19 C 38/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 48 981 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 975 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 14 974 Kč za dobu od 29. 6. 2018 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení</b> <b>a) částky 9 197 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 286,32 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 512,73 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 11 000 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do 28. 6. 2018,</b> <b>b) částky 16 721 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 196,56 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 198,17 Kč, úroku ve výši 20,5 % ročně z částky 12 750,11 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12 750,11 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do 28. 6. 2018 a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 775,11 Kč za dobu od 29. 6. 2018 do zaplacení,</b> <b>c) částky 3 457 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 861,88 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 343,21 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 2 260,45 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 260,45 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení,</b> <b>d) částky 4 631 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 252,38 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 498,99 Kč, úroku ve výši 19,98 % ročně z částky 3 129,74 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 129,74 Kč za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení.</b> <b>III. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] (dále též„ společnost“), a žalovanou byla dne 24. 9. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 1 448 Kč, poplatek za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 261 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 488 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 337 Kč. Žalovaná na svůj dluh nezaplatila ničeho. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 11 000 Kč a poplatků ve výši 9 197 Kč dále kapitalizovaný úrok ve výši 2 286,32 Kč, úrok ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1 512,73 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení (nárok č. 1). Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou byla dále dne 6. 11. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 766 Kč, poplatek za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 1 141 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 184 Kč. Žalovaná zaplatila na svůj dluh 7 560 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 2 260,45 Kč a poplatků ve výši 1 196,55 Kč dále kapitalizovaný úrok ve výši 861,88 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 343,21 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení (nárok č. 2). Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 3. 10. 2014 smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 1 405 Kč, poplatek za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 2 090 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 701 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 337 Kč. Žalovaná zaplatila na svůj dluh 15 565 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 3 129,74 Kč a poplatků ve výši 1 501,26 Kč dále kapitalizovaný úrok ve výši 1 252,38 Kč, úrok ve výši 19,98 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 498,99 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení (nárok č. 3). Dále byla mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou uzavřena dne 23. 2. 2015 smlouva o zápůjčce [číslo] na jejímž základě společnost žalované poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala zaplatit za poskytnutí peněžních prostředků úrok ve výši 2 633 Kč, poplatek za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 4 110 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč, a to v 60 týdenních splátkách ve výši 613 Kč. Žalovaná zaplatila na svůj dluh 16 025 Kč. Žalobkyně požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 12 750,11 Kč a poplatků ve výši 7 945,89 Kč dále kapitalizovaný úrok ve výši 4 196,56 Kč, úrok ve výši 20,50 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 198,17 Kč a úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 17. 11. 2017 do zaplacení (nárok č. 4). Pohledávky za žalovanou vyplývající z uvedených smluv byly postoupeny na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ačkoliv byla k jednání řádně a včas předvolána, bez omluvy se k němu nedostavila. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Provedeným dokazováním soud ve vazbě k nároku č. 1 zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 24. 9. 2015 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 197 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 448 Kč, z částky za administrativní činnost ve výši 2 261 Kč a z částky za hotovostní režim splátek ve výši 5 488 Kč (celkem tedy částku 20 197 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 337 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně neuhradila ničeho (tvrzení žalobkyně). Ve vazbě k nároku č. 2 soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 6. 11. 2014 uzavřena smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 017 Kč sestávajícím z úroku ve výši 766 Kč, z částky za administrativní činnost ve výši 1 141 Kč a z částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 3 110 Kč (celkem tedy částku 11 017 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 184 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 7 560 Kč (tvrzení žalobkyně, přehled plateb). Ve vazbě k nároku č. 3 soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 3. 10. 2014 smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 9 196 Kč sestávajícím z úroku ve výši 1 405 Kč, z částky za administrativní činnost ve výši 2 090 Kč a z částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 5 701 Kč (celkem tedy částku 20 196 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 337 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 15 565 Kč (tvrzení žalobkyně, přehled plateb). Ve vazbě k nároku č. 4 soud zjistil, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 23. 2. 2015 smlouva o zápůjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Na základě této smlouvy se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto zápůjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 16 721 Kč sestávajícím z úroku ve výši 2 633 Kč, z částky za administrativní činnost ve výši 4 110 Kč a z částky za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 978 Kč (celkem tedy částku 36 721 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 613 Kč. Podpisem smlouvy žalovaná potvrdila, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzala celou částku zápůjčky (smlouva o zápůjčce [číslo]). Žalovaná však sjednané splátky nehradila řádně a včas, přičemž právnímu předchůdci žalobkyně uhradila pouze částku 16 025 Kč (tvrzení žalobkyně, přehled plateb). 4. [právnická osoba], [IČO], následně uzavřela se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, dle níž byly předmětné pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017, seznam postoupených pohledávek). Žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno právním předchůdcem žalobkyně dopisem ze dne 16. 11. 2017 (oznámení o postoupení pohledávky).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalované splácet úvěr, v tomto směru byly žalobkyní předloženy formulářové listiny nazvané„ zákaznická karta“, v nichž byly vyplněny údaje o příjmech a výdajích žalované a dále zde byly uvedeny dokumenty, kterými měly být tyto údaje ověřovány. V kartě zákazníka ze dne 24. 9. 2015 bylo vyplněno, že žalovaná bydlí v nájmu, je svobodná, má jedno nezaopatřené dítě. Její celkový příjem činí 15 300 Kč, z čehož částka 7 500 Kč představuje mzdu, 500 Kč státní podporu, 5 400 Kč příspěvek na bydlení a 1 900 Kč příspěvek na živobytí. Její výdaje činí celkem 12 600 Kč, z čehož 4 000 Kč představuje nájem/inkaso, 200 Kč výdaje na telefon, 4 400 Kč externí splátky zápůjček dle zákazníka a 4 000 Kč výdaje na domácnost. Údaje o zaměstnání a zaměstnavateli žalované v kartě zákazníka vyplněny nebyly, k ověření údajů byl předložen OP a nájemní smlouva (zákaznická karta ze dne 24. 9. 2015). V kartě zákazníka ze dne 6. 11. 2014 bylo vyplněno, že žalovaná bydlí v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, u právního předchůdce žalobkyně má další zápůjčku, u jiné společnosti zápůjčku nemá, aktuálně je na mateřské dovolené (v domácnosti). Její celkový příjem činí 14 800 Kč, z čehož částka 4 500 Kč představuje mzdu, 7 800 Kč státní podpory/přídavky žadatele a 2 500 Kč jiné příjmy. Výdaje žalované činí celkem 13 200 Kč, z čehož 4 000 Kč představuje nájem/inkaso, 200 Kč výdaje na telefon, 5 000 Kč splátky zápůjček a 4 000 Kč výdaje na domácnost. K ověření údajů byl předložen OP, výměr podpory a nájemní smlouva (zákaznická karta ze dne 6. 11. 2014). V kartě zákazníka ze dne 3. 10. 2014 bylo vyplněno, že žalovaná bydlí v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, u právního předchůdce žalobkyně má další zápůjčku, u jiné společnosti zápůjčku nemá, aktuálně je na mateřské dovolené. Její celkový příjem činí 16 000 Kč, z čehož částka 4 500 Kč představuje mzdu, 8 000 Kč státní podpory/přídavky žadatele a 3 500 Kč jiné příjmy. Výdaje žalované činí celkem 14 500 Kč, z čehož 6 000 Kč představuje nájem/inkaso, 200 Kč výdaje na telefon, 4 300 Kč splátky zápůjček a 4 000 Kč výdaje na domácnost. K ověření údajů byl předložen OP, výměr soc. dávek a nájemní smlouva (zákaznická karta ze dne 3. 10. 2014). V kartě zákazníka ze dne 23. 2. 2015 bylo vyplněno, že žalovaná bydlí v nájmu, má jedno nezaopatřené dítě, u právního předchůdce žalobkyně má další zápůjčku, u jiné společnosti zápůjčku nemá, aktuálně je na mateřské dovolené. Její celkový příjem činí 18 200 Kč, z čehož částky 12 200 a 3 000 Kč představují státní podpory/přídavky žadatele a 3 000 Kč jiné příjmy. Výdaje žalované činí celkem 14 000 Kč, z čehož 4 000 Kč představuje nájem/inkaso, 200 Kč výdaje na telefon, 5 800 Kč splátky zápůjček a 4 000 Kč výdaje na domácnost. K ověření údajů byl předložen pouze OP (zákaznická karta ze dne 23. 2. 2015). <i>6. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 8. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], [IČO], pohledávky za žalovanou ze smluv o zápůjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2017 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek, přičemž žalované byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 16. 11. 2017. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení.

9. Ačkoliv na všech čtyřech předložených smlouvách o zápůjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouvy jsou neplatným právním jednáním podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., neboť s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli, a to pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak neučiní. Úvěr má být navíc poskytnut jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. To právní předchůdce žalobkyně nesplnil a tomu odpovídá i výsledek, byť žalovaná svůj dluh z počátku splácela.

10. Jak žalobkyně sama uvedla, její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalované v zákaznických kartách a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalované. Žalovaná ve všech shora uvedených zákaznických kartách uvedla, že je na mateřské dovolené, žije v nájmu a má jedno nezaopatřené dítě. Dále uvedla výši mzdy, státních podpor a jiných příjmů, aniž by však tyto„ jiné příjmy“ dále specifikovala. Žalovaná dále rozepsala skladbu a výši svých výdajů a uvedla, že zápůjčky u jiných poskytovatelů sjednány nemá, sjednány má pouze další zápůjčky u právního předchůdce žalobkyně. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedeny dokumenty, kterými měly být údaje v kartě zákazníka ověřeny, předloženy však soudu nebyly žádné listiny. V kartách zákazníka je uvedeno, že žalovaná je na mateřské dovolené, avšak zároveň je na všech listinách vyplněna výše mzdy. Pokud tedy žalovaná skutečně pobírala mzdu, právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem nezjišťoval a neověřoval, kdo žalované mzdu vyplácel, když část formuláře„ údaje o zaměstnání“ nebyla ani v jednom případě vyplněna. Dále není zřejmé, co představují„ jiné příjmy“, když tyto nebyly, jak již uvedeno shora, nijak specifikovány. Právní předchůdce žalobkyně pak rovněž žádným způsobem neověřoval, zda žalovaná prochází či neprochází registry dlužníků (insolvenční rejstřík, NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalované, že žádné další zápůjčky či úvěry u jiných poskytovatelů sjednány nemá. Co se pak týče listin, kterými měly být údaje v kartách zákazníka ověřeny, tyto soudu žalobkyně nepředložila. Soud tak dospěl k závěru, že ani v jednom případě nebyla výše příjmů a výdajů žalované právním předchůdcem žalobkyně ověřena řádně, neboť pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

11. Soud tedy uzavřel, že ani v jednom případě nebyla úvěruschopnost žalované právním předchůdcem žalobkyně ověřována s odbornou péčí tak, jak je vyžadováno zákonem o spotřebitelském úvěru. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti.

12. Uvedené chápání důsledku dotčeného porušení povinnosti věřitele vyplývá z podstaty a rozdílnosti institutu neplatnosti relativní na straně jedné a absolutní na straně druhé. V souladu s ustanovením § 586 odst. 1 o. z. (v němž jsou upraveny následky relativní neplatnosti), je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba. Podle odst. 2 citovaného ustanovení nenamítne-li oprávněná osoba neplatnost právního jednání, považuje se právní jednání za platné. Naproti tomu podle ustanovení § 588 věty první o. z. (v němž jsou upraveny důsledky absolutní neplatnosti), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

13. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Veřejnoprávní souvislosti porušení povinnosti poskytovatele úvěru dostatečně zjišťovat poměry spotřebitele (kdy se poskytovatel dopouští správního deliktu, pokud nepostupuje s odbornou péčí) byly nedávno připomenuty i v rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18. V uvedeném nálezu dokonce Ústavní soud při zdůrazněném významu a důležitosti předmětné povinnosti poskytovatele zabývat se úvěruschopností spotřebitele dospěl k závěru, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud má tedy s ohledem na vše shora uvedené za to, že v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.

16. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti ani v jednom případě řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv. Z absolutně neplatných smluv nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti, a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaná obdržela při podpisu smlouvy o zápůjčce ze dne 24. 9. 2015 v hotovosti částku 11 000 Kč, při podpisu smlouvy o zápůjčce ze dne 6. 11. 2014 v hotovosti částku 6 000 Kč, při podpisu smlouvy o zápůjčce ze dne 3. 10. 2014 částku 11 000 Kč a při podpisu smlouvy o zápůjčce ze dne 23. 2. 2015 v hotovosti částku 20 000 Kč. Právnímu předchůdci žalobkyně žalovaná na smlouvu ze dne 24. 9. 2015 neuhradila ničeho, pročež tak žalobkyni stále dluží z titulu této smlouvy 11 000 Kč, na smlouvu ze dne 6. 11. 2014 uhradila částku 7 560 Kč, pročež tak žalobkyni z titulu této smlouvy již nedluží ničeho, na smlouvu ze dne 3. 10. 2014 uhradila částku 15 565 Kč, pročež tak žalobkyni nedluží z titulu této smlouvy ničeho a na smlouvu ze dne 23. 2. 2015 uhradila 16 025 Kč, pročež tak z titulu této smlouvy dluží žalobkyni 3 975 Kč (20 000 Kč – 16 025 Kč). Žalované tak vznikla povinnost vrátit žalobkyni částku ve výši 14 975 Kč (11 000 Kč + 3 975 Kč), k jejíž zaplacení soud žalovanou zavázal.

17. Příslušenství sdílí osud věci hlavní, a proto může být žalobkyni přiznán nárok na úrok z prodlení výhradně z částky 14 975 Kč, když v tomto rozsahu byla žaloba důvodná. Jelikož v daném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti a splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena, je nezbytné v daném případě vyjít z úpravy obsažené v § 1958 odst. 2 o. z., tedy za den splatnosti je proto třeba považovat den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění (§ 1958 odst. 2 o. z.), přičemž za takovou výzvu nelze považovat určení splatnosti v neplatné smlouvě. Žalovaná byla k úhradě dlužné jistiny vyzvána výzvou k plnění ze dne 21. 6. 2018, která byla předána k poštovní přepravě téhož dne a podle § 573 o. z. byla žalované doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. dne 26. 6. 2018. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky nejpozději do 28. 6. 2018. Žalovaná na výzvu nijak nereagovala, ode dne následujícího se tedy ocitla v prodlení a žalobkyni vzniká od 29. 6. 2018 nárok na úroky z prodlení v zákonné výši dané nařízením vlády č. 351/2013 Sb. (tj. 8,5 %). Žalobkyně se domáhala zaplacení úroku z prodlení pouze ve výši 8,05 % ročně, soud proto (vázán jejím návrhem) zavázal žalovanou k zaplacení úroku z prodlení v žalobkyní požadované nižší výši, avšak až od 29. 6. 2018 a pouze z částky 14 975 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování vzniklo právo.

18. Soud tedy zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 14 975 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky za dobu od 29. 6. 2018 do zaplacení a ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku (15. 3. 2022) v řízení úspěšná co do přiznání částky 14 975 Kč s příslušenstvím, přičemž v žalobě požadovala ke dni rozhodnutí částku 48 981 Kč s příslušenstvím. Je tak zcela evidentní, že převážně úspěšná v řízení je žalovaná. Tato však žádné soudně uznatelné náklady řízení nedoložila, a vzhledem k tomu, že tyto se nepodávají ani z obsahu soudního spisu, rozhodl soud tak, že žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.