19 C 262/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 27 996,64 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 500 Kč za dobu od 11. 5. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 17 496,64 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 19 423,90 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 785,29 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 098,09 Kč za dobu od 23. 12. 2021 do 10. 5. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 598,09 Kč za dobu od 11. 5. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou podanou dne 20. 5. 2022 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 27 996,64 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ společnost“), a žalovaný uzavřeli dne 31. 8. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále též„ smlouva“), na jejímž základě poskytla společnost žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal společnosti uvedenou částku vrátit spolu s příslušenstvím ve výši 25 776 Kč, představujícím smluvní úrok, poplatek za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěru a inkasní poplatek, to vše ve výši 55 776 Kč v 14 měsíčních splátkách po 3 984 Kč, kdy první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka vždy do měsíce od splatnosti splátky předchozí. Celková splatnost závazku připadala na 31. 10. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil, když uhradil toliko částku 19 500 Kč, takže nejpozději dnem 31. 10. 2020 se žalovaný dostal do prodlení se všemi splátkami. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 byla s účinností k témuž dni pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovaná částka je složena z jistiny ve výši 20 098,09 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 20 098,09 Kč od 1. 11. 2020 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 7 898,55 Kč. Na příslušenství žalobkyně požaduje zbylou část nezaplaceného příslušenství pohledávky do splatnosti coby smluvní úrok ve výši 19 423,90 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 098,09 Kč od 1. 11. 2020 do 29. 11. 2021 v kapitalizované výši 1 785,29 Kč a od 23. 12. 2021 do zaplacení a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 256 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil ani na předžalobní výzvu zástupce žalobkyně.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že žalovaný požádal společnost dne 31. 8. 2019 o poskytnutí úvěru ve výši 30 000 Kč, který bude splácet v 14 měsíčních splátkách. Současně uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] [anonymizováno] a. s., jeho průměrná čistá měsíční mzda činí 16 344 Kč, ubytování mu poskytuje zaměstnavatel, nemá děti a jeho měsíční výdaje ve výši 8 500 Kč sestávají z nákladů na bydlení a energie ve výši 5 000 Kč a z nákladů na dopravu, jídlo a osobních nákladů ve výši 3 500 Kč (viz žádost o úvěr ze dne 31. 8. 2019). Žalovaný byl zaměstnán u zaměstnavatele [anonymizována dvě slova] a. s. na dobu neurčitou, jeho průměrný měsíční čistý příjem za posledních 12 měsíců činil 13 306 Kč a za poslední 3 měsíce 16 344 Kč (viz dohoda o změně pracovního poměru, potvrzení o výši příjmu ze dne 30. 8. 2019). Žalovaný bydlel v ubytovacím zařízení [anonymizována dvě slova] [číslo] v [obec] na základě smlouvy o ubytování ze dne 1. 7. 2019, přičemž za toto ubytování se zavázal ubytovateli platit měsíčně částku 5 000 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 7. 2019 do 31. 12. 2019 (viz smlouva o ubytování). Společnost poskytla žalovanému standardní informace o spotřebitelském úvěru (viz standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 31. 8. 2019). Společnost a žalovaný si dne 31. 8. 2019 ujednali smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě společnost poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal splatit jistinu úvěru spolu s úrokem ve výši 2 888 Kč (zápůjční úroková sazba 15 %), s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 5 400 Kč (celkem tedy částku 55 776 Kč) v 14 měsíčních splátkách ve výši 3 984 Kč s tím, že první splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že od společnosti převzal v místě svého bydliště v hotovosti částku 30 000 Kč. Pokud žalovaný nezaplatí jakoukoli splátku řádně a včas, je povinen zaplatit společnosti smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, kdy smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Zaplacením smluvní pokuty není dotčeno právo společnosti na náhradu škody v plné výši a zákonné úroky z prodlení. V případě částečného plnění bude plnění použito nejdříve k úhradě úhrady za poskytnutí úvěru, nákladů vyhodnocení úvěru, inkasního poplatku, úroků, jistiny úvěru, úroku z prodlení a smluvních pokut. Každá mimořádná splátka bude použita nejdříve na úhradu nákladů, poplatků výdajů vynaložených společností, k úhradě příslušenství a smluvních pokut následně k úhradě nejpozději splatných splátek; dle splátkového kalendáře byly splátky stanoveny anuitně, tedy že se postupně snižovala platba na smluvní úrok a naopak se navyšovala platba na jistinu (viz cit. smlouva). Žalovaný na dluh plnil celkem částku 19 500 Kč (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, platební historie).

4. Dne 22. 12. 2021 uzavřely společnost [právnická osoba], jako postupitel a žalobkyně jako postupník smlouvu o postoupení pohledávek, kterou společnost [právnická osoba] postoupila žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1 smlouvy, v níž byla uvedena pohledávka za žalovaným ze smlouvy (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 [anonymizováno] [spisová značka] [číslo] a potvrzení o zaplacení kupní ceny). Dopisem ze dne 11. 1. 2022, odeslaným žalovanému dne 12. 1. 2022, oznámila společnost [právnická osoba], žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 11. 1. 2022 vč. podacího archu). Dopisem ze dne 2. 3. 2022, odeslaným žalovanému dne 4. 5. 2022, vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky 60 904,82 Kč na účet ve výzvě uvedený s upozorněním na soudní vymáhání pohledávky (viz výzva k plnění ze dne 2. 3. 2022 vč. podacího archu). Žalovaný ničeho neuhradil (viz nezpochybněné tvrzení žalobkyně, kdy případné splnění dluhu má tvrdit dlužník). <i>5. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>6. Podle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.</i> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávku za žalovaným ze smlouvy postoupila společnost žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22. 12. 2021 ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou vč. přílohy obsahující postupovanou pohledávku a potvrzením o zaplacení úplaty, která byla podmínkou účinnosti postoupení, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností dopisem ze dne 11. 1. 2022, čímž nabylo postoupení pohledávky účinnosti i ve vztahu k žalovanému. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>8. Podle § 2390 o. z., přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>9. Podle § 2392 odst. 1 první věty o. z., při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.</i> <i>10. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1).</i> <i>11. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle § 1968 věty první o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.</i> <i>13. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>14. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 15. Společnost a žalovaný uzavřeli dne 31. 8. 2019 smlouvu, kterou soud kvalifikoval podle svého obsahu nikoliv jako smlouvu o úvěru, nýbrž jako smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., neboť smlouva splňovala podstatné náležitosti právě tohoto smluvního typu (zejm. nebylo sjednáno právo žalovaného si vynutit poskytnutí jistiny úvěru). Na základě smlouvy společnost jako zapůjčitel přenechala žalovanému coby vydlužiteli peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovanému na základě smlouvy vznikla povinnost vrátit společnosti poskytnuté peněžní prostředky společně s úrokem ve výši 2 888 Kč, s úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 14 700 Kč, s náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 788 Kč a s inkasem plateb v hotovosti v bydlišti ve výši 5 400 Kč, tj. celkem zaplatit žalobkyni částku 55 776 Kč, v 14 pravidelných měsíčních splátkách po 3 984 Kč s tím, že 1. splátka je splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky.

16. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť společnost řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Na výzvu soudu v usnesení ze dne 15. 8. 2022, č. j. 19 C 262/2022-26, jakým způsobem společnost před uzavřením smlouvy ověřovala úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla, že žalovaný vyplnil žádost o úvěr, ve které uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, příjmy, výdaje, zaměstnání. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta. Poskytnuté informace byly ověřeny doklady uvedenými v části„ doložení příjmu žadatele“ a„ doklady k výdajům“, konkrétně dohodou o změně pracovního poměru, potvrzením od zaměstnavatele o výši příjmů a smlouvou o ubytování. V žádosti o úvěr, kterou žalobkyně soudu předložila, je uvedeno, že žalovaný nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u [anonymizována dvě slova] a. s. s průměrným měsíčním příjmem 16 344 Kč, bydlí v ubytovacím zařízení zaměstnavatele a jeho výdaje činí celkem 8 500 Kč měsíčně a spočívají v nákladech na bydlení a energie ve výši 5 000 Kč, ve výdajích za dopravu, jídlo a v osobních nákladech ve výši 3 500 Kč. Z předloženého potvrzení o výši příjmu se podává, že průměrný měsíční příjem žalovaného činil za poslední 3 měsíce 16 344 Kč, což odpovídá částce uvedené v žádosti o úvěr. Co se však týče výdajů tvrzených žalovaným (náklady na bydlení, na dopravu, příp. splátky úvěrů či zápůjček), žalobkyně soudu předložila pouze smlouvu o ubytování prokazující náklady na bydlení ve výši 5 000 Kč. Právní předchůdce žalobkyně však žádným způsobem neověřoval další výdaje, a to ani výdaje podstatné, neboť si vůbec neověřil, zda žalovaný prochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalovaného, že žádné zápůjčky či úvěry nemá. Soud tak v tomto konkrétním případě dospěl k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti žalovaného právním předchůdcem žalobkyně nebylo provedeno řádně a zhodnotil je jako nedostatečné.

17. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

18. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala ze zápůjčky založené smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu zápůjčky s dlužnou částkou poplatku, jakož ani požadované příslušenství a smluvní pokutu.

19. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi společností, resp. po postoupení pohledávky žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od společnosti částku 30 000 Kč náležející společnosti, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl společnosti celkově částku 19 500 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož však smlouva je neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 10 500 Kč.

20. Ustanovení § 87 odst. 1 věta třetí zákona č. 257/2016 Sb. stanovuje, že spotřebitel (žalovaný) je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož však v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat toliko určení splatnosti v neplatné smlouvě (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019).

21. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky 10 500 Kč nepochybně vyzván až předžalobní výzvou ze dne 2. 3. 2022, odeslanou dne 4. 5. 2022, která byla podle § 573 o. z. žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 9. 5. 2022. Splatnost bezdůvodného obohacení tak nastala dne 10. 5. 2022. Jelikož žalovaný dlužnou částku 10 500 Kč doposud dobrovolně neuhradil, zavázal jej k tomu soud svým rozhodnutím.

22. Vzhledem k tomu, že žalovaný do dne splatnosti, tj. do dne 10. 5. 2022, dlužnou částku 10 500 Kč nezaplatil, dostal se dnem 11. 5. 2022 do prodlení (§ 1968 o. z.). Společnosti, která řádně splnila své smluvní a zákonné povinnosti, vznikl vedle nároku na zaplacení přiznané jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády, jelikož nebyla ujednána smluvně (§ 1970 o. z.). Výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), tj. ve výši 11,75 % ročně. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení pouze ve výši 8,25 % ročně, proto soud - vázán jejím návrhem - jí přiznal úrok z prodlení v ní požadované (nižší) výši.

23. Soud tedy z titulu bezdůvodného obohacení zavázal žalovaného k zaplacení částky 10 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky za dobu od 11. 5. 2022 do zaplacení a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 10 449,79 Kč (10 500 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 287,17 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 50 642,94 Kč (49 461,83 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 1 181,11 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 21 %. Úspěch žalovaného tak představuje 79 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 58 % (79 % - 21 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.).

25. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.