce uhradí řadu závazků, což také žalovaný učinil a nadále činí. Dle ust. § 555 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že právní jednání se posuzuje podle svého obsahu. Z tohoto důvodu nemůže být na darovací smlouvu v žádném případě pohlíženo jako na relativně neúčinné právní jednání zkracující uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, neboť převodci za realizaci převodu vlastnického práva k předmětným nemovitostem na žalovaného obdrželi řádné protiplnění přesahující částku 2 400 000 Kč, když žalovaný za oba převodce: 1/ doplatil pohledávku u [právnická osoba] ve výši 250 000 Kč, která byla zajištěna zástavním právem k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] a který byl předmětem převodu dle darovací smlouvy, a další pozemek parc. [číslo]. Dlužníkem zajišťované pohledávky přitom byla [právnická osoba] [anonymizováno] s r.o., se sídlem [adresa žalovaného], [IČO], jejímiž společníky a jednateli jsou právě [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení]. Ručitelem zajišťované pohledávky přitom byli právě [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako avalisté vystavené blankosměnky; 2/ závazek vůči [právnická osoba] dle úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 162 888 Kč; 3/ závazek vůči [právnická osoba], dle účtu [číslo] ve výši 23 965 Kč; 4/ kromě toho po dohodě s oběma převodci hradil sestře [jméno] [příjmení] náklady spojené s jejím studiem na vysoké škole, za což vynaložil celkem 809 610 Kč. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] samotného pak uhradil: a/závazek vůči [anonymizováno] dle Smlouvy o [anonymizováno] kreditní kartě [anonymizováno] ve výši 140 802 Kč; b/ závazek vůči [anonymizováno] dle Smlouvy o povoleném přečerpání ve výši 135 085 Kč; c/ závazek vůči [právnická osoba], dle úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 26 433 Kč; d/ závazky vůči [jméno] [příjmení] dle směnky vystavené dne 6. 5. 2015 na směnečnou sumu ve výši 250 000 Kč a dle směnky vystavené dne 22. 5. 2015 na směnečnou sumu ve výši 200 000 Kč ve výši 352 700 Kč; e/ závazek vůči [právnická osoba] dle smlouvy [číslo] – [anonymizováno] půjčka ve výši 127 325 Kč; f/ závazek vůči [právnická osoba] dle smlouvy Kreditní karta [anonymizována dvě slova] [číslo] ve výši 61 241,96 Kč. [příjmení] [jméno] [příjmení] samotnou uhradil závazek vůči [právnická osoba], na úvěrový účet č. [bankovní účet] ve výši 324 293 Kč.

4. Žalobkyně to replikovala tak, že s tvrzením žalovaného, že se u darovací smlouvy nejednalo o bezúplatné právní jednání nelze souhlasit, když v samotné smlouvě je uvedeno a zvýrazněno v čl. II., že se jedná o bezplatný převod vlastnického práva. Dále namítala, že dlužníkem zajištěné pohledávky [právnická osoba] byla [právnická osoba], spol. s r.o.; že dohoda o uznání již splatného dluhu ze smlouvy o [anonymizováno] kreditní kartě world byla uzavřena až v roce 2018; že závazky vůči [anonymizována čtyři slova] dle úvěrové smlouvy [číslo] závazky vůči [právnická osoba], dle úvěrové smlouvy [číslo] závazky vůči [právnická osoba] dle smlouvy [číslo] – [anonymizováno] půjčka, vznikly až po uzavření předmětné darovací smlouvy a že většina plateb byla provedena až v roce 2018 či 2019. Kromě toho namítala, že žalovaný dle vlastních tvrzení předával peníze i v hotovosti či přes bankomat a že majitel účtu nebyl doložen. Z hlediska právní kvalifikace upřesnila, že neúčinnosti předmětné darovací smlouvy uplatňuje podle § 590 odst. 1 písm. a/ o. z.

5. Z provedených důkazů zjistil soud následující: dne 8. 12. 2015 byla mezi manžely [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako dárci a žalovaným jako obdarovaným uzavřena darovací smlouva, kterou dárci na žalovaného převedli pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], výroba a pozemek parc. [číslo] vodní plocha, včetně všech součástí a příslušenství, zejména stavby [adresa], venkovních úprav a trvalých porostů, vše zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], v [katastrální uzemí], obci [anonymizováno] – [obec], na listu vlastnictví [číslo] (čl. I.). Ve smlouvě je uvedeno a tučně zvýrazněno, že se jedná o bezplatný převod vlastnického práva (čl. II.). V darovací smlouvě obdarovaný prohlašuje, že si je vědom omezení vlastnického práva, a to zástavního práva ve prospěch x [právnická osoba] podle smlouvy o zřízení zástavního práva. Naopak o tom, že by měl za převodce hradit jakékoliv dluhy, se zde neuvádí nic (čl. III.). Smluvní strany ve smlouvě výslovně prohlásily, že se s obsahem smlouvy řádně seznámily a na důkaz toho připojují svůj podpis (čl. IV.). Právní účinky zápisu do katastru nemovitostí nastaly k datu k 14. 12. 2015 (viz cit. darovací smlouva).

6. Jako vlastník předmětných nemovitostí je v katastru nemovitostí uveden žalovaný, a to právě s odkazem na shora uvedenou darovací smlouvu (viz cit. výpis).

7. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 7. 2017 byl dlužník žalobkyně shledán vinným za to, že v přesně nezjištěné době od roku 2010 do září 2012 v obci [anonymizováno], okres [okres], v rozporu s právním předpisem, za účelem nelegální výroby destilátu označovaného jako slivovice a jeho dalšího prodeje, kdy byl srozuměn, že se jedná o nelegálně vyrobený líh a destilát neznámého původu a složení, v tomto počínání pokračoval i v přesně nezjištěné době na přelomu měsíce srpna a září 2012, kdy si pro účely výroby destilátu označovaného jako slivovice opatřil přesně nezjištěné množství lihu a ovocného destilátu, u něhož bylo později zjištěno, že byl kontaminovaný látkou metylalkohol v koncentraci 25 až 30 obj. procent, tyto komponenty použil k výrobě alkoholu – slivovice v objemu nejméně 360 litrů, kterou v přesně nezjištěné době od 5. do 12. 9. 2012 prodal přesně nezjištěnému počtu zákazníků nebo předal bezúplatně jiným osobám ve [územní celek] i v jiných místech v České republice. Dlužník žalobkyně svým jednáním vystavil větší počet lidí nebezpečí újmy na zdraví, což se také stalo, když došlo po požití kontaminovaného alkoholu k těžké újmě na zdraví u 6 poškozených (pojištěnců žalobkyně) i k intoxikaci metylalkoholem dalších poškozených bez způsobení těžké újmy na zdraví, které bylo zabráněno v důsledku okamžité lékařské pomoci u dotčených osob. Za to byl dlužník žalobkyně odsouzen za spáchání zvlášť závažného zločinu [anonymizována čtyři slova], čímž spáchal zvlášť závažný zločin [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována dvě slova] podle [ustanovení pr. předpisu] k trestu odnětí svobody v trvání [anonymizována dvě slova]. V souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí pojištěncům žalobkyně byl dlužník žalobkyně současně zavázán uhradit žalobkyni škodu ve výši 1 152 612 Kč (viz cit. rozsudek). O odvolání dlužníka žalobkyně proti cit. rozsudku bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Brně, pobočky ve Zlíně ze dne 27. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], tak, že toto odvolání bylo zamítnuto. Shora uvedený rozsudek Okresního soudu ve Zlíně tak ve věci náhrady škody nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 14. 10. 2017 (viz cit. rozsudek a usnesení).

8. Trestná činnost, za kterou byl dlužník žalobkyně odsouzen, byla prováděna v roce 2010 až 2012, trestní stíhání proti dlužníku žalobkyně bylo zahájeno dne 18. 9. 2012. Dne 15. 9. 2012 byla provedena domovní prohlídka v rodinných domech na adrese [anonymizováno] – [adresa], jehož vlastníkem je žalovaný, a [adresa]. Dne 10. 1. 2014 byla na dlužníka žalobkyně pod č. j. [číslo jednací] podána obžaloba (viz cit. obžaloba a rozsudek [příjmení] [okres]).

9. Žalobkyně se jako poškozená připojila v trestním řízení s nárokem na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů na léčení osob (jejich pojištěnců), u kterých došlo v příčinné souvislosti s intoxikací metylalkoholem k poškození jejich zdraví, a to nejprve dopisem ze dne 23. 7. 2014 a následně aktualizací připojeného nároku ze dne 27. 2. 2015. Přitom navrhla, nechť [jméno] [celé jméno žalovaného] uhradí náklady léčení vynaložené na léčbu jejího pojištěnce [jméno] [příjmení] ve výši 84 181 Kč, [jméno] [příjmení] ve výši 88 966 Kč, [jméno] [příjmení] ve výši 758 176 Kč a [jméno] [příjmení] ve výši 72 329 Kč. [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] nechť dále uhradí společně a nerozdílně náklady léčení vynaložené na léčbu jejího pojištěnce [jméno] [příjmení] ve výši 293 368 Kč (viz aktualizace připojeného nároku na náhradu škody ze dne 27. 2. 2015). U hlavního líčení dne 1. 9. 2014 se žalobkyně připojila s náhradou škody za náklady léčení vynaložené na léčbu jejího pojištěnce [jméno] [příjmení] ve výši 69 688 Kč, [jméno] [příjmení] ve výši 74 194 Kč, [jméno] [příjmení] ve výši 743 637 Kč, [jméno] [příjmení] ve výši 71 999 Kč a [jméno] [příjmení] ve výši 228 028 Kč (viz protokol o hlavním líčení). Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 3. 2018 pak byl [jméno] [celé jméno žalovaného] zavázán uhradit žalobkyni škodu ve výši 1 152 612 Kč (jako náhradu škody za poskytnutou zdravotní péči na léčbu poškozených [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) a [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] společně a nerozdílně škodu ve výši 330 423 Kč (jako náhradu škody za poskytnutou zdravotní péči na léčbu pojištěnce [jméno] [příjmení]) (viz cit. rozsudek).

10. Dne 19. 3. 2019 bylo proti dlužníkovi žalobkyně zahájeno exekuční řízení k vymožení nároku žalobkyně z exekučního titulu – rozsudku OS ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 8. 2017 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 3. 2018, a to k vymožení jistiny ve výši 1 152 612 Kč a k vymožení nákladů oprávněného účelně vynaložených v exekučním řízení a nákladů exekuce (viz vyrozumění o zahájení exekuce č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 4. 2019). Návrh dlužníka žalobkyně ze dne 18. 9. 2019 na zastavení exekuce byl soudem zamítnut. Dlužník žalobkyně přitom navrhl zastavit exekuci z důvodu její nevymožitelnosti a své nemajetnosti, neboť t. č. vykonává trest odnětí svobody, přičemž ze zdravotních důvodů není ve věznici zaměstnán a nemá žádný příjem, nevlastní žádný bankovní účet a žádný nemovitý majetek a z movitého majetku vlastní pouze věci osobní potřeby (viz usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 12. 2019).

11. Žalovaný vyslechnutý jako účastník řízení uvedl, že to, že předmětné nemovitosti mu rodiče darují, byl nápad jeho matky. Matka to chtěla proto, že otec v minulosti prodělal mrtvici a také akutní zánět slinivky. Matka se bála, že se otci něco může stát, protože měl zakázané pití a stejně pil a že by po smrti otce dědila i nevlastní sestra [jméno]. Nakonec si na to sedli a otec řekl, že mu ten dům dá, ale že chce, aby za něho zaplatil dluh [právnická osoba], kde bylo zástavní právo na dům. Na základě toho byla sepsána darovací smlouva a během dalších zhruba 4 měsíců se mu podařilo dluh u této banky doplatit. Pak byl 3 nebo 4 měsíce klid a poté za ním přišel otec znovu, že chce půjčit další peníze. Do jeho nástupu do výkonu trestu mu napůjčoval cca 500 000 Kč v hotovosti, aby otec mohl hradit zhruba 13 úvěrů, které si nabral. Další dluhy za otce a matku uhradil po nástupu otce do výkonu trestu. Dále zaopatřil rodinu, platil energie, vodu, sestře platil nájem a zaplatil jí studium na [anonymizováno] univerzitě. Dohromady takto uhradil cca 2 500 000 Kč, na což si musel sám půjčit. Původně přitom bylo dohodnuto, že za otce splatí pouze ten úvěr u [právnická osoba], který byl zajištěn zástavním právem. Plus byla dohoda taková, že pomůže se splácením ostatních dluhů, ale jen do výše hodnoty té nemovitosti. O tom, že je proti otci vedeno trestní řízení, věděl. Byl i u domovní prohlídky na adrese [anonymizována dvě slova]. U soudu byl jen jednou, protože chtěl vědět, jak to probíhá a taky chtěl otce psychicky podpořit. Informace o tom, jak soud probíhá, ale neměl, otec pořád tvrdil, že za nic nemůže a že barák, ve kterém ta otrávená směs byla, pronajímal panu [příjmení] a že se ho to netýká. To otec tvrdil až do samého konce.

12. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka žalovaného uvedla, že důvodem uzavření předmětné darovací smlouvy bylo to, že s manželem v té době měli finanční problémy a mj. nebyli schopni splácet úvěr, který na domě [adresa] byl. Syn jim přislíbil, že jim se splácením pomůže a za to mu předmětné nemovitosti darovali. Jejich finanční problémy souvisely s tím, že měli firmu [anonymizováno], ve které provozovali výherní automaty, ale legislativa se změnila, takže začali být proděleční. Na nemovitost [adresa] měla [právnická osoba] úvěr, za který ona a manžel ručili, takže ten úvěr potřebovali splatit. Manžel v té době hodně pil a neuměl se postavit k těmto problémům čelem, takže jim s tím vypomohl syn. Podnět k tomu, aby se sepsala darovací smlouva, dala ona, a to na základě chování manžela, který pil a choval se nezodpovědně a dokonce měl milenku. Nechtěla, aby ty dluhy zůstaly na ní. Na úvěru zbývalo doplatit asi 250 000 Kč, takže jim syn ty peníze dal a doplatilo se to. Syn jim potom finančně pomáhal různými částkami 10 000 Kč, 12 000 Kč, 30 000 Kč a prakticky si touto finanční pomocí ten dům zaplatil. Celkem jim tak vypomohl částkou 2,5 mil. Kč. I za ni splatil úvěr u [obec] [anonymizováno], nejdříve jí dával peníze, aby mohla splácet splátky a pak jí dal částku 250 000 Kč, se kterou šla do banky a doplatila zbytek úvěru. Pak jí syn ještě pomáhal finančně při výchově dcer [jméno] a [jméno] v tom, aby [jméno] mohla dostudovat a [jméno] mohla chodit do kroužku apod. O svém trestním stíhání se s ní manžel odmítal bavit a tvrdil, že to není její věc, a když se o tom chtěla bavit, tak ji poslal někam. Taky tvrdil, že je nevinný, že za nic nemůže, že za to může nějaký pan [příjmení]. To, že byl odsouzený, se dozvěděla až 4 dny předtím, než měl nastoupit do výkonu trestu, kdy se prakticky zhroutil a byl i hospitalizovaný v nemocnici, až tehdy jí to řekl. O dalším trestním stíhání, které bylo vedeno u OS v [obec], se dozvěděla na nějaké návštěvě ve věznici. Celá rodina bydlela pohromadě v domě [adresa], ale syn už bydlel střídavě i jinde, třeba u holek. Syn s manželem neměli pěkný vztah, protože syn nezvládal to, jak manžel pije.

13. Svědek [jméno] [celé jméno žalovaného], otec žalovaného, jinak též dlužník žalobkyně, uvedl, že se v souvislosti s trestním stíháním dostal do finančních problémů, kdy nebyl schopen splácet úvěry, resp. splácel je horko těžko, například tím, že z jedné banky vybíral z kontokorentu a nosil to do druhé banky. Také měl vážné zdravotní problémy, kdy mu v roce 1998 krvácelo do mozku a v roce 2008, kdy měl zánět slinivky. Manželka chtěla, aby kdyby se s ním něco zdravotně stalo, nemusela vyplácet dceru, kterou měl z 1. manželství. Za této situace se spolu dohodli, že dům [adresa], který byl psaný na ně oba, přepíšou na syna. Darovací smlouvou ho darovali synovi s tím, že syn to měl udržovat a finančně táhnout, tedy měl platit elektřinu, splácet úvěr, který na této nemovitosti byl apod. Důvodem darování tedy bylo to, aby se o to syn staral. Syn mu navíc slíbil, že pokud on nebude schopen hradit i nějaké jiné úvěry u bank, tak že je za něho bude hradit. Ví, že za něho žalovaný skutečně nějaké dluhy platil, kolik to bylo, ale neví, a to ani rámcově, protože tím, jak byl později ve vězení, tak se k těmto informacím nedostal. Manželka a syn se s ním přestali bavit. Rodinu nechtěl trestním stíháním nějak znervózňovat, velice jim neříkal nic. S tím, že by měl jít do vězení, nepočítal. Jeho tehdejší právník mu říkal, že to bude podmínka. Rodinní příslušníci nechodili ani na soud. Se synem to neřešil, byl by akorát nervózní. Problémy s alkoholem neměl, ale alkohol normálně pil. Ve výkonu trestu nebyl zaměstnaný, takže splácet dluhy nemohl a skončilo to u exekutora. Celkem má dluhy ve výši 2,3 milionu Kč. Splácet to chce, ale momentálně nemá z čeho.

14. Svědkyně [jméno] [příjmení], sestra žalovaného uvedla, že o předmětném darování toho moc neví. V roce 2015 studovala gymnázium a dělala vrcholově atletiku a o těchto rodinných událostech ji nikdo neinformoval. To, že ten dům má bratr, věděla, ale informace k tomu neměla. Okolnosti trestního stíhání otce si nepamatuje, nic o tom, neví. Ale byla u domovní prohlídky v roce 2012, kdy k nim do domu [adresa] přišla zásahovka. Bratr za ni platí náklady za školu, což je asi 13 000 Kč měsíčně, a dále náklady spojené s domem – vodu a elektřinu, což je 7 500 Kč měsíčně.

15. Dne 30. 9. 2016 byla doplacena pohledávka u [právnická osoba] za [právnická osoba] spol. s r.o. ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] uzavřené dne 16. 7. 2011 ve výši 250 000 Kč, která byla zajištěna zástavním právem mj. k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], který byl předmětem převodu dle darovací smlouvy. Ručiteli zajišťované pohledávky přitom byli převodci [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako avalisté vystavené blankosměnky. Uvedená blankosměnka byla poté znehodnocena (viz cit. směnka a protokol a potvrzení o zániku zástavního práva a vzdání se zástavních práv ze dne 14. 10. 2016 a potvrzení). Shora uvedená zástavní práva k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], byla s účinky k 18. 10. 2016 z katastru nemovitostí vymazána (viz cit. vyrozumění o provedeném vkladu do KN ze dne 11. 11. 2016).

16. Žalovaný měl za dlužníka žalobkyně uhradit závazek vůči [anonymizováno] dle Smlouvy o [anonymizováno] kreditní kartě world ve výši 140 802 Kč, a to platbami ze dne 25. 3. 2019 ve výši 36 802 Kč, ze dne 5. 3. 2019 ve výši 10 000 Kč, ze dne 8. 2. 2019 ve výši 10 000 Kč, ze dne 17. 1. 2019 ve výši 10 000 Kč, ze dne 27. 12. 2018 ve výši 10 000 Kč, ze dne 20. 11. 2018 ve výši 10 000 Kč, ze dne 29. 10. 2018 ve výši 2 000 Kč, ze dne 18. 9. 2018 ve výši 2 000 Kč, ze dne 15. 8. 2018 ve výši 10 000 Kč, ze dne 16. 7. 2018 ve výši 10 000 Kč, ze dne 12. 6. 2018 ve výši 10 000 Kč, ze dne 15. 5. 2018 ve výši 10 000 Kč a ze dne 30. 4. 2018 ve výši 10 000 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného); dále závazek vůči [anonymizováno] dle Smlouvy o povoleném přečerpání [číslo] ze dne 4. 5. 2006 ve výši 135 085 Kč, a to platbami ze dne 25. 3. 2019 ve výši 7 085 Kč, ze dne 5. 3. 2019 ve výši 4 000 Kč, ze dne 8. 2. 2019 ve výši 4 000 Kč, ze dne 17. 1. 2019 ve výši 4 000 Kč, ze dne 27. 12. 2018 ve výši 4 000 Kč, ze dne 20. 11. 2018 ve výši 4 000 Kč, ze dne 29. 10. 2018 ve výši 4 000 Kč, ze dne 21. 9. 2018 ve výši 2 000 Kč, ze dne 18. 9. 2018 ve výši 2 000 Kč, ze dne 15. 8. 2018 ve výši 20 000 Kč, ze dne 16. 7. 2018 ve výši 20 000 Kč, ze dne 12. 6. 2018 ve výši 20 000 Kč, ze dne 15. 5. 2018 ve výši 20 000 Kč a ze dne 25. 4. 2018 ve výši 20 000 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného); závazek vůči [právnická osoba] dle úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 26 433 Kč platbou ze dne 25. 3. 2019 (viz výpis z účtu žalovaného); závazky vůči [jméno] [příjmení] ve výši 352 700 Kč dle směnky vystavené dne 6. 5. 2015 na směnečnou sumu ve výši 250 000 Kč a dle směnky vystavené dne 22. 5. 2015 na směnečnou sumu ve výši 200 000 Kč, a to platbami ve výši 50 000 Kč dne 16. 2. 2016, ve výši 2 700 Kč dne 29. 12. 2017, ve výši 50 000 Kč dne 6. 2. 2018, ve výši 50 000 Kč dne 13. 3. 2018, ve výši 50 000 Kč dne 9. 4. 2018, ve výši 50 000 Kč dne 22. 5. 2018, ve výši 50 000 Kč dne 18. 6. 2018, ve výši 20 000 Kč dne 9. 7. 2018 a ve výši 30 000 Kč dne 2. 8. 2018 (viz výpisy z účtu žalovaného); závazek vůči [právnická osoba] dle smlouvy [číslo] – [anonymizováno] půjčka ve výši 127 325 Kč, a to platbami ze dne 8. 4. 2019 ve výši 91 325 Kč, ze dne 5. 3. 2019 ve výši 3 000 Kč, ze dne 8. 2. 2019 ve výši 3 000 Kč, ze dne 17. 1. 2019 ve výši 3 000 Kč, ze dne 27. 12. 2018 ve výši 3 000 Kč, ze dne 20. 11. 2018 ve výši 3 000 Kč, ze dne 29. 10. 2018 ve výši 3 000 Kč, ze dne 18. 9. 2018 ve výši 3 000 Kč, ze dne 15. 8. 2018 ve výši 3 000 Kč, ze dne 16. 7. 2018 ve výši 3 000 Kč, ze dne 12. 6. 2018 ve výši 3 000 Kč, ze dne 15. 5. 2018 ve výši 3 000 Kč a ze dne 24. 4. 2018 ve výši 3 000 Kč (viz dohoda o splátkách ze dne 5. 4. 2018 a výpisy z účtu žalovaného); závazek vůči [právnická osoba] dle smlouvy Kreditní karta [anonymizována dvě slova] [číslo] ve výši 61 241,96 Kč, a to platbami ze dne 2. 4. 2019 ve výši 720 Kč, ze dne 1. 4. 2019 ve výši 36 096 Kč, ze dne 5. 3. 2019 ve výši 2 000 Kč, ze dne 8. 2. 2019 ve výši 2 000 Kč, ze dne 17. 1. 2019 ve výši 2 000 Kč, ze dne 27. 12. 2018 ve výši 2 000 Kč, ze dne 20. 11. 2018 ve výši 2 700 Kč, ze dne 29. 10. 2018 ve výši 1 500 Kč, ze dne 15. 10. 2018 ve výši 811,29 Kč, ze dne 18. 9. 2018 ve výši 1 500 Kč, ze dne 15. 8. 2018 ve výši 2 000 Kč, ze dne 16. 7. 2018 ve výši 2 000 Kč, ze dne 12. 6. 2018 ve výši 2 000 Kč, ze dne 15. 5. 2018 ve výši 2 000 Kč, ze dne 11. 4. 2018 ve výši 1 914,67 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného).

17. Za dlužníka žalobkyně a [jméno] [příjmení] měl dále uhradit závazek vůči [právnická osoba] dle úvěrové smlouvy [číslo] ve výši 162 888 Kč, a to platbami ze dne 27. 3. 2019 ve výši 8 885 Kč, ze dne 25. 3. 2019 ve výši 81 908 Kč, ze dne 5. 3. 2019 ve výši 6 000 Kč, ze dne 8. 2. 2019 ve výši 6 000 Kč, ze dne 17. 1. 2019 ve výši 6 000 Kč, ze dne 27. 12. 2018 ve výši 6 000 Kč, ze dne 20. 11. 2018 ve výši 6 000 Kč, ze dne 29. 10. 2018 ve výši 6 000 Kč, ze dne 18. 9. 2018 ve výši 6 000 Kč, ze dne 15. 8. 2018 ve výši 6 000 Kč, ze dne 16. 7. 2018 ve výši 6 000 Kč, ze dne 12. 6. 2018 ve výši 6 000 Kč a ze dne 15. 5. 2018 ve výši 6 000 Kč (viz výpisy z účtu) žalovaného); závazek vůči [právnická osoba], dle účtu [číslo] ve výši 23 965 Kč, a to platbou ze dne 25. 3. 2019 (viz výpis z účtu žalovaného). 18. [příjmení] [jméno] [příjmení] měl žalovaný dále uhradit závazek vůči [právnická osoba], na úvěrový účet č. [bankovní účet] částku ve výši 324 293 Kč, a to vkladem ze dne 11. 2. 2019 ve výši 229 729 Kč (viz pokladní doklad o vkladu) a platbami ze dne 6. 2. 2019 ve výši 12 000 Kč, ze dne 9. 10. 2018 ve výši 12 000 Kč, ze dne 7. 5. 2018 ve výši 12 000 Kč, ze dne 6. 4. 2018 ve výši 12 000 Kč, ze dne 5. 3. 2018 ve výši 12 000 Kč, ze dne 14. 2. 2018 ve výši 360 Kč, ze dne 12. 2. 2018 ve výši 11 500 Kč, ze dne 22. 1. 2018 ve výši 11 500 Kč, ze dne 19. 1. 2018 ve výši 204 Kč, ze dne 19. 12. 2017 ve výši 11 000 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného).

19. Kromě toho žalovaný převedl na účet sestry [jméno] [příjmení] vedený u [anonymizováno], č. ú. [bankovní účet] převody provedenými v období od 30. 10. 2017 do 25. 5. 2020 celkem částku 728 088 Kč (viz doklady o 36 platbách na účet [jméno] [příjmení]) + u dalších 2 převodů na 50 000 Kč ve dnech 15. 5. 2020 a 22. 5. 2020 chybí identifikace účtu žalovaného (viz doklady o 2 platbách ze dne 15. 5. 2020 a 22. 5. 2020).

20. Vedle toho soud provedl důkaz obžalobou podanou dne 30. 1. 2017 mj. vůči dlužníkovi žalobkyně pro přečin neoprávněného provozování loterie a podobné sázkové hry podle § 252 odst. 1 trestního zákoníku, a to ve věci vedené u Okresního v [obec] pod sp. zn. [spisová značka], ze které ale soud nic podstatného pro toto řízení nezjistil (viz cit. obžaloba).

21. Ze shora uvedeného učinil soud následující závěry o skutkovém stavu: dlužník žalobkyně/otec žalovaného byl rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 9. 8. 2017, č. j. [číslo jednací], odsouzen za spáchání zvlášť závažného zločinu [anonymizována čtyři slova] a [anonymizována dvě slova] podle [ustanovení pr. předpisu] a v té souvislosti byl mj. zavázán uhradit žalobkyni škodu ve výši 1 152 612 Kč. Uvedený výrok o náhradě škody nabyl právní moci a stal se vykonatelný dnem 14. 10. 2017 (viz cit. rozsudek). Trestná činnost, za kterou byl odsouzen, přitom byla dlužníkem žalobkyně prováděna v roce 2010 až 2012, trestní stíhání vůči němu bylo zahájeno dne 18. 9. 2012, dne 15. 9. 2012 byla provedena domovní prohlídka v rodinných domech na adrese [anonymizováno] – [adresa], jehož vlastníkem je žalovaný, a v domě [adresa], dne 10. 1. 2014 byla podána obžaloba (viz cit. obžaloba).

22. Dne 8. 12. 2015 byla mezi manžely [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako dárci a žalovaným jako obdarovaným uzavřena darovací smlouva, kterou dárci na žalovaného převedli pozemek parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba [adresa], výroba a pozemku parc. [číslo] vodní plocha, včetně všech součástí a příslušenství, zejména stavby [adresa], venkovních úprav a trvalých porostů, vše zapsané v katastru nemovitostí u [stát. instituce], [stát. instituce], v [katastrální uzemí], obci [anonymizováno] – [obec], na listu vlastnictví [číslo] (čl. I.). Ve smlouvě je uvedeno a tučně zvýrazněno, že se jedná o bezplatný převod vlastnického práva. Uvedená smlouva současně neobsahuje žádný závazek žalovaného k nějakému protiplnění dárcům (viz cit. darovací smlouva).

23. Z předchozích dvou bodů tohoto odůvodnění vyplývá, že předmětná darovací smlouva byla uzavřena v době probíhajícího trestního řízení vedeného vůči dlužníkovi žalobkyně/otci žalovaného a tento v době uzavření této smlouvy věděl, že po něm žalobkyně uplatňuje náhradu škody ve výši přesahující částku 1 150 000 K, neboť žalobkyně se jako poškozená připojila v trestním řízení s nárokem na náhradu škody vzniklé vynaložením nákladů na léčení osob (jejich pojištěnců), u kterých došlo v příčinné souvislosti s intoxikací metylalkoholem k poškození jejich zdraví, a to nejprve dopisem ze dne 23. 7. 2014, následně aktualizací připojeného nároku ze dne 27. 2. 2015 a rovněž u hlavního líčení dne 1. 9. 2014 (viz aktualizace připojeného nároku na náhradu škody ze dne 27. 2. 2015 a protokol o hlavním líčení ze dne 1. 9. 2014).

24. K tomu, za jakých okolností a proč vůbec byla darovací smlouva uzavřena, sám žalovaný uvedl, že to, že předmětné nemovitosti mu rodiče darují, byl nápad jeho matky. Matka to chtěla proto, že otec v minulosti prodělal mrtvici a také akutní zánět slinivky. Matka se bála, že se otci něco může stát, protože měl zakázané pití a stejně pil a že by po smrti otce dědila i nevlastní sestra [jméno]. Nakonec si na to sedli a otec řekl, že mu ten dům dá, ale že chce, aby za něho zaplatil dluh u [právnická osoba], kde bylo zástavní právo na dům. Matka žalovaného [jméno] [příjmení] k tomu uvedla, že důvodem uzavření předmětné darovací smlouvy bylo to, že s manželem v té době měli finanční problémy a mj. nebyli schopni splácet úvěr, který na domě [adresa] byl. Syn jim přislíbil, že jim se splácením pomůže a za to mu předmětné nemovitosti darovali. Jejich finanční problémy souvisely s tím, že začali mít problémy v podnikání, protože došlo ke změně legislativy a [právnická osoba] začala být prodělečná a na nemovitost [adresa] měla [právnická osoba] úvěr, za který ona a manžel ručili, takže ten úvěr potřebovali splatit. Manžel v té době hodně pil a neuměl se postavit k těmto problémům čelem, takže jim s tím vypomohl syn. Dlužník žalobkyně pak k tomu uvedl, že se v souvislosti s trestním stíháním dostal do finančních problémů, kdy nebyl schopen splácet úvěry, resp. splácel je horko těžko, například tím, že z jedné banky vybíral z kontokorentu a nosil to do druhé banky. Také měl vážné zdravotní problémy, kdy mu v roce 1998 krvácelo do mozku a v roce 2008, kdy měl zánět slinivky. Manželka chtěla, aby kdyby se s ním něco zdravotně stalo, nemusela vyplácet dceru, kterou měl z 1. manželství. Za této situace se spolu dohodli, že dům [adresa], který byl psaný na ně oba, přepíšou na syna. Darovací smlouvou ho darovali synovi s tím, že syn ho měl udržovat a„ finančně táhnout“, tedy měl platit elektřinu, splácet úvěr, který na této nemovitosti byl apod. Důvodem darování tedy bylo to, aby se o to syn staral (viz cit. výpovědi). Soud z těchto výpovědí učinil ten závěr, že důvodem darování byla kombinace vážných zdravotních problémů otce žalovaného, obavy matky o to, aby po případné smrti otce žalovaného po něm nedědila i jeho dcera z 1. manželství a problémy se splácením úvěru zajištěného zástavním právem na dům [adresa] a ručením obou dárců. Na tomto se shodli všichni tři jmenovaní a soud této jejich verzi uvěřil. U otce nepochybně svoji roli hrálo i probíhající trestní řízení a vědomí, že je po něm ze strany žalobkyně uplatňována vysoká náhrada škody. Nicméně žalovaný, i když o probíhajícím trestním řízení otce věděl, podrobnosti tohoto trestního řízení neznal a otec ho ubezpečoval o tom, že za nic nemůže a že barák, ve kterém ta otrávená směs byla, pronajímal panu [příjmení] a že se ho to netýká, na čemž setrval až do samého konce (viz účastnická výpověď žalovaného). Uvedené potvrdil i dlužník žalobkyně, který uvedl, že rodinu nechtěl trestním stíháním nějak znervózňovat, nic jim neříkal, se synem to neřešil, byl by akorát nervózní (viz svědecká výpověď dlužníka žalobkyně). To samé nepřímo potvrdila i matka žalovaného, která uvedla, že dlužník žalobkyně se o svém trestním stíhání odmítal bavit i s ní a tvrdil, že to není její věc, a když se o tom chtěla bavit, tak ji poslal někam (viz svědecká výpověď matky žalovaného). Soud přitom těmto jejich výpovědím uvěřil.

25. Po uzavření darovací smlouvy žalovaný dne 30. 9. 2016 doplatil pohledávku u [právnická osoba] za [právnická osoba] spol. s r.o. ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] uzavřené dne 16. 7. 2011 ve výši 250 000 Kč, která byla zajištěna zástavním právem mj. k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], který byl předmětem převodu dle darovací smlouvy, přičemž ručiteli zajišťované pohledávky byli převodci [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako avalisté vystavené blankosměnky (viz svědecké výpovědi svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalovaného] a účastnická výpověď žalovaného + cit. dokumenty). Tím bylo mj. dosaženo vymazání zástavního práva k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], a to k datu 18. 10. 2016 z katastru nemovitostí (viz potvrzení o zániku zástavního práva a vzdání se zástavních práv ze dne 14. 10. 2016 a vyrozumění o provedeném vkladu do KN ze dne 11. 11. 2016).

26. Na tom, že šlo o bezúplatné právní jednání, pak nemůže změnit nic ani to, co se dělo po předmětném darování, totiž že žalovaný za otce a matku platil i jiné dluhy (viz body 16 až 18 tohoto odůvodnění) a že financoval studium sestry [jméno] (viz bod 19 tohoto odůvodnění). Ze strany žalovaného to bylo činěno dobrovolně, z důvodu rodinné sounáležitosti, možná z vděčnosti. Konec konců, jak vyplynulo z výpovědí všech vyslechnutých, byl to právě žalovaný, na kom v době trestního stíhání otce ležela odpovědnost za rodinu.

27. Dne 19. 3. 2019 bylo proti povinnému [jméno] [celé jméno žalovaného] zahájeno exekuční řízení k vymožení nároku žalobkyně z exekučního titulu – rozsudku OS ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 9. 8. 2017, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 27. 3. 2018, č. j. [číslo jednací], a to k vymožení jistiny ve výši 1 152 612 Kč a k vymožení nákladů oprávněného účelně vynaložených v exekučním řízení a nákladů exekuce (viz vyrozumění o zahájení exekuce č. j. [číslo jednací] ze dne 2. 4. 2019). Návrh povinného [jméno] [celé jméno žalovaného] ze dne 18. 9. 2019 na zastavení exekuce byl soudem zamítnut. Povinný navrhl zastavit exekuci z důvodu její nevymožitelnosti a nemajetnosti, neboť t. č. vykonává trest odnětí svobody, přičemž ze zdravotních důvodů není ve věznici zaměstnán a nemá žádný příjem, nevlastní žádný bankovní účet a žádný nemovitý majetek a z movitého majetku vlastní pouze věci osobní potřeby (viz usnesení Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 5. 12. 2019). Sám dlužník žalobkyně to, že nemá z čeho žalobkyni dluh uhradit, potvrdil, když uvedl, že ve výkonu trestu nebyl zaměstnaný, takže splácet dluhy nemohl a skončilo to u exekutora. Celkem má dluhy ve výši 2,3 milionu Kč. Splácet to chce, ale momentálně nemá z čeho (viz svědecká výpověď dlužníka žalobkyně/otce žalovaného).

28. Právní hodnocení: soud zjištěný skutkový děj posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), neboť podle § 3028 odst. 1 o. z., se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

29. Podle § 589 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), zkracuje-li právní jednání dlužníka uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele, má věřitel právo domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči věřiteli právně účinné. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno.

30. Podle § 589 odst. 2 o. z., neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba).

31. Podle § 591 odst. 1 o. z., neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka se může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. To neplatí, jedná-li se o: a) plnění povinnosti uložené zákonem, b) obvyklé příležitostné dary, c) věnování učiněné v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo d) plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti.

32. Podle § 590 odst. 1 o. z. věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, a) které dlužník učinil v poledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám; b) kterým dlužník v posledních dvou letech zkrátil své věřitele, musel-li být druhé straně znám dlužníkův úmysl věřitele zkrátit, nebo c) kterým byl věřitel zkrácen a k němuž v posledních dvou letech došlo mezi dlužníkem a osobou jemu blízkou nebo které dlužník učinil ve prospěch takové osoby, ledaže druhé straně v době, kdy se právní jednání stalo, dlužníkův úmysl zkrátit věřitele znám nebyl a ani znám být nemusel.

33. Podle § 594 odst. 1 o. z., neúčinnosti právního jednání se lze dovolat proti tomu, kdo s dlužníkem právně jednal, nebo kdo z právního jednání přímo nabyl prospěch, vůči jeho dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

34. Podle § 1888 odst. 1, 2 o. z. kdo ujedná s dlužníkem, že přejímá jeho dluh, nastoupí jako dlužník na jeho místo, dá-li k tomu věřitel souhlas původnímu dlužníku nebo přejímateli dluhu. Přejde-li na nabyvatele při převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu i zapsané zástavní právo nebo jiná jistota váznoucí na věci, má se za to, že přešel i dluh zajištěný jistotou. Po převodu vlastnického práva může zcizitel vyzvat věřitele v písemné formě, aby namísto něho přijal nabyvatele jako nového dlužníka. Neodepře-li věřitel dát k tomu souhlas, platí, že souhlas dal, pokud byl na tento následek ve výzvě výslovně upozorněn.

35. Podle § 1889 o. z. nepřivolí-li věřitel k převzetí dluhu nebo odmítne-li k němu dát souhlas, nevzniká věřiteli vůči přejímateli dluhu přímé právo; přejímatel dluhu má však vůči dlužníku povinnost zařídit, aby dlužník nemusel věřiteli plnit. Takovou povinnost má vůči dlužníku i ten, kdo se mu zaváže, že opatří plnění jeho věřiteli.

36. Smyslem odpůrčí žaloby podle ustanovení § 589 o. z. je – uvažováno z pohledu žalujícího věřitele – dosáhnout rozhodnutí soudu, kterým by bylo určeno, že právní jednání dlužníka není vůči tomuto věřiteli účinné. Odpůrčí žaloba je právním prostředkem sloužícím k uspokojení vykonatelné pohledávky věřitele v řízení o výkon rozhodnutí (v exekučním řízení), a to postižením věcí nebo jiných majetkových hodnot, které odporovaným právním jednáním ušly z dlužníkova majetku a ze kterých by se věřitel mohl uspokojit, kdyby k tomuto právnímu jednání nedošlo, popřípadě vymožením odpovídající náhrady nebo náhrady škody (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 955/2018).

37. K odpůrčí žalobě je aktivně věcně legitimován jen ten, kdo měl za dlužníkem pohledávku v době, kdy byl učiněn odporovaný právní úkon, a to i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku, která má na základě vzniklého závazkového právního vztahu vzniknout až v budoucnu. Pohledávka za dlužníkem přitom nemusí být v této době ještě vykonatelná (vymahatelná); z hlediska věcné legitimace k odpůrčí žalobě postačuje, aby pohledávka za dlužníkem byla vykonatelná (vymahatelná) alespoň v době rozhodnutí soudu o podané odpůrčí žalobě (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2002, sp. zn. 21 Cdo 549/2001).

38. Pohledávka je vykonatelná, jestliže pro její uspokojení lze bezprostředně vést exekuci, musí být tedy podložena vykonatelným exekučním titulem (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. 4. 2001, sp. zn. 21 Cdo 1811/2000).

39. U právních jednání, na jejichž základě práva vznikají vkladem do katastru nemovitostí, lze považovat za dlužníkem učiněný právní úkon, popř. za právní úkon, k němuž došlo mezi dlužníkem a osobami jemu blízkými, jen takový právní úkon, na jehož základě bylo vloženo právo do katastru nemovitostí. Lhůty pro uplatnění práva odporovat právním úkonům dlužníka proto v těchto případech počínají běžet dnem následujícím po dni, ke kterému vznikly účinky vkladu práva do katastru nemovitostí (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 2000, sp. zn. 31 Cdo 619/2000).

40. Pasivní věcná legitimace k odpůrčí žalobě je upravena v ustanovení § 594 odst. 1 o. z. Žaloba o určení, že dlužníkovo právní jednání je vůči věřiteli neúčinné, může být úspěšná jen tehdy, byla-li podána vůči osobě, která s dlužníkem právně jednala, nebo která z právního jednání přímo nabyla prospěch, vůči jejímu dědici nebo vůči tomu, kdo nabyl jmění při přeměně právnické osoby jako její právní nástupce.

41. V případě, že odporovatelné právní jednání je bezúplatné, může se dle ust. § 591 o. z. neúčinnosti takového právního jednání dlužníka věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech. O bezúplatné právní jednání se jedná, pokud osoba (zde dlužník), která druhé osobě poskytuje nějakou majetkovou hodnotu, nedostane žádné vzájemné plnění, tj. žádnou úplatu. Ustanovení § 591 o. z. se pak týká všech bezúplatných právních jednání dlužníka, vyjma plnění povinnosti uložené zákonem, obvyklých příležitostných darů, věnování učiněného v přiměřené výši na veřejně prospěšný účel, nebo plnění, kterým bylo vyhověno mravnímu závazku nebo ohledům slušnosti. O všech čtyřech uvedených skupinách jednání platí, že se obecně nepředpokládají, tj. nepočítá se s nimi, a proto je třeba, aby ten, kdo prospěch takovými činy získal, prokázal, že se v daném případě skutečně jednalo o některý z činů, které zákon z okruhu bezplatných odporovatelných jednání dlužníka vylučuje. V případě, že bezúplatné právní jednání dlužníka nepatří do okruhu vyloučených, pro úspěšnost odpůrčí žaloby (určení neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka) postačuje, aby se jí věřitel dovolal do uplynutí dvou let od odporovatelného právního jednání, přičemž zavinění dlužníka ve vztahu ke zkrácení věřitele se předpokládá, aniž by bylo možné tento předpoklad vyvrátit důkazem opaku. Věřitel pouze musí prokázat bezúplatnost takového zkracujícího jednání (srov. Melzer, F. et al. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III. § 419-654 Praha: Leges, 2014, s. 839-840). Dále platí, že u bezúplatných právních jednání zvláštní právní úprava relativní neúčinnosti v ustanovení § 591 o. z. vylučuje použití ustanovení § 590 o. z.; tj. podle ustanovení § 590 o. z. lze posoudit pouze relativní neúčinnost právních jednání úplatných (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 14 Co 268/2017; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 955/2018). Cit. rozhodnutí NS ČR přitom uvádí, že:„ Jednotlivé skutkové podstaty, které vymezují podmínky, za nichž se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, jsou upraveny v ustanoveních § 590 a § 591 o. z. Zatímco ustanovení § 590 odst. 1 o. z. obsahuje skutkové podstaty, při jejichž naplnění se věřitel může dovolat neúčinnosti právního jednání, aniž by stanovilo, zda se tyto skutkové podstaty uplatní pro právní jednání úplatná nebo bezúplatná (ustanovení § 590 odst. 2 o. z. stanovuje speciální skutkovou podstatu pro dlužníkovo mrhání majetkem na základě kupní či směnné smlouvy uzavřené v posledním roce, musela-li druhá strana v jeho jednání mrhání majetkem poznat), ustanovení § 591 o. z. stanovuje možnost věřitele dovolat se neúčinnosti bezúplatných právních jednání. Vzájemný vztah ustanovení § 590 a § 591 o. z. je nutné posoudit pomocí výkladového pravidla lex specialis derogat legi generali (tj. že zvláštní právní úprava vylučuje použití právní úpravy obecné), z čehož vyplývá, že ustanovení § 590 o. z. nelze aplikovat na bezúplatná právní jednání, neboť speciální právní úprava neúčinnosti bezúplatných právních jednání v ustanovení § 591 o. z. vylučuje použití obecnějšího ustanovení § 590 o. z. na případy zkracujících bezúplatných právních jednání“. K závěru, že se ustanovení § 590 o. z. vztahuje pouze na úplatná právní jednání, se kloní také odborná literatura (srov. TICHÝ, L. In: ŠVESTKA, J., DVOŘÁK, J., FIALA, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. Svazek I. Praha: Wolters Kluwer, 2014, s. 1500 nebo LEBEDA, M. In: LAVICKÝ, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2014, s. 2141).

42. V posuzovaném případě bylo zjištěno, že žalobkyně je aktivně legitimována k podání odpůrčí žaloby, neboť má vůči dárci [příjmení] [spisová značka] žalobkyně vykonatelnou pohledávku ve výši 1 152 612 Kč, která žalobkyni byla přiznána rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně, č. j. [číslo jednací], který ve věci náhrady škody nabyl právní moci a vykonatelnosti dne 14. 10. 2017. Na straně žalovaného pak je dána pasivní věcná legitimace, neboť v jeho prospěch byla uzavřena předmětná darovací smlouva, kterou došlo k převodu předmětných nemovitých věcí na žalovaného.

43. Uvedená darovací smlouva přitom byla uzavřena dne 8. 12. 2015 s právními účinky vkladu ke dni 14. 12. 2015. Žaloba v této věci byla podána až dne 30. 4. 2020, tedy víc jak 4 roky poté. Podle § 591 o. z. se neúčinnosti bezúplatného právního jednání dlužníka může věřitel dovolat tehdy, pokud k němu došlo v posledních dvou letech, což ale není tento případ. V tomto směru tedy byla žaloba podána opožděně, což je důvod pro zamítnutí takové žaloby z důvodu prekluze. Jestliže totiž právo věřitele domáhat se uspokojení pohledávky i z toho, co neúčinným jednáním dlužníka z jeho majetku ušlo, vzniká až soudním rozhodnutím o neúčinnosti právního jednání dlužníka, není právo věřitele domáhat se u soudu neúčinnosti právního jednání dlužníka právem, které podléhá promlčení, ale je právem, které uplynutím lhůty pro jeho uplatnění zaniká, byť to není expresis verbis v § 590 a § 591 o. z. uveden (viz rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 47 Cm 108/2017- 236 ze dne 17. 5. 2019).

44. Žalovaný ale tvrdil, že o bezúplatné právní jednání se nejednalo. V tom případě by na daný případ dopadala právní úprava § 590 odst. 1 písm. a) o. z., podle něhož věřitel se může dovolat neúčinnosti právního jednání, které dlužník učinil v poledních pěti letech v úmyslu zkrátit své věřitele, byl-li takový úmysl druhé straně znám. Soud má ale z provedeného dokazování za prokázané, že šlo o bezúplatné právní jednání.

45. K otázce úplatnosti/bezúplatnosti právního jednání soud uvádí, že bezúplatným je každé právní jednání, které znamená pro dlužníka majetkovou oběť, za niž mu druhá strana neposkytne adekvátní protihodnotu (srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 12. 2017, sp. zn. 14 Co 268/2017). Dárci dle textace smlouvy za převod předmětných nemovitých věcí neměli dostat ničeho, co by mělo majetkovou hodnotu, označení smlouvy jako darovací tedy koresponduje z ní plynoucím právům a povinnostem, přičemž pro darovací smlouvu je typická právě její bezúplatnost (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 2009, sp. zn. 29 Cdo 4023/2007). Kromě toho, že jde o bezúplatné právní jednání, bylo v samotné darovací smlouvě takto výslovně uvedeno a dokonce zvýrazněno! Současně tato darovací smlouva neobsahuje žádné ustanovení, které by hovořilo o tom, že by se dárcům mělo dostat nějakého protiplnění, že by za ně obdarovaný měl platit nějaké dluhy apod. Na tom nemůže změnit nic ani ta skutečnost, že žalovaný dne 30. 9. 2016 doplatil pohledávku u [právnická osoba] za [právnická osoba] spol. s r.o. ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] uzavřené dne 16. 7. 2011 ve výši 250 000 Kč, která byla zajištěna zástavním právem mj. k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa], který byl předmětem převodu dle darovací smlouvy, přičemž ručiteli zajišťované pohledávky byli převodci [jméno] [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] jako avalisté vystavené blankosměnky. Žalovaný tak totiž činil v souladu s § 1888 odst. 2, věta druhá o. z., podle něhož přejde-li na nabyvatele při převodu vlastnického práva k věci zapsané ve veřejném seznamu i zapsané zástavní právo nebo jiná jistota váznoucí na věci, má se za to, že přešel i dluh zajištěný jistotou. Žalovaný tak hradil svůj vlastní dluh. Současně tak činil ve svůj vlastní prospěch, protože tím dosáhl výmazu zástavního práva k pozemku parc. [číslo] jehož součástí je stavba [adresa] z katastru nemovitostí a nemovitost tak od této zástavy očistil. Tato doplacení úvěru tak nemůže znamenat, že z původně bezúplatného právního jednání (darovací smlouvy ze dne 8. 12. 2015) se posléze stalo právní jednání úplatné. Stejně tak pokud žalovaný za dárce po podpisu darovací smlouvy, a to převážně v letech 2018 a 2019, hradil jejich dluhy, činil tak dobrovolně a možná z vděku, nikoliv proto, že by ho k tomu zavazovala uzavřená darovací smlouva. Tyto úhrady pak nemohou mít ten účinek, že by z bezúplatného právního jednání (darovací smlouvy ze dne 8. 12. 2015) dodatečně učinily právní jednání úplatné.

46. Soud tedy má po provedeném dokazování za prokázané, že předmětné nemovité věci žalovaný nabyl na základě bezúplatného právního jednání.

47. I kdyby ale o úplatné jednání šlo, stejně by nebyla splněna ta podmínka ust. § 591 odst. 1 písm. a) o. z., že žalovaný jako dárce věděl o úmyslu dlužníka žalobkyně zkrátit své věřitele. Ten sice o probíhajícím trestním řízení otce věděl, podrobnosti tohoto trestního řízení neznal (k tomu též bod 24 tohoto odůvodnění). Na tom nemůže změnit nic ani ta skutečnost, že celá metylová kauza byla medializována, protože jedna věc je medializace nějaké kauzy (tu v té době asi nějakým způsobem sledovali snad téměř všichni občané ČR) a úplně jiná věc je vědět o úmyslu dlužníka žalobkyně zkrátit své věřitele (což v té době rozhodně nijak medializováno nebylo a ani být nemohlo).

48. Soud tedy žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok I.).

49. Náklady řízení: při rozhodování o náhradě nákladů řízení v řízení o odpůrčí žalobě je na místě při absenci ověřitelného údaje o ceně předmětných nemovitých věcí vyjít z ustanovení § 9 odst. 3 písm. a), resp. § 9 odst. 4 písm. b) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v účinném znění (dále jen„ adv. tar.“), a vyjít z fixní tarifní hodnoty 50 000 Kč (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 616/2014, a nález Ústavního soudu ze dne 17. 10. 2017, sp. zn. I. ÚS 269/16). Žalovaný, který byl ve věci zcela úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Ty spočívají v odměně advokáta ve výši 18 600 Kč za 6 úkonů právní pomoci - za převzetí věci a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě a 4 x účast na jednání soudu ve dnech dne 28. 7. 2020, 17. 9. 2020, 14. 1. 2021 a 11. 5. 2021) po 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a/ a g/ ve spojení s § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v platném znění (dále jen„ AT“); v paušální náhradě advokáta ve výši 1 800 Kč za 6 shora uvedených úkonů právní pomoci po 300 Kč dle § 13 odst. 3 AT, v náhradě za promeškaný čas ve výši 2 800 Kč za 28 započatých půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 AT strávených na cestě z Ostravy do Zlína a zpět dne 28. 7. 2020, 17. 9. 2020, 14. 1. 2021 a 11. 5. 2021; v cestovném ve výši 6 184 Kč (k jednání soudu z Ostravy do Zlína a zpět ujeto vozidlem [příjmení] [příjmení], [registrační značka], vždy 250 km, při průměrné spotřebě 6,3 l /100 km, ceně pohonných hmot Natural 95 32 Kč a amortizaci 4,20 Kč/km - ve dnech 28. 7. 2020, 17. 9. 2020 dle vyhl. č. 358/2019 Sb., resp. ceně pohonných hmot Natural 95 27,80 Kč a amortizaci 4,40 Kč/km dle vyhl. č. 589/2020 Sb. - ve dnech 14. 1. 2021 a 11. 5. 2021) a v 21 % DPH z přiznaných odměn a náhrad dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši zbývajících 6 170,60 Kč Celkem tak přiznané náklady řízení činí 35 554,60 Kč, přičemž žalobkyně je povinna zaplatit je žalovanému podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám právního zástupce žalovaného do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku).