19 C 50/2020

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátkou Mgr. jméno příjmení sídlem adresa pro zaplacení 390 725,55 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný č. 1 je povinen zaplatit žalobci částku 390 725,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 390 725,55 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení a dále smluvní pokutu ve výši dalších 129 408 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Ve zbytku, to je ohledně úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 390 725,55 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení, soud žalobu částečně zamítá.</b> <b>III. Žalovaný č. 1 je povinen uhradit žalobci náklady řízení ve výši 26 007 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou, podanou u soudu dne 11. 2. 2020, domáhal po původně žalovaném č. 1 [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalované] 2 [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], bytem [adresa žalovaného], zaplacení částky 390 725,55 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení kupní ceny za dodaný stavební materiál, který žalovanému č. 1 dodal na základě rámcové smlouvy o uzavírání kupních smluv č. [rok] [číslo], kterou žalobce a žalovaný č. 1 uzavřeli v rámci své podnikatelské činnosti dne 19. 3. 2018. Žalobce dodané zboží vyúčtoval na základě faktur, konkrétně fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 vyúčtoval částku 58 676 Kč (dluh z této faktury činí 36 333,55 Kč), fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 vyúčtoval částku 58 676 Kč, fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 vyúčtoval částku 53 342 Kč, fakturou [číslo] ze dne 14. 11. 2018 se splatností 29. 12. 2018 vyúčtoval částku 53 342 Kč, fakturou [číslo] ze dne 14. 11. 2018 se splatností 29. 12. 2018 vyúčtoval částku 58 676 Kč, fakturou [číslo] ze dne 16. 11. 2018 se splatností 31. 12. 2018 vyúčtoval částku 58 676 Kč, fakturou [číslo] ze dne 19. 11. 2018 se splatností 3. 1. 2019 vyúčtoval částku 53 342 Kč a fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 vyúčtoval částku 18 338 Kč. Žalovaný č. 1 svůj dluh vůči žalobci písemně uznal co do jeho výše i důvodu, a to dne 14. 12. 2018 v listině nazvané uznání dluhu, dále dne 25. 1. 2019 rovněž v listině nazvané uznání dluhu a následně i dne 30. 5. 2019 v dohodě o splátkách s uznáním dluhu. Žalovaný č. 1 však splátkový kalendář neplnil. Žalovaný č. 2 se v dokumentu nazvaném ručitelské prohlášení ze dne 19. 9. 2018 zavázal, že uhradí žalobci dluh žalovaného č. 1, pokud žalovaný č. 1 dluh neuhradí. Vzhledem k tomu, že žalovaný č. 1 dluh nesplácel, vyzval ho žalobce předžalobní upomínkou ze dne 9. 12. 2019 k zaplacení dluhu v náhradní lhůtě. Zároveň vyzval písemně téhož dne i žalovaného č. 2 jakožto ručitele k úhradě dluhu za žalovaného č.

1. Žalobce požaduje kromě dlužné jistiny ve výši 390 725,55 Kč dále smluvní pokutu ve smyslu čl. 4 odst. 5 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek žalobce, a to ve výši 0,08 % denně z dlužné jistiny od 24. 12. 2018 (první den po splatnosti poslední nezaplacené faktury) do 10. 2. 2020, což činí 129 408 Kč. Dále požaduje úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny od 24. 12. 2018 do zaplacení.

2. Žalovaní k žalobě uvedli, že žalobní nárok je nesprávně vyčíslen, neboť právním titulem k vymáhání pohledávky již není původní rámcová kupní smlouva (resp. jednotlivé kupní smlouvy uzavřené na jejím základě), nýbrž nový závazek, který si žalobce a žalovaný č. 1 sjednali v dohodě o splátkách s uznáním dluhu ze dne 30. 5. 2020 (dále též„ dohoda“). Původní závazky žalovaného č. 1 tak byly změněny uvedenou dohodou, a proto k nim nemůže být dále přihlíženo. Ze stejného důvodu pak považují žalovaní za neoprávněný i nárok na zaplacení smluvní pokuty, když ujednání o smluvní pokutě není součástí dohody. V dohodě bylo pouze sjednáno, že za předpokladu, že dlužník poruší podmínky splácení dluhu uvedené v této dohodě v čl. 3, zavazuje se dlužník zaplatit věřiteli i smluvní úrok v sazbě 8 % p. a. Dále žalovaní namítli nedostatek aktivní žalobní legitimace žalobce neboť dle přípisu ze dne 9. 12. 2019, který byl žalovanému č. 1 doručen obchodní společností E [anonymizována dvě slova], po výplatě pojistného plnění ve výši 917 175,46 Kč žalobci přechází na pojistitele společnost [právnická osoba] veškerá práva a nároky související s příslušnou pohledávkou do výše vyplaceného pojistného plnění žalobci. Žalovaný č. 1 dále namítal, že uhradil žalobci dle dohody 3 splátky po 115 000 Kč, kdy z žaloby není zřejmé, na jaké závazky žalovanému č. 1 byly tyto částečné úhrady započteny. Žalovaný č. 2 pak namítal, že ručitelské prohlášení nikdy nepodepsal.

3. Žalobce k námitkám uvedl, že nesouhlasí s tvrzením, že podpisem dohody o splátkách zanikl původní závazek, neboť předmětnou dohodou došlo pouze k úpravě způsobu úhrady dluhu. Dále zrekapituloval, jakým způsobem bylo na celkový dluh žalovaného č. 1 ve výši 1 652 901 Kč plněno. Po vyplacení pojistného ve výši 917 175,45 Kč přešel dluh žalovaného č. 1 v této výši na pojišťovnu [právnická osoba], o čemž byl informován žalovaný č. 1 písemně jak přímo pojišťovnou, tak i žalobcem, který žalovanému č. 1 zaslal i podrobný seznam postoupených pohledávek. Oznámení bylo žalovanému č. 1 doručeno dne 2. 1. 2020.

4. U jednání pak žalovaný č. 1 učinil nesporným to, že mu bylo dodáno zboží v hodnotě 390 725,55 Kč a že v této částce zůstalo neuhrazeno. Dále uvedl, že nezpochybňuje, že došlo mezi žalobcem a žalovaným č. 1 k sepsání uznání dluhu dne 17. 12. 2018 a 25. 1. 2019 a k sepsání dohody o splátkách s uznáním dluhu dne 30. 5. 2019. Co se však týče příslušenství a smluvní pokuty, měl by soud vycházet z dohody o splátkách ze dne 30. 5. 2019.

5. Podáním doručeným soudu dne 9. 12. 2021 vzal žalobce žalobu ve vztahu k žalovanému č. 2 zpět s odůvodněním, že podpis žalovaného č. 2 na„ ručitelském prohlášení“ není jeho pravým podpisem. Soud tedy na základě návrhu žalobce podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení ve vztahu k žalovanému č. 2 usnesením ze dne 4. 1. 2022, č. j. 19 C 50/2020-181, zastavil.

6. Po provedeném dokazování soud zjistil skutkový stav, že žalobce a žalovaný č. 1 uzavřeli dne 19. 3. 2018 rámcovou smlouvu o uzavírání kupních smluv č. [rok] [číslo], dle níž se žalobce zavázal odevzdat žalovanému č. 1 na základě dílčích smluv objednané věci a umožnit mu nabýt vlastnické právo k těmto věcem a žalovaný č. 1 se zavázal objednané věci řádně převzít, převzetí písemně potvrdit na dodacím listu a včas za zboží zaplatit kupní cenu v dohodnuté výši a měně. Dle čl. 6 odst. 1 smlouvy se smluvní strany dohodly, že právní vztahy touto smlouvou výslovně neupravené se řídí Všeobecnými obchodními podmínkami prodávajícího (žalobce), které jsou stranám známé, s nimiž souhlasí, a považují je tak za nedílnou součást této smlouvy (viz rámcová smlouva o uzavírání kupních smluv č. [rok] [číslo] vč. dodatku č. 1 ze dne 19. 9. 2018). Dle článku 4 odst. 5 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek (dále též„ VOP“) je-li kupující v prodlení s plněním kterékoli pohledávky prodávajícího, je kupující povinen zaplatit prodávajícímu smluvní pokutu ve výši 0,08 % z dlužné částky za každý den prodlení ode dne splatnosti kupní ceny až do zaplacení (viz VOP podepsané žalovaným č. 1 dne 19. 3. 2018). Žalobce dodal žalovanému č. 1 objednané zboží prostřednictvím výrobce, a to ve dnech 30. 10. 2018 (viz dodací list [číslo] a [číslo]), 31. 10. 2018 (viz dodací list [číslo]), 1. 11. 2018 (viz dodací list [číslo], [číslo] a [číslo]) a 2. 11. 2018 (viz dodací list [číslo]). Dodání zboží žalobce žalovanému č. 1 vyúčtoval následujícími fakturami. Fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 vyúčtoval částku 58 676 Kč (viz cit. faktura), fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 vyúčtoval částku 58 676 Kč (viz cit. faktura), fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 vyúčtoval částku 53 342 Kč (viz cit. faktura), fakturou [číslo] ze dne 14. 11. 2018 se splatností 29. 12. 2018 vyúčtoval částku 53 342 Kč (viz cit. faktura), fakturou [číslo] ze dne 14. 11. 2018 se splatností 29. 12. 2018 vyúčtoval částku 58 676 Kč (viz cit. faktura), fakturou [číslo] ze dne 16. 11. 2018 se splatností 31. 12. 2018 vyúčtoval částku 58 676 Kč (viz cit. faktura), fakturou [číslo] ze dne 19. 11. 2018 se splatností 3. 1. 2019 vyúčtoval částku 53 342 Kč (viz cit. faktura) a fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 vyúčtoval částku 18 338 Kč (viz cit. faktura). Žalovaný č. 1 svůj dluh vůči žalobci v celkové výši 2 654 786 Kč uznal co do důvodu a výše dne 14. 12. 2018 (viz uznání dluhu ze dne 14. 12. 2018) a následně i dne 25. 1. 2019 (viz uznání dluhu ze dne 25. 1. 2019). Následně dne 30. 5. 2019 žalovaný č. 1 podepsal dohodu o splátkách s uznáním dluhu, dle níž se zavázal uhradit žalobci dlužnou částku 1 652 901 Kč, která vznikla nezaplacením faktur specifikovaných v této dohodě, splatných v období od 12. 10. 2018 do 3. 1. 2019, a to podle čl. 3 této dohody v 15 splátkách po 115 000 Kč (poslední splátka ve výši 42 901 Kč). V rámci této dohody žalovaný č. 1 svůj dluh ve výši 1 652 901 Kč bez výhrad uznal co do důvodu a výše dle ust. § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Dle čl. 4 dohody si účastníci sjednali, že v případě, že dlužník poruší podmínky splácení dluhu uvedené v čl. 3 dohody, zavazuje se zaplatit věřiteli i smluvní úrok z prodlení v sazbě 8 % p. a. (viz dohoda o splátkách s uznáním dluhu ze dne 30. 5. 2019). Žalovaný č. 1 uhradil žalobci dne 17. 6. 2019 částku 115 000 Kč (viz potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 17. 6. 2019), dne 23. 7. 2019 rovněž částku 115 000 Kč (viz potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 26. 5. 2020) a dne 4. 9. 2019 taktéž částku 115 000 Kč (viz potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady ze dne 26. 5. 2020). Žalobce žalovanému č. 1 dopisem ze dne 9. 12. 2019 oznámil, že ve smyslu § 2820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přešla po vyplacení pojistného plnění na pojistitele [právnická osoba] práva a nároky související s pohledávkami v tomto dopisu specifikovanými, které žalobce evidoval vůči žalovanému č.

1. Tabulka obsahující jednotlivé pohledávky v celkové výši 917 175,45 Kč obsahuje mj. i fakturu [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018, z níž byla postoupena společnosti [právnická osoba] částka 22 342,45 Kč. Faktury, na základě níž žalobce požaduje touto žalobou po žalovaném č. 1 dlužnou částku, tato tabulka neobsahuje (viz přechod práv z dlužné pohledávky ze dne 9. 12. 2019). Žalovaný č. 1 toto oznámení převzal dne 2. 1. 2020 (viz potvrzení o převzetí poštovní zásilky). Rovněž tak společnost [právnická osoba] žalovaného č. 1 o přechodu pohledávek informovala (viz oznámení o přechodu pohledávek od [právnická osoba], [země], [IČO] a výzva k jejich úhradě). Žalobce vyzval žalovaného č. 1 k úhradě dlužné částky 390 725,55 Kč předžalobní upomínkou ze dne 9. 12. 2019, a to nejpozději do 20. 12. 2019 (viz předžalobní upomínka – pokus o smír ze dne 9. 12. 2019). Zásilka obsahující výzvu byla žalovanému č. 1 doručena dne 2. 1. 2020 (viz druhopis dodejky k reklamaci [číslo]). Žalovaný č. 1 nadále dluží žalobci částku 390 725,55 Kč (viz zůstatek na účtu ke dni 10. 2. 2020, shodná tvrzení žalobce a žalovaného [číslo]).

7. Soud provedl dokazování také ručitelským prohlášením ze dne 30. 5. 2019, výzvou 2. žalovanému k úhradě dluhu ze dne 9. 12. 2019, dodejkou o převzetí zásilky 2. žalovaným, návrhem na převzetí dluhu a znaleckým posudkem [číslo] ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění. <i>8. Podle § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.</i> <i>9. Podle § 2053 o. z., uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>10. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 12. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

13. Právní hodnocení je následující. Žalobce s žalovaným č. 1 uzavřeli dne 19. 3. 2018 rámcovou smlouvu o uzavírání kupních smluv, dle níž se žalobce zavázal žalovanému č. 1 dodávat zboží a žalovaný č. 1 se zavázal objednané zboží řádně převzít a včas za zboží zaplatit kupní cenu v dohodnuté výši. Žalovaný č. 1 a žalobce pak na základě rámcové smlouvy uzavřeli jednotlivé kupní smlouvy dle § 2079 odst. 1 a násl. o. z. Žalobce svou povinnost vyplývající z jednotlivých kupních smluv splnil, když žalovanému č. 1 objednané zboží dodal (viz dodací listy specifikované v odst. 6 tohoto odůvodnění). Zboží bylo žalobcem vyúčtováno fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 na částku 58 676 Kč, fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 na částku 58 676 Kč, fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 na částku 53 342 Kč, fakturou [číslo] ze dne 14. 11. 2018 se splatností 29. 12. 2018 na částku 53 342 Kč, fakturou [číslo] ze dne 14. 11. 2018 se splatností 29. 12. 2018 na částku 58 676 Kč, fakturou [číslo] ze dne 16. 11. 2018 se splatností 31. 12. 2018 na částku 58 676 Kč, fakturou [číslo] ze dne 19. 11. 2018 se splatností 3. 1. 2019 na částku 53 342 Kč a fakturou [číslo] ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018 na částku 18 338 Kč. Žalovaný č. 1 však svou povinnost k úhradě kupní ceny dle shora uvedených faktur nesplnil, když žalobci neuhradil ničeho. Žalovaný č. 1 však svůj dluh uznal co do důvodu a výše (a to dokonce třikrát), přičemž v listině nazvané dohoda o splátkách s uznáním dluhu ze dne 30. 5. 2019 uznal dluh vůči žalobci v celkové výši 1 652 901 Kč (dluh vzniklý jak nezaplacením faktur, které jsou předmětem tohoto řízení, tak i dříve splatných faktur) a zavázal se jej uhradit v 15 pravidelných splátkách. Žalovaný č. 1 následně ve dnech 17. 6. 2019, 4. 9. 2019 a 26. 5. 2020 na svůj dluh částečně plnil, když žalobci uhradil vždy částku 115 000 Kč, tj. celkem 345 000 Kč. Tím se dluh žalovaného č. 1 snížil na částku 1 307 901 Kč. Následně ve smyslu § 2820 o. z. přešly pohledávky za žalovaným č. 1 v celkové výši 917 175,45 Kč na společnost [právnická osoba], neboť tato společnost jakožto pojistitel žalobci z titulu pojistného plnění uvedenou částku vyplatila. Žalovaný č. 1 tak nadále žalobci dluží 390 725,55 Kč, což učinil i nesporným u jednání dne 15. 6. 2021, a vzhledem k tomu, že tuto částku žalobci dobrovolně dosud neuhradil, zavázal žalovaného č. 1 ke splnění jeho povinnosti k zaplacení kupní ceny v celkové výši 390 725,55 Kč svým rozhodnutím soud.

14. I když žalovaný č. 1 učinil nesporným, že žalobci žalovanou jistinu dluží, namítl nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce v důsledku přechodu práv spojených s předmětnou pohledávkou na společnost [právnická osoba]. Dále pak namítl, že uhradil žalobci 3 splátky po 115 000 Kč, kdy z žaloby není zřejmé, na jaké závazky žalovaného č. 1 byly tyto částečné úhrady započteny. Soud ke vzneseným námitkám uvádí, že žalovaný č. 1 uznal dohodou o splátkách s uznáním dluhu ze dne 30. 5. 2019 dluh vůči žalobci v celkové výši 1 652 901 Kč, a to jak dluh vzniklý nezaplacením faktur, které jsou předmětem tohoto řízení, tak i dluh vzniklý neuhrazením faktur splatných dříve. Žalovaný č. 1 ve dnech 17. 6. 2019, 23. 7. 2019 a 4. 9. 2019 na svůj dluh uhradil celkem částku 345 000 Kč, která byla v souladu s § 1933 odst. 1 o. z. použita (započtena) na závazky nejdříve splatné. Následně z důvodu poskytnutí pojistného plnění ve výši 917 175,45 Kč žalobci ze strany společnosti [právnická osoba], přešly ve smyslu § 2820 o. z. pohledávky za žalovaného č. 1 v této výši na uvedenou společnost, o čemž byl žalovaný č. 1 informován dne 9. 12. 2019 jak touto nástupnickou společností, tak i samotným žalobcem. Uvedená částka odpovídající pojistnému plnění byla započtena na dluh žalovaného č. 1, a to opět na závazky nejdříve splatné, kdy z dopisu ze dne 9. 12. 2019 adresovaného žalovanému č. 1 a nazvaného přechod práv z dlužné pohledávky je zřejmé, které konkrétní pohledávky na společnost [právnická osoba] přešly, přičemž mezi těmito pohledávkami nefiguruje žádná z pohledávek, které vznikly na základě faktur v žalobě specifikovaných, vyjma faktury č. 1838402657 ze dne 8. 11. 2018 se splatností 23. 12. 2018, z níž byla postoupena částka 22 342,45 Kč. Žalovaný č. 1 tak žalobci zůstal dlužen částku 390 725,55 Kč, která odpovídá součtu částek vyúčtovaných fakturami v žalobě specifikovanými s tím, že dluh z faktury č. 1838402657 byl po započtení ponížen na částku 36 333,35 Kč. Soud tedy s ohledem na shora uvedené uzavírá, že žalobce je k uplatnění žalobou požadovaného nároku aktivně věcně legitimován.

15. Žalovaný č. 1 pak vznesl námitku, že právním titulem k vymáhání pohledávky již není původní rámcová kupní smlouva (resp. jednotlivé kupní smlouvy uzavřené na jejím základě), nýbrž nový závazek, který si žalobce a žalovaný č. 1 sjednali v dohodě o splátkách s uznáním dluhu ze dne 30. 5. 2019, pročež původní závazky žalovaného č. 1 byly změněny uvedenou dohodou, a nemůže tak k nim být dále přihlíženo. Proto zejména nelze po žalovaném č. 1 požadovat smluvní pokutu sjednanou v rámcové smlouvě, resp. ve Všeobecných obchodních podmínkách žalobce. Jak již soud uvedl v odůvodnění usnesení ze dne 20. 7. 2020, č. j. 19 C 50/2020-84, uzavřením dohody o splátkách s uznáním dluhu dne 30. 5. 2019 mezi žalobcem a žalovaným č. 1 nedošlo k nahrazení stávajícího závazku formou novace, nýbrž pouze k utvrzení již existujícího dluhu vyplývajícího z rámcové smlouvy o uzavírání kupních smluv, resp. z jednotlivých kupních smluv uzavřených na jejím základě. Tento závěr soudu prvního stupně potvrdil i odvolací soud v usnesení ze dne 16. 12. 2020, č. j. 28 Co 157/2020-96, když uvedl, že uznáním dluhu nedochází k zániku původního závazku a vzniku nového, nýbrž se jedná o posílení postavení věřitele v případném sporu. Písemná dohoda o splátkách s uznáním dluhu ze dne 30. 5. 2019 obsahuje všechny zákonné náležitosti (§ 2053 a násl. o. z.), tj. uvedení toho, kdo ji činí, vůči komu směřuje, jaký konkrétní dluh se uznává, jaká je jeho výše (uvedením faktur a jejich nesplacené výše) a důvod (závazky z kupních smluv). Součástí uznání dluhu je v tomto případě i stanovení nové lhůty splatnosti a smluvního úroku z prodlení (příslušenství), čímž došlo k doplnění obsahu původního závazku (nikoliv k jeho zániku).

16. Uznáním dluhu tedy původní závazek nezanikl, a proto má žalobce rovněž nárok na zaplacení smluvní pokuty sjednané v článku 4 odst. 5 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek žalobce, které jsou součástí rámcové smlouvy o uzavírání kupních smluv a které žalovaný č. 1 podepsal dne 19. 3. 2018. Dle cit. ustanovení je kupující (žalovaný č. 1) povinen zaplatit prodávajícímu (žalobce) smluvní pokutu ve výši 0,08 % z dlužné jistiny částky za každý den prodlení ode dne splatnosti kupní ceny až do zaplacení. Žalobce požadoval po žalovaném č. 1 smluvní pokutu ve výši 0,08 % denně z dlužné jistiny ve výši 390 725,55 Kč za dobu od 24. 12. 2018 do 10. 2. 2020, kterou kapitalizoval částkou 129 408 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný č. 1 smluvní pokutu žalobci dobrovolně neuhradil, zavázal žalovaného č. 1 k jejímu zaplacení, tj. k zaplacení částky 129 408 Kč, svým rozhodnutím soud.

17. Protože žalovaný č. 1 částky vyúčtované žalobcem v rámci jednotlivých faktur žalobci neuhradil ke dni splatnosti stanovené na základě fakturace, dostal se dnem následujícím po splatnosti každé z faktur do prodlení a ve smyslu § 1970 a násl. o. z. je povinen žalobci uhradit též úrok z prodlení z dlužných částek. Žalobce v žalobě požadoval po žalovaném č. 1 úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z dlužné jistiny 390 725,55 Kč za dobu od 24. 12. 2018 do zaplacení, avšak vzhledem k tomu, že v dohodě o splátkách s uznáním dluhu ze dne 30. 5. 2019 se smluvní strany dohodly, že smluvní úrok z prodlení bude činit pouze 8 % ročně, soud přiznal žalobci úrok z prodlení z dlužné jistiny pouze v této (nižší) výši a ve zbytku, tj. co do úroku z prodlení ve výši 1 % ročně z částky 390 725,55 Kč od 24. 12. 2018 do zaplacení žalobu zamítl.

18. Podle § 142 odst. 3 o. s. ř., i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalobce byl ve věci neúspěšný jen v nepatrné části, a proto mu soud přiznal právo vůči žalovanému č. 1 na plnou náhradu mu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení žalobce však tvoří pouze zaplacený soudní poplatek ve výši 26 007 Kč, neboť ve zbytku se žalobce práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal. Žalovaný č. 1 je tedy povinen žalobci nahradit náklady řízení v celkové výši 26 007 Kč.

19. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému č. 1 splnit do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.