19 C 151/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 12 252,07 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 800 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 452,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 756,99 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 778,26 Kč, s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9 821,34 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 821,34 Kč od 17. 9. 2021 do 23. 11. 2021 a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 021,34 Kč za dobu od 24. 11. 2021 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 252,07 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 756,99 Kč, s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 9 821,34 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 778,26 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 821,34 Kč od 17. 9. 2021 do zaplacení. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že s žalovaným dne 16. 5. 2017 uzavřela její právní předchůdkyně [právnická osoba] (dále též„ banka“), smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty [číslo] dle níž se banka zavázala žalovanému poskytnout úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách, a to ve výši minimálně 2 % čerpaného úvěru. Vzhledem k tomu, že žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, banka prohlásila úvěr dopisem ze dne 8. 10. 2020 za okamžitě splatný. Následně uzavřel žalovaný s bankou splátkovou dohodu, v rámci níž svůj dluh výslovně uznal v plné výši. Žalovaný však ani tuto dohodu nedodržel a dlužnou částku nezaplatil. Banka postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 16. 5. 2017 uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] vydání a užívání kreditní karty (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se banka zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vyčerpaný úvěr včetně úroků a poplatků průběžně splácet, a to ve výši minimální splátky, která se stanoví jako 2 % z výše čerpaného úvěru, vždy nejpozději do data splatnosti uvedeného na výpise (smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] vč. dispozic ke smlouvě). Žalovaný čerpal prostřednictvím kreditní karty výběrem z bankomatu dne 2. 6. 2017 částku 5 000 Kč (výpis ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] za období 16. 5. 2017 – 8. 6. 2017), dne 17. 6. 2017 čerpal částku 3 000 Kč, dne 28. 6. 2017 zaplatil bance částku 200 Kč (výpis ke kreditní kartě [příjmení] [příjmení] za období 9. 6. 2017 – 8. 7. 2017). Zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 17 636,73 Kč výzvou k úhradě dluhu ze dne 12. 11. 2021, a to ve lhůtě 7 dnů od odeslání výzvy. Zásilka byla předána k poštovní přepravě dne 16. 11. 2021 (výzva k úhradě dluhu včetně poštovního podacího archu).

4. Banka uzavřela 16. 9. 2021 s žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na základě níž postoupila žalobkyni pohledávku za žalovaným (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2021, příloha č. 1 - seznam postupovaných pohledávek). Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena bankou dopisem ze dne 29. 9. 2021 (oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího archu). <i>5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>6. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy postoupila banka žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 9. 2019 uzavřené mezi bankou jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena bankou dopisem ze dne 29. 9. 2021. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. Ačkoliv na předložené smlouvě o úvěru je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

11. Žalobkyně v rámci žalobních tvrzení neuvedla, zda se banka zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného vůbec zabývala. Jednání konaného dne 7. 6. 2022 se žalobkyně nezúčastnila, svou neúčast u tohoto jednání omluvila, a při splnění podmínek § 101 odst. 3 o. s. ř. jednání proběhlo v její nepřítomnosti. Žalobkyně se tedy sama připravila o možnost být soudem poučena (poté, co z provedeného dokazování vyplynulo, že listinami, které žalobkyně soudu k důkazu předložila, nebylo prokázáno, že by se banka zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného jakkoliv zabývala) ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o nutnosti tvrdit rozhodné skutečnosti a označit k prokázání svých tvrzení patřičné důkazy. Soudu tedy nezbylo než uzavřít, že žalobkyně neprokázala, že by banka úvěruschopnost žalovaného zkoumala.

12. Žalobkyně sice dále tvrdila, že žalovaný následně uzavřel s bankou splátkovou dohodu, v rámci níž uznal vůči bance svůj dluh v plné výši, nicméně splátkovou dohodu označenou v žalobě žalobkyně soudu k důkazu nepředložila.

13. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

14. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu úvěru ve výši 9 821,34 Kč, dlužné smluvní poplatky ve výši 2 430,73 Kč, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

15. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi bankou, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od banky částku 8 000 Kč náležející bance, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl bance částku 200 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 7 800 Kč.

16. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

17. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 7 800 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 12. 11. 2021, odeslanou dne 16. 11. 2021, v níž byla žalovanému stanovena (z pohledu soudu přiměřená) lhůta k plnění do sedmi dnů od odeslání výzvy, tj. do 23. 11. 2021. Jelikož žalovaný dlužnou částku 7 800 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

18. Vzhledem k tomu, že žalovaný do 23. 11. 2021 povinnost k úhradě dlužné částky 7 800 Kč řádně a včas nesplnil, dostal se dnem 24. 11. 2021 do prodlení (§ 1968 o. z.). Bance, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 8,5 % ročně; žalobkyně požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 8,25 % ročně, pročež soud vázán jejím návrhem zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení v žalobkyní požadované nižší výši, avšak pouze z přiznané částky 7 800 Kč a až od 24. 11. 2021, neboť až od tohoto data byl žalovaný s úhradou částky 7 800 Kč v prodlení.

19. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 7 800 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 800 Kč od 24. 11. 2021 do zaplacení (výrok I.), a ve zbylém rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II.).

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku (7. 6. 2022) v řízení úspěšná co do přiznání částky 8 145,55 Kč (jistina 7 800 Kč a úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 345,55 Kč, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí částku 16 006,50 Kč (jistina 12 252,07 Kč a příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku na částku 3 754,43 Kč). Je tak zcela evidentní, že převážně úspěšný v řízení je žalovaný. Tento však žádné soudně uznatelné náklady řízení nedoložil, a vzhledem k tomu, že tyto se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

21. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byli žalobkyně i žalovaný úspěšní ve stejném rozsahu, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 8 145,55 Kč (7 800 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 345,55 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 16 006,50 Kč (12 252,07 Kč + úroky a úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 3 754,43 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 50 %. Úspěch žalovaného tak představuje rovněž 50 %, pročež soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.).

22. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.