19 C 212/2021

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 63 221 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 55 144 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 077,30 Kč, úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 41 896,33 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 212 486 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 144 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 55 144 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 55 144 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, dále částky ve výši 8 077,30 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 52 447,42 Kč za dobu od [datum] do [datum] a úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 41 896,33 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 212 486 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne [datum] uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 45 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 151,63 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 689 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem březen 2019. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil pouze [anonymizováno] splátek, a to v celkové výši 62 713 Kč. Žalovanému tak zůstal dluh na jistině ve výši 52 447,42 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou 3., 21. a 22. splátky o délce 30 dnů, byl žalovaný podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami [číslo] o délce 15 dnů, žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tj. celkem ve výši 1 200 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru byl povinen platit sjednané úroky za poskytnutí úvěru až do vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní jistině úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný již neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez včasné omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 151,63 % p. a. splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 689 Kč splatných nejpozději 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (část A smlouvy smlouvy). V bodě 2.1 smlouvy bylo uvedeno, že úroky se počítají jako efektivní úroková míra, když v každém kalendářním měsíci se bere v potaz přesný počet dnů v měsíci s tím, že délka každého roku je 365 dnů. Dle bodu 2.2 smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. Dle bodu 4.1 smlouvy se klienti zavazují vrátit poskytovateli poskytnutý úvěr a zaplatit mu sjednané úroky za poskytnutí úvěru v dohodnutých měsíčních splátkách. V bodě 4.2 smlouvy bylo uvedeno, že úvěr se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. V bodě 6.1 smlouvy si smluvní strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká klientovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty dle tohoto bodu jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne [datum]). Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel právo vůči klientům na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne [datum]). Dle bodu 6.3 smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn. že se k tomuto dni stávají se okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2 části B) smlouvy. Zesplatnění úvěru se netýká budoucích nákladů úvěru. Dle bodu 6.5 smlouvy jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (stejné ujednání obsahoval již předsmluvní formulář ze dne [datum]) (smlouva o úvěru ze dne [datum], předsmluvní formulář ze dne [datum]).

4. Žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 45 000 Kč dne [datum] bezhotovostním převodem na číslo účtu [bankovní účet] uvedené v úvěrové smlouvě (smlouva o úvěru ze dne [datum], doklad o vyplacení úvěru, oznámení o schválení úvěru ze dne [datum], dodejka).

5. Na základě žádosti žalovaného byl proveden odklad splátky [číslo] v důsledku čehož v době od [datum] do [datum] neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru (upravený splátkový kalendář ze dne [datum]).

6. Žalovaný žalobkyni oznámil, že využívá ochrannou dobu dle zákona č. 177/2020 Sb., o některých opatřeních v oblasti splácení úvěrů v souvislosti s pandemií COVID-19, a to do [datum] (oznámení o využití ochranné doby ze dne [datum]). Žalobkyně žalovanému sdělila, že po dobu trvání ochranné doby, tj. od [datum] do [datum], bude činit zápůjční úroková sazba 8,25 % p. a. (oznámení ze dne [datum]).

7. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách [obec] národní banky soud zjistil, že v únoru 2019 obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) činila 8,45 %, na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (UK 4) dosahovala 8,38 %, výše úroků z kreditních karet poskytovaných rovněž domácnostem v témž období činila 23,99 % ročně (UK 22) ([příjmení] [příjmení]).

8. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen „o. z.“), aplikoval ustanovení o. z., neboť smlouvu o úvěru účastníci uzavřeli za jeho účinnosti, tedy po [datum]. <i>9. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>11. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.</i> <i>12. Podle § 1932 odst. 1 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.</i> <i>13. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>14. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 15. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 45 000 Kč. Z provedených důkazů vyplývá, že není dán důvod pro postup dle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť samotná smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovala informace o zápůjční úrokové sazbě, výši RPSN i celkové částce, kterou měl žalovaný zaplatit. Veškeré tyto informace žalovaný současně obdržel v písemné formě.

17. Žalovanému podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky v 48 měsíčních splátkách splatných k 20. dni v měsíci počínaje měsícem březen 2019. Jelikož se žalovaný v průběhu trvání smlouvy dostal do prodlení se splátkou [číslo] splatnou dne [datum] o více než 65 dní, došlo dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy k automatickému zesplatnění úvěru.

18. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 45 000 Kč, který se zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 151,63 % ročně, celkem tedy částku ve výši 177 072 Kč. Ujednání ve smlouvě o úrocích z úvěru ve výši 151,63 % ročně, byť matematicky přepočteného na nominálních 95,92 % ročně, je ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, když tato sazba více jak desetinásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená – i při eventuálním zohlednění toho, že žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů – lze říci excesivní; v zásadě lze mít za to, že by v rozporu s dobrými mravy byla i bez ohledu na to, je-li žalovaný spotřebitelem či nikoliv. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (únor 2019) činila podle statistiky [obec] národní banky 8,38 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012).

19. Občanský zákoník spočívá – dle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. – na zásadě„ pacta sunt servanda“, jež ovšem není bezbřehá a její limitou je celá řada institutů – zejm. korektiv dobrých mravů jako soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, či nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 249/97). Nepřiměřeně vysoké úroky jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroků z úvěru není tzv. nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. (žalovaný byl se sazbou úroků seznámen v předsmluvním formuláři, ve smlouvě samotné a rovněž v oznámení o schválení úvěru), neboť zákon zde činí výjimku. To však nebrání poměřovat i takto z přezkumu nepřiměřených ujednání vyňatých částí smlouvy (týkajících se tedy předmětu či ceny plnění, kam úroky z úvěru spadají) korektivem dobrých mravů dle § 1 odst. 2 o. z., když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit – byť i dobrovolně sjednaným – zjevným nespravedlnostem. Soud vyšel z úrokové sazby 8,38 % p. a., tedy UK 4, a to v souladu s rozhodovací činností odvolacího soudu (srov. rozsudek Krajského soudu v [obec] ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 27 Co 12/2019, jenž řeší skutkově a právně zásadně identickou věc téže žalobkyně). Žalobkyně neposkytla žalovanému kreditní kartu, šlo o běžný spotřebitelský úvěr bez účelového určení, není tedy důvod vycházet při stanovení obvyklé úrokové sazby z hodnot, resp. úroků bank z kreditních karet. Užití vyšší úrokové sazby pak nelegitimizuje ani fakt, že žalobkyně je nebankovní subjekt, v zásadě věřitel poslední instance, jenž tak poskytuje úvěry s vyšší mírou rizika, což kompenzuje vyšší úrokovou sazbou; jestliže by se úroková sazba pohybovala v obvyklé hladině či rozmezí sazeb úroků u úvěrů, nic by nebránilo žalobě vyhovět. Úrok dalece převyšující dokonce úrok z kreditních karet je pak zcela neakceptovatelný. Ujednání o úroku v řádech desítek procent pak nemůže soud vyhovět ani tehdy, pokud žalovaný k uzavření smlouvy o úvěru přistoupil dobrovolně, na základě vlastní úvahy, přičemž měl všechny podstatné informace a v řízení zůstal procesně nečinný. Jeví-li se žalobkyni jako nespravedlivé krácení úroků, pak nelze přehlížet, že žalobkyně měla a má k dispozici všechny dostupné informace, zná míru rizika a nic ji nenutí poskytovat úvěry za podmínek výrazně jiných než banky.

20. S ohledem na znění § 2395 o. z. je nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru (tzv. cena peněz), neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § [číslo] nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v únoru 2019, činila 8,38 % ročně.

21. S ohledem na uvedené soud započetl platby na úvěr v celkové výši 62 713 Kč, jako by byl tento úvěr úročen úrokovou sazbou 8,38 % ročně, a to nejprve na úhradu úroku a následně na úhradu jistiny úvěru (viz § 1932 odst. 1 o. z.), přičemž zohlednil dohodnutý odklad splátky [číslo]. Splátka žalovaného ze dne [datum] ve výši 3 689 Kč tak byla započtena částkou 402,93 Kč na úroky (8,38 % ročně z dlužné jistiny 45 000 Kč od [datum] do [datum], tj. částka ve výši 402,93 Kč) a částkou ve výši 3 286,07 Kč na jistinu, splátka ze dne [datum] ve výši 3 689 Kč byla započtena částkou 220,27 Kč na úroky a částkou 3 468,73 Kč na jistinu, další splátky žalovaného (dne [datum] ve výši 3 689 Kč, dne [datum] ve výši 3 689 Kč, dne [datum] ve výši 3 689 Kč, dne [datum] ve výši 3 689 Kč, dne [datum] ve výši 3 689 Kč, dne [datum] ve výši 3 689 Kč, dne [datum] ve výši 3 689 Kč, dne [datum] ve výši 3 689 Kč, dne [datum] ve výši 3 689 Kč) pak byly započteny stejným způsobem, přičemž k datu [datum] (datum splátky [číslo] která byla odložena) žalovaný dlužil na jistině 6 618,92 Kč a na úroku 42,43 Kč. Následně v období od [datum] do [datum] úrok za poskytnutí úvěru neběžel. Dlužná jistina ve výši 6 618,92 Kč byla znovu úročena až ode dne [datum]. Splátka ve výši 3 689 Kč ze dne [datum] byla co do částky 42,43 Kč započtena na dlužný úrok za období před odkladem splátky. Zbývající část splátky ve výši 3 646,57 Kč byla započtena částkou 31,83 Kč na úroky (tj. 8,38 % ročně z dlužné jistiny 6 618,92 Kč za období od [datum] do [datum]) a částkou 3 614,74 Kč na jistinu. Splátka ve výši 3 689 Kč ze dne [datum] byla započtena částkou 22,01 Kč na úroky a částkou 3 004,18 Kč na jistinu, čímž žalovaný svůj dluh spočívající v dlužné jistině a v úrocích z úvěru zcela uhradil. Žalovaný však následně dále splácel„ svůj dluh“ dle předepsaného splátkového kalendáře, kdy tak žalobkyni zaplatil dalších 15 418,81 Kč. Vzhledem k tomu, že další nároky požadované žalobkyní (smluvní pokuty a náhrada nákladů spojených s prodlením žalovaného) činily celkem 10 774,30 Kč, soud se již jejich důvodností nezabýval, neboť i v případě, že by byly důvodné, byly by zcela pokryty platbami žalovaného, které žalobkyni uhradil po splacení celé jistiny a úroku z úvěru.

22. Soud tak s ohledem na shora uvedené žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

23. Jelikož byla žalobkyně ve věci zcela neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.