19 C 137/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený datum narození bytem adresa o zaplacení 11 722,38 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 722,38 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 552,76 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 9 922,38 Kč od 25. 4. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 162,20 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 922,38 Kč od 25. 4. 2026 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 11 722,38 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne 1. 7. 2021 smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč, jenž se žalovaný zavázal splácet spolu s úrokem ve výši 10,43 % ročně v měsíčních splátkách dle smlouvy. Z důvodu prodlení žalovaného s placením úvěru, a to i přes skutečnost, že byl žalovaný na porušení povinností písemně upozorněn, byly žalobkyní všechny pohledávky z úvěru prohlášeny za okamžitě splatné ke dni 19. 3. 2026. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny ve výši 9 922,38 Kč a z dlužných poplatků ve výši 1 800 Kč. Žalovaný uhradil celkem částku 34 268,59 Kč.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 1. 7. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. hodnota, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem ve výši 10,43 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 339 Kč (viz citovaná smlouva, záznam o podpisu klienta). Žalovaný čerpal úvěr v částce 20 000 Kč dne 1. 7. 2021 (viz výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021, výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 7. 2021 do 31. 7. 2021). Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 34 268,59 Kč (viz přehled splátek, nezpochybněná tvrzení žalobkyně).

4. Dle svých tvrzení žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti ověřila žalovaným deklarovaný příjem ve výši 20 360 Kč výpisem z účtu, který pro žalovaného vede, a reálnou výši jeho měsíčních výdajů ověřila též výpisem z účtu, který pro něj vede, čímž určila výdaje ve výši 19 953,31 Kč, do kterých zahrnula životní náklady i náklady na úvěrové služby. Žalobkyně dále zjišťovala zadluženost žalovaného z jeho transakcí a z registru CBCB a jeho rizikovost.

5. Z předložených důkazů vyplývá, že žalobkyně provedla lustrací žalovaného v registru CBCB, kterou zjistila, že žalovaný splácel 1 132 Kč měsíčně na úvěr ze dne 26.5.2021, u kterého činila nesplacená jistina bez úroku částku 50 000 Kč a celková dlužná částka 67 920 Kč, že měl jednu kreditní kartu s úvěrovým limitem ve výši 5 000 Kč a s nesplacenou jistinou ve výši 5 155 Kč a že měl jeden kontokorentní úvěr s úvěrovým limitem 32 000 Kč a s vyčerpanou částkou 24 246 Kč (viz informace z Credit Bureau). Žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že má čistý měsíční příjem ve výši 20 360 Kč, že má měsíční výdaje bez splátek úvěrů ve výši 10 000 Kč a že splátky úvěrů bez kreditních karet a kontokorentů činí 3 000 Kč (viz žádost o poskytnutí úvěru). Žalobkyně vypočetla platební kapacitu žalovaného ve výši 406,69 Kč (viz listina označená jako „CRIF“).

6. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný obdržel dne 14. 4. 2021 mzdu ve výši 20 062 Kč, dne 14. 5. 2021 mzdu ve výši 18 938 Kč a dne 14. 6. 2021 mzdu ve výši 19 937 Kč. Žalovaný měl v období tří měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy výrazně vyšší výdaje, než jaké uvedl žádosti a než jaké mu žalobkyně dle svých tvrzení vypočetla. V dubnu 2021 a v červnu 2021 měl žalovaný vyšší výdaje, než jaké měl příjmy. Ke dni 30. 6. 2021, tj. den před uzavřením úvěrové smlouvy, měl žalovaný na účtu zůstatek ve výši 1 109 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 4. 2021 do 31. 7. 2021). Žalovaný čerpal dne 26. 5. 2021 úvěr ve výši 50 000 Kč a dne 21. 6. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč (viz výpisy z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 5. 2021 do 30. 6. 2021, listina označená jako „CRIF“).

7. Žalovaný se ocitl v prodlení s hrazením splátek, po několika upomínkách jej tak žalobkyně dne 5. 1. 2026 vyzvala k úhradě dluhu do 4. 2. 2026, s tím, že v opačném případě bude úvěr zesplatněn (viz poslední výzva k zaplacení dluhu ze dne 5. 1. 2026). Dopisem ze dne 21. 3. 2026 žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 19. 3. 2026 prohlásila všechny své pohledávky z poskytnutého úvěru za splatné (viz oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 3. 2026). Právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 7. 5. 2026 předžalobní výzvu, ve které ho vyzval k úhradě dlužné částky (viz předžalobní výzva ze dne 7. 5. 2026, podací arch).

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Žalobkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem v ujednaných měsíčních splátkách.

14. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud k této neplatnosti přihlédl bez návrhu účastníků.

15. I když úprava obsažená v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti by mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, které se v tomto případě žalovaný nedovolal, je třeba odkázat na rozhodnutí Ústavního soud ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/2018, v němž Ústavní soud zdůraznil veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti úvěrujícího řádně ověřit úvěruschopnost dlužníka úvěr splácet a odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, který mj. uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka, ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Řádným splněním povinnosti prověřit schopnost dlužníka úvěr řádně splácet není tedy chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako úvěrující, ale v širším pojetí celá společnost. Je-li tak dán veřejný zájem na řádném a s odbornou péčí provedeném posouzení schopnosti dlužníka úvěr splácet, nelze ochranu dlužníkům v soudním řízení poskytnout jen selektivně, pokud jsou v řízení aktivní a namítají, že v jejich případě úvěrující schopnost úvěr splácet řádně nezkoumal.

16. Neplatnost smlouvy v důsledku porušení povinnosti úvěrujícího řádně posoudit schopnost dlužníka úvěr splácet (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) je nutno chápat jako absolutní dle § 588 věty první o. z., protože odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přičemž soud k ní přihlíží z úřední povinnosti.

17. Žalobkyně doložila, že provedla lustraci žalovaného v registru CBCB, že si v žádosti vyžádala od žalovaného údaje o jeho příjmu a výdajích a že jeho platební kapacitu vypočetla ve výši 406,69 Kč. Z výpisů z účtu žalovaného vyplývá, že pravidelný příjem žalovaného v době před uzavřením úvěrové smlouvy, tj. jeho mzda, odpovídá výši příjmu, který uvedl v žádosti, žalobkyně si tak patrně ověřila jeho příjem výpisem z jeho účtu. Výdaje žalovaného, které jsou zjevné z výpisu z účtu, ale byly v období tří měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy mnohem vyšší, než které uvedl a než které mu měla žalobkyně vypočítat, jak sama v svých tvrzeních uváděla. Výdaje žalovaného v dubnu 2021 a v červnu 2021 pak i přesahovaly jeho příjmy. Ke dni 30. 6. 2021, tj. den před uzavřením úvěrové smlouvy, měl žalovaný zůstatek na účtu ve výši 1 109 Kč, a to i přesto, že čerpal dne 21. 6. 2021 úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně přitom patrně ověřila příjem žalovaného výpisem z účtu a jeho skutečné výdaje tak mohla rovněž z jeho účtu zjistit. Vzhledem k výše uvedenému soud shledal, že žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť neposoudila jeho úvěruschopnost řádně a dostatečně tak, jak jí ukládá zákon.

18. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta celkem částka 20 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil žalobkyni celkem částku 34 268,59 Kč, kterou je potřeba započíst na bezdůvodné obohacení. Ze započtení vyplývá, že žalovaný bezdůvodné obohacení již zcela uhradil a žalobkyni tak už nic nedluží.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že měl žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisela od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. by žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný již poskytnutou jistinu zcela vrátil, nemohl se ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl a ani už nemůže žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.

20. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobu v celém rozsahu, tj. žalobní nárok na zaplacení částky 11 722,38 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 552,76 Kč, s úrokem ve výši 8,05 % ročně z částky 9 922,38 Kč od 25. 4. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 162,20 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 9 922,38 Kč od 25. 4. 2026 do zaplacení (výrok I.).

21. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšným, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak má právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný ale žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a žádné náklady řízení žalovaného rovněž nevyplývají z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně.