19 C 228/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 52 176 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 400 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 40 776 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 126,50 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 20 779,86 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 148,40 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 583,88 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení.

III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 52 176 Kč s příslušenstvím jakožto dluhu ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 1. 2023, uzavřené mezi žalovanou a společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „původní věřitelka“), na základě které poskytla původní věřitelka žalované částku 30 000 Kč v hotovosti, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla původní věřitelkou postoupena žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ačkoli jí bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalovaná podepsala dne 30. 1. 2023 s původní věřitelkou smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalované poskytnut úvěr v hotovosti ve výši 30 000 Kč, který se zavázala původní věřitelce vrátit společně s úrokem a sjednanými poplatky v celkové výši 25 776 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč (viz smlouva o úvěru č. , hodnota, ze dne 30. 1. 2023).

4. V žádosti o úvěr ze dne 30. 1. 2023 žalovaná uvedla, že je zaměstnána u , právnická osoba, a má příjem ve výši 14 390 Kč z důchodu a sociálních dávek. Ke svým výdajům uvedla žalovaná výdaje na bydlení a energie ve výši 2 000 Kč, výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši 4 860 Kč a měsíční splátky půjček ve výši 1 500 Kč, celkem tedy měsíční výdaje ve výši 8 360 Kč. Příjmy žalované byly ověřeny výpisem z bankovního účtu, což žalobkyně doložila fotografiemi vybraných transakcí od , úřad, . Žalovaná před uzavřením smlouvy předložila i pracovní smlouvu (viz žádost o úvěr ze dne 30. 1. 2023, fotografie plateb v internetovém bankovnictví , právnická osoba, , fotografie pracovní smlouvy). Žalovaná uhradila na úvěr celkem 18 600 Kč (viz výpis transakcí).

5. Původní věřitelka uzavřela s žalobkyní dne 12. 3. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek, kterou postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 postupní smlouvy, přičemž dle čl. 5 postupní smlouvy dochází k převodu vlastnického práva k pohledávkám dnem zaplacení úplaty za pohledávky. V seznamu pohledávek v příloze č. 1 postupní smlouvy je pod pořadovým číslem , hodnota, uvedena pohledávka za žalovanou ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 12. 3. 2025 + příloha). Úplata za pohledávky byla žalobkyní uhrazena dne 25. 3. 2025 (viz potvrzení o zaplacení kupní ceny). Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025 oznámila původní věřitelka žalované, že byla pohledávka ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 4. 2025). Dne 17. 7. 2025 odeslal právní zástupce žalobkyně předžalobní výzvu žalované, ve které ji vyzval k uhrazení dluhu (viz výzva k plnění ze dne 17. 7. 2025 + podací lístek).

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1882 odst. 1 o. z., dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu došel soud k závěru, že žalovaná uzavřela s původní věřitelkou smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě poskytla původní věřitelka žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč v hotovosti, které se jí žalovaná zavázala vrátit společně se sjednaným úrokem a poplatky.

13. Soud se nejdříve zabýval otázkou aktivní věcné legitimace žalobkyně. Žalobkyně prokázala, že uzavřela s původní věřitelkou smlouvu o postoupení pohledávek, v jejíž příloze, tj. seznamu postoupených pohledávek, byla mezi pohledávkami uvedena i předmětná pohledávka za žalovanou. Žalobkyně doložila uhrazení úplaty za postoupené pohledávky a v souladu s čl. 5 postupní smlouvy tak došlo k postoupení pohledávek žalobkyni. Žalobkyně rovněž doložila, že původní věřitelka oznámila žalované postoupení pohledávky za ní žalobkyni. Žalobkyně tak prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.

14. Následně soud zjišťoval, zda původní věřitelka dostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, tak jak jí ukládá § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně tvrdila, že původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalované na základě zhodnocení informací, které si vyžádala od žalované a které si ověřila vyžádanými doklady, a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Dle tvrzení žalobkyně ověřila původní věřitelka příjmy žalované pracovní smlouvou a bankovním výpisem. Výdaje žalované pak měla původní věřitelka zkoumat z výpisu z jejího bankovního účtu. Žalobkyně sice doložila, že si původní věřitelka ověřila příjmy žalované, soud má ovšem důvodné pochybnosti ohledně tvrzení žalobkyně, že by byly výdaje žalované zkoumány z bankovních výpisů. Žalobkyně totiž předložila jen fotografie vybraných plateb od , úřad, , tedy příjmů, nepředložila ale žádné fotografie výdajů anebo výpisu z účtu obecně. Výdaje na dopravu, jídlo a osobní náklady, uvedené v žádosti, nadto odpovídají měsíční částce životního minima dle § 2 zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, v tehdejším znění, což napovídá tomu, že výdaje žalované stanovila původní věřitelka jen paušální částkou životního minima. Rovněž ze zjištěného skutkového stavu nevyplývá, že by byla provedena lustrace žalované v registrech. Za těchto okolností soud shledal, že žalobkyně neprokázala, že by původní věřitelka řádně posoudila úvěruschopnost žalované, a smlouva o úvěru je tudíž v souladu s § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná.

15. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti způsobuje absolutní neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného smlouvou o úvěru, jako jsou smluvní úroky a smluvní poplatky. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrových smluv je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovanou posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalované dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Z dokazování vyplynulo, že žalovaná plnila na neplatnou úvěrovou smlouvu celkem částku 18 600 Kč; jelikož je však smlouva o úvěru neplatná, je nezbytné tuto částku započíst na bezdůvodné obohacení. Žalovaná je tak povinna vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 11 400 Kč. K tomu ji soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).

16. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaná povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastnicemi dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalované; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká žalobkyni teprve v okamžiku prodlení žalované s vrácením zbývající části jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohla se žalovaná ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úroky z prodlení.

17. Z výše uvedených důvodu zamítl soud žalobní nárok na zaplacení částky 40 776 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 126,50 Kč, s úrokem ve výši 8 % ročně z částky 20 779,86 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4 148,40 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 21 583,88 Kč od 21. 2. 2025 do zaplacení (výrok II.).

18. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tj. podle úspěchu účastnic. Žalobkyně měla úspěch v částce 11 400 Kč, přičemž předmětem řízená byla částka 61 386,83 Kč (52 176 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 9 210,83 Kč). Žalobkyně tak má úspěch ve výši 19 %, žalovaná má úspěch ve výši 81 %. Žalovaná má tudíž právo na náhradu 62 % (81 % - 19 %) nákladů řízení. Žádné náklady řízení ale žalovaná nedoložila, ani žádné její náklady nevyplývají z obsahu spisu. Proto soud rozhodl tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

19. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti