19 C 185/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 4 701 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení úroku ve výši 54,36 % ročně z částky 1 124,29 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 4 507 Kč, smluvní pokuty ve výši 194,81 Kč, úroku ve výši 35 % ročně z částky 1 124,29 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 52 185 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 507 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 4 507 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 507 Kč za dobu od 29. 12. 2020 do zaplacení, dále částky ve výši 194,81 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 1 208 Kč za dobu od 29. 12. 2020 do 7. 6. 2021 a úroku ve výši 89,36 % ročně z částky 1 124,29 Kč za dobu od 29. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 52 185 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 30. 10. 2017 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 136,76 % p. a. splácet ve 36 měsíčních splátkách ve výši 1 208 Kč splatných vždy k 22. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem listopad 2017. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 27. 12. 2020 k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil pouze 35 splátek, a to v celkové výši 42 280 Kč. Žalovanému tak zůstal dluh na jistině ve výši 1 208 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou 36. splátky o délce 30 dnů, byl žalovaný podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami číslo 2, 3, 9, 10, 11, 12, 13, 14, 15, 17, 19, 27, 28 a 36 o délce 15 dnů, žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tj. celkem ve výši 2 800 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru byl povinen platit sjednané úroky za poskytnutí úvěru až do vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní jistině úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný již neuhradil ničeho.

3. Podáním ze dne 1. 7. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně úroku ve výši 54,36 % p. a. z částky 1 124,29 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok I.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci. Předmětem řízení tak nadále zůstává částka ve výši 4 507 Kč (jistina 1 208 Kč, smluvní pokuta dle bodu 6.1 smlouvy ve výši 499 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 2 800 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. od 29. 12. 2020 do zaplacení, smluvní pokuta ve výši 194,81 Kč a úrok ve výši 35 % p. a. z částky 1 124,29 Kč od 29. 12. 2020 do zaplacení.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez včasné omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

5. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 30. 10. 2017 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 136,76 % p. a. splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 208 Kč splatných nejpozději 22. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (část A smlouvy smlouvy). V bodě 2.1 smlouvy bylo uvedeno, že úroky se počítají jako efektivní úroková míra, když v každém kalendářním měsíci se bere v potaz přesný počet dnů v měsíci s tím, že délka každého roku je 365 dnů. Dle bodu 2.2 smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. Dle bodu 4.1 smlouvy se klienti zavazují vrátit poskytovateli poskytnutý úvěr a zaplatit mu sjednané úroky za poskytnutí úvěru v dohodnutých měsíčních splátkách. V bodě 4.2 smlouvy bylo uvedeno, že úvěr se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. V bodě 6.1 smlouvy si smluvní strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká klientovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty dle tohoto bodu jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne 30. 10. 2017). Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel právo vůči klientům na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne 30. 10. 2017). Dle bodu 6.3 smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn. že se k tomuto dni stávají se okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2 části B) smlouvy. Zesplatnění úvěru se netýká budoucích nákladů úvěru. Dle bodu 6.5 smlouvy jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne 30. 10. 2017) (smlouva o úvěru ze dne 30. 10. 2017, předsmluvní formulář ze dne 30. 10. 2017).

6. Žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč dne 31. 10. 2017 bezhotovostním převodem na číslo účtu [bankovní účet] uvedené v úvěrové smlouvě (smlouva o úvěru ze dne 30. 10. 2017, doklad o vyplacení úvěru, oznámení o schválení úvěru ze dne 1. 11. 2017, dodejka).

7. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách [obec] národní banky soud zjistil, že v říjnu 2017 obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) činila 9,01 %, na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (UK 4) dosahovala 8,71 %, výše úroků z kreditních karet poskytovaných rovněž domácnostem v témž období činila 24,18 % ročně (UK 22) (Přehled ARAD).

8. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen „o. z.“), aplikoval ustanovení o. z., neboť smlouvu o úvěru účastníci uzavřeli za jeho účinnosti, tedy po 1. 1. 2014. <i>9. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.</i> <i>12. Podle § 1932 odst. 1 o. z. má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.</i> <i>13. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 15. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 15 000 Kč. Z provedených důkazů vyplývá, že není dán důvod pro postup dle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť samotná smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovala informace o zápůjční úrokové sazbě, výši RPSN i celkové částce, kterou měl žalovaný zaplatit. Veškeré tyto informace žalovaný současně obdržel v písemné formě.

17. Žalovanému podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky v 36 měsíčních splátkách splatných k 22. dni v měsíci počínaje měsícem listopad 2017. Jelikož se žalovaný v průběhu trvání smlouvy dostal do prodlení se splátkou číslo 36 splatnou dne 22. 10. 2020 o více než 65 dní, došlo dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy k automatickému zesplatnění úvěru.

18. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 136,76 % ročně, celkem tedy částku ve výši 43 488 Kč. Ujednání ve smlouvě o úrocích z úvěru ve výši 136,76 % ročně, byť matematicky přepočteného na nominálních 89,36 % ročně, je ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, když tato sazba více jak desetinásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená – i při eventuálním zohlednění toho, že žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů – lze říci excesivní; v zásadě lze mít za to, že by v rozporu s dobrými mravy byla i bez ohledu na to, je-li žalovaný spotřebitelem či nikoliv. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (říjen 2017) činila podle statistiky České národní banky 8,71 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012).

19. Občanský zákoník spočívá – dle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. – na zásadě„ pacta sunt servanda“, jež ovšem není bezbřehá a její limitou je celá řada institutů – zejm. korektiv dobrých mravů jako soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Nepřiměřeně vysoké úroky jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroků z úvěru není tzv. nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. (žalovaný byl se sazbou úroků seznámen v předsmluvním formuláři, ve smlouvě samotné a rovněž v oznámení o schválení úvěru), neboť zákon zde činí výjimku. To však nebrání poměřovat i takto z přezkumu nepřiměřených ujednání vyňatých částí smlouvy (týkajících se tedy předmětu či ceny plnění, kam úroky z úvěru spadají) korektivem dobrých mravů dle § 1 odst. 2 o. z., když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit – byť i dobrovolně sjednaným – zjevným nespravedlnostem. Soud vyšel z úrokové sazby 8,71 % p. a., tedy UK 4, a to v souladu s rozhodovací činností odvolacího soudu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 27 Co 12/2019, jenž řeší skutkově a právně zásadně identickou věc téže žalobkyně). Žalobkyně neposkytla žalovanému kreditní kartu, šlo o běžný spotřebitelský úvěr bez účelového určení, není tedy důvod vycházet při stanovení obvyklé úrokové sazby z hodnot, resp. úroků bank z kreditních karet. Užití vyšší úrokové sazby pak nelegitimizuje ani fakt, že žalobkyně je nebankovní subjekt, v zásadě věřitel poslední instance, jenž tak poskytuje úvěry s vyšší mírou rizika, což kompenzuje vyšší úrokovou sazbou; jestliže by se úroková sazba pohybovala v obvyklé hladině či rozmezí sazeb úroků u úvěrů, nic by nebránilo žalobě vyhovět. Úrok dalece převyšující dokonce úrok z kreditních karet je pak zcela neakceptovatelný. Ujednání o úroku v řádech desítek procent pak nemůže soud vyhovět ani tehdy, pokud žalovaný k uzavření smlouvy o úvěru přistoupil dobrovolně, na základě vlastní úvahy, přičemž měl všechny podstatné informace a v řízení zůstal procesně nečinný. Jeví-li se žalobkyni jako nespravedlivé krácení úroků, pak nelze přehlížet, že žalobkyně měla a má k dispozici všechny dostupné informace, zná míru rizika a nic ji nenutí poskytovat úvěry za podmínek výrazně jiných než banky. Nepřiměřené úroky pak nemůže zhojit ani rozhodovací činnost některých senátů zdejšího soudu, neboť taková rozhodnutí naopak jsou rozporná s konstantní rozhodovací činností odvolacího, Nejvyššího i Ústavního soudu, a taktéž v rozporu s § 13 o. z.

20. S ohledem na znění § 2395 o. z. je nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru (tzv. cena peněz), neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § 1802 nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v říjnu 2017, činila 8,71 % ročně.

21. S ohledem na uvedené soud započetl platby na úvěr v celkové výši 42 280 Kč, jako by byl tento úvěr úročen úrokovou sazbou 8,71 % ročně, a to nejprve na úhradu úroku a následně na úhradu jistiny úvěru (viz § 1932 odst. 1 o. z.). Splátka žalovaného ze dne 6. 12. 2017 ve výši 1 208 Kč tak byla započtena částkou 132,44 Kč na úroky (8,71 % ročně z dlužné jistiny 15 000 Kč od 31. 10. 2017 do 6. 12. 2017, tj. částka ve výši 132,44 Kč) a částkou ve výši 1 075,56 Kč na jistinu, splátka ze dne 9. 1. 2018 ve výši 1 208 Kč byla započtena částkou 112,97 Kč na úroky a částkou 1 095,03 Kč na jistinu, další splátky žalovaného (dne 8. 2. 2018 ve výši 1 208 Kč, dne 21. 2. 2018 ve výši 1 208 Kč, dne [osobní údaje žalobkyně] 132 ve výši 1 300 Kč, dne 10. 4. 2018 ve výši 3 716 Kč, dne 8. 8. 2018 ve výši 1 024 Kč, dne 10. 9. 2018 ve výši 1 208 Kč, dne 8. 10. 2018 ve výši 1 208 Kč, dne 8. 11. 2018 ve výši 1 208 Kč, dne 10. 12. 2018 ve výši 1 208 Kč, dne 9. 1. 2019 ve výši 1 208 Kč, dne 8. 2. 2019 ve výši 1 208 Kč, dne 8. 3. 2019 ve výši 1 208 Kč, dne 8. 4. 2019 ve výši 2 416 Kč, dne 10. 6. 2019 ve výši 1 208 Kč, dne 12. 6. 2019 ve výši 1 208 Kč, dne 19. 7. 2019 ve výši 1 208 Kč, dne 21. 8. 2019 ve výši 1 208 Kč, dne 19. 9. 2019 ve výši 1 208 Kč, dne 21. 10. 2019 ve výši 1 208 Kč, dne 21. 11. 2019 ve výši 1 208 Kč, dne 19. 12. 2019 ve výši 1 208 Kč, dne 10. 2. 2020 ve výši 1 208 Kč, dne 9. 3. 2020 ve výši 2 416 Kč, dne 12. 5. 2020 ve výši 2 416 Kč, dne 9. 7. 2020 ve výši 2 416 Kč a dne 8. 9. 2020 ve výši 2 416 Kč) pak byly započteny stejným způsobem, přičemž již splátkou ze dne 8. 11. 2018 žalovaný svůj dluh spočívající v dlužné jistině a v úrocích z úvěru zcela uhradil. Žalovaný však následně dále splácel„ svůj dluh“ dle předepsaného splátkového kalendáře, kdy tak žalobkyni zaplatil dalších 26 617,18 Kč. Vzhledem k tomu, že další nároky požadované žalobkyní (smluvní pokuty a náhrada nákladů spojených s prodlením žalovaného) činily celkem 3 493,81 Kč, soud se již jejich důvodností nezabýval, neboť i v případě, že by byly důvodné, byly by zcela pokryty platbami žalovaného, které žalobkyni uhradil po splacení celé jistiny a úroku z úvěru.

22. Soud pak nadto uvádí, že i v případě, že by žalobkyni přiznal úrok z úvěru ve výši 35 % p. a., který požadovala po částečném zpětvzetí žaloby, i v tomto případě by po započtení jednotlivých plateb žalovaný svůj dluh zcela uhradil již dne 8. 3. 2019, přičemž v tomto případě by na dalších splátkách žalobkyni uhradil dalších 23 557,17 Kč, pročež i v tomto případě by žalovaný žalobkyni již nedlužil ničeho.

23. Soud tak s ohledem na shora uvedené žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

24. Jelikož byla žalobkyně ve věci zcela neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.