19 C 253/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 17 354,16 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 6 521 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 521 Kč za dobu od 20. 3. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení částky 10 833,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 264,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 485,39 Kč, úroku ve výši 28 % ročně z částky 7 946,67 Kč za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroku ve výši 28,63 % ročně z částky 3 826,57 Kč za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 773,24 Kč za dobu od 15. 6. 2018 do 19. 3. 2020 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 252,24 Kč za dobu od 20. 3. 2020 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 5. 2021, ve znění usnesení o připuštění změny žaloby ze dne 20. 9. 2021, č. j. 19 C 253/2021-47, domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ společnost“) a žalovanou byla dne 16. 9. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 1 724 Kč, poplatek za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a poplatek za komfortní splácení v hotovosti ve výši 5 833 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 314 Kč. Žalovaná zaplatila na svůj dluh 4 386,77 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 7 946,67 Kč a poplatků ve výši 3 362,72 Kč dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 341,22 Kč, úrok ve výši 28 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 004,86 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení (nárok č. 1). Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 22. 6. 2016 smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 1 062 Kč, poplatek za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 495 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 2 580 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 186 Kč. Žalovaná zaplatila na svůj dluh 5 092,23 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 3 826,57 Kč a poplatků ve výši 2 218,20 Kč dále kapitalizovaný úrok ve výši 923,66 Kč, úrok ve výši 28,63 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 480,53 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 6. 2018 do zaplacení (nárok č. 2). Pohledávky za žalovanou vyplývající z uvedených smluv byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ač byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř.; vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Provedeným dokazováním ve vazbě k nároku [číslo] soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 16. 9. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 8 807 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 724 Kč, z částky za zpracování a doručení ve výši 1 250 Kč a z částky za komfortní a flexibilní splácení ve výši 5 833 Kč (celkem tedy částku 18 807 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 314 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 4 386,77 Kč (tabulka umoření ke smlouvě [číslo]). Ve vazbě k nároku č. 2 soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dne 22. 6. 2016 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 137 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 062 Kč, z částky za administrativní činnost ve výši 1 495 Kč a z částky za hotovostní režim splátek ve výši 2 580 Kč (celkem tedy částku 11 137 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 186 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 5 092,23 Kč (tabulka umoření ke smlouvě [číslo]). [právnická osoba], [IČO], následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byly pohledávky za žalovanou z obou smluv o zápůjčce postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018, seznam postoupených pohledávek). Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 14. 6. 2018 (oznámení o postoupení pohledávek).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, v tomto směru byly žalobkyní předloženy formulářové listiny nazvané zákaznické karty, které byly dle tvrzení žalobkyně vyplněny před uzavřením každé ze smluv na základě údajů poskytnutých žalovanou. V zákaznické kartě ze dne 22. 6. 2016 bylo vyplněno, že žalovaná je rozvedená, žije v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, pracuje jako prodavačka, jejím zaměstnavatelem je [právnická osoba] Její příjem (mzda) činí 10 000 Kč, státní podpory/přídavky činí 2 500 Kč, další čisté příjmy domácnosti (příjem přítele) činí 15 000 Kč. Výdaje žalované tvoří nájem/inkaso ve výši 7 000 Kč, výdaje za telefon 300 Kč a výdaje na domácnost ve výši 10 500 Kč. Žalovaná nemá další zápůjčku u jiné společnosti. K ověření údajů byl předložen OP, pracovní smlouva/ŽL a nájemní/podnájemní smlouva (zákaznická karta ze dne 22. 6. 2016). V zákaznické kartě ze dne 16. 9. 2016 bylo vyplněno, že žalovaná je rozvedená, žije v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, pracuje jako prodavačka, jejím zaměstnavatelem je [právnická osoba] Její čistý příjem činí 13 500 Kč, další čisté příjmy domácnosti činí 15 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalované činí 8 000 Kč, částka 1 000 Kč představuje interní splátky PF. Žalovaná nemá další zápůjčku u jiné společnosti. K ověření údajů byla předložena potvrzení o příjmu 7, 8, 9/2016 (zákaznická karta ze dne 16. 9. 2016). <i>5. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>6. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], [IČO], pohledávky za žalovanou z obou smluv o zápůjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 6. 2018 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 14. 6. 2018. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

8. Ačkoliv na předložených smlouvách o zápůjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela.

9. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel v obou případech z informací získaných od žalované v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalované. Žalovaná v zákaznické kartě ze dne 22. 6. 2016 uvedla, že pobírá mzdu ve výši 10 000 Kč měsíčně, dále pobírá státní podpory/přídavky ve výši 2 500 Kč měsíčně, příjem jejího přítele činí 15 000 Kč, dále uvedla, že bydlí v nájmu a její výdaje činí 17 800 Kč, z čehož částka 7 000 Kč představuje náklady na bydlení (nájem/inkaso), částka 300 Kč výdaje na telefon a částka 10 500 Kč výdaje na domácnost. Další zápůjčky sjednány nemá. V části nazvané ověřené dokumenty je uvedena pracovní smlouva a nájemní smlouva, tyto listiny však žalobkyně nepředložila. V zákaznické kartě ze dne 16. 9. 2016 žalovaná uvedla, že pobírá mzdu ve výši 13 500 Kč měsíčně, další příjmy domácnosti činí 15 000 Kč, bydlí v nájmu a její odhadované výdaje činí 8 000 Kč. V kartě zákazníka je dále uvedeno, že zápůjčky či úvěry u jiných poskytovatelů sjednány nemá, částkou 1 000 Kč splácí zápůjčku/úvěr od společnosti [anonymizována dvě slova]. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedena potvrzení o příjmu, předložena však soudu nebyla. Pokud by soud připustil, ač relevantní listiny žalobkyně soudu nepředložila, že právní předchůdce žalobkyně mzdu žalované ověřoval, co se týče dalších příjmů a výdajů (státní podpora, další příjmy domácnosti, výše nájemného či záloh na energie a služby spojené s bydlením), tyto právní předchůdce žalobkyně (vyjma předložení nájemní smlouvy v případě uzavírání smlouvy dne 22. 6. 2016) žádným způsobem neověřoval. Rovněž nijak neověřoval, zda žalovaná prochází či neprochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalované, že žádné další zápůjčky či úvěry u jiných společností nemá. K samotnému jednání se pak žalobkyně nedostavila, takže nemohla být ani soudem ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a navržení dalších důkazů v naznačeném směru.

10. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Soud tedy uzavřel, že v daném případě nebyla úvěruschopnost žalované právním předchůdcem žalobkyně ověřována s odbornou péčí tak, jak je vyžadováno zákonem o spotřebitelském úvěru.

11. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti), je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv. Z absolutně neplatných smluv nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti, a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaná obdržela od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti celkem částku 16 000 Kč (10 000 Kč + 6 000 Kč), právnímu předchůdci žalobkyně uhradila celkem částku 9 479 Kč. Po postoupení pohledávek na žalobkyni již žalovaná nezaplatila ničeho. Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 6 521 Kč (16 000 Kč – 9 479 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal.

17. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 6 521 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné jistiny vyzvána výzvou k plnění ze dne 12. 3. 2020, která byla předána k poštovní přepravě dne 13. 3. 2020 a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 18. 3. 2020. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 19. 3. 2020. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala, ode dne následujícího se tedy ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od 20. 3. 2020 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 10 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení pouze ve výši 8,05 % ročně, soud proto (vázán jejím návrhem) zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení v žalobkyní požadované nižší výši, avšak až od 20. 3. 2020 a pouze z částky 6 521 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování vzniklo právo.

18. Soud tedy zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 6 521 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 6 521 Kč za dobu od 20. 3. 2020 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byla úspěšnější žalovaná, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 7 345,40 Kč (6 521 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 824,40 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 35 336,19 Kč (17 354,16 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 17 982,03 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 21 %. Úspěch žalované tak představuje 79 %, jíž by tak svědčilo právo na náhradu 58 % (79 % - 21 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinné žalované nezjistil, a proto žádné z účastnic náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.).

20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.