19 C 4/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 108 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 108 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 108 000 Kč za dobu od 3. 11. 2021 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 41 336,86 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou dne 9. 11. 2021 po žalovaném domáhal zaplacení částky 108 000 Kč s výše specifikovaným příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že coby výlučný vlastník jednotky [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově [adresa] na parcele č. st. [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], uzavřel s žalovaným dne 25. 3. 2015 nájemní smlouvu, na jejímž základě přenechal žalovanému k dočasnému užívání uvedenou jednotku a žalovaný se zavázal žalobci coby pronajímateli hradit nájemné ve výši 3 000 Kč, splatné k 15. dni daného kalendářního měsíce. Nájem předmětného bytu zanikl výpovědí ze dne 1. 11. 2018 k datu 5. 11. 2018. Žalovaný byt dodnes nevyklidil, přestože rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 12. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 8. 2020, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2020, byl zavázán k vyklizení tohoto bytu do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalovaný tedy byt dále užívá, přičemž neplatí sjednané nájemné. O dlužném nájemném za dobu od 16. 12. 2016 do 16. 10. 2018 bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 3. 2019, který nabyl právní moci dne 4. 5. 2019. Žalovaný ale nehradil nájemné ani v dalším období a za dobu od listopadu 2018 do října 2021 tak žalobci dluží náhradu ve výši ujednaného nájemného dle § 2295 občanského zákoníku ve výši dalších 108 000 Kč (36 měsíců x 3 000 Kč). Uvedenou částku mu neuhradil ani na předžalobní výzvu, a proto po něm tuto částku i se zákonným úrokem z prodlení od 3. 11. 2021 do zaplacení, požaduje touto žalobou.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil, když namítal, že žalobce se nestal vlastníkem předmětné bytové jednotky, když on sám podal žalobu na určení, že vlastníkem předmětné bytové jednotky je on – žalovaný (viz žaloba na určení vlastnictví vedená u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. [spisová značka]).

3. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 15. 11. 2016, č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 15. 11. 2016, zjistil úpadek žalovaného (výrok I.), povolil oddlužení žalovaného (výrok II.), ustanovil žalovanému insolvenčního správce [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (výrok III.). Usnesením ze dne 4. 2. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], které nabylo právní moci dne 15. 11. 2016, rozhodl soud o tom, že se schválené oddlužení žalovaného zrušuje (výrok I.) a prohlašuje se konkurs na majetek žalovaného. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 3. 2022. S ohledem na shora uvedené Okresní soud ve Zlíně usnesením ze dne 31. 7. 2022, č. j. 19 C 4/2022-43, uvedené řízení v této věci přerušil. Toto usnesení nabylo právní moci dne 16. 8. 2022. Usnesením ze dne 23. 1. 2023, č. j. [insolvenční spisová značka], ale Krajský soud v Brně rozhodl o tom, že konkurs na majetek žalovaného se zrušuje, neboť pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Toto usnesení nabylo právní moci dne 10. 2. 2023. Na to konto Okresní soud ve Zlíně rozhodl usnesením č. j. 19 C 4/2022-51, ze dne 13. 4. 2023, o tom, že v přerušeném řízení se pokračuje. Toto usnesení nabylo právní moci dne 6. 5. 2023.

4. K jednání nařízenému na den 11. 5. 2023 se žalovaný ani jeho právní zástupce bez omluvy nedostavili. Soud proto jednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

5. Z provedených důkazů zjistil soud následujíc skutkový stav: žalobce jako výlučný vlastník jednotky [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově [adresa] na parcele č. st. [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], uzavřel (tehdy pod příjmením [příjmení]) s žalovaným dne 25. 3. 2015 nájemní smlouvu, na jejímž základě přenechal žalovanému k dočasnému užívání uvedenou jednotku a žalovaný se zavázal hradit žalobci coby pronajímateli nájemné ve výši 3 000 Kč, splatné k 15. dni daného kalendářního měsíce (viz citovaná nájemní smlouva). Výpovědí z nájmu bytu ze dne 1. 11. 2018 žalobce žalovanému vypověděl nájem uvedeného bytu z důvodu neplacení nájemného v době od června 2016 do října 2018 bez výpovědní doby. Žalovaný si tuto výpověď převzal dne 5. 11. 2018 (viz citovaná výpověď a dodejka o jejím převzetí). Protože žalovaný uvedenou bytovou jednotku dobrovolně nevyklidil, rozhodl o jeho vyklizení z předmětné bytové jednotky soud, a to rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 12. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 8. 2020, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2020, kterým žalovaného zavázal k vyklizení předmětné bytové jednotky bytu do 15 dnů od právní moci rozsudku. Soud I. stupně i soud II. stupně přitom vyšly z toho, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce je vlastníkem předmětného bytu, že tento byt byl pronajat žalovanému, který ale řádně neplatil sjednané nájemné, a proto mu žalobce nájem vypověděl, takže nájem předmětného bytu zanikl výpovědí ke dni 5. 11. 2018 (viz citované rozsudky). Žalovaný ale předmětnou bytovou jednotku užíval i nadále, přičemž sjednané nájemné nehradil. Dlužné nájemné, resp. náhradu ve výši ujednaného nájemného dle § 2295 o. z., za dobu od 16. 12. 2016 do 16. 10. 2018 bylo vyřešeno rozsudkem pro zmeškání Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 26. 3. 2019, kterým byl žalovaný zavázán uhradit žalobci za toto období částku 69 000 Kč. Uvedený rozsudek nabyl právní moci dne 4. 5. 2019 (viz citovaný rozsudek). Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 24. 4. 2023, rozhodl zdejší soud i o žalobě žalovaného na určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce, a to tak, že žalobu zamítl v celém rozsahu. Tento rozsudek doposud není pravomocný (viz cit. rozsudek). Předžalobní výzvou ze dne 25. 10. 2021 zaslanou žalovanému doporučeně dne 26. 10. 2021, žalobce žalovaného vyzval k uhrazení náhrady ve výši ujednaného nájemného za období od listopadu 2018 do října 2021 ve výši 108 000 Kč nejpozději do 2. 11. 2021 (viz citovaná předžalobní upomínka a poštovní podací lístek k ní). Žalovaný žalobci částku 108 000 Kč neuhradil doposud (viz nezpochybněná tvrzení žalobce). K tomu soud podotýká, že pokud žalovaný žalobci dlužnou částku nebo její část uhradil, bylo na něm, aby toto tvrdil a prokazoval, co se ale nestalo. <i>6. Podle § 2295 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), pronajímatel má právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného, neodevzdá-li nájemce byt pronajímateli v den skončení nájmu až do dne, kdy nájemce pronajímateli bytu skutečně odevzdá.</i> <i>7. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>8. Podle § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.</i> 9. Právní hodnocení je následující: provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobce jako výlučný vlastník jednotky [číslo] vymezené podle zákona o vlastnictví bytů, v budově [adresa] na parcele č. st. [anonymizováno], zapsané na [list vlastnictví] pro obec a k. ú. [obec], uzavřel (tehdy pod příjmením [příjmení]) s žalovaným dne 25. 3. 2015 nájemní smlouvu, na jejímž základě přenechal žalovanému k dočasnému užívání uvedenou jednotku a žalovaný se zavázal žalobci coby pronajímateli hradit nájemné ve výši 3 000 Kč, splatné k 15. dni daného kalendářního měsíce. Uvedený nájemný vztah byl ukončen k datu 5. 11. 2018 výpovědí žalobce z nájmu bytu. Protože žalovaný uvedenou bytovou jednotku dobrovolně nevyklidil, rozhodl o jeho vyklizení z předmětné bytové jednotky soud, a to rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 12. 2019 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Brně, pobočka Zlín, č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 8. 2020, který nabyl právní moci dne 22. 9. 2020, a kterým byl žalovaný zavázán k vyklizení tohoto bytu do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně č. j. [číslo jednací] ze dne 24. 4. 2023, rozhodl zdejší soud i o žalobě žalovaného na určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce, a to tak, že žalobu zamítl v celém rozsahu. Předmětem tohoto řízení byl nárok žalobce za užívání předmětné bytové jednotky za další období, konkrétně za dobu od listopadu 2018 do října 2021, tj. za dalších 36 měsíců. Z provedeného dokazování přitom vyplynulo, že žalovaný uvedenou bytovou jednotku užíval i v tomto období (to ani sám nezpochybňoval) a nic za to žalobci neplatil (žalovaný opět ani netvrdil, že by žalobci v tomto období cokoliv platil). Z ust. § 2295 o. z. přitom vyplývá, že v případě, že nájemce neodevzdá byt pronajímateli po skončení nájmu, má pronajímatel právo na náhradu ve výši ujednaného nájemného. To je i tento případ, kdy žalovaný předmětnou bytovou jednotku nevyklidil doposud, takže žalobce má podle § 2295 o. z. právo na náhradu ve výši 3 000 Kč měsíčně za celé nyní žalované období od 1. 11. 2018 do 31. 10. 2021, tj. na částku 108 000 Kč (3 000 Kč x 36 měsíců).

10. Nezaplacené měsíční platby byly splatné na výzvu k úhradě, kdy žalobce žalovaného vyzval k uhrazení částky 108 000 Kč nejpozději do 2. 11. 2021. Protože žalovaný mu tuto částku neuhradil, má žalobce právo též na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky 108 000 Kč ode dne 3. 11. 2021 do zaplacení, a to ve výši která odpovídá v procentech součtu čísla osm a výše limitní sazby pro dvoutýdenní repo operace ČNB vyhlášené ve Věstníku ČNB platné k poslednímu dni kalendářního pololetí, které předcházelo pololetí, v němž došlo k prodlení, tj. 8,5 % ročně (§ 1970 o. z. ve spojení nař. vlády č. 351/2013 Sb.).

11. Soud tedy žalobě vyhověl v celém rozsahu (výrok I.).

12. Pokud jde o námitku žalovaného, že žalobce se nestal vlastníkem předmětné bytové jednotky, když on sám podal žalobu na určení, že vlastníkem předmětné bytové jednotky je on – žalovaný, tak tu soud považuje za zcela účelovou. Soud si tuto otázku vyřešil jako předběžnou, přičemž dospěl k závěru, že vlastníkem předmětné bytové jednotky je žalobce, a to na základě kupní smlouvy uzavřené mezi oběma stranami a datovanou dnem 21. 2. 2015. Konec konců žalovaný situaci, kdy žalobci prodal předmětnou bytovou jednotku, akceptoval mj. i tím, že následně dne 27. 3. 2015 uzavřel s žalobcem nájemní smlouvu, kterou si tuto nemovitost pronajal a dokonce po nějakou dobu platil i sjednané nájemné. Ostatně stejně tak otázku vlastnictví předmětné bytové jednotky jako předběžnou řešily soudy (prvostupňový i odvolací) již v řízeních o vyklizení žalovaného z předmětné nemovitosti – spor sp. zn. [spisová značka]. Rovněž ve věci sp. zn. [spisová značka] Okresní soud ve Zlíně žalobu žalovaného na určení vlastnictví k předmětné bytové jednotce rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 24. 4. 2023 jako nedůvodnou zamítl, byť zatím nepravomocně. A soud se se závěry ztotožňuje.

13. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že tyto přiznal ve věci zcela úspěšnému žalobci. Účelně vynaložené náklady řízení žalobce představuje zaplacený soudní poplatek ve výši 4 320 Kč; odměna za zastoupení žalobce advokátem dle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb. v účinném znění (dále jen„ AT“), a to za 5 úkonů právní pomoci dle § 11 odst. 1 AT spočívající v : 1) převzetí a přípravě zastoupení, 2) vyhotovení předžalobní výzvy k plnění, 3) podání žaloby, 4) dalším písemném podání ve věci samé – vyjádření k odporu a 5) v účasti při jednání dne 16. 5. 2023 vždy po 5 420 Kč a celkem tak odměna za zastoupení žalobce advokátem činí 27 100 Kč; náhrada za pět režijních paušálů po 300 Kč za výše uvedené úkony právní služby (§ 13 odst. 4 AT) v celkové výši 1 500 Kč, náhrada za ztrátu času za celkem čtyři půlhodiny po 100 Kč dle § 14 AT, při cestě z [obec] do [obec] a zpět dne 16. 5. 2023 ve výši dalších 400 Kč, v cestovném k jednání dne 16. 5. 2023 dle § 13 odst. 1 AT ve spojení s § 1 a 4 vyhlášky MSPV č. 589/2020 Sb. ve výši dalších 1 592,45 Kč (osobním automobilem [anonymizována dvě slova], [registrační značka], ujeto z [obec] do [obec] a zpět 197 km, při kombinované spotřebě 7,2 l Natural 95/100 km) a v DPH 21 % ze základu ve výši 27 882,45 ve výši zbývajících 6 424,41 Kč. Tato vyčíslené náklady řízení tedy činí celkem částku 41 336,86 Kč, kterou je žalovaný zaplatit žalobci podle § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám jeho právního zástupce (výrok II.).

14. Lhůtu ke splnění uložené povinnosti soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, neboť ke stanovení jiné lhůty k plnění neshledal důvody.