19 C 221/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 128 881 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 55 621 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení</b> <b>a) částky 22 834 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 784,37 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 304,7 Kč, úroku ve výši 22,08 % ročně z částky 24 943,62 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 943,62 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení,</b> <b>b) částky 35 491 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 952,62 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 091,75 Kč, úroku ve výši 23,43 % ročně z částky 30 808,33 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 808,33 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení,</b> <b>c) částky 14 935 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 466,75 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 3 078,29 Kč, úroku ve výši 6,2 % ročně z částky 23 142,92 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 142,92 Kč za dobu od 15. 12. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ společnost“) a žalovanou byla dne 10. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 24 640 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 758 Kč. Žalovaná zaplatila na svůj dluh pouze částku 2 137,20 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále úrok ve výši 22,08 % ročně z dlužné jistiny 24 943,62 za dobu od 16. 6. 2022 do zaplacení, který za dobu do 14. 12. 2022 kapitalizovala částkou 2 784,37 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 5. 2021 do zaplacení, který za dobu do 14. 12. 2022 kapitalizovala částkou 3 304,70 Kč (nárok č. 1). Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dále dne 6. 7. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 36 988 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách ve výši 3 381 Kč. Žalovaná zaplatila na svůj dluh pouze částku 14 034,23 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále úrok ve výši 23,43 % ročně z dlužné jistiny 30 808,33 Kč za dobu od 12. 4. 2022 do zaplacení, který za dobu do 14. 12. 2022 kapitalizovala částkou 4 952,62 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 5. 2021 do zaplacení, který za dobu do 14. 12. 2022 kapitalizovala částkou 4 091,75 Kč (nárok č. 2). Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 6. 12. 2018 smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 14 935 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 943 Kč. Žalovaná zaplatila na svůj dluh pouze částku 42 207,57 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny a poplatků dále úrok ve výši 6,2 % ročně z dlužné jistiny 23 142,92 Kč za dobu od 12. 12. 2021 do zaplacení, který za dobu do 14. 12. 2022 kapitalizovala částkou 1 466,75 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 16. 5. 2021 do zaplacení, který za dobu do 14. 12. 2022 kapitalizovala částkou 3 078,29 Kč (nárok č. 3). Pohledávky za žalovanou byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním soud ve vazbě k nároku č. 1 zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 10. 12. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 24 640 Kč, a to v 18 měsíčních splátkách ve výši 2 758 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala částku 25 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 2 137,20 Kč (nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Ve vazbě k nároku č. 2 soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 6. 7. 2020 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 36 988 Kč, a to v 21 měsíčních splátkách ve výši 3 381 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala částku 34 000 Kč (smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo]). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 14 034,23 Kč (nezpochybněná tvrzení žalobkyně). Ve vazbě k nároku č. 3 soud zjistil, že mezi žalovanou a společností x [právnická osoba], [IČO], byla dne 6. 12. 2018 smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 55 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků poplatek ve výši 14 935 Kč, a to v 36 měsíčních splátkách ve výši 1 943 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala částku 55 000 Kč (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 42 207,57 Kč (nezpochybněná tvrzení žalobkyně). 4. [právnická osoba], [IČO], následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byly předmětné pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, seznam postoupených pohledávek). Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 16. 12. 2022 (oznámení o postoupení pohledávky).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalované dle údajů o jejích příjmech a výdajích. V tomto směru bylo ve vazbě k nároku č. 1 v žalobkyní předložené formulářové listině ze dne 10. 12. 2020 nazvané zákaznická karta vyplněno, že žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, typ bydlení je uvedeno„ jiné“. Pracuje jako uklízečka a jejím zaměstnavatelem je [právnická osoba], [obec]. Její čistý příjem činí 12 802 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti činí 5 000 Kč, odhadované výdaje činí 3 500 Kč měsíčně, interní splátky zápůjček činí 6 833 Kč měsíčně. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že poskytnuté údaje od žalované její právní předchůdce ověřil doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty. V této části jsou pak uvedeny tyto položky: 2 výplatní pásky 9-10. Uvedené listiny však soudu předloženy nebyly.

6. Ve vazbě k nároku č. 2 byla předložena formulářová listina„ zákaznická karta“ ze dne 6. 7. 2020, v níž bylo vyplněno, že žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a jejím zaměstnavatelem je [právnická osoba], kde pracuje jako uklízečka. Její čistý příjem činí 12 820 Kč měsíčně, další čisté příjmy domácnosti 4 000 Kč. Odhadované výdaje žalované činí 5 000 Kč měsíčně, interní splátky zápůjček 3 452 Kč. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že poskytnuté údaje od žalované její právní předchůdce ověřil doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty. V této části jsou pak uvedeny tyto položky: 2 výpisy z bankovního účtu 5, 6/2020. Uvedené listiny však soudu rovněž předloženy nebyly.

7. Ve vazbě k nároku č. 3 byla předložena formulářová listina„ zákaznická karta“ ze dne 6. 12. 2018, v níž bylo vyplněno, že žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, bydlí v nájmu a jejím zaměstnavatelem je [právnická osoba], kde pracuje jako uklízečka. Její čistý příjem činí 13 548 Kč měsíčně, odhadované výdaje žalované činí 6 000 Kč měsíčně, interní splátky zápůjček 3 825 Kč. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že poskytnuté údaje od žalované její právní předchůdce ověřil doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané ověřené dokumenty. V této části jsou pak uvedeny tyto položky: pracovní smlouva/ŽL (2. 3. 2009 – neurčito), 2 výplatní pásky 9, 10/2018. Soudu však předložila pouze výplatní pásky za období 9-10/2018. <i>8. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 14. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], [IČO], pohledávky za žalovanou ze všech tří smluv o spotřebitelském úvěru, resp. o zápůjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba], dopisem ze dne 16. 12. 2022. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

15. Ačkoliv na předložených smlouvách o zápůjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že všechny tři smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalované, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

16. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalované v zákaznických kartách a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalované. Žalovaná v zákaznických kartách uvedla, že je svobodná, žije v nájmu (v prvním případě bydlení specifikovala jako„ jiné“), uvedla čistý příjem, další příjem domácnosti, odhadované výdaje a interní splátky zápůjček. V části nazvané ověřené dokumenty jsou pak zmíněny dokumenty, kterými měl právní předchůdce údaje uvedené žalovanou ověřit. Žalobkyně však tyto listiny soudu nepředložila (vyjma výplatních pásek za období 9-10/2018) a nepředložila ani jiné listiny vztahující se k příjmům či výdajům žalované, či příjmům domácnosti. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů žalované nebyla právním předchůdcem žalobkyně ověřena řádně, když byla (ač relevantní listiny nebyly soudu předloženy) ověřena maximálně výše mzdy žalované. Výdaje, které nebyly nijak specifikovány, nebyly ověřovány vůbec, a to ani podstatné výdaje, zejména výdaje spojené s bydlením (nájemné či zálohy na energie a služby). Právní předchůdce žalobkyně si pak dále vůbec neověřil, zda žalovaná prochází či neprochází registry dlužníků (např. NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalované, že nemá žádné externí splátky zápůjček. Pouhé vyplnění údajů do formulářů, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.

17. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalované) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalované shledal v těchto konkrétních případech nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná na svůj dluh z počátku plnila.

18. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaná v dané věci nedovolala, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

19. Jestliže jsou tedy smlouvy o zápůjčce neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětných smluv. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky a poplatky sjednané ve smlouvách o zápůjčce.

20. Žalobkyně však prokázala, že její právní předchůdce žalované poskytl peněžní prostředky v celkové výši 114 000 Kč (25 000 Kč na základě smlouvy ze dne 10. 12. 2020, 34 000 Kč na základě smlouvy ze dne 6. 7. 2020 a 55 000 Kč na základě smlouvy ze dne 6. 12. 2018). Soud proto posoudil nároky žalobkyně jako nároky z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaná na dluh žalobkyni uhradila celkem 58 379 Kč (na dluh ze smlouvy ze dne 10. 12. 2020 částku 2 137,20 Kč, na dluh ze smlouvy ze dne 6. 7. 2020 částku 14 034,23 Kč a na dluh ze smlouvy ze dne 6. 12. 2018 částku 42 207,57 Kč), kterou soud započetl na jistinu, pročež tak na jistině zbývá uhradit celkem částku 55 621 Kč (na jistině ze smlouvy ze dne 10. 12. 2020 zbývá uhradit 22 862,80 Kč, na jistině ze smlouvy ze dne 6. 7. 2020 zbývá uhradit 19 965,77 Kč a na jistině ze smlouvy ze dne 6. 12. 2018 zbývá uhradit 12 792,43 Kč), a proto soud žalovanou k úhradě částky 55 621 Kč zavázal svým rozhodnutím.

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

22. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 55 621 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaná se doposud nedostala do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byla žalovaná v řízení nečinná a nesdělila, jaké jsou její aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalované splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

23. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. zavázal žalovanou k zaplacení částky 55 621 Kč a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku (19. 10. 2023) v řízení úspěšná co do přiznání částky 55 621 Kč, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí částku 128 881 Kč s příslušenstvím. Je tak zcela evidentní, že převážně úspěšná v řízení je žalovaná. Tato však žádné soudně uznatelné náklady řízení nedoložila, a vzhledem k tomu, že tyto se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.