19 C 336/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 175 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 175 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 175 000 Kč za dobu od 23. 7. 2020 do zaplacení, to vše s první splátkou ve výši 35 000 Kč, splatnou do 25. dubna 2021 a s dalšími splátkami ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatnými vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem květen 2021, vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 57 820 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobou podanou dne 5. 10. 2020 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 175 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 175 000 Kč za dobu od 23. 7. 2020 do zaplacení.

2. Žalobu odůvodnila tím, že žalovanému bezúročně zapůjčila částku 300 000 Kč s termínem vrácení do 20. 9. 2018 Tyto peníze byly zčásti použity na zakoupení nábytku (sedačka, matrace) a vybavení domu žalovaného (plovoucí podlaha, umyvadla, baterie, kuchyňský dřez a digestoř), to vše v hodnotě 80 000 Kč; zčásti šly do rekonstrukce domu žalovaného (na pořízení oken šlo cca 35 000 Kč, na pořízení radiátorů 12 000 Kč a na práce topenářů dalších 27 000 Kč, na zakoupení komína asi 12 000 Kč, na vybavení záchodu 6 000 Kč, na sprchovou hlavici 3 000 Kč a dále byly tyto peníze použity na pořízení čerpadla, rozvodů vody, na střechu, na ztracené bednění na zídky apod.) a zčásti byly použity na úhrady plateb žalovaného (na jeho exekuce a další dluhy za elektřinu, za internet a u mobilního operátora [anonymizováno]). Na zapůjčenou částku 300 000 Kč měli s žalovaným sepsanou směnku vystavenou dne 20. 9. 2017. Poté, co si z domu žalovaného odvezla shora uvedený nábytek a vybavení domu v hodnotě 80 000 Kč, snížil se dluh žalovaného na částku 220 000 Kč. Na tuto poníženou částku 220 000 Kč pak s žalovaným dne 3. 12. 2018 sepsali Uznání dluhu (Dohodu o splátkách) /dále jen„ uznání dluhu“ /, ve kterém se žalovaný zavázal vrátit jí částku 220 000 Kč ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně. Vystavenou směnku poté žalovanému vrátila. Žalovaný ale sjednané splátky hradil jen 15 měsíců (celkem jí tak splatil částku 45 000 Kč), přičemž poslední uhrazená splátka za březen 2020 jí byla připsána na účet dne 1. 4. 2020. Proto mu v souladu s dohodou o splátkách dluh zesplatnila, k čemuž došlo výzvou k úhradě zbývající dlužné částky, kterou žalovaný obdržel dne 15. 7. 2020. Podle této výzvy jí měl žalovaný zbývající dlužnou částku 175 000 Kč uhradit do 22. 7. 2020. Žalovaný jí ale tuto částku neuhradil, a to ani na předžalobní výzvu ze dne 17. 9. 2020. Proto po něm tuto částku i se zákonným úrokem z prodlení od 23. 7. 2020 do zaplacení požaduje touto žalobou.

3. Žalovaný potvrdil, že žalobkyni podepsal směnku za 300 000 Kč s tím, že to po něm chtěla žalobkyně a mělo to pokrýt ty věci, které se z jejích peněz nakoupily. Uvedenou částku spočítali nějak dohromady. Směnku jí podepisoval dobrovolně. Když si ale žalobkyně odvážela věci nakoupené z jejích peněz, tak si odvezla i tu směnku. To se pak řešilo i na policii, protože on neměl ani věci, ani směnku. Směnku mu nakonec žalobkyně vrátila poté, co jí podepsal uznání dluhu na poště ve [obec]. Směnku poté roztrhal a spálil. Text uznání dluhu připravila žalobkyně. S tam uvedenou částkou 300 000 Kč, resp. 220 000 Kč, nesouhlasil, ale podepsal to proto, že k tomu byl žalobkyní donucen, neboť žalobkyně mu vyhrožovala, že když to nepodepíše, tak mu rozbije okna na domě. On se bál, že to udělá, protože je toho schopná. Okna mají hodnotu tak 50 000 Kč, a kdyby je žalovaná rozbila, musela by se vyměnit. Těch 80 000 Kč, co je uvedeno v uznání dluhu, to je hodnota věcí, které si žalobkyně od něho z domu odvezla – podlahu za 40 000 Kč, digestoř za 10 000 Kč, vodovodní baterie za 6 000 Kč + 7 000 Kč, umyvadla za 2 x 5 000 Kč. Kromě toho si odvezla i další věci - například sedačku, matračky a jeho osobní věci. Je pravdou, že nějaké věci, které také kupovala žalovaná, v jeho domě zůstaly a jsou zabudovány v domě – okna, komín, topení, radiátory atd. A také je pravda, že za něho žalobkyně platila exekuce, telefony apod. Ale když podepisoval uznání dluhu, tak žalobkyni dlužil jen 115 000 Kč, to jsou peníze, které mu„ nechala“ v domě v rekonstrukci plus peníze za telefony, exekuce apod. Z této částky jí ve splátkách po 3 000 Kč splatil 45 000 Kč. Zbývajících 70 000 Kč je ochoten jí zaplatit, z čehož 35 000 Kč je schopen jí poslat hned a zbytek ve splátkách po 1000 Kč. Víc není schopen splácet, protože 18 000 Kč měsíčně platí na hypotéku, 2 000 Kč za inkaso, 2 000 Kč na alimenty, 1 700 Kč na pojištění a musí platit i jídlo. Pokud jde o pořízení a rekonstrukci jeho domu, tak na to měl úvěr u [anonymizována tři slova] ve výši 1 000 000 Kč, z čehož 750 000 Kč použil na pořízení domu a 250 000 Kč měl na rekonstrukci. Z toho se platila střecha, instalatérské práce a materiál pro instalatéra, sádrokartóny, rozvody elektřiny apod. Práce na rekonstrukci domu si dělal, kromě prací topenáře, sám. Materiál kupoval ze svých peněz, což je schopen prokázat doklady o nákupu materiálu, které dohledá, případně si je nechá vyjet ve stavebninách a dále výpisy ze svého účtu.

4. Žalobkyně to replikovala tak, že tvrzení žalovaného, že byl k podpisu uznání donucen, je nepravdivé. K podpisu uznání dluhu ho nenutila, nijak mu nevyhrožovala, ani rozbitím oken, ani ničím jiným. Uznání dluhu bylo podepsáno na veřejném místě a těžko k něčemu takovému mohl být donucen.

5. Z provedených důkazů zjistil soud následující: ve směnce vlastní, vystavené dne 20. 9. 2017, se žalovaný zavázal, že za tuto směnku zaplatí žalobkyni dne 20. 9. 2018 bez protestu peněžitou sumu ve výši 300 000 Kč (viz kopie cit. směnky).

6. Ze zprávy PČR OO [obec] soud zjistil, že žalovaný dne 25. 1. 2018 ve 20.51 hod. oznámil osobně na OO PČR [obec], že jeho bývalá přítelkyně (žalobkyně) si ten den od něho z domu odvezla své věci v hodnotě 300 000 Kč, které ona nakoupila a zaplatila a zároveň si odvezla i směnku na 300 000 Kč, kterou on podepsal a má obavu, aby po něm tuto částku nepožadovala zaplatit. Dne 26. 1. 2018 telefonicky sdělil, že si již výše uvedenou událost sám s bývalou přítelkyní vyřešil a další šetření policií nežádá.

7. V Uznání dluhu (Dohodě o splátkách) podepsaném žalobkyní i žalovaným s úředně ověřenými podpisy na poště ve [obec] dne 3. 12. 2018, je uvedeno, že žalobkyně poskytla žalovanému zápůjčku vyplacenou ke dni 20. 9. 2017 ve výši 300 000 Kč s termínem vrácení do 20. 9. 2018. Z této částky žalovaný žalobkyni vrátil částku 80 000 Kč a jeho dluh z titulu této smlouvy o zápůjčce tak činí 220 000 Kč, což obě strany učinily nesporným (bod 1.1.). Žalovaný uznal svou povinnost uhradit žalobkyni svůj dluh ve výši 220 000 Kč z titulu shora uvedené smlouvy o zápůjčce ze dne 20. 9. 2017 co do důvodu i výše (bod 1.2.). Dluh ve výši 220 000 Kč se zavázal žalobkyni uhradit v pravidelných měsíčních splátkách á 3 000 Kč měsíčně vždy k 20. dni v měsíci, počínaje měsícem leden 2019 až do úplného zaplacení dluhu na účet žalobkyně (bod 1.3.). Plnění ve splátkách bylo sjednáno pod ztrátou výhody splátek s tím, že nesplní-li žalovaný některou splátku, má žalobkyně právo na vyrovnání celé pohledávky (viz cit. uznání dluhu).

8. Z předložených výpisů z účtu žalobkyně u [právnická osoba] vyplývá, že dne 3. 10. 2016 si žalobkyně z jiného svého účtu u [právnická osoba] přeposlala na tento svůj účet částku 130 000 Kč, dne 18. 10. 2016 částku 20 000 Kč a dne 22. 2. 2017 částku 45 000 Kč Celkem si tak žalovaná na tento účet přeposlala částku 195 000 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně). V níže uvedených dnech provedla žalobkyně výběr hotovosti ze svého účtu prostřednictvím bankomatu, a to dne 4. 11. 2016 vybrala částku 29 000 Kč, dne 10. 10. 2016 částku 10 000 Kč, dne 14. 11. 2016 částku 9 000 Kč, dne 12. 9. 2016 částku 6 500 Kč, dne 20. 10. 2016 částku 35 000 Kč, dne 6. 12. 2017 částku 8 000 Kč a dne 23. 2. 2017 částku 41 000 Kč Celkem si tak prostřednictvím bankomatu vybrala z tohoto účtu částku 138 500 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně). V níže uvedených dnech žalobkyně uhradila nákupy bezkontaktní kartou, a to dne 11. 11. 2016 uhradila částku 188 Kč v Železářství [obec], dne 4. 10. 2016 částky 6 271,70 Kč a 31 504 Kč v Uni Hobby [obec], dne 4. 10. 2016 částku 14 095 Kč v IKEA [obec] a dne 4. 10. 2016 částky 14 993 Kč a 12 090 Kč v OBI [jméno] Celkem tak za tyto nákupy uhradila částku 79 141,70 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně). Ve dnech 25. 9. 2017 a 9. 11. 2017 žalobkyně za žalovaného uhradila platby pro [anonymizováno] částkami 1 454 Kč a 1 350 Kč; dne 22. 1. 2018 platbu za internet částkou 2 434 Kč; dne 15. 2. 2018 exekuce částkami 6 500 Kč a 10 429 Kč a ve dnech 3. 4. 2018 a 9. 4. 2018 dluh u [právnická osoba] částkami 2 100 Kč a 4 353 Kč Celkem takto za žalovaného uhradila částku 28 620 Kč (viz výpis z účtu žalobkyně).

9. Výzvou k úhradě celé dlužné částky žalobkyně žalovanému dluh zesplatnila s tím, že sjednané splátky hradil jen do měsíce března 2020 (uhrazeno 1. 4. 2020) a za měsíce duben, květen a červen 2020 již splátky neuhradil. Zbývající dluh ve výši 175 000 Kč po něm žádala uhradit do 7 dnů od obdržení výzvy (viz cit. výzva). Uvedenou výzvu žalobkyně zaslala žalovanému doporučeně dne 10. 7. 2015 a žalovaný ji převzal dne 15. 7. 2020 (viz dodejka).

10. Předžalobní výzvou ze dne 17. 9. 2020 žalobkyně vyzvala žalovaného k uhrazení částky 175 000 Kč do 10 dnů (viz cit. předžalobní výzva).

11. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalovaného], matka žalovaného, uvedla, že tato s žalobkyní ani s žalovaným nebydlela a co kdo platil, tedy neví. Žalovaný jí ale řekl, že to, co žalobkyně koupila, to si odvezla. Dům si žalovaný kupoval ze svých peněz, ona (svědkyně) mu na rekonstrukci poskytla částku 300 000 Kč O směnce jí žalovaný něco říkal, ale ona sama ji neviděla a na jakou částku byla vystavena, neví. O tom, že má žalovaný žalobkyni splácet 3 000 Kč měsíčně věděla a věděla také, že má celkem splatit 220 000 Kč, řekl jí to žalovaný. Ten jí také řekl, že po něm žalobkyně chce podepsat nějaký papír s tím, že když jí to nepodepíše, tak že mu podpálí dům a rozbije všechny okna. V té době už to měl ale podepsané a ona mu na to řekla„ když už jsi to podepsal, tak se s tím už nedá nic dělat“.

12. Jiné důkazy soud neprováděl, když žalobkyně původně na navrhovaných výsleších svědků [jméno] [příjmení] [příjmení] a manželů [příjmení], již netrvala a žalovaný žádné další důkazní návrhy neměl.

13. Ze shora uvedeného učinil soud následující závěry o skutkovém stavu: žalobkyně žalovanému postupně napůjčovala částku 300 000 Kč s termínem vrácení do 20. 9. 2018. Na to žalovaný žalobkyni podepsal směnku vystavenou dne 20. 9. 2017 na částku 300 000 Kč s tím, že uvedenou částku jí má zaplatit do dne 20. 9. 2018 (viz kopie cit. směnky). K tomu sám žalovaný tvrdil, že tuto směnku podepsal dobrovolně a že směnka měla pokrýt ty věci, které se nakoupily z peněz žalobkyně a že tam uvedenou částku spočítali nějak dohromady (viz tvrzení samotného žalovaného). Uvedené peníze byly zčásti použity na nákup nábytku a vybavení domu v prodejnách Železářství [obec], Uni Hobby [obec], IKEA [obec] a OBI [jméno], to vše v hodnotě cca 80 000 Kč (viz výpisy z účtu žalobkyně), zčásti byly použity na úhradu dluhů žalovaného u [anonymizována dvě slova] a za exekuce, to vše v hodnotě cca 28 000 Kč (viz výpisy z účtu žalobkyně) a zčásti byly použity na rekonstrukci domu žalovaného, mj. na pořízení oken, komín, radiátorů (viz shodná tvrzení stran). Poté, co se účastníci rozešli, žalobkyně si od žalovaného odvezla nábytek a vybavení domu pořízené z jejích peněz a také směnku na 300 000 Kč. Žalovaný to dne 25. 1. 2018 oznámil na policii ve [obec], aby následujícího dne oznámení stáhl s tím, že si vše vyřešili (viz zpráva Policie ČR OO [obec]). Odvozem věcí pořízených z peněz žalobkyně se dluh žalovaného snížil o 80 000 Kč na částku 220 000 Kč. Na tuto poníženou částku 220 000 Kč pak žalobkyně s žalovaným dne 3. 12. 2018 sepsali uznání dluhu, ve kterém se žalovaný zavázal vrátit jí částku 220 000 Kč ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně pod ztrátou výhody splátek. K podpisu toho uznání dluhu došlo na poště ve [obec] s úředně ověřenými podpisy obou stran (viz cit. uznání dluhu). Vystavenou směnku (originál) poté žalobkyně žalovanému vrátila, pořídila si z ní ale kopii (viz cit. kopie směnky). Žalovaný ale sjednané splátky 3 000 Kč měsíčně hradil jen 15 měsíců, takže žalobkyni ve splátkách uhradil jen částku 45 000 Kč (shodná tvrzení stran). Výzvou k úhradě celé dlužné částky žalobkyně žalovanému dluh zesplatnila s tím, že sjednané splátky hradil jen do měsíce března 2020 a za měsíce duben, květen a červen 2020 již splátky neuhradil. Zbývající dluh ve výši 175 000 Kč po něm žádala uhradit do 7 dnů od obdržení výzvy (viz cit. výzva). Žalovaný tuto výzvu převzal dne 15. 7. 2020 (viz dodejka), ale částku 175 000 Kč jí neuhradil ani na předžalobní výzvu ze dne 17. 9. 2020 (viz cit. předžalobní výzva), ani doposud (viz shodná tvrzení stran).

14. Právní hodnocení: soud zjištěný skutkový děj posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o. z.“), neboť podle § 3028 odst. 1 o. z., se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. <i>16. Podle § 1746 o. z. zákonná ustanovení upravující jednotlivé typy smluv se použijí na smlouvy, jejichž obsah zahrnuje podstatné náležitosti smlouvy stanovené v základním ustanovení pro každou z těchto smluv (odst. 1). Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena (odst. 2).</i> <i>17. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>18. Podle § 1931 o. z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.</i> <i>19. Podle § 133 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud za prokázanou, pokud v řízení nevyšel najevo opak.</i> <i>20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>21. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 22. Obrana žalovaného v tomto sporu byla dvojí: 1/tvrdil, že uznání dluhu na částku 220 000 Kč sice podepsal, ale učinil tak proto, že k tomu byl žalobkyní donucen, neboť žalobkyně mu vyhrožovala, že když to nepodepíše, tak mu rozbije okna na domě, přičemž měl obavu, že by to skutečně mohla provést; 2/ tvrdil, že žádných 220 0000 Kč v době, kdy žalobkyni podepsal uznání dluhu, nedlužil, ale dlužil jí jen 115 000 Kč (což byly peníze, které mu žalobkyně„ nechala“ v domě v rekonstrukci + peníze za exekuce telefony apod.), z čehož jí ale 45 000 Kč vrátil, takže jí dluží jen částku 70 000 Kč.

23. K obraně žalovaného, že uznání dluhu na částku 220 000 Kč sice podepsal, ale učinil tak pod nátlakem, protože žalobkyně mu vyhrožovala rozbitím oken a tím ho k podpisu uznávacího prohlášení donutila, soud žalovaného u jednání dne 1. 12. 2020 podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval k tomu, aby k prokázání svých tvrzení o tom, že byl žalobkyní přinucen k podpisu uznání dluhu ze dne 3. 12. 2018 pod pohrůžkou rozbití oken, přičemž měl obavu, že by to skutečně mohla provést, a proto to uznání dluhu podepsal, doplnil skutková tvrzení a navrhl k tomu i důkazy. Současně soud žalovaného poučil o tom, že pokud tak neučiní (a skutková tvrzení nedoplní a důkazy nenavrhne), nebude moci mít soud za prokázané, což pro něho může mít negativní dopad na výsledek sporu. Žalovaný k tomu uvedl, že u těchto výhružek nikdo nebyl a toto asi nebude schopen prokázat, jedině že by si prošel SMS zprávy, pokud by tam něco takového nebylo a tyto SMS zprávy předloží k důkazu, event. zváží výslech některých svědků, kteří by mohli potvrdit, že žalovaná má násilnickou povahu a že je něčeho takového schopná. Žádné SMS zprávy, ani svědky k tomu ale nenavrhl (výslech svojí matky navrhl k něčemu jinému – k financování rekonstrukce domu). A později uvedl, že nic dalšího k tomu nemá, kromě toho, že při odchodu z minulého jednání mu žalobkyně a její právní zástupkyně vyhrožovaly tím, že už ho ten soud stál 40 000 Kč.

24. Tvrzení žalovaného o tom, že ho žalobkyně donutila k podpisu uznání dluhu výhružkou rozbití oken v domě, soud neuvěřil, a to hned z několika důvodů: 1) žalovaný uznání dluhu nejen podepsal, ale po dobu 15-ti měsíců uznanou částku i splácel; 2) ale žalovaný moc dobře ví, že pokud by se mu dělo nějaké bezpráví, může se obrátit na policii, což ostatně ve věci odvezené směnky také udělal; v případě podepsaného uznání dluhu ale na policii nešel; 3) uznání dluhu bylo podepsáno na násobně vyšší částku, než kolik by teoreticky stála oprava rozbitých oken, takže ani ekonomicky nedává logiku, aby je podpisoval; 4) žádné důkazy tato jeho tvrzení prokazující soudu nenavrhl. Je pravdou, že svědkyně [jméno] [celé jméno žalovaného] (matka žalovaného) ve své svědecké výpovědi sice uvedla, že jí žalovaný řekl, že po něm žalobkyně chce podepsat nějaký papír s tím, že když jí to nepodepíše, tak že mu podpálí dům a rozbije všechny okna. V té době už to měl ale podepsané a ona mu na to řekla„ když už jsi to podepsal, tak se s tím už nedá nic dělat“. V daném případě ale jde jen o zprostředkované svědectví, protože svědkyně u žádných takových výhružek osobně přítomna nebyla a ví to jen od žalovaného, který jí mohl a taky nemusel říct pravdu. Kromě toho jí soud ani neuvěřil, že jí to žalovaný řekl, protože ani on sám se o tom, že se s tím svěřil matce, nezmínil, a už vůbec nezmiňoval údajné výhružky podpálením domu. Navíc soud má za to, že pokud by to žalovaný svědkyni skutečně řekl, tak by svědkyně žalovaného poslala minimálně k advokátovi, když už ne rovnou na policii, případně by tam zašla i sama. Soud jí tedy neuvěřil. A pokud jde o to, že právní zástupkyně žalobkyně a sama žalobkyně měly žalovanému po jednání soudu žalovanému vyhrožovat tím, že už ho ten soud stál 40 000 Kč, tak zde se o žádnou výhružku nejedná, ale pouze o konstatování holého faktu, že soudní řízení není zadarmo.

25. Za dané situace soud vyšel z toho, že uznání dluhu ze dne 3. 12. 2018 podepsal žalovaný ze svobodné vůle a svůj dluh u žalobkyně tím uznal. Tím nastala vyvratitelná právní domněnka o existenci uznaného závazku v době uznání. Současně tím došlo k přesunu důkazní povinnosti (důkazního břemene) z žalobkyně na žalovaného a bylo tedy na žalovaném, aby prokázal, že tvrzený závazek nevznikl, zanikl či byl převeden na jiného (viz rozhodnutí NS ČR sp. zn. 32 Cdo 170/2010 nebo sp. zn. 33 Cdo 3496/2011).

26. To, že by žalobkyni z částky 220 000 Kč žalobkyni uhradil víc jak 45 000 Kč, žalovaný netvrdil. A to, že tento dluh přešel na někoho jiného, taky netvrdil. Tvrdil pouze to, že dluh ve výši 220 000 Kč mu nevznikl. Za této situace soud žalovaného podle § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. vyzval k tomu, aby doplnil skutková tvrzení a navrhl důkazy k prokázání toho, že dluh ve výši 220 000 Kč, tak jak je uveden v uznávacím prohlášení ze dne 3. 12. 2018, mu nevznikl a aby k těmto tvrzením současně navrhl důkazy. Současně soud žalovaného poučil o tom, že pokud tak neučiní (skutková tvrzení nedoplní a důkazy nenavrhne), bude to pro něho mít negativní dopad na výsledek sporu.

27. Žalovaný k tomu uvedl to, že v době, kdy podepsal uznání dluhu žalobkyni, dlužil jen 115 000 Kč, což jsou peníze, které mu žalobkyně„ nechala“ v domě v rekonstrukci + plus peníze za telefony, exekuce apod. Z této částky jí 45 000 Kč zaplatil, a zbývajících 70 000 Kč je ochoten jí zaplatit. Věci, které si žalobkyně odvezla, měly daleko větší hodnotu, minimálně 150 000 Kč. Jenom baterie s dřezem stály 15 000 Kč a byla tam i plovoucí podlaha, dvě umyvadla, dřez, digestoř, sedačka, matrace. Všechno si musel koupit znovu. Prokázat to ale nemá jak. Žádné důkazy k prokázání svých tvrzení nenavrhl.

28. Za této situace soud vyšel z toho, že žalovaný neprokázal, že v době podpisu uznání dluhu dne 3. 12. 2018 dlužil méně než v něm uvedenou částku 220 000 Kč. A protože to, že z této částky žalobkyni uhradil jen 45 000 Kč (15 x 3 000 Kč) bylo mezi stranami nesporné, shledal soud požadavek žalobkyně na uhrazení částky 175 000 Kč (225 000 Kč mínus 45 000 Kč) důvodným. Právním důvodem přenechání peněz žalovanému původně ve výši 300 000 Kč byly zčásti smlouvy o zápůjčce dle § 2390 o. z. (to v případě, kdy žalobkyně peníze předala přímo žalovanému a on sám za ně nakupoval), event. smlouvy nepojmenované dle § 1746 odst. 2 o. z. (v těch případech, kdy žalobkyně těmito penězi sama za žalovaného platila zboží, faktury nebo jeho dluhy, přičemž žádná odměna – úrok za to stranami sjednána nebyla). K aplikaci ust. § 1746 odst. 2 o. z. v těchto případech soud poukazuje na komentářovou literaturu, podle které platí následující:„ Dosavadní judikatura Nejvyššího soudu ČR nepřipouštěla, aby věřitel (dnes zapůjčitel) poskytl předmět (zá) půjčky třetí osobě určené dlužníkem (dnes vydlužitelem), která je věřitelem dlužníka (vydlužitele). Například ve svém rozsudku 29 Odo 250/2003 Nejvyšší soud ČR uvedl, že„ v jednání věřitele, které spočívá v úhradě závazků dlužníka vůči třetím osobám, nelze spatřovat přenechání (odevzdání) věcí (v daném případě peněz) dlužníku (a to ani bezhotovostně) k nakládání.“ K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku 32 Cdo 922/2007:“ Ze smlouvy o úvěru lze plnit ve prospěch dlužníka i třetím osobám (např. úhradou faktur jeho dodavatelům), avšak smlouvou o půjčce lze přenechat peníze pouze dlužníkovi (popřípadě jeho zástupci).“ Proto pokud strany ve smlouvě o zápůjčce sjednají, že předmět zápůjčky bude poskytnut přímo věřiteli vydlužitele, je nutné dle názoru Nejvyššího soudu ČR považovat takovou smlouvu za smlouvu o úvěru. Taková rekvalifikace je však pojmově vyloučena v případě nepeněžité zápůjčky a smlouvu o nepeněžité zápůjčce, na základě které se předmět zápůjčky poskytuje přímo věřiteli vydlužitele, by bylo možné rekvalifikovat jen na nepojmenovanou smlouvu. Rekvalifikace smlouvy o peněžité zápůjčce na smlouvu o úvěru má pro smluvní strany ten zásadní důsledek, že smlouva o úvěru je, na rozdíl od smlouvy o zápůjčce, vždy úročená, i když strany úroky výslovně nesjednají – v takovém případě se uplatní obvyklé úroky (§ 2395 o. z.). Takováto rekvalifikace smlouvy je však na základě občanského zákoníku možná jen zcela výjimečně, protože podle § 556 odst. 1 o. z. je právní jednání nutné vykládat primárně dle úmyslu jednajících. Aby tedy bylo možné smlouvu o peněžité zápůjčce rekvalifikovat na smlouvu o úvěru, smluvní strany by musely mít při sjednání smlouvy úmysl sjednat také placení úroků. Pokud judikatura nadále nebude připouštět možnost, aby strany ve smlouvě o peněžité zápůjčce si sjednaly, že předmět zápůjčky bude poskytnut věřiteli vydlužitele, případně jiné třetí osobě určené vydlužitelem, bude nutné takovou smlouvu zpravidla považovat za nepojmenovanou smlouvu” (viz komentář Občanský zákoník VI, Závazkové právo, Obecná část /§ 2055 – 3014 str. 668). A právě o takový případ se v tomto případě jednalo.

29. Pokud jde o příslušenství, tak jak je uvedeno shora, žalovaný sjednané splátky 3 000 Kč měsíčně hradil jen 15 měsíců, tzn. jen do měsíce března 2020. Za měsíce duben, květen a červen 2020 již splátky neuhradil, takže mu žalobkyně v souladu s dohodou o splátkách a s ust. § 1931 o. z. dluh zesplatnila Současně ho vyzvala k úhradě zbývajícího dluhu ve výši 175 000 Kč do 7 dnů od obdržení výzvy (viz cit. výzva). Tu žalovaný převzal dne 15. 7. 2020 (viz dodejka), takže částku 175 000 Kč jí měl uhradit do 22. 7. 2020. A protože tak neučinil, dostal se následujícím dnem, tj. dne 23. 7. 2020, do prodlení. Žalobkyně tak má kromě částky 175 000 Kč právo též na zákonný úrok z prodlení z této částky od 23. 7. 2020 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení s nař. vlády č. 351/2013 Sb.

30. Soud tedy žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I.).

31. Náklady řízení: žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, takže má podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 000 Kč, z odměny za zastupování advokátem ve výši 40 500 Kč (5× 8 100 Kč dle § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ adv. tar.“), za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., předžalobní výzva k plnění dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., 2 x účast při jednání dne 1. 12. 2020 a 18. 2. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar.), z náhrady hotových výdajů ve výši 1 500 Kč (tj. 5× 300 Kč dle § 13 odst. 1 a 4 adv. tar., příslušející ke shora uvedeným 5 úkonům právní služby) a z náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 8 820 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad) dle § 137 odst. 3 o. s. ř., když ostatních nákladů řízení se žalobkyně vzdala. Náhradu nákladů řízení v celkové výši 57 820 Kč je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně (výrok II. rozsudku).

32. Lhůta k plnění: při stanovení lhůty k plnění se soud odchýlil od obvyklé lhůty k plnění v délce 3 dnů od právní moci rozsudku, když sama žalobkyně souhlasila s úhradou částky 35 000 Kč jednorázově a s úhradou částky zbývajících 140 0000 Kč ve splátkách po 3 000 Kč měsíčně, takže žalovaného zavázal, aby žalobkyni uhradil dlužnou částku s první splátkou ve výši 35 000 Kč, splatnou do 25. dubna 2021 a s dalšími splátkami ve výši 3 000 Kč měsíčně, splatnými vždy do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem květen 2021, vše pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť jedné splátky. Pokud žalovaný požadoval úhradu dluhu ve splátkách po 1000 Kč měsíčně, tak takto nízké splátky by vedly k tomu, že žalovaný by dluh splácel víc jak 12 let, což je naprosto nepřijatelné.

33. Náklady řízení pak soud zavázal žalovaného uhradit žalobkyni též v delší než obvyklé lhůtě, v tomto případě ve lhůtě 30 dnů od právní moci rozsudku (s úhradou nákladů řízení ve splátkách žalobkyně nesouhlasila).