19 C 54/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 20 401,53 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 025,53 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 7 025,53 Kč za dobu od 27. 11. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 13 376 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 15 532,70 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 6 087,82 Kč, úroku ve výši 21 % ročně z částky 12 814 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12 814 Kč za dobu od 21. 1. 2020 do 26. 11. 2021 a úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 5 788,47 Kč za dobu od 27. 11. 2021 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení žalované částky s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 29. 3. 2012 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl půjčku ve výši 16 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a zaplatit„ souhrnný“ poplatek ve výši 13 376 Kč v 60 týdenních splátkách ve výši 490 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 8 974,47 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy o půjčce byla společností [právnická osoba] smluvně postoupeny žalobkyni ke dni 20. 1. 2020. Po tomto datu již žalovaný žalobkyni nezaplatil ničeho. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplatit dlužnou jistinu ve výši 12 814 Kč, dlužnou část poplatku ve výši 7 587,53 Kč, kapitalizované úroky ve výši 15 532,70 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 6 087,82 Kč, úrok ve výši 21 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z dlužné jistiny od 21. 1. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ač byl k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Žalobkyně svou neúčast u jednání omluvila. Soud proto projednal věc v nepřítomnosti účastníků v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“); vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 29. 3. 2012 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 13 376 Kč (celkem tedy částku 29 376 Kč) splatit v 60 týdenních splátkách ve výši 490 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky (smlouva o půjčce [číslo]). Žalovaný na svůj dluh uhradil celkem částku 8 974,47 Kč (přehled plateb). [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 20. 1. 2020).

4. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného půjčku splácet, v tomto směru byla žalobkyní předložena formulářová listina nazvaná zákaznická karta, která byla dle tvrzení žalobkyně vyplněna na základě údajů poskytnutých žalovaným. V zákaznické kartě bylo uvedeno, že žalovaný má vlastní bydlení, nemá žádné nezaopatřené dítě, pracuje jako správce horské chaty, jeho zaměstnavatelem je [právnická osoba], [země]. Jeho příjem (mzda) činí 22 000 Kč, další čisté příjmy domácnosti (neuvedeno, kdo žije s žalovaným v domácnosti) činí 20 000 Kč. Výdaje žalovaného tvoří nájem/inkaso ve výši 6 000 Kč, spoření/pojištění ve výši 2 000 Kč, výdaje za telefon 500 Kč, splátky půjček/výživné ve výši 3 000 Kč a výdaje na domácnost ve výši 15 000 Kč. U jiné společnosti žalovaný půjčku nemá, u právního předchůdce žalobkyně další půjčku má. K ověření údajů byl předložen OP, pracovní smlouva/ŽL, výplatní pásky a SIPO (zákaznická karta ze dne 29. 3. 2012).

5. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť smlouva, o níž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona. <i>6. Podle § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Podle § 39 obč. zák., neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>8. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> <i>9. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 10. Nejprve se soud zabýval aktivní legitimací žalobkyně. [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovaným ze smlouvy o půjčce postoupila žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 uzavřené mezi [právnická osoba], [IČO], jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem ve smyslu § 1879 a násl. o. z. Postoupení bylo soudu doloženo smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem pohledávek, přičemž žalovanému byla změna v osobě věřitele oznámena společností [právnická osoba] dopisem ze dne 20. 1. 2020. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2009, nemá na platnost postoupení pohledávky z bezdůvodného obohacení vliv, že byla v postupní smlouvě kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároků v daném řízení. <i>11. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 24. 2. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele.</i> 12. Ačkoliv na předložené smlouvě o půjčce je podpis obou smluvních stran, soud nicméně shledal, že smlouva je neplatným právním jednáním, neboť s ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost právního předchůdce žalobkyně (věřitele) s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr tak, jak ukládá shora citované ustanovení. Důsledkem nesplnění stanovené povinnosti je pak s ohledem na závěry Nejvyššího soudu absolutní neplatnost (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, dle něhož i v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy).

13. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že její právní předchůdce vycházel z informací získaných od žalovaného v kartě zákazníka a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný v zákaznické kartě uvedl, že má vlastní bydlení a nemá žádné nezaopatřené dítě. Dále uvedl výši mzdy a dalších příjmů domácnosti, aniž by však tyto„ další příjmy“ dále specifikoval, když ani není zřejmé, s kým žalovaný společnou domácnost tvoří. Žalovaný dále rozepsal skladbu a výši svých výdajů a uvedl, že půjčky u jiných poskytovatelů sjednány nemá, má pouze další půjčky u právního předchůdce žalobkyně. Právní předchůdce žalobkyně však žádným způsobem neověřoval, zda žalovaný prochází registry dlužníků (NRKI, registr SOLUS apod.), kdy se pouze spokojil s tvrzením žalovaného, že žádné další půjčky či úvěry u jiných poskytovatelů sjednány nemá. V části nazvané ověřené dokumenty jsou uvedeny dokumenty, kterými měly být údaje v kartě zákazníka ověřeny, soudu však předloženy nebyly žádné listiny. Soud tak dospěl k závěru, že výše příjmů i výdajů žalovaného nebyla právním předchůdcem žalobkyně ověřena řádně, neboť pouhé vyplnění údajů do formuláře, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojil-li se právní předchůdce žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních a majetkových poměrech, nedostál povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Lze tedy uzavřít, že právní předchůdce žalobkyně nesplnil svou povinnost stanovenou mu zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedl, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené smlouvy dle § 39 obč. zák. (k odůvodnění absolutní neplatnosti viz odst. 12.). Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti, a oba si tak byli povinni vrátit, co si na jejím základě vzájemně plnili. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně předal žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy částku 16 000 Kč, na jejíž vrácení má žalobkyně, na niž byla pohledávka postoupena, nárok z titulu bezdůvodného obohacení (§ 451 obč. zák.). Vzhledem k tomu, že žalovaný již na svůj dluh částečně plnil, a to částkou 8 974,47 Kč, zavázal soud žalovaného k zaplacení částky 7 025,53 Kč (16 000 Kč mínus 8 974,47 Kč) a ve zbytku žalobu jako nedůvodnou zamítl.

15. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení není zákonem stanovena. Za den splatnosti se proto v případě bezdůvodného obohacení považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, kdy byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Nesplněním povinnosti k plnění v den splatnosti závazku dochází k prodlení dlužníka. Prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení tak plyne ode dne následujícího po dni splatnosti závazku.

16. Žalobkyně žalovaného vyzvala k plnění výzvou ze dne 11. 11. 2021, která byla následující den předána k poštovní přepravě. V této výzvě žalovaného vyzvala k úhradě dlužné částky do 26. 11. 2021. Splatnost tedy nastala 26. 11. 2021 a od 27. 11. 2021 je žalovaný v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně požadovala úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně z částky 12 814 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, a proto soud žalobkyni přiznal požadovaný úrok z prodlení ve výši 7,05 % ročně, avšak pouze z částky 7 023,53 Kč, na kterou jí podle výsledku dokazování vzniklo právo, a až od 27. 11. 2021, neboť až od tohoto data byl žalovaný s vrácením částky 7 023,53 Kč v prodlení.

17. Z hlediska nákladového výroku soud podotýká, že ve věci byl úspěšnější žalovaný, když úspěch žalobkyně je dán poměrem přiznané částky 7 182,94 Kč (7 025,53 Kč + úroky z prodlení kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 157,41 Kč) a částky odpovídající celému předmětu řízení 49 811,94 Kč (20 401,53 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 29 410,41 Kč), vyjádřeným v procentuální výši 14 %. Úspěch žalovaného tak představuje 86 %, jemuž by tak svědčilo právo na náhradu 72 % (86 % - 14 %) nákladů řízení. Soud nicméně z obsahu spisu žádné náklady procesně nečinného žalovaného nezjistil, a proto žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal (ust. § 142 odst. 2 o. s. ř.).

18. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.