19 C 17/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 36 600 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 040 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení</b> <b>a) částky 14 060 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 999,14 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 399,98 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 19 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 000 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do 14. 5. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 960 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení,</b> <b>b) částky 1 200 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 880,35 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 297,32 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 924,01 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 924,01 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení,</b> <b>c) částky 7 300 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 015,37 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 693,30 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 5 621,76 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 621,76 Kč za dobu od 7. 12. 2019 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne 27. 4. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 2 660 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 600 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 570 Kč. Žalovaný zaplatil na svůj dluh pouze 4 960 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 19 000 Kč a poplatků ve výši 9 100 Kč dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 7. 6. 2016 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 15 999,14 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 14. 6. 2016 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 5 399,98 Kč (nárok č. 1). Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 11. 11. 2014 smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 1 120 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 240 Kč. Žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem 12 720 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 924,01 Kč a poplatků ve výši 275,99 Kč dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 22. 12. 2015 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 880,35 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 29. 12. 2015 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 297,32 Kč (nárok č. 2). Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným uzavřena dne 10. 2. 2015 smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 1 540 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 330 Kč. Žalovaný zaplatil na svůj dluh celkem 11 840 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 5 621,76 Kč a poplatků ve výši 1 678,24 Kč dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 23. 3. 2016 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 5 015,37 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 30. 3. 2016 do zaplacení, který za dobu do 6. 12. 2019 kapitalizovala částkou 1 693,30 Kč (nárok č. 3). Pohledávky za žalovaným ze všech smluv byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019. Žalovaný po postoupení pohledávek na žalobkyni již neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud ve vazbě k nároku č. 1 zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 27. 4. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 19 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 2 660 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 3 800 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 7 600 Kč (celkem tedy částku 33 060 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 570 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o půjčce [číslo]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 4 960 Kč.

4. Ve vazbě k nároku č. 2 soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 11. 11. 2014 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 8 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1 120 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 1 600 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 200 Kč (celkem tedy částku 13 920 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 240 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o půjčce [číslo]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 12 720 Kč.

5. Ve vazbě k nároku č. 3 soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 10. 2. 2015 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 1 540 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč (celkem tedy částku 19 140 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 330 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o půjčce [číslo]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 12 720 Kč.

6. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo ve vazbě k nároku č. 1 v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, je zaměstnán jako dělník, jeho zaměstnavatelem jsou [anonymizována dvě slova] [obec] (hlavní pracovní poměr) a dále„ [příjmení]“ (částečný pracovní poměr). Jeho měsíční příjmy sestávají ze mzdy ve výši 9 200 Kč a z dalších příjmů ve výši 4 800 Kč, měsíční výdaje činí 7 480 Kč (1 500 Kč nájem/inkaso, 3 500 Kč výdaje na domácnost, 2 280 Kč splátky/půjčky/alimenty, 200 Kč výdaje na telefon). V části nazvané dokumenty k ověření jsou uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva/ŽL a SIPO (karta zákazníka ze dne 27. 4. 2015). Ve vazbě k nároku č. 2 bylo v žalobkyní předložené listině nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, je zaměstnán jako dělník, jeho zaměstnavatelem jsou [anonymizována dvě slova] [obec]. Jeho měsíční příjmy představuje mzda ve výši 8 900 Kč, měsíční výdaje činí 6 600 Kč (1 000 Kč nájem/inkaso, 3 500 Kč výdaje na domácnost, 1 800 Kč splátky/půjčky/alimenty, 300 Kč výdaje na telefon). V části nazvané dokumenty k ověření jsou uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva/ŽL a SIPO (karta zákazníka ze dne 11. 11. 2014). Ve vazbě k nároku č. 3 bylo v žalobkyní předložené listině nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, je zaměstnán jako dělník, jeho zaměstnavatelem jsou [anonymizována dvě slova] [obec]. Jeho měsíční příjmy představuje mzda ve výši 14 000 Kč, měsíční výdaje činí 8 520 Kč (1 000 Kč nájem/inkaso, 3 500 Kč výdaje na domácnost, 3 720 Kč splátky/půjčky/alimenty, 300 Kč výdaje na telefon). V části nazvané dokumenty k ověření jsou uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva/ŽL a SIPO (karta zákazníka ze dne 10. 2. 2015).

7. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými od žalovaného, mezi které patří výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žádné relevantní listiny (vyjma karet zákazníka) však žalobkyní označeny a předloženy nebyly. 8. [právnická osoba] pohledávky za žalovaným ze všech tří smluv o půjčce postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). <i>9. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 11. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávky za žalovaným ze smluv o půjčce [číslo] [číslo] [číslo] postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 6. 12. 2019. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

12. Ačkoliv na všech předložených smlouvách o půjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.

13. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v kartě zákazníka ze dne 27. 4. 2015, v kartě zákazníka ze dne 11. 11. 2014 a v kartě zákazníka ze dne 10. 2. 2015, a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Mezi takové doklady pak patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva (tvrzení žalobkyně). Žalobkyně však nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jaká konkrétní zjištění vypovídající o úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdce učinil, na základě jakých důkazů (potvrzení, prohlášení, výpisů) a jak je vyhodnotil. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdce údaje zjištěné od žalovaného ověřil doklady předloženými žalovaným, které jsou zaznamenány v listinách nazvaných karta zákazníka, neuvedla však, kterými konkrétními listinami její právní předchůdce prověřil tu kterou konkrétní položku příjmů či výdajů uvedenou v kartách zákazníka. Právní předchůdce žalobkyně si rovněž neověřil, zda žalovaný prochází či neprochází registry dlužníků (např. NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalovaného, že nemá žádné půjčky či úvěry u jiných poskytovatelů. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženými prohlášeními žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

15. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti), je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

19. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv o půjčce. Z absolutně neplatných smluv nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti, a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejich základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaný obdržel při podpisu smlouvy o půjčce ze dne 27. 4. 2015 v hotovosti částku 19 000 Kč, při podpisu smlouvy o půjčce ze dne 11. 11. 2014 v hotovosti částku 8 000 Kč a při podpisu smlouvy o půjčce ze dne 10. 2. 2015 částku 11 000 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně uhradil žalovaný na smlouvu ze dne 27. 4. 2015 částku 4 960 Kč, pročež tak žalobkyni dluží 14 040 Kč (19 000 Kč – 4 960 Kč), na smlouvu ze dne 11. 11. 2014 uhradil 12 720 Kč, pročež tak žalobkyni nedluží z titulu této smlouvy ničeho a na smlouvu ze dne 10. 2. 2015 uhradil 11 840 Kč, pročež z titulu této smlouvy rovněž nedluží žalobkyni ničeho. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 14 040 Kč, k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal.

20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 14 040 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě.

21. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván výzvou k plnění ze dne 7. 5. 2020, která byla předána k poštovní přepravě dne 10. 5. 2020 a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 13. 5. 2020. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 14. 5. 2020. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 15. 5. 2020 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 10 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení pouze ve výši 8,05 % ročně, soud proto (vázán jejím návrhem) zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení v žalobkyní požadované nižší výši, avšak až od 15. 5. 2020 a pouze z částky 14 040 Kč, na kterou žalobkyni podle výsledku dokazování vzniklo právo.

22. Soud tedy zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 14 040 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 040 Kč za dobu od 15. 5. 2020 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku (7. 4. 2022) v řízení úspěšná co do přiznání částky 14 040 Kč s úroky z prodlení kapitalizovanými ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí částku 36 600 Kč s příslušenstvím. Je tak zcela evidentní, že převážně úspěšný v řízení je žalovaný. Tento však žádné soudně uznatelné náklady řízení nedoložil, a vzhledem k tomu, že tyto se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Stanovené platební povinnosti soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.