19 C 64/2023

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 68 662 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 023 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Soud zamítá žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 52 639 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 68 662 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do zaplacení.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se domáhala zaplacení částky 68 662 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 68 662 Kč za dobu od 1. 4. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne 19. 3. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do sjednané výše a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s poplatkem za čerpání úvěru, s úrokem ve výši 20 % měsíčně a dalšími poplatky v minimálních splátkách ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Žalovaná částka 68 662 Kč je složena z dlužné jistiny ve výši 34 620 Kč, poplatku za čerpání úvěru ve výši 3 800 Kč, smluvního úroku ve výši 29 879 Kč a z účelně vynaložených nákladů ve výši 363 Kč. Žalovaný ničeho neuhradil i přes předžalobní upomínku ze dne 8. 7. 2022.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k jednání soudu se bez omluvil nedostavil. Žalobkyně se z nařízeného jednání písemně omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně a žalovaný si ujednali dne 19. 3. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] dle níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky až do celkové výše úvěrového limitu 50 000 Kč a žalovaný byl peněžní prostředky do výše úvěrového limitu oprávněn čerpat, a to i opakovaně. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet formou pravidelných měsíčních splátek vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, počínaje prvním kalendářním měsícem, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků. Výše minimální splátky úvěru činí 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč. Dle článku 4.1 smlouvy je částka dlužná k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce tvořena součtem jistiny úvěru, poplatkem za čerpání úvěru a případným úrokem, úrokem z prodlení a smluvní pokutou. Žalovaný se rovněž zavázal za čerpání úvěru zaplatit poplatek ve výši 20 % z čerpané jistiny, který se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny. V případě, že bude žalovaný v prodlení se splácením dluhu či jeho části delším než 2 měsíce, stává se bez dalšího celý dluh splatným. V případě, že se stane celý dluh splatným, je žalovaný povinen uhradit úrok z peněžních prostředků ve výši 8 % ročně místo sjednaného úroku 20 % měsíčně. V případě prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části může žalobkyně dle této smlouvy požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý měsíc prodlení (viz cit. smlouva). Žalobkyně ověřila totožnost žalovaného z občanského průkazu (viz kopie občanského průkazu). Při ověření jeho úvěruschopnosti vyšla žalobkyně z údajů sdělených žalovaným, který uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí 35 700 Kč, bydlí sám v pronájmu, náklady na bydlení hradí ve výši 5 000 Kč (viz výpis ze systému žalobkyně na č. l. 59). Z výplatní pásky bylo zjištěno, že žalovaný pracuje u [právnická osoba] a.s. a jeho čistý příjem v měsíci březnu únoru činil 35 293 Kč (viz výplatní páska únor 2021). Žalobkyně poskytla na účet č. [bankovní účet], vedený na osobu žalovaného, dne 19. 3. 2021 částku 5 000 Kč, dne 8. 6. 2021 částku 3 000 Kč, dne 28. 6. 2021 částku 3 000 Kč, dne 5. 8. 2021 částku 5 000 Kč, dne 6. 9. 2021 částku 3 000 Kč, dne 30. 9. 2021 částku 2 500 Kč a dne 21. 12. 2021 částku 19 000 Kč (viz výpisy z účtu žalobkyně).

4. Dne 12. 4. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 6 000 Kč zahrnující čerpanou jistinu ve výši 5 000 Kč a poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 30. 4. 2021 činí 1 200 Kč, celková částka k úhradě činí 1 200 Kč (viz výpis na č. l. 30). Dne 10. 5. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 4 800 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 6 000 Kč poníženou o platbu ze strany žalovaného ve výši 1 200 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 31. 5. 2021 činí 960 Kč, celková částka k úhradě činí 960 Kč (viz výpis na č. l. 30). Dne 10. 6. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 4 828 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 4 800 Kč poníženou o platbu ze strany žalovaného ve výši 960 Kč, úrok za minulé období činil 988 Kč, minimální splátku za aktuální období splatnou dne 30. 6. 2021 ve výši 966 Kč a celkovou částku k úhradě 966 Kč (viz výpis na č. l. 31). Dne 13. 7. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 12 008 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 4 828 Kč poníženou o platbu ze strany žalovaného ve výši 966 Kč, úrok za minulé období ve výši 946 Kč, jistinu ve výši 6 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 200 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 31. 7. 2021 činí 2 402 Kč a celková částka k úhradě 2 402 Kč (viz výpis na č. l. 31). Dne 10. 8. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 10 523 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 12 008 Kč, poníženou o platbu ze strany žalovaného ve výši 2 402 Kč, a úrok za minulé období ve výši 917 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 31. 8. 2021 činí 2 105 Kč a celková částka k úhradě 2 105 Kč (viz výpis na č. l. 32). Dne 10. 9. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 16 535 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 10 523 Kč poníženou o platbu ze strany žalovaného ve výši 2 105 Kč, úrok za minulé období ve výši 2 117 Kč, jistinu ve výši 5 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 000 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 30. 9. 2021 činí 3 307 Kč a celková částka k úhradě 3 307 Kč (viz výpis na č. l. 32). Dne 11. 10. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 21 884 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 16 535 Kč poníženou o platbu ze strany žalovaného ve výši 3 307 Kč, úrok za minulé období ve výši 2 056 Kč, jistinu ve výši 5 500 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 1 100 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 31. 10. 2021 činí 4 377 Kč a celková částka k úhradě 4 377 Kč (viz výpis na č. l. 33). Dne 10. 11. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 20 536 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 21 884 Kč, poníženou o platbu ze strany žalovaného ve výši 4 377 Kč, a úrok za minulé období ve výši 3 029 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 30. 11. 2021 činí 4 107 Kč a celková částka k úhradě 4 107 Kč (viz výpis na č. l. 33). Dne 10. 12. 2021 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 24 659 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 20 536 Kč a úrok za minulé období ve výši 4 123 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 31. 12. 2021 činí 4 932 Kč, splátky po splatnosti 4 107 Kč, vynaložené náklady 121 Kč a celková částka k úhradě 9 160 Kč (viz výpis na č. l. 34). Dne 10. 1. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 42 568 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 24 780 Kč poníženou o platbu ze strany žalovaného ve výši 9 160 Kč, úrok za minulé období ve výši 4 148 Kč, jistinu ve výši 19 000 Kč, poplatek za čerpání úvěru ve výši 3 800 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 31. 1. 2022 činí 8 514 Kč a celková částka k úhradě 8 514 Kč (viz výpis na č. l. 35). Dne 10. 2. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 46 597 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 42 568 Kč a úrok za minulé období ve výši 4 029 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 28. 2. 2022 činí 9 319 Kč, splátky po splatnosti 8 514 Kč, vynaložené náklady 121 Kč a celková částka k úhradě 17 954 Kč (viz výpis na č. l. 36). Dne 10. 3. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 55 319 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 46 718 Kč a úrok za minulé období ve výši 8 601 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 31. 3. 2022 činí 11 064 Kč, splátky po splatnosti 17 954 Kč, vynaložené náklady 121 Kč a celková částka k úhradě 29 139 Kč (viz výpis na č. l. 36). Dne 11. 4. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 66 741 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 55 440 Kč a úrok za minulé období ve výši 11 301 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 30. 4. 2022 činí 13 348 Kč, splátky po splatnosti 29 139 Kč, vynaložené náklady 121 Kč a celková částka k úhradě 42 608 Kč (viz výpis na č. l. 37). Dne 10. 5. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 67 741 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 66 862 Kč a úrok za minulé období ve výši 879 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 31. 5. 2022 činí 13 548 Kč, splátky po splatnosti 42 608 Kč a celková částka k úhradě 56 156 Kč (viz výpis na č. l. 37). Dne 13. 6. 2022 vyúčtovala žalobkyně žalovanému k úhradě částku 68 662 Kč zahrnující dlužnou částku z minulého období ve výši 67 741 Kč a úrok za minulé období ve výši 921 Kč s tím, že minimální splátka za aktuální období splatná dne 30. 6. 2022 činí 12 506 Kč, splátky po splatnosti 56 156 Kč a celková částka k úhradě 68 662 Kč (viz výpis na č. l. 38). Výzvou k úhradě – předžalobní upomínkou ze dne 8. 7. 2022, která byla odeslána téhož dne, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení částky 80 896 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 68 662 Kč, úroku z prodlení ve výši 2 166 Kč a náhrady nákladů právního zastoupení ve výši 10 068 Kč do 10. 8. 2022 s upozorněním na uplatnění pohledávky soudní cestou (viz výzva k úhradě ze dne 8. 7. 2022, podací arch ze dne 8. 7. 2022). <i>5. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>6. Podle § 86 odst. 2 věty první zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> 7. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel a zprostředkovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. <i>8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> 10. Při právním hodnocení zjištěného skutkového stavu soud uzavřel, že žalobkyně jako úvěrující a žalovaný coby úvěrovaný uzavřeli dne 19. 3. 2021 smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do úvěrového limitu ve výši 50 000 Kč. Žalovanému vznikla povinnost vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky společně s poplatkem ve výši 20 % poskytnuté částky, s úrokem ve výši 20 % měsíčně a dalšími poplatky, a to v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1/5 z celkové dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však výše minimální splátky úvěru činí 300 Kč.

11. Ačkoliv lze shledat smluvní konsensus obou smluvních stran být smlouvou vázány, má soud za to, že smlouva je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že dle údajů sdělených žalovaným činil jeho čistý měsíční příjem částku 35 700 Kč a náklady na bydlení 5 000 Kč. Pokud jde o výdaje žalovaného, zde vycházela žalobkyně z údajů Českého statistického úřadu, podle něhož průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti pro rok 2020 činí 149 810 Kč (12 500 Kč měsíčně), která převyšovala tvrzenou výši nákladů žalovaného, a proto právě s touto částkou žalobkyně pracovala. K nákladům žalovaného žalobkyně dále připočetla pravidelnou výši splátek ve výši 1 200 Kč. S řádným posouzením úvěruschopnosti ze strany žalobkyně se však nelze ztotožnit, neboť, jak přitom vyplývá z právní úpravy a na ní navazující judikatury (např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), žalobkyně, která poskytuje spotřebitelské úvěry, se při posuzování úvěruschopnosti nesmí obecně jen spolehnout na údaje sdělené spotřebitelem (v tomto případě žalovaným), nýbrž musí provést sama patřičné šetření, což však v daném případě podle přesvědčení soudu splněno nebylo.

12. Je sice pravdou, že žalovaný předložil žalobkyni výplatní pásku za měsíc únor 2021, podle níž činil jeho čistý příjem v tomto měsíci částku 35 293 Kč, zásadní pochybení však lze spatřovat v tom, že žalobkyně fakticky nijak nezjišťovala ani neověřovala výdaje žalovaného, například požadavkem na předložení výpisu z účtu, nájemní smlouvy či inkasa, kdy se čistě spolehla na údaje sdělené žalovaným a tyto údaje si měla porovnat s hodnotou 149 810 Kč ročně (12 500 Kč měsíčně), která má dle statistiky Českého statistického úřadu odpovídat průměrné výši výdajů na člena průměrné české domácnosti. Za pochybení lze rovněž považovat skutečnost, že žalobkyně sice tvrdila, ničím však nedoložila, že prováděla lustraci žalovaného ve veřejně či i neveřejně dostupných registrech (např. SOLUS, NRKI, BRKI, insolvenční rejstřík, katastr nemovitostí), čímž by byla schopná ověřit, zda žalovaný měl nebo neměl jiné splátky úvěrů či zápůjček. Žalobkyně navíc nesprávně vyhodnotila náklady na úhradu pravidelné splátky ve výši 1 200 Kč, neboť dle bodu 4.1 úvěrové smlouvy činila minimální splátka úvěru 1/5 dlužné částky, což při úvěrovém limitu 50 000 Kč (bod 2.1 smlouvy) mohlo činit více než 14 000 Kč měsíčně, neboť dle bodu 4.2 smlouvy je dlužná částka tvořena nejen jistinou, ale součtem jistiny (50 000 Kč), poplatkem za čerpání úvěru (20 % z 50 000 Kč dle bodu 5.1 smlouvy) a případným úrokem (20 % z 50 000 Kč dle bodu 6.1 smlouvy), úrokem z prodlení a smluvní pokutou.

13. Uvedený postup tak nelze považovat za řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť nebyly zjišťovány a ověřovány skutečné výdaje žalovaného a nebyla zjišťována míra jeho zadlužení. Bez těchto informací a nezbytných podkladů nemohla být reálně vyhodnocena schopnost žalovaného úvěr splatit. Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací. V souladu se shora citovaným § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel předmětné posouzení činí zejména na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, a dále dle způsobu plnění dosavadních dluhů. K tomuto porovnání však reálně vzhledem k absenci jakýchkoli podkladů k výdajům žalovaného v daném případě nemohlo dojít.

14. Soud si je vědom toho, že zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro naplnění ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele provedeny. Soud si je taktéž vědom toho, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel dané úpravy a alespoň elementární míra požadovaného odborného posouzení úvěruschopnosti, nelze přehlížet, že toto posouzení není možné bez reálného zjištění nejen příjmů a dosavadního dluhového zatížení klienta (zejména pak již ve fázi vymáhání či insolvence podle dostupných databází), ale také alespoň podstatných, zcela základních, pravidelných a nezbytných výdajů, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. Takovými výdaji jsou především již zmíněné náklady na bydlení. Neověření uváděných výdajů značí účelovost ze strany žalobkyně, a to snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta.

15. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti žalovaného řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla.

16. Byť si je soud vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být stiženo toliko relativní neplatností právního jednání, jíž se přitom žalovaný v dané věci nedovolal, je nezbytné s ohledem na ústavně konformní a eurokonformní výklad dovodit, že se jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nezkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit.

17. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěru založeného smlouvou. Žalobkyni proto nebylo možné přiznat žalovanou dlužnou částku, jakož ani požadované příslušenství.

18. Při závěru o neplatnosti smlouvy je nicméně s ohledem na zásadu iura novit curia třeba právní poměr mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 2991 odst. 1 o. z., spočívající v tom, že žalovaný obdržel od žalobkyně celkově částku 40 500 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro takovou platbu existoval (platný) právní důvod. Došlo tak k naplnění skutkové podstaty bezdůvodného obohacení spočívajícího v získání majetkového prospěchu plněním bez právního důvodu (§ 2992 odst. 2 o. z.). Z dokazování vyplynulo, že žalovaný poskytl žalobkyni celkově částku 24 477 Kč, která měla sloužit jako platba splátek; jelikož je však smlouva neplatná, je nezbytné tuto částku použít na snížení bezdůvodného obohacení, které tak aktuálně činí 16 023 Kč. Soud proto žalovaného zavázal k doplacení částky 16 023 Kč. V části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení dalších nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru, žalobu zamítl.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. rovněž vyplývá, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

20. Při promítnutí uvedených závěrů do posuzovaného případu lze uvést, že žalobkyně má nárok jen na doplacení částky 16 023 Kč coby poskytnuté jistiny. Pokud jde o úrok z prodlení, na ten dle přesvědčení soudu žalobkyni nárok nevznikl, neboť žalovaný se doposud nedostal do prodlení. Pokud jde totiž o splatnost povinnosti vrátit poskytnutou jistinu úvěru, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti„ v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

21. Žalobkyně byla v řízení v převažující míře neúspěšná a byla povinna nahradit žalovanému náklady řízení v rozsahu odpovídajícím míře jeho úspěchu (§ 142 odst. 2 o. s. ř.). Jelikož žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly, soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.