19 C 269/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 91 947,16 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 91 947,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 354,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 882,64 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 55 000 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 000 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení.

1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 9. 7. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a zaplatit poplatek ve výši 43 839 Kč sestávající z úroku ve výši 13 479 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 13 810 Kč a z poplatku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 16 550 Kč (celkem tedy částku ve výši 98 839 Kč) v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 492 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 9. 1. 2019. Žalovaná částka 91 947,16 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 55 000 Kč a zůstatek neuhrazeného poplatku ve výši 36 947,16 Kč Vedle jistiny a poplatku se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 29 % p. a. z jistiny 55 000 Kč za dobu od 10. 1. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu od 10. 1. 2019 do 24. 6. 2019 úrok kapitalizovala částkou 7 354,72 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z jistiny 55 000 Kč za dobu od 11. 1. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 11. 1. 2018 do 24. 6. 2019 tento úrok kapitalizovala částkou 6 882,64 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností právnická osoba smluvně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se prostřednictvím svého opatrovníka ve věci vyjádřil tak, že právní předchůdce žalobkyně se dostatečně nezabýval posouzením schopnosti žalovaného zápůjčku splácet a smlouva je tedy neplatná. Plnění poskytnuté žalovanému lze tedy posoudit pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Dále vznesl námitku promlčení, neboť bylo promlčeno minimálně 10 splátek v celkové hodnotě 54 920 Kč. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností právnická osoba, IČO, a žalovaným byla dne 9. 7. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce a poskytnutou zápůjčku (podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 55 000 Kč převzal) spolu s poplatkem ve výši 43 839 Kč (celkem tedy částku 98 839 Kč) se v ní žalovaný zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 492 Kč a poslední splátku ve výši 5 475 Kč, přičemž 1. splátka byla splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy (smlouva o zápůjčce). právnická osoba pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané zákaznická karta vyplněno, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu a je zaměstnaný jako číšník. Jeho pravidelný měsíční čistý příjem činí 22 170 Kč a ostatní příjmy 17 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly v zákaznické kartě uvedeny částkou 4 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, interní splátka anonymizováno byla uvedena ve výši 2 200 Kč. Podpisem zákaznické karty stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stránkách karty. V zákaznické kartě bylo uvedeno, že údaje byly ověřeny pracovní smlouvou (1. 4. 2017 – doba neurčitá), výpisy z bank. účtu za období 4, 5, 6/2017 a výplatními páskami za stejné období. Uvedené listiny však žalobkyní označeny a předloženy nebyly.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. právnická osoba, IČO, pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 uzavřené mezi právnická osoba, IČO, jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností právnická osoba dopisem ze dne 24. 6. 2019. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

8. Ačkoliv na předložené smlouvě o zápůjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o zápůjčce je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě ze dne 9. 7. 2017 uvedl, že pobírá mzdu ve výši 22 170 Kč měsíčně a další příjmy ve výši 17 000 Kč. Výše mzdy měla být ověřena pracovní smlouvou a výplatními páskami, ve vztahu k dalším příjmům listina neobsahuje žádný údaj o tom, o jaké příjmy se jedná a jak měly být ověřeny. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, nemá zápůjčky u jiných společností, jeho odhadované výdaje (bez bližší specifikace) činí 4 000 Kč. V kolonce„ interní splátky anonymizováno“ je uvedena částka 2 200 Kč. I za předpokladu, že by soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně ověřil výši mzdy žalovaného (dle pracovní smlouvy a výplatních pásek), další uváděné příjmy a výdaje nijak neověřoval, přičemž je vysoce nepravděpodobné, aby částka 4 000 Kč, kterou žalovaný uvedl jako částku odpovídající jeho veškerým výdajům, skutečně veškeré jeho výdaje pokryla (nájemné, zálohy na energie a služby, jídlo, ošacení apod.). Žalobkyně však na podporu svých tvrzení (že jednotlivé položky příjmů a výdajů ověřoval její právní předchůdce dokumenty předloženými žalovaným) soudu nepředložila žádné listiny, tedy ani v zákaznické kartě uvedenou pracovní smlouvu, výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu.

10. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem řádně ověřena. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.

11. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, když žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho.

12. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nad to v tomto případě vznesl námitku neplatnosti smlouvy i sám žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o zápůjčce v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

13. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z.

14. Opatrovník žalovaného vznesl námitku promlčení práva žalobkyně na vrácení plnění poskytnutého žalovanému z neplatné úvěrové smlouvy (bezdůvodného obohacení).

15. Podle § 610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“) k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

16. Podle § 619 odst. 1 a 2 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

17. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.

18. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

19. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti dne 9. 7. 2017 částku 55 000 Kč a k tomuto datu měl vědomost o obohacené osobě a výši získaného prospěchu. Současně měl a mohl vědět, že nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, když jeho výdaje řádně nezkoumal. Počátek běhu promlčecí lhůty pro vydání plnění z bezdůvodného obohacení je tedy třeba podle ustanovení § 621 o. z. stanovit na 9. 7. 2017. Promlčecí lhůta dle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. trvá tři roky. Promlčecí doba tedy uplynula dnem 9. 7. 2020. Žalobkyně uplatnila své právo u soudu dne 26. 5. 2021, tedy až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a námitka promlčení je důvodná, proto soud žalobu zamítl (výrok I.).

20. Zamítnutí žaloby představuje procesní úspěch žalovaného. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, příslušelo by mu tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.).

21. Jelikož žalovaný byl v řízení zastoupen soudem ustanoveným opatrovníkem, byla žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř. povinna zaplatit odměnu za zastupování a hotové výdaje opatrovníka státu. Výrokem III. soud rozhodl o základu povinnosti žalobkyně nahradit náklady státu, přičemž jejich výše bude určena samostatným usnesením, a to poté, kdy budou soudem vyplaceny opatrovníku (§ 155 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.