19 C 225/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená datum narození bytem adresa o zaplacení 447 446,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 364 769 Kč, a to ve splátkách po 5 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následující po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 82 677,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 52 295,18 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 442 373,30 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 465,22 Kč za období od 4. 6. 2025 do 25. 8. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 506,64 Kč za období od 6. 6. 2025 do 25. 8. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 447 446,30 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 27 416 Kč, a to ve splátkách po 2 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následující po právní moci tohoto rozsudku a pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení částky 447 446,30 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 23. 6. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva č. 1“), na základě které žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 164 349 Kč, dne 8. 9. 2023 smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva č. 2“), na základě které žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 218 730 Kč a dne 17. 9. 2024 úvěrovou smlouvu č. , hodnota, (dále též „smlouva č. 3“), na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši 130 000 Kč. Žalovaná se výše uvedenými smlouvami zavázala poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit spolu se sjednaným příslušenstvím a případnými poplatky. Jelikož nehradila řádně a včas splátky, tak byly postupně všechny výše uvedené smlouvy zesplatněny. Žalovaná částka ve výši 447 446,30 Kč sestává z neuhrazených jistin, poplatků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut výše uvedených smluv, konkrétně jde o částku 119 754,78 Kč ve vztahu ke smlouvě č. 1, o částku 200 343,72 Kč ve vztahu ke smlouvě č. 2 a o částku 127 347,80 Kč vztahu ke smlouvě č.

3. Na smlouvu č. 1 uhradila celkem 81 806,44 Kč, na smlouvu č. 2 uhradila celkem 54 220 Kč a na smlouvu č. 3 uhradila celkem 12 284 Kč.

2. Žalovaná k věci uvedla, že veškeré dluhy si vzala na svého bývalého přítele a že od žalobkyně nedostala žádné písemnosti, neboť se přestěhovala. Peníze si půjčila z důvodu, že přes rok živila přítele, který jí slíbil, že jí to začne vracet, jak začne pracovat, ovšem pak se odstěhovala a neplatil nic. Poslední úvěr si vzala na uhrazení kauce bytu. Jednorázově není schopna dlužnou částku zaplatit. Ke svým poměrům uvedla, že nastoupila do zaměstnání v , právnická osoba, , kde má hrubou mzdu 23 500 Kč, že proti ní není vedena žádná exekuce a nemá jiné dluhy, než je dluh, jenž je předmětem řízení. Za nájem a inkaso platí 16 000 Kč. V současné době pobírá příspěvek na bydlení a bude si hledat brigádu.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastnicemi byla dne 23. 6. 2023 uzavřena úvěrová smlouva č. 1, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované možnost čerpat revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 25 000 Kč, za který se zavázala žalovaná hradit sjednané splátky a případné poplatky. Ve smlouvě č. 1 je ujednáno, že během trvání smlouvy může být úvěrový rámec navýšen, který taky byl navýšen na 120 000 Kč (viz smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 6. 2023). Žalovaná na základě smlouvy č. 1 čerpala celkem částku 164 349 Kč a uhradila celkem částku 81 806,44 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, )

4. Žalovaná před uzavřením smlouvy č. 1 ke svým majetkovým poměrům uvedla, že je zaměstnaná a má čistý měsíční příjem 17 500 Kč, že příjem ostatních členů domácnosti činí 23 000 Kč a že její výdaje sestávají z výdajů na bydlení ve výši 12 000 Kč, ze splátek úvěrů ve výši 500 Kč a z ostatních výdajů ve výši 5 000 Kč (viz smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 23. 6. 2023, karta klienta ke smlouvě č. , hodnota, ). Žalobkyně dále provedla výpočet MLS žalované (maximálního limitu splátky), kde na základě údajů, které uvedla žalovaná v žádosti, vypočetla, že žalovaná měla dostatečné MLS k tomu, aby mohla hradit úvěr (viz ověřená bonity MLS ke smlouvě č. , hodnota, ). Žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech SOLUS, NRKI a v centrální evidenci exekucí (viz karta klienta ke smlouvě č. , hodnota, ). Z úvěrové zprávy vyplývá, že měla žalovaná sjednán kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč a že byla žalovaná v prodlení s hrazením splátek kreditní karty ve výši 500 Kč (viz úvěrová zpráva ke smlouvě č. , hodnota, ). Z předložených důkazů nevyplývá, že by žalovaná ověřovala příjem a výdaje žalované.

5. Dále byla mezi účastnicemi dne 8. 9. 2023 uzavřena úvěrová smlouva č. 2, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované možnost čerpat revolvingový úvěr s výší úvěrového rámce 90 000 Kč, za který se zavázala žalovaná hradit sjednané splátky a případné poplatky. Ve smlouvě č. 2 je ujednáno, že během trvání smlouvy může být úvěrový rámec navýšen, který taky byl navýšen na 200 000 Kč (viz smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 9. 2023). Žalovaná na základě smlouvy č. 2 čerpala celkem částku 218 730 Kč a uhradila celkem částku 54 220 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, )

6. Žalovaná před uzavřením smlouvy č. 2 ke svým majetkovým poměrům uvedla, že je zaměstnaná a má čistý měsíční příjem 18 000 Kč, že příjem ostatních členů domácnosti činí 30 000 Kč a že její výdaje sestávají z výdajů na bydlení ve výši 12 000 Kč, ze splátek úvěrů ve výši 3 500 Kč a z ostatních výdajů ve výši 5 000 Kč (viz smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 8. 9. 2023, karta klienta ke smlouvě č. , hodnota, ). Žalobkyně dále provedla výpočet MLS žalované, kde na základě údajů, které uvedla žalovaná v žádosti, vypočetla, že žalovaná měla dostatečné MLS k tomu, aby mohla hradit úvěr (viz ověřená bonity MLS ke smlouvě č. , hodnota, ). Žalobkyně provedla lustraci žalované v registru NRKI a v centrální evidenci exekucí (viz karta klienta ke smlouvě č. , hodnota, ). Z úvěrové zprávy vyplývá, že měla žalovaná sjednán kontokorentní úvěr ve výši 15 000 a kreditní kartu (viz úvěrová zpráva ke smlouvě č. , hodnota, ). Dle tvrzení žalobkyně si příjmy a výdaje ověřila výpisem z účtu žalované za období od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023 který jí žalovaná poskytla Z výpisu z účtu žalované vyplývá, že měla žalovaná výrazně vyšší výdaje, než které uvedla v žádosti o úvěr, mimo jiné z výpisu vyplývá, že žalovaná uhradila dne 27. 7. 2023 za nájem částku 15 000 Kč. Většinu příjmů za dané období představuje čerpání úvěru u žalobkyně. Výdaje žalované za dané období převyšovaly její příjmy (viz výpis z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 7. 2023 do 31. 7. 2023).

7. Dále byla mezi účastnicemi dne 17. 9. 2024 uzavřena úvěrová smlouva č. 3, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 130 000 Kč, za který se zavázala žalovaná hradit sjednané splátky a případné poplatky (viz smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 9. 2024). Žalované na základě smlouvy č. 3 čerpala částku 130 000 Kč dne 18. 9. 2024. Na úvěr uhradila celkem částku 12 284 Kč (viz výpis čerpání, splátek a úhrad ke smlouvě č. , hodnota, ).

8. Žalovaná před uzavřením smlouvy ke svým majetkovým poměrům uvedla, že je zaměstnaná a má čistý měsíční příjem 18 000 Kč, že příjem ostatních členů domácnosti činí 35 000 Kč a že její výdaje sestávají z výdajů na bydlení ve výši 15 000 Kč, ze splátek úvěrů ve výši 9 000 Kč a z ostatních výdajů ve výši 5 000 Kč (viz smlouvu o úvěru č. , hodnota, ze dne 17. 9. 2024, karta klienta ke smlouvě č. , hodnota, ). Žalobkyně dále provedla výpočet MLS žalované, kde na základě údajů, které uvedla žalovaná v žádosti, vypočetla, že žalovaná měla dostatečné MLS k tomu, aby mohla hradit úvěr. Zbývající MLS žalované činilo 812 Kč (viz ověřená bonity MLS ke smlouvě č. , hodnota, ). Žalobkyně provedla lustraci žalované v registru NRKI, v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí (viz karta klienta ke smlouvě č. , hodnota, ). Z úvěrové zprávy vyplývá, že měla žalovaná sjednán kontokorentní úvěr ve výši 15 000 Kč a dále pak revolvingový úvěr a tři kreditní karty, u kterých činil celkový úvěrový rámec 354 000 Kč a zbývající částka 340 639 Kč (viz úvěrová zpráva ke smlouvě č. , hodnota, ). Dle tvrzení žalobkyně si příjmy a výdaje ověřila výpisem z účtu žalované za období od 1. 7. 2024 do 31. 7. 2024, který jí žalovaná poskytla. Z výpisu z účtu žalované vyplývá, že měla žalovaná výrazně vyšší výdaje, než které uvedla v žádosti o úvěr. Kromě příjmu ze zaměstnání, který uvedla v žádosti, byl žalované vyplacen příspěvek na bydlení ve výši 6 855 Kč. Výdaje žalované za dané období převyšovaly její příjmy (viz výpis z účtu žalované č. , č. účtu, za období od 1. 7. 2024 do 31. 7. 2024).

9. V důsledku prodlení žalované s úhradou závazků z výše uvedených smluv zesplatnila žalobkyně úvěr ze smlouvy č. 3 dne 20. 5. 2025 výzvou ke splacení celého úvěru, který žalované odeslala dne 21. 5. 2025, a úvěry ze smlouvy č. 1 a 2 dne 22. 5. 2025 výzvami ke splacení celého úvěru, které odeslala dne 23. 5. 2025 (viz výzva ke splacení celého úvěru ze dne 20. 5. 2025 a výzvy ke splacení úvěru ze dne 22. 5. 2025 + podací lístky). Dne 13. 3. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyzval k uhrazení dluhu (viz předžalobní výzva k plnění + podací lístek).

10. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavření smluv (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

13. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně a žalovaná si sjednaly dne 23. 6. 2023, 8. 9. 2023 a 17. 9. 2024 smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto úvěry hradit v ujednaných splátkách.

16. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být výše uvedenými smlouvami vázány, má za to, že jsou tyto smlouvy neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně ve vztahu ke těmto smlouvám neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé cit. zákona k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků.

17. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy č., Anonymizováno, 1 doložila žalobkyně pouze to, že provedla lustrací žalované v registrech SOLUS, NRKI a v centrální evidenci exekucí, ze které se mimo jiné dozvěděla, že byla žalovaná v prodlení s hrazením splátek kreditní karty. Příjmy a výdaje, které žalovaná uvedla v žádosti, si žalobkyně nijak neověřila, resp. to netvrdí a ani to nevyplývá ze skutkového stavu. Žalovaná přitom v žádosti uvedla výdaje, které jsou stejně vysoké, jako její příjem. S těmito údaji pak pracovala při výpočtu jejího MLS. Nejvyšší soud ČR přitom ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, podává, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“ Dále pak Nejvyšší soud v citovaném rozsudku uvádí, že je povinností věřitele (poskytovatele úvěru) využívat veřejně dostupné informace a státem publikované údaje o životním minimu a „tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“ Vzhledem k tomu, že žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti pracovala pouze s tvrzeními žalované, které si nijak neověřila, nelze než uzavřít, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť posouzení úvěruschopnosti proběhlo víceméně formálně, aniž by byla patrná snaha o posouzení reálné situace žalované a její reálné možnosti úvěr splácet. K tomu navíc soud dodává, že žalobkyně nedoložila, jak zkoumala úvěruschopnost žalované poté, co zvýšila úvěrový rámec sjednaný ve smlouvě č. 1, přestože jí tuto povinnost při výrazném navýšení celkové spotřebitelského úvěru ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

18. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy č. 2 doložila žalobkyně, že provedla lustraci žalované v registru NRKI a v centrální evidenci exekucí a že jí žalovaná poskytla výpisy z jejího účtu za účelem ověření příjmu a výdajů, které uvedla žádosti. Soud má ovšem pochybnosti o tom, že by žalobkyně s odbornou péči tyto příjmy a výdaje dle výpisu skutečně ověřovala. Z výpisu totiž vyplývají mnohem vyšší výdaje, než které uvedla žalovaná v žádosti, což ale žalobkyně ve výpočtu MLS nezohlednila. Nadto počítala žalobkyně s výdaji na bydlení ve výši 12 000 Kč, přestože je z výpisu zjevné, že žalovaná platila za nájem 15 000 Kč. Z výpisu navíc vyplývá, že většina příjmů žalované za zkoumané období činilo čerpání jiného úvěru, který jí poskytla žalobkyně, a že měla výdaje převyšující příjmy. Za těchto okolností soud uzavřel, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, a neposoudila řádně úvěruschopnost žalované. K tomu navíc soud dodává, že žalobkyně nedoložila, jak zkoumala úvěruschopnost žalované poté, co zvýšila úvěrový rámec sjednaný ve smlouvě č. 1, přestože jí tuto povinnost při výrazném navýšení celkové spotřebitelského úvěru ukládá § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

19. Ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti před uzavřením smlouvy č. 3 doložila žalobkyně, že provedla lustraci žalované v registru NRKI, v insolvenčním rejstříku v centrální evidenci exekucí a že jí žalovaná poskytla výpisy z jejího účtu za účelem ověření příjmu a výdajů, které uvedla žádosti. Soud má ovšem pochybnosti o tom, že by žalobkyně při ověřování příjmu a výdajů postupovala s odbornou péčí. Z výpisu totiž vyplývají mnohem vyšší výdaje, než které uvedla žalovaná v žádosti, což ale žalobkyně ve výpočtu MLS nezohlednila. Z výpisu dále vyplývá, že výdaje žalované během zkoumaného období převyšovaly její příjmy. Z výpočtu MLS žalované navíc vyplývá, že by jí po odečtení výdajů od jejího příjmu zbývalo 812 Kč, což svědčí o tom, že by byla žalovaná jen sotva schopna splácet úvěr. Za těchto okolností soud uzavřel, že žalobkyně nejednala s odbornou péčí, jak vyžaduje § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, a neposoudila řádně úvěruschopnost žalované.

20. Jestliže jsou předmětné smlouvy neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačních vztahů založených těmito smlouvami. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnutých jistin. Při závěru o neplatnosti smluv je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta na základě neplatné smlouvy č. 1 částka 164 349 Kč, na základě neplatné smlouvy č. 2 částka 218 730 Kč a na základě neplatné smlouvy č. 3 částka 130 000 Kč, náležející žalobkyni, aniž by pro to existovaly (platné) právní důvody. Žalovaná uhradila na bezdůvodné obohacení vzniklé z neplatné smlouvy č. 1 částku 81 806,44 Kč, na bezdůvodné obohacení vzniklé z neplatné smlouvy č. 2 částku 54 220 Kč a na bezdůvodné obohacení vzniklé z neplatné smlouvy č. 3 částku 12 284 Kč. Při započtení těchto úhrad na bezdůvodné obohacení tak činí celkové bezdůvodné obohacení žalované částku 364 769 Kč. Soud tak žalovanou zavázal k vydání bezdůvodného obohacení do výše této částky (výrok I.)

21. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnuté jistiny v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením jistin v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení22. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 82 677,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 52 295,18 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 442 373,30 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 3 465,22 Kč za období od 4. 6. 2025 do 25. 8. 2025, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8 506,64 Kč za období od 6. 6. 2025 do 25. 8. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 447 446,30 Kč od 26. 8. 2025 do zaplacení (výrok II.).

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), tj. podle poměru úspěchu účastnic. Žalobkyně měla úspěch v částce 364 769 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 532 621,55 Kč (447 446,30 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 85 175,25 Kč). Úspěch žalobkyně tak činí 68 % a úspěch žalované činí 32 %. Žalobkyně má tak právo na náhradu 36 % (68 % - 32 %) nákladů řízení. Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně ve výši 76 155,24 Kč se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 22 373 Kč, odměny advokáta ve výši 40 400 Kč dle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „a. t.“), která spočívá v odměně za 4 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva, účast na ústním jednání) po 10 100 Kč, náhrady hotových výdajů advokáta ve výši 1 800 Kč za 4 úkony právní služby po 450 Kč (§ 13 odst. 4 a. t.), cestovní náhrady ve výši 1 348,13 Kč v souvislosti s cestou realizovanou dne 6. 11. 2025 na jednání za 184 ujetých km (34,70 Kč za litr motorové nafty dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 475/2024 Sb. a 5,80 Kč/km za používání vozidla dle § 1 písm. b) cit. vyhlášky) podle § 13 a. t., náhrada za promeškaný čas v trvání 6 × 30 minut v částce 900 Kč podle § 14 a. t. a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 9 334,11 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Žalovaná je tak povinna nahradit žalobkyni 27 416 Kč nákladů řízení, jakožto 36 % z celkových nákladů řízení žalobkyně. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna tyto náklady uhradit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III.)

24. S ohledem na osobní, sociální a majetkovou situaci žalované, která uvedla, že by nebyla schopna zaplatit dluh jednorázově, rozhodl soud podle § 160 odst. 1 věty za středníkem o. s. ř. o plnění platební povinnosti uložené výrokem I. v měsíčních splátkách po 5 000 Kč a platební povinnosti uložené výrokem III. ve splátkách po 2 000, splatných vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek. O plnění ve splátkách soud rozhodl v souladu § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, po posouzení možností spotřebitelky a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitelky (má hrubý příjem 23 000 Kč a pobírá příspěvek na bydlení) a jejím celkovým sociálním a majetkovým poměrům (žije v nájmu, kde za nájem a inkaso platí 16 000 Kč). Nezaplatí-li žalovaná žalobkyni některou ze splátek řádně a včas, může o výhodu splátek přijít.