19 C 194/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 254 290 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 231 795 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 22 495 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 33 666,70 Kč za období od 28. 7. 2022 do 31. 3. 2025, s úrokem ve výši 10,98 % ročně z částky 254 290 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 21 856,34 Kč za období od 1. 8. 2024 do 31. 3. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 254 290 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 36 % nákladů řízení ve výši 21 267 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 254 290 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o klasickém úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi žalovaným a společností , právnická osoba, (dále jen „právní předchůdkyně“), která v České republice vystupovala pod obchodní značkou , právnická osoba, Uvedenou smlouvou se právní předchůdkyně zavázala poskytnout žalovanému nezajištěný spotřebitelský úvěr v celkové výši 305 400 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně smluvních úroků a poplatků řádně splatit. Uvedená částka byla poukázána na bankovní účet žalovaného. Smlouvou o postoupení portfolia smluv o úvěrech, kterou uzavřela právní předchůdkyně s žalobkyní dne 18. 9. 2023, se žalobkyně stala s účinností od 1. 11. 2023 smluvní stranou uvedené smlouvy o úvěru namísto právní předchůdkyně. Žalovaný se opakovaně dostával do prodlení s plněním splátek, proto byl žalobkyní ke dni 31. 7. 2024 úvěr zesplatněn.

2. Žalovaný se ve věci se nevyjádřil a k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutkový stav: mezi žalovaným a právní předchůdkyní byla dne 28. 7. 2022 sjednána smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, , kterou se právní předchůdkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 305 400 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet společně se smluvním úrokem ve výši 10,99 % a s úhradou za pojištění ve 108 měsíčních splátkách ve výši 4 907 Kč. Žalovanému byla právní předchůdkyní dne 5. 8. 2022 poskytnuta částka 305 400 Kč. Část úvěru byla použita na úhradu interního úvěru č. , hodnota, ve výši 58 400 Kč a část byla použita na úhradu externího úvěru ve výši 147 000 Kč (viz Žádost/Smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, , transakční historie, protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od , právnická osoba, ).

4. Ke svým osobním a sociálním poměrům žalovaný uvedl, že bydlí u rodičů/dětí a žije s dvěma vyživovanými dětmi ve věku 11 a 6 let ve společné domácnosti. Ke svým příjmům uvedl, že je zaměstnán u , právnická osoba, a jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč. K výdajům uvedl, že celkové náklady domácnosti činí 10 000 Kč. Právní předchůdkyně k tomu stanovila životní výdaje žalovaného ve výši 6 449 Kč na základě dat, které jí žalovaný sdělil, v kombinaci s interními informacemi, včetně využití statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Právní předchůdkyně provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, v registru CBCB a v SOLUS. Z insolvenčního rejstříku zjistila, že v době uzavření smlouvy nebylo proti žalovanému vedeno žádné insolvenční řízení. Z registru CBCB získala právní předchůdkyně informace, že měl žalovaný ke dni 28. 7. 2022 závazky v podobě osobního úvěru u , právnická osoba, s celkovou dlužnou částku ve výši 147 000 Kč a s měsíčními splátkami ve výši 2 785 Kč (viz údaje pro posouzení žádosti o klasický a/nebo revolvingový úvěr, žádost/smlouva o klasickém úvěru č. , hodnota, , protokol o prověření úvěruschopnosti klienta pro úvěry převzaté od , právnická osoba, ).

5. Právní předchůdkyně uzavřela s žalobkyní dne 18. 9. 2023 smlouvu o postoupení portfolia ve znění dodatku ze dne 31. 10. 2023, dle které došlo s účinností k 1. 11. 2023 k postoupení úvěrových, rámcových a pojistných smluv uvedených v seznamu, který tvoří přílohy č. 3 až 2671 notářského zápisu , spisová značka, (viz notářský zápis , spisová značka, sepsaný dne 1. 11. 2023). V příloze č. 1049 je uvedena smlouva č. , hodnota, uzavřená s žalovaným dne 28. 7. 2022 (viz příloha č. 1049 k notářskému zápisu , spisová značka, ). Dopisem ze dne 2. 11. 2023 oznámila právní předchůdkyně společně s žalobkyní žalovanému, že smlouvy, které byly uzavřeny s právní předchůdkyní, přebírá žalobkyně (viz oznámení o převzetí smluv). Žalovaný na úvěr zaplatil celkem částku 73 605 Kč (viz transakční historie). Ke dni 31. 7. 2024 byl úvěr zesplatněn (viz výzva k okamžitému splacení dluhu ze dne 3. 8. 2024). Předžalobní výzvou, odeslanou právním zástupcem žalobkyně dne 13. 3. 2025, byl žalovaný vyzván k zaplacení celého dluhu do 5 dnů od doručení výzvy (viz oznámení o právním zastoupení – výzva k úhradě dluhu ze dne 11. 3. 2025).

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění k datu uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Právní předchůdkyně jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali dne 28. 7. 2022 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě poskytla právní předchůdkyně žalovanému peněžní prostředky ve částce 305 400 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem a s úhradou za pojištění v ujednaných měsíčních splátkách. Žalovaný uhradil na úvěr celkem částku 73 605 Kč.

10. Soud se nejdříve zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Mezi právní předchůdkyní a žalobkyní byla dne 18. 9. 2023 uzavřena smlouva o postoupení portfolia, o čemž byl dne 1. 11. 2023 sepsán notářský zápis , spisová značka, , což žalobkyně doložila. Dle uvedené postupní smlouvy byly s účinností od 1. 11. 2023 postoupeny žalobkyni úvěrové smlouvy, které jsou uvedené v seznamu tvořící přílohy č. 3 až 2671 notářského zápisu. V příloze č. 1049 je uvedena smlouva o úvěru, která je předmětem žaloby. Je rovněž prokázáno, že bylo postoupení smlouvy žalovanému oznámeno dne 2. 11. 2023 společným oznámením právní předchůdkyně a žalobkyně. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.

11. Co se týče smlouvy o úvěru, tak ačkoli lze shledat smluvní konsensus stran, soud shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. K této neplatnosti přihlédne soud i bez návrhu.

12. Žalobkyně v žalobě uvedla, že právní předchůdkyně při posuzování úvěruschopnosti vycházela z údajů, které získala od žalovaného a ze třetích stran, tj. z bankovních a nebankovních registrů dlužníků (CBCB/CCB, SOLUS), z centrální evidence exekucí a z insolvenčního rejstříku. Žalobkyně prokázala, že právní předchůdkyně provedla lustraci v insolvenčním rejstříku, v CBCB a v SOLUS. Lustraci v centrální evidenci exekucí neprokázala. Co se týče příjmů a výdajů žalovaného, tak ve vztahu k příjmům vycházela právní předchůdkyně ze žalovaným deklarované částky a ve vztahu k výdajům vycházela z výše výdajů, kterou uvedl žalovaný, a ze životních výdajů, které stanovila kombinací dat sdělených žalovaným, interních informací, statistických údajů a aktuálních údajů životních nákladů a normativních nákladů na bydlení. Žalobkyně neprokázala, že by právní předchůdkyně ověřovala příjmy a výdaje žalovaného. Nejvyšší soud ČR se přitom již v minulosti k otázce posuzování úvěruschopnosti a příjmové a výdajové stránky spotřebitele vyjádřil ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, kde podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Žalobkyně argumentuje usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 1522/2020, kde Nejvyšší soud konstatuje, že „jaké množství informací je již možné považovat za dostatečné se přitom může případ od případu lišit a taktéž se liší. Postup věřitelů při posuzování úvěruschopnosti dlužníků proto nelze paušalizovat.“ Nejvyšší soud zde ovšem dále uvádí, že „rozhodující pro postup věřitele je to, zda je schopen doložit, že schopnost dlužníka splácet dluh ověřil.“ Soud je toho názoru, že za situace, kdy je poskytován spotřebitelský úvěr ve výši několika stovek tisíc korun, je zcela na místě, aby bylo provedeno důkladnější ověření příjmové a výdajové stránky úvěrovaného, a to zejména tehdy, pokud je poskytován úvěr ve výši, která téměř odpovídá výši čistého ročního příjmu žalovaného. Není tak dostačující, že byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku a v registru CBCB a SOLUS, viz k tomu Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 1. 7. 2020, sp. zn. 1522/2020, kde uvádí, že registry typu SOLUS, BRKI a NRKI by „neměly být využívány jako základní či dokonce jediný informační zdroj, neboť poskytují informace jen o těch spotřebitelích, kteří neplní své povinnosti vůči subjektu, jenž je zapojen do činnosti daného registru. Informace ze shora specifikovaných registrů (databází) tak nemusí být vždy kompletní.“ Jestliže se právní předchůdkyně při posouzení úvěruschopnosti spokojila jen s lustrací v registrech a se stanovením výdajů dle statistického modelu, aniž by zjišťovala reálné příjmy a výdaje žalovaného, tak nepovažuje soud takové posouzení za řádné a dostačující, a to především za situace, kdy je poskytován úvěr ve výši 305 400 Kč. Zvláště obezřetná měla pak být žalobkyně za situace, když zjistila, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl měsíční splátky 0 Kč, ale ona zjistila, že má úvěry s celkovými splátkami ve výši 6 849 Kč měsíčně, z toho s interními splátkami ve výši 4 064 Kč měsíčně, takže v žádosti uvedl nepravdivé údaje (viz Protokol o prověření úvěruschopnosti). Žalobkyně ale obezřetná nebyla.

13. Jestliže je Smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky z uvedené smlouvy, jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou, jako jsou smluvní úrok a poplatky. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr (po postoupení smlouvy) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 305 400 Kč náležející právní předchůdkyni, a po postoupení smlouvy žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil na tuto pohledávku částku 73 605 Kč, kterou soud započetl na bezdůvodné obohacení (305 400 Kč – 73 605 Kč), které tak nyní činí 231 795 Kč. Soud žalovaného zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.).

14. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.

15. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 22 495 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 33 666,70 Kč za období od 28. 7. 2022 do 31. 3. 2025, s úrokem ve výši 10,98 % ročně z částky 254 290 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 21 856,34 Kč za období od 1. 8. 2024 do 31. 3. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 254 290 Kč od 1. 4. 2025 do zaplacení (výrok II.).

16. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastníků. Žalobkyně byla úspěšná v částce 231 795 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 341 224,47 Kč (254 290 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 86 934,47 Kč). Úspěch žalobkyně činí 68 %, úspěch žalovaného 32 %. Žalobkyně má tudíž právo na náhradu 36 % (68 % - 32 %) nákladů řízení. Náklady řízení žalobkyně v celkové výši 59 075 Kč sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 10 172 Kč, odměny advokáta ve výši 37 360 Kč za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, účast na jednání dne 7. 10. 2025) po 9 340 Kč podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 800 Kč za 4 úkony právní služby po 450 Kč podle § 13 odst. 1, 4 a. t., cestovní náhrady ve výši 655 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne 7. 10. 2025 na jednání za 84 ujetých kilometrů (35,80 Kč za litr pohonné hmoty dle § 4 písm. a) vyhlášky č. 475/2024 Sb. při průměrné spotřebě 5,6 l/100 km a 5,80 Kč/km za používání vozidla dle § 1 písm. b) citované vyhlášky) podle § 13 odst. 1, 5 a. t., náhrady za promeškaný čas v trvání 4 × 30 minut ve výši 600 Kč podle § 14 a. t. a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 8 488 Kč podle § 137 odst. 3 o. s. ř. Žalovaný je povinen žalobkyni nahradit 36 % nákladů řízení, tj. 21 267 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně (výrok III.). Za úkon doplnění žaloby ze dne 28. 8. 2025 žalobkyni soud odměnu nepřiznal, neboť se jednalo o úkon, kterým žalobkyně po výzvě soudu doplnila žalobu o tvrzení a o důkazy, které měla žaloba obsahovat již při jejím podání.

17. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti.