19 C 296/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem územní celek sídlem adresa o zaplacení 38 155 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 21 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 21 500 Kč za dobu od 25. 11. 2021 do zaplacení, to vše ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně, splatných vždy do 25. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku, to je ohledně částky 16 655 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 11. 1. 2019 do 18. 5. 2020 ve výši 3 191 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 11. 1. 2019 do 18. 5. 2020 ve výši 2 334,77 Kč, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 36 093,68 Kč za dobu od 19. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 093,68 Kč za dobu od 19. 5. 2020 do 24. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 593,68 Kč za dobu od 25. 11. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 21 500 Kč za dobu od 25. 11. 2021 do zaplacení, soud žalobu zamítá.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 10. 7. 2020 po žalované domáhala zaplacení částky 38 155 Kč kapitalizovaného úroku za dobu od 11. 1. 2019 do 18. 5. 2020 ve výši 3 191 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 11. 1. 2019 do 18. 5. 2020 ve výši 2 334,77 Kč, úroku 13,9 % ročně z částky 36 093,68 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 093,68 Kč od 19. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela dne 11. 1. 2019 Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které žalované poskytla úvěr 35 000 Kč. Uvedené prostředky i s úrokem 13,9 % ročně jí žalovaná měla splatit v měsíčních splátkách ve výši 622 Kč, což však ani přes zaslanou předžalobní upomínku nesplnila.

3. Opatrovník žalované navrhl žalobu zamítnout, neboť právní jednání učiněné žalovanou je neplatné s odkazem na omezení její svéprávnosti.

4. Z provedených důkazů zjistil soud následující: rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 7. 2. 2017, č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 29. 3. 2017, byla žalovaná omezena ve svéprávnosti tak, že mj. není způsobilá samostatně uzavírat smlouvy, ve kterých by hodnota poskytovaného plnění přesahovala výši jejího pravidelného měsíčního příjmu. Opatrovníkem jí byl ustanoven [jméno] [jméno]. Z odůvodnění rozsudku vyplývá, že žalovaná trpí schizoafektivní poruchou, která probíhá ve fázi atak a následných remisí, přičemž i v případě, kdy se nachází ve fázi remisí, je ohrožena, neboť stačí, aby si zapomněla vzít léky či požila alkohol a není pak schopna téměř ničeho, mj. není také schopna komplexně posoudit důsledky majetkoprávních smluv. Rozsudkem Okresního soudu v Hodoníně ze dne 25. 5. 2020, č. j. [číslo jednací] byla opatrovníkem žalované jmenována [jméno] [celé jméno žalované] a dosavadní opatrovník [jméno] [jméno] byl z funkce odvolán. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 11. 2. 2021, č. j. [číslo jednací] byl uvedený rozsudek změněn tak, že opatrovníkem žalované bylo jmenováno [stát. instituce].

5. Dne 11. 1. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena prostřednictvím prostředků elektronických komunikací Smlouva o úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu 35 000 Kč a žalovaná se zavázala tyto peněžní prostředky uhradit spolu s úroky a poplatky v měsíčních splátkách ve výši 622 Kč nejpozději do 20. 11. 2026. Úroková sazba byla sjednána ve výši 13,9 % ročně. Při řádném splácení úvěru měl žalované vzniknout nárok na finanční odměnu ve formě odpuštění až 10 posledních splátek. Součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky x [právnická osoba] Dle čl. 7 bod a) smlouvy v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane do prodlení se splacením více než 2 splátek, může žalobkyně prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný v souladu s čl. 7 bod b) smlouvy. Uvedená smlouva byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalované (viz Smlouva o úvěru ze dne 11. 1. 2019, všeobecné obchodní podmínky). V žádosti o úvěr žalovaná uvedla příjem 11 020 Kč. Sama žalobkyně ale měla ze svého systému informace o tom, že příjem žalované představuje invalidní důchod ve výši 10 236 Kč a dále informace o tom, že žalované poskytla spotřební úvěr se splátkou 2 000 Kč měsíčně a revolvingový úvěr se splátkou 2 000 Kč měsíčně. Celkové splátkové zatížení žalované po uzavření této smlouvy tedy činilo 4 622 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti klienta + výpisy z účtu). Žalovaná k okolnostem uzavření smlouvy uvedla, že je pravda, že si půjčovala peníze ve spořitelně, půjčovala si je přes počítač, přes internetové bankovnictví. Takhle si půjčovala vícekrát. Měla tehdy notebook, uměla ho používat a zvládala i internetové bankovnictví. Peníze potřebovala na vybavení bytu, kupovala si za ně televizi, mikrovlnku a další spotřebiče. Její příjem v té době představoval invalidní důchod, nikde v té době nepracovala. Peníze jí chodily na účet a na stejný účet chodily i peníze jejího přítele, který se živil roznášením letáků. Úvěr bance splácela a má od toho i doklady. O tom, že je omezena ve svéprávnosti, banku neinformovala (viz účastnický výslech žalované). Poskytnutý úvěr žalovaná čerpala dne 11. 1. 2021 ve výši 35 000 Kč, úvěr splácela nepravidelně, když podle údajů žalobkyně na tento úvěr uhradila jen částku 2 182,68 Kč (viz vyjádření žalobkyně, podklady pre súdne konanie, výpisy z účtu). Dle předložených pokladních dokladů uhradila žalovaná žalobkyni na jistinu celkem částku 13 500 Kč – dne 23. 6. 2019 částku 1 000 Kč, dne 12. 4. 2019 částku 3 000 Kč, dne 19. 6. 2019 částku 500 Kč, dne 12. 7. 2019 částku 3 000 Kč, dne 12. 8. 2019 částku 3 000 Kč a dne 11. 9. 2019 částku 3 000 Kč (viz pokladní doklady předložené žalovanou). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána výzvou ze dne 30. 8. 2019 a současně byla upozorněna na to, že po ní bude požadováno okamžité splacení celého dluhu (viz výzva k úhradě dlužné částky ze dne 30. 8. 2019). Pro porušení povinnosti řádného splácení úvěru žalobkyně dopisem ze dne 2. 10. 2019 poskytnutý úvěr v souladu s čl. 7 smlouvy zesplatnila ke dni 2. 10. 20219 (viz rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 2. 10. 2019). Žalovaná byla vyzvána k uhrazení dlužné částky předžalobní upomínkou ze dne 22. 5. 2020, odeslanou žalované dne 22. 5. 2020 (viz předžalovní upomínka ze dne 22. 5. 2020, poštovní podací arch). Současné poměry žalované jsou takové, že dál pobírá invalidní důchod aktuálně ve výši 13 493 Kč, přivydělává si ve [právnická osoba] jako uklízečka s příjme 2 800 Kč měsíčně. Jde o firmu, která zaměstnává lidi s postižením. Bydlí s přítelem v [část obce], za bydlení platí 3 980 Kč měsíčně, ale smlouvu má jen do konce roku 2021. Jde o tréninkové bydlení pro osoby s postižením. Od nového roku bude muset bydlet jinde, kde bude muset platit více. Za léky platí 300 Kč měsíčně (viz účastnický výslech žalované). Kromě této žaloby žalobkyně proti žalované vedla další 2 spory, kdy se po žalované samostatnými žalobami domáhala jednak zaplacení částky 39 435,50 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené s žalovanou dne 23. 12. 2018 (sp. zn. 28 C 219/2021) a dále částky 21 503,74 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené se žalovanou dne 27. 2. 2019 (sp. zn. 28 C 275/2021). Obě tyto žaloby byly rozsudky ze dne 12. 11. 2021 zamítnuty z důvodu neplatnosti uzavřených smluv a dále proto, že s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1292/21 ze dne 7. 9. 2021 nemá žalobkyně právo ani na bezdůvodné obohacení (viz rozsudky OS Zlín č. j. 28 C 219/2021-97 ze dne 12. 11. 2021 a č. j. 28 C 275/2021-67 ze dne 12. 11. 2021).

6. Ze shora uvedeného učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne 11. 1. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou, uzavřena prostřednictvím prostředků elektronických komunikací smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr ve výši 35 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splatit v měsíčních splátkách ve výši 622 Kč s tím, že tento úvěr splatí nejpozději do 20. 11. 2026. Úroková sazba činila 13,9 % ročně. Žalovaná dlužnou částku řádně a včas nesplácela, proto žalobkyně využila svého práva a dluh ke dni 2. 10. 2019 zesplatnila. V době uzavření smlouvy o úvěru byla žalovaná omezená ve svéprávnosti tak, že mj. není způsobilá samostatně uzavírat smlouvy, ve kterých by hodnota poskytovaného plnění přesahovala výši jejího pravidelného měsíčního příjmu, který činil cca 10 200 Kč. Podle pokladních dokladů předložených žalovanou žalovaná uhradila žalobkyni na jistinu doposud jen částku ve výši 13 500 Kč. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 581 o. z. platí, že není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.</i> <i>9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Na základě provedených důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou nemohlo platně dojít k uzavření smlouvy o úvěru, protože žalovaná v době uzavření smlouvy nebyla způsobilá k tomuto právnímu jednání z důvodu její duševní poruchy. Právní jednání týkající se takových finančních částek je tak za ní oprávněn činit pouze opatrovník, v některých případech s přivolením soudu. Jestliže žalovaná sama bez souhlasu opatrovníka dne 11. 1. 2019 uzavřela s žalobkyní předmětnou smlouvu, není pochyb o tom, že tato smlouva je neplatná dle ustanovení § 581 o. z., neboť jde o právní jednání, k němuž žalovaná nebyla způsobilá. Soud je přitom v tomto případě povinen k neplatnosti smlouvy přihlédnout ve smyslu § 588 o. z. z úřední povinnosti, neboť pokud by bylo považováno za platné právní jednání osoby, která k němu není způsobilá, odporovalo by to zákonu a navíc by se evidentně jednalo též o narušení veřejného pořádku. <i>11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>12. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> 13. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně nedostála povinnosti stanovené jí zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupovala s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, když vyšla pouze z informací, které měla o příjmech a výdajích žalované pouze v souvislosti s vedením jejího účtu, přičemž dostatečně nezohlednila další informace, které měla o žalované z vlastního informačního systému o dalším úvěrovém zatížení žalované v celkové výši 4 622 Kč (viz posouzení úvěruschopnosti klienta), ani rozpory v údajích o příjmech žalované v žádosti o úvěr s údaji z výpisů z účtu, podle kterých byl příjem žalované o cca 820 Kč vyšší (viz výpisy z účtu), ani to, že při svém nízkém měsíčním příjmu mohla poskytnuté finanční prostředky jen obtížně splácet. V tomto směru soud uzavírá, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst. 1 o. z., rovněž z tohoto důvodu neplatná. K neplatnosti soud dle § 588 o. z. přihlédne bez návrhu. <i>14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí obzvláště ten, kdo získá majetkových prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 15. Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, byla by povinna tuto částku vrátit dle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení, jež by odpovídalo rozdílu mezi tím, co si půjčila (35 000 Kč) a tím, co žalobkyni vrátila (částku 13 500 Kč), tj. částce 21 500 Kč. Soud zde na dluh žalované započetl všechny jí doložené platby v celkové výši 13 500 Kč, když vyšel z toho, že nároky žalobkyně uplatněné v řízeních vedených u zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 191/2021 a sp. zn. 28 C 275/2021 nebyly soudem shledány důvodné, a to ani z titulu bezdůvodného obohacení, čili jediná pohledávka, na kterou žalovaná mohla žalobkyni platit je pohledávka uplatněná v tomto řízení. <i>16. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.</i> <i>17. Podle § 8 o. z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.</i> 18. V nálezu sp. zn. II ÚS 1292/21 ze dne 7. 9. 2021 Ústavní soud učinil závěr, že mohou nastat případy, u nichž budou úvahy o použití korektivu dobrých mravů při posuzování bezdůvodného obohacení osob s omezenou svéprávností na místě. Například by mohlo jít o situaci, kdy poskytovatel úvěru poskytne spotřebiteli ze zištných důvodů úvěr, přestože ví, že spotřebitel není kvůli svému psychosociálnímu postižení, či dokonce omezené svéprávnosti způsobilý uzavřít platnou úvěrovou smlouvu. Pochybnosti o souladu s dobrými mravy rovněž mohou vyvstat, jestliže poskytovatel úvěru úmyslně opomene svou zákonnou povinnost posoudit spotřebitelovu úvěruschopnost, to je schopnost úvěr splatit, kdy tato povinnost vyplývá z § 86 zákona o spotřebitelském úvěru a vyzdvihl ji také Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019. U spotřebitelských vztahů, k nímž dochází prostřednictvím prostředků elektronické komunikace, totiž nelze přenášet veškerá rizika pouze na spotřebitele, který je oproti poskytovateli úvěrů v postavení slabší smluvní strany. To platí zvláště u tak zranitelných skupin, jako jsou lidé s omezenou svéprávností či jednající v duševní poruše, kteří by se v opačném případě mohli stát terčem nepoctivých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Předchozí odstavec lze shrnout, že pokud z důvodu neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru vznikne bezdůvodné obohacení na straně osoby s psychosociálním postižením či omezenou svéprávností, jakožto osoby zranitelné, je třeba zvážit, zda je uplatněný nárok na vydání bezdůvodného obohacení v souladu s dobrými mravy, případně zda nejde o zjevné zneužití práva. Podle názoru soudu nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 21 500 Kč s přísl. v daném případě není ani v rozporu s dobrými mravy, ani zjevným zneužitím práva. Soud zde vyšel ze zjištěných okolností případu, podle kterých: 1) žalovaná sama uvedla, že o své omezené svéprávnosti žalobkyni neinformovala; 2) žalobkyně přitom neměla žádnou možnost to sama zjistit, protože takový údaj se v současné době nezapisuje ani do občanského průkazu, kde by si to každý poskytovatel úvěru mohl snadno ověřit; 3) žalobkyně sice nedostatečně zjišťovala úvěruschopnost žalované a informace, které sama měla, nedostatečně vyhodnotila, nicméně úhrada splátky 622 Kč měsíčně, kterou měla v tomto konkrétním případě žalovaná splácet, v té době nepochybně byla v možnostech žalované; 4) žalovaná sama potvrdila, že poskytnuté peníze měla k dispozici a použila je ve svůj prospěch – na vybavení bytu. Za této situace se soudu jeví nanejvýš férové = v souladu s dobrými mravy, že to co jí stále dluží, má žalobkyni vrátit.

20. Soud tedy shledal žalobu co do částky 21 500 Kč důvodnou. <i>21. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.</i> <i>22. Podle § 1970 o. z. dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 23. Při hodnocení toho, kdy se žalovaná dostala do prodlení, soud vyšel z toho, že žaloba – výzva k plnění - byla opatrovníkovi žalované doručena dne 23. 11. 2021, plnit měla 24. 11. 2021 a v prodlení je tak od 25. 11. 2021. Soud proto žalovanou podle § 1970 o. z. zavázal zaplatit žalobkyni částku 21 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně dle nař. vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu až od 25. 11. 2021 do zaplacení, když do té doby v prodlení ještě nebyla (výrok I.).

24. Ve zbytku, tj. ohledně částky 16 655 Kč, kapitalizovaného úroku za dobu od 11. 1. 2019 do 18. 5. 2020 ve výši 3 191 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení za dobu od 11. 1. 2019 do 18. 5. 2020 ve výši 2 334,77 Kč, úroku ve výši 13,9 % ročně z částky 36 093,68 Kč za dobu od 19. 5. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 093,68 Kč za dobu od 19. 5. 2020 do 24. 11. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 14 593,68 Kč za dobu od 25. 11. 2021 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 21 500 Kč za dobu od 25. 11. 2021 do zaplacení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, protože tyto částky a příslušenství (úroky a úroky z prodlení) žalovaná žalobkyni vzhledem k výše uvedené neplatnosti uzavřené smlouvy nedluží (výrok II.).

25. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, a proto by jí byla žalobkyně povinna podle § 142 odst. 1 o. s. ř. nahradit poměrnou část nákladů řízení. Jelikož žalované v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).

26. Pokud jde o lhůtu k plnění, protože žalovaná by vzhledem ke své momentální finanční situaci nebyla schopna uhradit dluh žalobkyni jednorázově, umožnil jí soud úhradu dluhu ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně. Uvedené splátky odpovídají poměrům žalované i předpokládaným vyšším nákladům na bydlení v roce 2022 a současně žalobkyni zajišťují úhradu celého dluhu v reálném čase do dvou let (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).