19 C 179/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 11 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč -) ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, -) ve výši 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, -) ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, -) ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, -) ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, -) ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, -) ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, -) ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, -) ve výši 14 % ročně od 1. 7. 2022 do 21. 7. 2022 a dále za dobu od 22. 7. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení z částky 4 000 Kč ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 7 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 656 Kč a úroku z prodlení z částky 7 000 Kč -) ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, -) ve výši 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, -) ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, -) ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, -) ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, -) ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, -) ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, -) ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, -) ve výši 14 % ročně od 1. 7. 2022 do 21. 7. 2022 a dále za dobu od 22. 7. 2022 do zaplacení ročního úroku z prodlení z částky 7 000 Kč ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla 7 a repo sazby vyhlášené ve Věstníku České národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 24. 9. 2008 uzavřena smlouva o půjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl půjčku ve výši 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a zaplatit„ souhrnný“ poplatek ve výši 7 656 Kč (celkem tedy částku ve výši 18 656 Kč) v 53 týdenních splátkách ve výši 352 Kč. Žalovaný uhradil částku 7 000 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba smluvně postoupena na právnická osoba S.á.r.l. ke dni 1. 7. 2015. Následně byla touto společností postoupena ke dni 24. 8. 2018 na žalobkyni. Žalovaná částka 11 656 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 11 000 Kč a zůstatek neuhrazeného poplatku (kapitalizovaného úroku) ve výši 656 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a byl vyzván ke sdělení stanoviska k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Při postupu dle § 101 odst. 4 o. s. ř. soud předpokládá, že k rozhodnutí věci bez nařízení jednání neměl námitky. Žalobkyně souhlasila s projednáním věci bez nařízení jednání dle § 115a o. s. ř. prostřednictvím návrhu na vydání el. platebního rozkazu. Za splnění podmínek dle § 115a o. s. ř. soud v této věci rozhodl bez nařízení jednání.

3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil, že mezi žalovaným a společností právnická osoba, IČO, byla dne 24. 9. 2008 uzavřena smlouva o půjčce číslo jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce se společnost právnická osoba zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 7 656 Kč (celkem tedy částku 18 656 Kč) splatit v 53 týdenních splátkách ve výši 352 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky (viz smlouva o půjčce číslo). V článku 5 smluvních podmínek bylo uvedeno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně se dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky (viz smluvní podmínky smlouvy o půjčce). Žalovaný uhradil částku 7 000 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Přípisem ze dne 25. 6. 2015 oznámila společnost právnická osoba žalovanému postoupení pohledávky na anonymizována dvě slova (viz notifikace), přičemž zásilka byla žalovanému odeslána dne 31. 7. 2015 (viz poštovní podací arch). Následně pak přípisem z 14. 9. 2018 anonymizována dvě slova oznámil postoupení pohledávky na žalobkyni (viz notifikace), přičemž přípis byl předán k poštovní přepravě dne 19. 9. 2018 (viz podací arch). Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách obec národní banky soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu činila v době uzavření smlouvy o úvěru 13,92 % ročně (viz přehled ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR).

4. Na původní poměr mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným aplikoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění, zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť smlouva, o niž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona.

5. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.

6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi společností právnická osoba jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 24. 9. 2008 uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to v 53 týdenních splátkách.

9. S ohledem na změnu v osobě věřitele se soud nicméně musel zabývat otázkou, zda je žalobkyně k uplatnění nároku za žalovaným aktivně legitimována. Žalobkyně předložila notifikační úkon, jež vyhotovila a předala k poštovní přepravě žalovanému společnost právnická osoba (jímž bylo oznámeno postoupení pohledávky na právnická osoba anonymizováno) a dále notifikační úkon právnická osoba anonymizováno a doklad o jeho odeslání žalovanému (jímž bylo oznámeno postoupení pohledávky žalobkyni). Existence notifikačních úkonů a dokladů o jejich odeslání samotnými postupiteli je pro prokázání postoupení zcela postačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2011, sp. zn. sp. zn. 32 Cdo 4511/2009). Žalobkyně je tedy v řízení aktivně legitimována.

10. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že žalovaný dosud zaplatil 7 000 Kč, přičemž tato částka byla započtena na souhrnný poplatek. Na souhrnném poplatku tak dle tvrzení žalobkyně zbývá uhradit částku 656 Kč a na jistinu částku 11 000 Kč. Právo na zaplacení souhrnného poplatku soud právně posoudil jako právo na zaplacení úroku, neboť tento nárok svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Částka 7 656 Kč na dobu 53 týdnů představuje úrok ve výši 68,29 % ročně (7 656/53 52/11 000×100). Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

11. V projednávané věci dohodnutá výše úroků téměř pětinásobně převyšovala obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami, která činila v době uzavření smlouvy o půjčce 13,92 % ročně. Takové ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 39 obč. zák.). Tíživá finanční situace dlužníka, která ho vede k uzavření smlouvy o půjčce, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

12. Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku nevzniklo, nebylo možné započíst na tuto neexistující pohledávku plnění žalovaného. Částkou 7 000 Kč, kterou žalovaný na úhradu půjčky dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 4 000 Kč (11 000 – 7 000), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem I. zavázal. Požadovala-li žalobkyně na jistině dalších 7 000 Kč, soud žalobu ohledně této částky zamítl, neboť platbami žalovaného byla již jistina v tomto rozsahu zaplacena. Soud pak zamítl žalobu i ohledně částky 656 Kč, neboť na zaplacení úroku (žalobkyní označen jako souhrnný poplatek) žalobkyni právo nevzniklo.

13. Nezaplatil-li žalovaný splátky ve stanoveném termínu, ocitl se počínaje dnem následujícím po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ze splátky připadající na tento týden podle § 517 odst. 2 obč. zák. (k použití tohoto zákona viz § 3028 odst. 3 o. z.). Žalobkyně požadovala přiznat úrok z prodlení z částky 11 000 Kč (jistina) za dobu od 2. 7. 2015 do zaplacení, a to konkrétně ve výši 7,05 % ročně za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně za dobu od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně za dobu od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021 a za dobu od 1. 1. 2022 do zaplacení s ročním úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Soud shledal žalobu důvodnou co do úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně za dobu od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018, ve výši 8 % ročně za dobu od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018, ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019, ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020, ve výši 7,25 % ročně za dobu od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021, ve výši 7,5 % ročně za dobu od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021, ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022, ve výši 14 % ročně od 1. 7. 2022 do 21. 7. 2022 a od 22. 7. 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, ovšem pouze z částky 4 000 Kč, na kterou žalobkyni podle výsledku dokazování vznikl nárok, a ve zbytku žalobu ohledně žalobkyní požadovaného příslušenství zamítl.

14. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 6 235,82 Kč (4 000 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 2 235,82 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 17 804,47 Kč (11 000 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 6 804,47 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 35 %. Úspěch žalovaného tak představuje 65 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 30 % (65 % - 35 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.).

15. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.