19 C 33/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 200 Kč za dobu od 26. 10. 2022 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 14 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 22 547,18 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 7 651,97 Kč, úroku ve výši 23,72 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč za dobu od 8. 1. 2022 do 25. 10. 2022 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 800 Kč za dobu od 26. 10. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále též„ společnost“) a žalovaným byla dne 22. 3. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 2 800 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč s poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč, a to v 58 týdenních splátkách ve výši 600 Kč. Žalovaný zaplatil na svůj dluh pouze 4 800 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 20 000 Kč a poplatků ve výši 10 000 Kč dále úrok ve výši 23,72 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 3. 5. 2017 do zaplacení, který za dobu do 7. 1. 2022 kapitalizovala částkou 22 547,18 Kč, a dále úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 3. 5. 2017 do zaplacení, který za dobu do 7. 1. 2022 kapitalizovala částkou 7 651,97 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Žalovaný po postoupení pohledávky na žalobkyni již neuhradil ničeho.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba] byla dne 22. 3. 2016 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 2 800 Kč, s poplatkem za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a s poplatkem za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 000 Kč (celkem tedy částku 34 800 Kč) splatit v 58 týdenních splátkách ve výši 600 Kč, přičemž první splátku byl žalovaný povinen zaplatit nejpozději 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až po poslední vždy nejpozději do konce následujícího týdenního období. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od věřitele převzal v hotovosti peněžní prostředky (smlouva o půjčce [číslo]). Žalovaný zaplatil podle tvrzení žalobkyně celkem částku ve výši 4 800 Kč.

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, právní předchůdce žalobkyně provedl hodnocení žalovaného dle údajů o jeho příjmech a výdajích. V tomto směru bylo v žalobkyní předložené formulářové listině nazvané karta zákazníka vyplněno, že žalovaný žije s rodiči, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti [anonymizována dvě slova], [obec] - [anonymizováno]. Jeho měsíční příjmy představuje mzda ve výši 19 500 Kč, měsíční výdaje činí 8 500 Kč (4 000 Kč nájem/inkaso, 4 500 Kč výdaje domácnosti). Další půjčky ani úvěry nemá. V části nazvané dokumenty k ověření jsou uvedeny výplatní pásky, pracovní smlouva/ŽL a SIPO (karta zákazníka ze dne 22. 3. 2016).

5. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že poskytnuté údaje od žalovaného její právní předchůdce ověřil doklady vyžádanými od žalovaného, mezi které patří výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva. Žádné relevantní listiny (vyjma karty zákazníka) však žalobkyní označeny a předloženy nebyly. 6. [právnická osoba] pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky včetně podacího lístku). <i>7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 9. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. Pohledávka za žalovaným ze smlouvy o půjčce [číslo] postoupila společnost [právnická osoba] žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 uzavřené mezi společností [právnická osoba] jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 3. 2. 2022. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009 nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

10. Ačkoliv na předložené smlouvě o půjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaný svůj dluh z počátku splácel.

11. Žalobkyně uvedla, že její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v kartě zákazníka ze dne 22. 3. 2016, a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Mezi takové doklady pak patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva a nájemní smlouva (tvrzení žalobkyně). Žalobkyně však nevylíčila rozhodné skutečnosti, když nepopsala, jaká konkrétní zjištění vypovídající o úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdce učinil, na základě jakých důkazů (potvrzení, prohlášení, výpisů) a jak je vyhodnotil. Žalobkyně pouze tvrdila, že její právní předchůdce údaje zjištěné od žalovaného ověřil doklady předloženými žalovaným, které jsou zaznamenány v listině nazvané karta zákazníka, neuvedla však, kterými konkrétními listinami její právní předchůdce prověřil tu kterou konkrétní položku příjmů či výdajů uvedenou v kartě zákazníka. Právní předchůdce žalobkyně si rovněž neověřil, zda žalovaný prochází registry dlužníků (např. NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalovaného, že další půjčku či úvěr nemá. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

12. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

13. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti), je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

14. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

15. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

17. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy o půjčce.

18. Jestliže je tedy smlouva o půjčce neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z půjčky založené touto smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou jistinu a dlužnou část poplatku, jakož ani požadované příslušenství (smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení).

19. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi právním předchůdcem žalobkyně, resp. po postoupení pohledávek žalobkyní, a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z. spočívající v tom, že žalovaný obdržel od právního předchůdce žalobkyně částku 20 000 Kč, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (srov. § 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl právnímu předchůdci žalobkyně celkově částku 4 800 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 15 200 Kč. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni, na kterou pohledávka ze smlouvy o půjčce přešla, částku ve výši 15 200 Kč, k jejíž zaplacení soud žalovaného zavázal.

20. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 15 200 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě.

21. Žalovaný byl k úhradě dlužné částky vyzván výzvou k plnění ze dne 10. 10. 2022, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalovanému doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 13. 10. 2022. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do 25. 10. 2022. Žalovaný na výzvu nijak nereagoval, ode dne následujícího se tedy ocitl v prodlení a žalobkyni vzniká od 26. 10. 2022 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 15 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení pouze ve výši 8,05 % ročně, soud proto (vázán jejím návrhem) zavázal žalovaného k zaplacení úroku z prodlení v žalobkyní požadované nižší výši, avšak až od 26. 10. 2022 a pouze z částky 15 200 Kč, na kterou žalobkyni podle výsledku dokazování vzniklo právo.

22. Soud tedy zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 15 200 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 15 200 Kč za dobu od 26. 10. 2022 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku (9. 3. 2023) v řízení úspěšná co do přiznání částky 15 200 Kč s úroky z prodlení z této částky kapitalizovanými ke dni vyhlášení rozsudku, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí částku 30 000 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 22 547,18 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 7 651,97 Kč a dále smluvní úrok a zákonný úrok z prodlení z částky 20 000 Kč kapitalizovaný ke dni vyhlášení rozsudku. Je tak zcela evidentní, že převážně úspěšný v řízení je žalovaný. Tento však žádné soudně uznatelné náklady řízení nedoložil, a vzhledem k tomu, že tyto se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

24. Stanovené platební povinnosti soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.