19 C 60/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 8 471,15 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 631,15 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 4 642,68 Kč a úrok z prodlení z částky 4 631,15 Kč</b> <b>-) ve výši 7,25 % ročně od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021,</b> <b>-) ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,</b> <b>-) ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 3. 5. 2022</b> <b>a od 4. 5. 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 3 840 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 4 785,80 Kč a úroku z prodlení z částky 3 840 Kč</b> <b>-) ve výši 7,25 % ročně od 19. 12. 2020 do 30. 6. 2021,</b> <b>-) ve výši 7,5 % ročně od 1. 7. 2021 do 31. 12. 2021,</b> <b>-) ve výši 10,75 % ročně od 1. 1. 2022 do 3. 5. 2022</b> <b>a od 4. 5. 2022 do zaplacení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení byl nárok žalobkyně na zaplacení částky 8 471,15 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO], a žalovaným byla dne 12. 9. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě právní předchůdce žalobkyně žalovanému poskytl půjčku ve výši 6 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit půjčku a zaplatit„ souhrnný“ poplatek ve výši 3 840 Kč (celkem tedy částku ve výši 9 840 Kč) v 40 týdenních splátkách ve výši 246 Kč. Žalovaný uhradil částku 1 368,85 Kč. Pohledávka za žalovaným byla společností [právnická osoba] smluvně postoupena žalobkyni ke dni 5. 1. 2021. Žalovaná částka 8 471,15 Kč představuje podle žaloby jistinu ve výši 5 165,34 Kč a zůstatek neuhrazeného poplatku ve výši 3 305,81 Kč. Žalobkyně dále požaduje kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 9 428,48 a úrok z prodlení z částky 8 471,15 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 12. 9. 2007 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] jejíž nedílnou součástí jsou smluvní podmínky smlouvy o půjčce otištěné na zadní straně smlouvy. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] se společnost [právnická osoba] zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto půjčku spolu se souhrnným poplatkem ve výši 3 840 Kč (celkem tedy částku 9 840 Kč) splatit v 40 týdenních splátkách ve výši 246 Kč s tím, že první splátka je splatná 7. dne od data uzavření smlouvy. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil, že od právního předchůdce žalobkyně v hotovosti převzal celou částku půjčky (smlouva o půjčce [číslo]). V článku 5 smluvních podmínek bylo uvedeno, že žalovaný a právní předchůdce žalobkyně se dohodli, že jakékoliv splátky zaplacené žalovaným se budou započítávat nejprve na souhrnný poplatek a teprve po úplném uhrazení částky souhrnného poplatku budou započítávány na vlastní částku půjčky (smluvní podmínky smlouvy o půjčce). [právnická osoba], [IČO], pohledávku za žalovaným postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 na žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, seznam postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021, podací lístek). Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami na spotřebu činila v době uzavření smlouvy o úvěru 13,42 % ročně (Přehled ČNB ročních procentních sazeb nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR).

5. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále jen„ o. z.“), při právním posouzení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), neboť smlouva, o níž je žalobou uplatněný nárok opřen, byla mezi účastníky uzavřena za účinnosti tohoto zákona. <i>6. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>7. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>8. Podle § 39 obč. zák. neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>9. Podle § 517 odst. 1 věta první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.</i> <i>10. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> 11. Mezi společností [právnická osoba] jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla dne 12. 9. 2007 uzavřena smlouva o půjčce podle § 657 a násl. obč. zák., na jejímž základě společnost žalovanému přenechala peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč. Žalovanému podle citovaného ustanovení vznikla povinnost poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobkyně vrátit, a to do 18. 6. 2008 (v 40 týdenních splátkách). [právnická osoba] pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 postoupila na žalobkyni, a to v souladu s § 1879 o. z., čímž je dána aktivní legitimace žalobkyně v tomto řízení.

12. Žalobkyně v žalobních tvrzeních uvedla, že žalovaný dosud zaplatil 4 631,15 Kč, přičemž tato částka byla započtena co do částky 534,19 Kč na souhrnný poplatek a co do částky 834,66 Kč na jistinu. Na jistině tedy zbývá dle tvrzení žalobkyně uhradit částku 5 165,34 Kč a na souhrnném poplatku částku 3 305,81 Kč. Právo na zaplacení souhrnného poplatku soud právně posoudil jako právo na zaplacení úroku, neboť tento nárok svou povahou a účelem představuje peněžitou odměnu věřitele za poskytnutí peněz. Částka 3 840 Kč na dobu 40 týdnů představuje úrok ve výši 83,2 % ročně (3 840/40 52/6 000×100). Byť občanský zákoník ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké míry lze při peněžité půjčce sjednat úroky, nelze z této skutečnosti dovozovat, že by výše úroků bez jakéhokoliv omezení závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce. I dohoda o úrocích z peněžité půjčky podléhá korektivu dobrých mravů (ust. § 3 odst. 1 obč. zák.). Podle ustálené soudní praxe je nepřiměřená a dobrým mravům odporující výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou a stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

13. V projednávané věci dohodnutá výše úroků více než šestinásobně převyšovala obvyklou úrokovou míru poskytovanou bankami, která činila v době uzavření smlouvy o půjčce 13,42 % ročně. Takové ujednání je pro rozpor s dobrými mravy neplatné (ust. § 39 obč. zák.). Tíživá finanční situace dlužníka, která ho vede k uzavření smlouvy o půjčce, nezakládá právo věřitele požadovat nepřiměřeně vysoké smluvní úroky. Za v souladu s dobrými mravy lze považovat pouze požadavek věřitele na přiměřenou výši úplaty za poskytnutí peněz bez ohledu na situaci dlužníka (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004).

14. Jelikož z neplatného ujednání právo na zaplacení smluvního úroku nevzniklo, nebylo možné započíst na tuto neexistující pohledávku plnění žalovaného. Částkou 1 368,85 Kč, kterou žalovaný na úhradu půjčky dosud zaplatil, tak žalovaný v celém rozsahu plnil na jistinu a dluh na jistině tak činí 4 631,15 Kč (6 000 – 1 368,85), přičemž k zaplacení této částky soud žalovaného výrokem I. zavázal. Požadovala-li žalobkyně po žalovaném dalších 3 840 Kč, soud žalobu ohledně této částky zamítl (výrok II.), neboť platbami žalovaného byla již jistina v tomto rozsahu zaplacena a na zaplacení úroku (žalobkyní označen jako souhrnný poplatek) žalobkyni právo nevzniklo.

15. Nezaplatil-li žalovaný splátky ve stanoveném termínu, ocitl se počínaje dnem následujícím po splatnosti každé splátky v prodlení s jejím zaplacením, pročež těmito dny až do zaplacení vzniklo žalobkyni právo na zaplacení úroku z prodlení ze splátky připadající na tento týden podle § 517 odst. 2 obč. zák. (k použití tohoto zákona viz § 3028 odst. 3 o. z.). Žalobkyně požadovala úrok z prodlení v zákonné výši z částky 8 471,15 Kč od 19. 3. 2008 do 18. 12. 2020, který kapitalizovala částkou 9 428,48 Kč, a dále úrok z prodlení z částky 8 471,15 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši rep sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Vzhledem k tomu, že na základě výsledku dokazování vzniklo žalobkyni právo pouze na částku 4 631,15 Kč, soud přiznal žalobkyni úrok z prodlení v požadované sazbě a za požadované období, avšak pouze z přiznané částky 4 631,15 Kč. Za dobu od 19. 3. 2008 do 18. 12. 2020 úrok kapitalizoval částkou 4 642,68 Kč (výrok I.). Ohledně dalšího požadovaného příslušenství pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

16. Pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení dle citovaného ustanovení bylo nutné k datu vyhlášení rozhodnutí kapitalizovat částky, jejichž zaplacení se žalobkyně žalobou domáhala, a částky, které byly žalobkyni skutečně přiznány, aby bylo možno posoudit míru úspěchu a neúspěchu žalobkyně v řízení. Žalobkyně byla ke dni vyhlášení rozsudku v řízení úspěšná co do částky 9 795,13 Kč (jistina 4 631,15 Kč + úroky z prodlení ve výši 5 163,98 Kč), přičemž v žalobě požadovala ke dni vyhlášení rozsudku celkem částku 18 853,16 Kč (jistina 8 471,15 Kč + úroky z prodlení ve výši 14 222,01 Kč). Co do vyjádření v procentech, úspěch žalobkyně v řízení činil 52 % v poměru k neúspěchu 48 %. Jelikož procesní úspěch stran v řízení byl zásadně totožný, rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

17. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné do tří dnů od právní moci rozsudku.