19 C 248/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 20 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 11 640 Kč a úroku z prodlení z částky 20 000 Kč</b> <b>-) ve výši 7,05 % ročně od 2. 7. 2015 do 31. 12. 2017,</b> <b>-) ve výši 7,50 % ročně od 1. 1. 2018 do 30. 6. 2018,</b> <b>-) ve výši 8 % ročně od 1. 7. 2018 do 31. 12. 2018,</b> <b>-) ve výši 8,75 % ročně od 1. 1. 2019 do 30. 6. 2019,</b> <b>-) ve výši 9 % ročně od 1. 7. 2019 do 30. 6. 2020,</b> <b>-) ve výši 7,25 % ročně od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2021,</b> <b>-) ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,</b> <b>-) ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 30. 6. 2022,</b> <b>-) ve výši 14 % ročně od 1. 7. 2022 do 23. 11. 2023,</b> <b>a dále za dobu od 24. 11. 2023 do zaplacení ročního úroku z prodlení z částky 20 000 Kč ve výši, která v každém jednotlivém kalendářním pololetí trvání prodlení odpovídá v procentech součtu čísla sedm a repo sazby vyhlášené ve Věstníku [obec] národní banky a platné vždy k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 13 424,88 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované.</b> 1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím s tím, že tato částka představuje dluh ze smlouvy o půjčce [číslo] kterou uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] dne 29. 11. 2004 a na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl finanční prostředky ve výši 20 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč v 52 týdenních splátkách. Žalovaná dne 11. 3. 2014 svůj dluh uznala co do důvodu i výše. Pohledávka za žalovanou byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena na [právnická osoba] [anonymizováno], která pohledávku následně postoupila žalobkyni.

2. Žalovaná k žalobě uvedla, že žalobou uplatněná pohledávka je promlčená, neboť žalovaná nevěděla o tom, že dluh, který uznává, je promlčen. K listině nazvané„ uznání dluhu“ uvedla, že z ní není zřejmé, z čeho se skládá tzv. celková dlužná částka, která je vyčíslena na částku 60 014 Kč, když tato částka neodpovídá částce poskytnuté žalované dle tvrzení žalobkyně na základě smlouvy ze dne 29. 11. 2004. Uznání dluhu je tak neurčité a nemůže tak mít za následek přerušení běhu promlčecí doby.

3. Po provedeném dokazování soud zjistil, že mezi žalovanou a [právnická osoba] [anonymizováno] x [právnická osoba], [IČO], byla dne 29. 11. 2004 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] společnost [právnická osoba] poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto finanční prostředky spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 280 Kč (celkem tedy částku 33 280 Kč) splatit v 52 týdenních splátkách ve výši 640 Kč s tím, že 1. splátka je splatná 7. dne od data uzavření Smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala celou částku půjčky (viz smlouva o půjčce ze dne 29. 11. 2004). Žalovaná dne 11. 3. 2014 podepsala formulářovou listinu nazvanou uznání dluhu a vyjádření zákazníka k pohledávce firmy [právnická osoba], v níž byly předepsány osobní údaje žalované, č. smlouvy [číslo] a [číslo] a celková dlužná částka 60 014 Kč. Žalovaná podpisem uznala svůj dluh za její osobou vyplývající z uvedených smluv, a to co důvodu i výše (viz uznání dluhu ze dne 11. 3. 2014). Žalovaná uvedla, že si již přesně nepamatuje, za jakých okolností došlo k uznání dluhu – je docela možné, že jí bylo zasláno poštou, ona to vyplnila a vrátila. Že uznává promlčený dluh, nevěděla (viz účastnická výpověď žalované). [právnická osoba], [IČO], uzavřela dne 19. 6. 2015 se [právnická osoba] [anonymizováno] smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byla pohledávka za žalovanou ze smlouvy o půjčce postoupena na uvedenou společnost s účinností ke dni 1. 7. 2015 (viz smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. 1, oznámení o postoupení pohledávek ze dne 25. 6. 2015). [právnická osoba] [anonymizováno] následně pohledávku za žalovanou postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 (viz smlouva o postoupení pohledávek vč. přílohy, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018).

4. Na původní poměr mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou aplikoval soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť smlouva, o níž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona. <i>5. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>6. Podle § 100 odst. 1 obč. zák., právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené. K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat.</i> <i>7. Podle § 101 obč. zák., pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.</i> <i>8. Podle § 103 obč. zák., bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh, počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.</i> <i>9. Podle § 37 odst. 1 obč. zák., právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.</i> <i>10. Podle § 558 obč. zák., uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.</i> 11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil tak, že mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 29. 11. 2004 uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalované přenechala peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalované podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to v 52 týdenních splátkách. Dle smlouvy byla první splátka splatná 7. den od data uzavření smlouvy, tzn. že poslední splátka byla splatná dne 28. 11. 2005. Nejpozději do tohoto dne tak byla žalovaná povinna zaplatit celkovou dlužnou částku.

12. Vzhledem k tomu, že žalovaná vznesla námitku promlčení, soud se nejprve zabýval touto námitkou, kdy shledal, že je důvodná. Vzhledem k tomu, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou bylo dohodnuto plnění ve splátkách, promlčecí doba jednotlivých splátek počíná běžet podle § 103 obč. zák. vždy ode dne splatnosti každé jednotlivé splátky. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že žalovaná měla uhradit dlužnou jistinu a souhrnný poplatek v 52 týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla splatná dne 28. 11. 2005. Ve vztahu k poslední splátce tak počala promlčecí doba běžet ode dne 29. 11. 2005 a s ohledem na délku promlčecí doby, která dle ust. § 101 obč. zák. trvá tři roky, je třeba uzavřít, že promlčecí doba již dne 29. 11. 2008 uplynula.

13. Co se týče námitky žalobkyně, že s ohledem na uznání dluhu žalovanou dne 11. 3. 2014 počala běžet nová desetiletá promlčecí doba, pročež by tak k promlčení mohlo dojít až 12. 3. 2024, k tomuto soud uvádí následující. Žalobkyně předložila formulářovou listinu, na níž byly předvyplněny osobní údaje žalované, celková dlužná částka 60 014 Kč a čísla smluv, k nimž se uvedený dluh váže. Listina byla opatřena textem„ uznávám ve smyslu § 588 č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, výše uvedenou celkovou pohledávku společnosti [právnická osoba] za mojí osobou vyplývající z výše uvedených smluv o půjčce uzavřených se společností co do důvodu i výše a zavazuji se ji plně uhradit“ a dále byla opatřena podpisem žalované. Vzhledem k tomu, že z listiny„ uznání dluhu“ nelze jednoznačně zjistit, co dlužná částka 60 014 Kč představuje, navíc když z uvedené listiny vyplývá, že se má jednat o dluh z více smluv, tzn. že nelze učinit závěr o tom, jaká částka připadá na tu kterou smlouvu a z čeho uvedená částka sestává, soud dospěl k závěru, že„ uznání dluhu“ předložené žalobkyní je neurčité (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2002, sp. zn. 33 Odo 507/2001, dle něhož„ Pokud jde o uznání práva co do důvodu, nemusí sice být tento důvod vždy v listině obsahující uznání práva uveden výslovně, ale musí být jednoznačně dovoditelný, např. poukazem na upomínku o zaplacení dluhu, v níž je důvod dluhu výslovně obsažen. Stejně tak uznání práva co do jeho výše musí být vyjádřeno tak, aby výše byla objektivně určitelná. Protože uznání dluhu je právním úkonem, pro který je pod sankcí neplatnosti stanovena písemná forma, musí být určitost projevu vůle uznat dluh co do důvodu a výše dána obsahem listiny, na níž je zaznamenán; nestačí, že dlužníku, který jednostranný právní úkon učinil, příp. věřiteli, kterému byl tento úkon adresován, byl jasný jak důvod uznávaného dluhu, tak jeho výše, není-li to poznatelné z textu listiny. Určitost písemného projevu vůle je objektivní kategorií a takový projev vůle by neměl vzbuzovat důvodně pochybnosti o jeho obsahu ani u třetích osob.“). S ohledem na shora uvedený závěr o neurčitosti právního jednání (právního úkonu) je nutno uzavřít, že právní úkon spočívající v uznání dluhu je pro neurčitost absolutně neplatný, pročež tak nemohl započít běh nové promlčecí doby.

14. Ke stejnému závěru, tj. že žalobkyní předložené„ uznání dluhu“ nemá účinky předvídané ust. § 588 obč. zák., lze dospět i z důvodu, že žalovaná při podpisu„ uznání dluhu“ nevěděla o tom, že uznává dluh promlčený, což vyplývá zejména z její účastnické výpovědi. K tomuto soud doplňuje, že vědomost dlužníka o skutečnosti promlčení musí prokazovat věřitel (srov. TÉGL, Petr. Uznání dluhu. Ad Notam, 2010, č. 3, s. [číslo]), tj. žalobkyně, která však v tomto směru soudu nepředložila žádná tvrzení ani důkazy, které by obsah výpovědi žalované zpochybňovaly. Možnosti být soudem podle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, vyzvána k doplnění tvrzení a označení důkazů ve vztahu k prokázání vědomosti žalované o skutečnosti promlčení při podpisu listiny„ uznání dluhu“ se pak žalobkyně svou neúčastí u jednání vzdala.

15. Soud tak uzavírá, že uznání dluhu žalovanou je dle § 37 odst. 1 obč. zák. pro neurčitost absolutně neplatné, pročež k němu nelze přihlížet. Navíc, jak již shora uvedeno, žalovaná v době uznání dluhu o skutečnosti jeho promlčení nevěděla, a proto i v případě, že by bylo uznání dluhu platné, nemohl nastat následek předvídaný v ust. § 588 obč. zák. Soud tak s odkazem na vše shora uvedené konstatuje, že promlčecí doba uplynula již dne 29. 11. 2008, a vzhledem k tomu, že žalobkyně své právo uplatnila u soudu až dne 26. 9. 2023, tedy až po uplynutí promlčecí doby, námitka promlčení je důvodná. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

16. Pro úplnost soud dodává, že společnost [právnická osoba] v souladu s § 1879 o. z. pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 postoupila na [právnická osoba] [anonymizováno], která následně pohledávku za žalovanou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 8. 2018 žalobkyni, čímž byla dána její aktivní legitimace v tomto řízení.

17. Zamítnutí žaloby představuje procesní úspěch žalované. Žalovaná tedy vzniklo podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalobkyni právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalované vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 13 424,88 Kč Tyto sestávají z odměny za zastupování advokátem ve výši 5 700 Kč (3× 1 900 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ adv. tar.“), za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., vyjádření ze dne 22. 11. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar. a účast při jednání dne 23. 11. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši 900 Kč (tj. 3× 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 adv. tar. příslušející ke třem úkonům právní služby), náhrady za promeškaný čas ve výši 1 200 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 adv. tar. (12× 100 Kč za 12 započatých půlhodin – za čas strávený cestou z [obec] do [obec] na jednání a zpět), náhrady cestovních výdajů ve výši 3 986,88 Kč dle § 13 odst. 1, 5 adv. tar. ve spojení s § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. za použití [značka automobilu], [registrační značka], na cestu z [obec] do [obec] k jednání konanému dne 23. 11. 2023 a zpět (2× 300 km) při spotřebě motorové nafty pro kombinovaný provoz 4,2 l [číslo] km (dle předloženého technického průkazu vozidla) a ceně 34,40 Kč litr (ust. § 4 písm. c) vyhl. č. 467/2022 Sb., ve znění účinném od 1. 7. 2023) a sazbě 5,20 Kč km (ust. § 1 písm. b) vyhl. č. 467/2022 Sb.) a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 1 638 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad vyjma cestovních výdajů) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalobkyně povinna dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalované (výrok II.).

18. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalobkyni splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.