19 C 238/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno . Anonymizováno ., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 79 007,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 58 578 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20 429,58 Kč a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 79 007,58 Kč od 3. 4. 2024 do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni 36 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 6 106 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení částky 79 007,58 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaným uzavřela smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 80 000 Kč, částka 65 500 Kč byla vyplacena na účet žalovaného, částka 14 500 Kč byla započtena na náklady poskytovatele úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet v měsíčních splátkách ve výši 3 461 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaný se však dostal do prodlení se splátkou splatnou dne 15. 1. 2023, proto došlo k zesplatnění úvěru. Žalovaný svůj dluh nezaplatil ani přes žalobkyní zaslanou předžalobní výzvu ze dne 19. 3. 2024.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi účastníky byla dne 14. 10. 2022 uzavřena smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále též „smlouva“). Žalobkyně předložila kopii občanského průkazu žalovaného, výpis z databáze neplatných dokladů, potvrzení o odeslání částky 1 Kč ze dne 14. 10. 2022 s VS , var. symbol, a poznámkou „, Jméno zainteresované osoby 0/0, “ z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet žalobkyně, výplatní lístky žalovaného za období 7/2022, 8/2022, 9/2022 a výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2022 – 30. 9. 2022. Na základě uvedeného soud uzavřel, že žalobkyně prokázala, že uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru, a to v souladu s § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen o. z.). Žalovaný prokázal svou totožnost občanským průkazem, předložil výpis ze svého účtu a výplatní lístky a zasláním částky ve výši 1 Kč ze svého bankovního účtu projevil svou vůli být vázán smlouvou (viz smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , výpisy z účtu žalovaného, kopie občanského průkazu, výpis z databáze neplatných dokladů, potvrzení o odeslání 1 Kč, výplatní lístky žalovaného).

4. Na účet žalovaného byla dne 18. 10. 2022 připsána částka 65 500 Kč od žalobkyně (viz sdělení , právnická osoba, . ze dne 10. 10. 2024). Žalovaný uhradil žalobkyni dvě splátky ve výši 3 461 Kč, tj. celkem 6 922 Kč (viz nezpochybněná tvrzení žalobkyně).

5. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, provedla žalobkyně lustraci žalovaného v registru CRIBIS, SOLUS a REPI. Žalovaný neměl v registrech žádný záznam. Vedle toho žalobkyně v rámci daného zkoumání provedla hodnocení klienta dle údajů o příjmech a výdajích klienta. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené příloze č. 1 posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplněno, že žalovaný je svobodný, u počtu vyživovaných dětí je uvedeno 0, příjem žalovaného činil 24 219 Kč a sestával ze mzdy od zaměstnavatele , právnická osoba, , což žalobkyně ověřila výplatními lístky žalovaného. Z výplatních lístků je patrné, že mzda byla žalovanému vyplácena na účet č. , č. účtu, . Žalovaný jako své výdaje uvedl náklady na bydlení ve výši 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky (úvěr od společnosti , Anonymizováno, ) ve výši 3 800 Kč, sázky ve výši 2 353 Kč a u jednorázových závazků (mikro úvěry) uvedl „ne“. Žalobkyně předložila soudu výpisy z účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, . za období od 1. 7. 2022 do 30. 9. 2022, ze kterých vyplývá, že konečný zůstatek ke dni 30. 9. 2022 činil 0 Kč. Z výpisů jsou pak patrné odchozí i příchozí platby společnosti , právnická osoba, . (viz výpisy z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2022 do 30. 9. 2022, výpis z lustrace v registrech CRIBIS, SOLUS, REPI, výplatní lístky, příloha č. 1).

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Žalobkyně a žalovaný si sjednali dne 14. 10. 2022 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 65 500 Kč na jeho bankovní účet a žalovaný se zavázal tyto finanční prostředky vrátit v pravidelných splátkách.

11. Ačkoliv soud shledal smluvní konsensus obou smluvních stran být touto smlouvou vázán, má za to, že výše specifikovaná smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobkyně neprokázala řádné posouzení úvěruschopnosti na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud v souladu s § 87 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru k této neplatnosti přihlédne i bez návrhu účastníků. Žalobkyně uvedla, že svou zákonnou povinnost splnila, když posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy, kdy žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Na základě získaných informací dospěla žalobkyně k závěru, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr je dostatečná. Soud se však s posouzením úvěruschopnosti žalovaného neztotožňuje. Jak vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), společnost, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě splněno nebylo. Žalovaný uvedl, že jeho příjem činí částku 24 219 Kč, což si žalobkyně dostatečně ověřila pomocí výplatních pásek. Za zásadní pochybení žalobkyně lze nicméně považovat to, že se spokojila toliko s odhadovanou výší běžných měsíčních výdajů žalovaného, které nijak neověřovala. Žalovaným sdělená částka výdajů 3 000 Kč a 3 800 Kč představující odhadované měsíční výdaje na bydlení a obživu se jeví jako velmi nízká. Žalobkyně reálné náklady na bydlení žalovaného nijak neověřila například pomocí nájemní či podnájemní smlouvy. Žalobkyně také nijak blíže nezkoumala ani ostatní výdaje žalovaného. Žalobkyně sice zkoumala výdaje žalovaného z bankovních výpisů, nicméně vzhledem k tomu, že žalovaný byl majitelem či disponentem i dalšího bankovního účtu (na něž mu byla vyplácena mzda), nelze učinit závěr, že žalobkyně nahlédnutím do výpisů z jednoho z několika účtů, mohla objektivně zjistit majetkovou situaci žalovaného. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalovaného na místě, neboť skutečná výše výdajů může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmu k hrazení stanovených splátek. V posuzovaném případě porušení povinností žalobkyně při posouzení úvěruschopnosti žalovaného je tedy dána již tím, že si údaje o nákladech a výdajích od žalovaného neobstarala a spoléhala se pouze na sdělené údaje, aniž by zohlednila konkrétní poměry žadatele o úvěr (k tomu srov. rozsudek Nejvyšší soudu ze dne 9. 2. 2023, č. j. 33 Cdo 2981/2022). Logickým závěrem výše uvedeného je potom skutečnost, že žalovaný nebyl reálně schopen předmětný úvěr řádně splatit, čemuž svědčí i skutečnost, že se uchyloval k užívání úvěrových produktů a sázení. Z těchto důvodů soud shledal posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedostatečným. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy.

12. Jestliže je předmětná smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Při závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru je třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022 sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně částku 65 500 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 6 922 Kč. Jelikož je smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na bezdůvodné obohacení. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni jistinu úvěru ve výši 65 500 Kč poníženou o provedené úhrady ve výši 6 922 Kč. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 58 578 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

13. Z ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků, poplatků či smluvních pokut, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

14. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 58 578 Kč coby poskytnuté jistiny po započtení úhrad žalovaného. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

15. S ohledem na uvedené uložil soud žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 58 578 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku (výrok I.), ve zbylém rozsahu soud žalobu pro nedůvodnost zamítl (výrok II.).

16. Ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. vzniklo žalobkyni vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, neboť mu ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním žaloby zaslala výzvu k plnění. Protože její úspěch ve věci byl jen částečný, nepřiznal jí soud plnou náhradu nákladů řízení, nýbrž jen v rozsahu 36 %, což odpovídá poměru jejího úspěchu a neúspěchu ve věci (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Ve vztahu k původně uplatněné částce 86 223,24 Kč (zahrnující jistinu a úrok z prodlení kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozhodnutí) činí rozsudkem přiznaná pohledávka 58 578 Kč (zahrnující jistinu) 68 %. Při zohlednění neúspěchu žalobkyně v rozsahu 32 % jí přísluší právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 36 % (68 % úspěch – 32 % neúspěch = 36 % náhrada). Účelně vynaložené náklady řízení žalobkyně činí 16 961 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 161 Kč, odměny za zastupování žalobkyně advokátem ve výši 12 900 Kč [3× 4 300 Kč dle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., předžalobní výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb.] a náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (tj. 3×300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 vyhl. č. 177/1996 Sb. příslušející ke třem shora uvedeným úkonům právní služby). Soud tak zavázal žalovaného k náhradě nákladů řízení ve výši 6 106 Kč (36 % z 16 961 Kč). Náhradu nákladů řízení je žalovaný v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit k rukám zástupce žalobkyně (výrok III).

17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.