19 C 269/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí údaje o zástupci pro zaplacení 91 947,16 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 91 947,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 354,72 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 882,64 Kč, úroku ve výši 29 % ročně z částky 55 000 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 55 000 Kč za dobu od 25. 6. 2019 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu ve Zlíně náklady řízení, jejichž výše bude určena v samostatném usnesení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 9. 7. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl zápůjčku ve výši 55 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a zaplatit poplatek ve výši 43 839 Kč sestávající z úroku ve výši 13 479 Kč, poplatku za zpracování a doručení ve výši 13 810 Kč a z poplatku za administrativní činnost (komfortní splácení v hotovosti) ve výši 16 550 Kč (celkem tedy částku ve výši 98 839 Kč) v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 492 Kč, přičemž poslední splátka měla být uhrazena nejpozději dne 9. 1. 2019. Žalovaná částka 91 947,16 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 55 000 Kč a zůstatek neuhrazeného poplatku ve výši 36 947,16 Kč Vedle jistiny a poplatku se žalobkyně domáhala zaplacení smluvního úroku ve výši 29 % p. a. z jistiny 55 000 Kč za dobu od 10. 1. 2019 do zaplacení, přičemž za dobu od 10. 1. 2019 do 24. 6. 2019 úrok kapitalizovala částkou 7 354,72 Kč, a úroku z prodlení ve výši 8,50 % p. a. z jistiny 55 000 Kč za dobu od 11. 1. 2018 do zaplacení, přičemž za dobu od 11. 1. 2018 do 24. 6. 2019 tento úrok kapitalizovala částkou 6 882,64 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni.

2. Žalovaný se prostřednictvím svého opatrovníka ve věci vyjádřil tak, že právní předchůdce žalobkyně se dostatečně nezabýval posouzením schopnosti žalovaného zápůjčku splácet a smlouva je tedy neplatná. Plnění poskytnuté žalovanému lze tedy posoudit pouze z titulu bezdůvodného obohacení. Dále vznesl námitku promlčení, neboť bylo promlčeno minimálně 10 splátek v celkové hodnotě 54 920 Kč. Navrhl, aby soud žalobu zamítl.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 9. 7. 2017 uzavřena smlouva o zápůjčce a poskytnutou zápůjčku (podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že částku 55 000 Kč převzal) spolu s poplatkem ve výši 43 839 Kč (celkem tedy částku 98 839 Kč) se v ní žalovaný zavázal splatit v 18 měsíčních splátkách ve výši 5 492 Kč a poslední splátku ve výši 5 475 Kč, přičemž 1. splátka byla splatná v den, kdy uplyne měsíc od data uzavření smlouvy (smlouva o zápůjčce). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 postoupila žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané zákaznická karta vyplněno, že žalovaný je svobodný, žije v nájmu a je zaměstnaný jako číšník. Jeho pravidelný měsíční čistý příjem činí 22 170 Kč a ostatní příjmy 17 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žalovaného byly v zákaznické kartě uvedeny částkou 4 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, interní splátka [anonymizováno] byla uvedena ve výši 2 200 Kč. Podpisem zákaznické karty stvrdil úplnost, přesnost a pravdivost veškerých údajů uvedených na obou stránkách karty. V zákaznické kartě bylo uvedeno, že údaje byly ověřeny pracovní smlouvou (1. 4. 2017 – doba neurčitá), výpisy z bank. účtu za období 4, 5, 6/2017 a výplatními páskami za stejné období. Uvedené listiny však žalobkyní označeny a předloženy nebyly. <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 7. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovaným ze smlouvy o zápůjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2019 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 24. 6. 2019. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

8. Ačkoliv na předložené smlouvě o zápůjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o zápůjčce je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdce žalobkyně řádným způsobem neposoudil úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

9. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v zákaznické kartě a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě ze dne 9. 7. 2017 uvedl, že pobírá mzdu ve výši 22 170 Kč měsíčně a další příjmy ve výši 17 000 Kč. Výše mzdy měla být ověřena pracovní smlouvou a výplatními páskami, ve vztahu k dalším příjmům listina neobsahuje žádný údaj o tom, o jaké příjmy se jedná a jak měly být ověřeny. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v nájmu, nemá zápůjčky u jiných společností, jeho odhadované výdaje (bez bližší specifikace) činí 4 000 Kč. V kolonce„ interní splátky [anonymizováno]“ je uvedena částka 2 200 Kč. I za předpokladu, že by soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně ověřil výši mzdy žalovaného (dle pracovní smlouvy a výplatních pásek), další uváděné příjmy a výdaje nijak neověřoval, přičemž je vysoce nepravděpodobné, aby částka 4 000 Kč, kterou žalovaný uvedl jako částku odpovídající jeho veškerým výdajům, skutečně veškeré jeho výdaje pokryla (nájemné, zálohy na energie a služby, jídlo, ošacení apod.). Žalobkyně však na podporu svých tvrzení (že jednotlivé položky příjmů a výdajů ověřoval její právní předchůdce dokumenty předloženými žalovaným) soudu nepředložila žádné listiny, tedy ani v zákaznické kartě uvedenou pracovní smlouvu, výplatní pásky a výpisy z bankovního účtu.

10. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem řádně ověřena. Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací.

11. S ohledem na shora uvedené tak má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně (jejího právního předchůdce) řádně (s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Dle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr navíc poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil, a tomu odpovídá i výsledek, když žalovaný na svůj dluh nezaplatil ničeho.

12. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nad to v tomto případě vznesl námitku neplatnosti smlouvy i sám žalovaný prostřednictvím svého opatrovníka. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o zápůjčce v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

13. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z.

14. Opatrovník žalovaného vznesl námitku promlčení práva žalobkyně na vrácení plnění poskytnutého žalovanému z neplatné úvěrové smlouvy (bezdůvodného obohacení). <i>15. Podle § 610 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“) k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.</i> <i>16. Podle § 619 odst. 1 a 2 o. z., jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.</i> <i>17. Podle § 621 o. z., okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na vydání bezdůvodného obohacení zahrnují vědomost, že k bezdůvodnému obohacení došlo, a o osobě povinné k jeho vydání.</i> 18. Podle § 629 odst. 1 o. z., promlčecí lhůta trvá tři roky.

19. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému v hotovosti dne 9. 7. 2017 částku 55 000 Kč a k tomuto datu měl vědomost o obohacené osobě a výši získaného prospěchu. Současně měl a mohl vědět, že nedostál své povinnosti s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost žalovaného, když jeho výdaje řádně nezkoumal. Počátek běhu promlčecí lhůty pro vydání plnění z bezdůvodného obohacení je tedy třeba podle ustanovení § 621 o. z. stanovit na 9. 7. 2017. Promlčecí lhůta dle ustanovení § 629 odst. 1 o. z. trvá tři roky. Promlčecí doba tedy uplynula dnem 9. 7. 2020. Žalobkyně uplatnila své právo u soudu dne 26. 5. 2021, tedy až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a námitka promlčení je důvodná, proto soud žalobu zamítl (výrok I.).

20. Zamítnutí žaloby představuje procesní úspěch žalovaného. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, příslušelo by mu tak podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok II.).

21. Jelikož žalovaný byl v řízení zastoupen soudem ustanoveným opatrovníkem, byla žalobkyně dle § 149 odst. 2 o. s. ř. povinna zaplatit odměnu za zastupování a hotové výdaje opatrovníka státu. Výrokem III. soud rozhodl o základu povinnosti žalobkyně nahradit náklady státu, přičemž jejich výše bude určena samostatným usnesením, a to poté, kdy budou soudem vyplaceny opatrovníku (§ 155 odst. 1 o. s. ř.).