19 C 67/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 418 943,42 Kč s příslušenstvím <b>I. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 214,63 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 418 943,42 Kč od 5. 6. 2020 do 23. 6. 2020, zastavuje.</b> <b>II. Řízení se v části, v níž se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 9 182,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 904,20 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně částky 4 277,90 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, dále smluvních úroků ve výši 7,90 % ročně z částky 4 904,20 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení a smluvních úroků ve výši 7,90 % ročně z částky 4 277,90 Kč od 15. 06. 2021 do zaplacení, zastavuje.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 390 546,69 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 390 546,69 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, spolu se smluvním úrokem ve výši 7,90 % ročně z částky 390 546,69 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 39 712,30 Kč a spolu s kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 33 095,56 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>IV. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 68 840 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 22. 12. 2020, doplněnou podáním ze dne 26. 5. 2021, po žalovaném domáhala zaplacení částky 418 943,42 Kč s úrokem ve výši 7,9 % p. a. z této částky od 5. 6. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % p. a. z této částky od 5. 6. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že [jméno] [příjmení] (dále též„ dlužník“) a žalobkyně (dříve [právnická osoba]) uzavřely dne 22. 9. 2008 smlouvu o stavebním spoření [číslo] na základě níž dlužník a žalovaný požádali o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření. Dne 18. 3. 2015 pak žalobkyně uzavřela s dlužníkem a žalovaným smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] na jejímž základě byli žalovaný a dlužník oprávněn čerpat úvěr do výše 550 000 Kč. Žalovaný a dlužník se zavázali hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 3 620,90 Kč na meziúvěrový účet [číslo]. Dále byli povinni hradit pravidelné měsíční vklady ve výši 1 650 Kč na vkladový účet stavebního spoření [číslo]. Žalovaný a dlužník řádně nehradili sjednané splátky, pročež žalobkyně dopisem ze dne 4. 6. 2020 od úvěrové smlouvy odstoupila a požadovala úhradu pohledávky. Splatnost pohledávky nastala dne 4. 6. 2020. K tomuto dni provedla žalobkyně zúčtování finančních prostředků z vkladového účtu ve výši 159 885 Kč proti pohledávce na meziúvěrovém účtu, pročež tak žalovaný a dlužník dluží částku ve výši 418 943,42 Kč. Vzhledem k tomu, že pohledávka nebyla žalovaným ani dlužníkem uhrazena, od 5. 6. 2020 je dlužník i žalovaný v prodlení. Dne 14. 7. 2020 bylo dlužníkovi ([jméno] [anonymizováno]) povoleno oddlužení, insolvenční řízení je vedeno u Krajského soudu v [obec] pod sp. zn. [insolvenční spisová značka]. Právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému dne 11. 12. 2020 výzvu ke splnění závazku.

2. Žalovaný k žalobě uvedl, že si nikdy od žalobkyně nepůjčil peníze ani jiné prostředky, a proto nic nemůže vrátit. Úvěr si vzala [jméno] [příjmení], jeho bývalá manželka. Současně připustil, že smlouvu podepsal jako spoludlužník. S bývalou manželkou mají vyřešené i SJM a protože jeho bývalá manželka dluh splácí v rámci insolvence, není ochoten žalobkyni ničeho uhradit.

3. Podáním ze dne 26. 5. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět ohledně částky 21 214,63 Kč, která byla žalobkyni uhrazena v rámci insolvenčního řízení dlužníka. Tuto částku žalobkyně započetla na úrok z prodlení, na který jí vznikl nárok do 23. 6. 2020 a ve zbývající části na jistinu. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu, tj. ohledně částky 19 214,63 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 418 943,43 Kč od 5. 6. 2020 do 23. 6. 2020, částečně zastavil (výrok I.).

4. Podáním ze dne 28. 6. 2021 pak vzala žalobkyně žalobu zpět i ohledně částky 9 182,10 Kč, která jí byla uhrazena rovněž v rámci insolvenčního řízení dlužníka a kterou žalobkyně započetla na dlužnou jistinu. Žalobkyně vzala žalobu zpět i ohledně úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 904,20 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 277,90 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, dále ohledně smluvních úroků ve výši 7,90 % ročně z částky 4 904,20 Kč od 18. 5. 2021 do zaplacení a smluvních úroků ve výši 7,90 % ročně z částky 4 277,90 Kč od 15. 06. 2021 do zaplacení. Soud na základě návrhu žalobkyně podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. řízení v tomto rozsahu částečně zastavil (výrok II.). Přitom soud podle § 96 odst. 4 o. s. ř. nezkoumal stanovisko žalovaného, neboť k částečnému zpětvzetí žaloby došlo před zahájením jednání ve věci.

5. Zhodnocením provedených důkazů jednotlivě a v jejich vzájemných souvislostech a s přihlédnutím ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo, dospěl soud k těmto zjištěním a závěrům o skutkovém stavu. Soud má za prokázané, že mezi [jméno] [příjmení], dříve [příjmení] (dále jen„ dlužník“) a žalobkyní byla uzavřena dne 22. 9. 2008 smlouva o stavebním spoření [číslo] (viz zaevidování smlouvy o stavebním spoření, změna smlouvy o stavebním spoření - osobní údaje). Dne 4. 2. 2015 pak smluvní strany uzavřely dodatek k uvedené smlouvě, dle něhož byla cílová částka zvýšena z 300 000 Kč na 550 000 Kč (viz návrh na zvýšení cílové částky, potvrzení o zvýšení cílové částky). Na základě uvedené smlouvy žalovaný a dlužník požádali o poskytnutí meziúvěru ze stavebního spoření (viz žádost o poskytnutí meziúvěru ze dne 23. 2. 2015). Dne 16. 3. 2015 žalobkyně s žalovaným a dlužníkem uzavřela smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] na jejímž základě byli žalovaný a dlužník oprávněni čerpat úvěr do výše 550 000 Kč (viz cit. smlouva). Nedílnou součástí smlouvy se staly všeobecné obchodní podmínky stavebního spoření a obecné úvěrové podmínky [právnická osoba] Dle čl. J odst. 1 písm. a) obecných úvěrových podmínek [anonymizováno] je případem porušení smluvních ujednání skutečnost, že dlužník je v prodlení se zaplacením více než dvou splátek úvěru nebo úroků z meziúvěru nebo jedné takové splátky po dobu delší než tři měsíce, totéž platí i v případě, že dlužník neprovádí sjednané měsíční vklady. Podle odst. 2 písm. b) téhož článku pokud nastane a trvá případ porušení, věřitel může odstoupit od úvěrové smlouvy, přičemž účinnost odstoupení nastává dnem doručení listiny o odstoupení, pokud v ní není uveden termín pozdější. Dle čl. I odst. 1 písm. c) obecných úvěrových podmínek je věřitel oprávněn použít zaplacené splátky úroků z meziúvěru, splátky úvěru nebo uspořenou částku na účtu stavebního spoření na úhradu dluhů dlužníka vůči věřiteli v následujícím pořadí: neuhrazené úhrady podle sazebníku úhrad, poplatky, úroky z prodlení, úroky z úvěru, náklady spojené s vymáháním dluhů, sankce a smluvní pokuty, jistina úvěru nebo meziúvěru a ostatní dluhy (viz obecné úvěrové podmínky [právnická osoba] ze dne 1. 1. 2014).

6. Dlužník a žalovaný požádali o čerpání úvěru dne 16. 3. 2015, a to převodem na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je [jméno] [příjmení] (viz žádost o čerpání ze dne 16. 3. 2015). Žalovaný a dlužník pak poskytnutý meziúvěr vyčerpali dne 23. 3. 2015 uhrazením poplatku za poskytnutí meziúvěru ve výši 5 500 Kč a bezhotovostním převodem částky 544 500 Kč na účet č. [bankovní účet], vedený na jméno [jméno] [příjmení] (viz výpis z meziúvěrového účtu, oznámení o čerpání finančních prostředků ze dne 24. 3. 2015). Dle smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] se dlužník a žalovaný zavázali hradit úrok z poskytnutého meziúvěru ve výši 7,90 % ročně z vyčerpané částky, což činilo měsíčně 3 620,90 Kč. Současně se zavázali hradit pravidelné měsíční vklady na účet stavebního spoření ve výši 1 650 Kč. Dle čl. VI. odst. 1 smlouvy jsou dlužníci ze smlouvy zavázáni společně a nerozdílně (viz cit. smlouva). Žalovaný a dlužník nehradili splátky řádně a včas, když naposledy uhradili žalobkyni splátku na meziúvěrový účet i na vkladový účet dne 20. 11. 2019 (viz platební historie). Vzhledem k tomu, že proti dlužníkovi bylo zahájeno insolvenční řízení, žalobkyně dopisem ze dne 4. 6. 2020 od smlouvy odstoupila a požadovala úhradu celé pohledávky i příslušenství (viz odstoupení od smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] okamžitá úhrada pohledávky ze dne 4. 6. 2020). Oznámení o odstoupení od smlouvy žalobkyně odeslala žalovanému i dlužníkovi dne 5. 6. 2020 (viz podací arch). Žalovaná však dlužnou částku neuhradila, a to ani na základě předžalobní výzvy zaslané žalované dne 14. 6. 2019 (viz výzva k plnění ze dne 14. 6. 2019, poštovní podací arch).

7. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen„ o. z.“).

8. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. <i>9. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>10. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 11. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud následující právní závěry. Dne 16. 3. 2015 uzavřela žalobkyně s žalovaným a dlužníkem smlouvu o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] tedy smlouva o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému a dlužníkovi peněžní prostředky ve výši 550 000 Kč a žalovaný a dlužník se zavázali společně a nerozdílně hradit úrok ve výši 7,90 % ročně z vyčerpané částky, což činilo měsíčně 3 620,90 Kč a současně se zavázali hradit pravidelné měsíční vklady na účet stavebního spoření ve výši 1 650 Kč. Žalovaný a dlužník poskytnutý úvěr vyčerpali dne 23. 3. 2015 uhrazením poplatku za poskytnutí meziúvěru ve výši 5 500 Kč a bezhotovostním převodem částky 544 500 Kč. Jelikož žalovaný a dlužník úvěr řádně nespláceli, žalobkyně v souladu s obecnými úvěrovými podmínkami od smlouvy odstoupila a požadovala okamžité uhrazení dlužné částky ve výši 418 943,42 Kč a příslušenství. Dluh ke dni 4. 6. 2020 činil 578 828,42 Kč a byl tvořen jistinou ve výši 550 000 Kč, předpisem úhrad za upomínky ve výši 3 000 Kč a nesplacenými úroky z meziúvěru ve výši 25 828,42 Kč. Dne 4. 6. 2020 žalobkyně započetla na dluh žalovaného a dlužníka částku 159 885 Kč z vkladového účtu v souladu s čl. I odst. 1 písm. c) obecných úvěrových podmínek, a to tak, že částku 3 000 Kč použila na úhradu předpisu úhrad za upomínky, částku 25 828,42 Kč na úhradu nesplacených úroků z meziúvěru a částku 131 056,58 Kč na úhradu jistiny. Dluh na jistině tak ke dni započtení činil 418 943,42 Kč.

12. Žalobkyně následně po podání žaloby obdržela platby v celkové výši 30 396,73 Kč jakožto plnění z insolvenčního řízení dlužníka, které započetla ve výši 2 000 Kč na úrok z prodlení za dobu od 5. 6. 2020 do 23. 6. 2020 a zbývající částku 28 396,73 Kč započetla na jistinu. Na jistině tak zbývá dluh ve výši 390 546,69 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný dlužnou částku dobrovolně neuhradil, přičemž žalovaný a dlužník jsou ze smlouvy zavázáni společně a nerozdílně s dlužníkem, k úhradě dlužné částky ve výši 390 546,69 Kč zavázal žalovaného svým rozhodnutím soud.

13. Vzhledem k tomu, že žalovaný ani dlužník dlužnou jistinu ke dni splatnosti, tj. 4. 6. 2020, neuhradili, vznikla jim dále povinnost uhradit žalobkyni sjednaný úrok z úvěru ve výši 7,90 % p. a. z dlužné jistiny za dobu od 5. 6. 2020 do zaplacení. Žalobkyně smluvní úrok ve výši 7,90 % ročně z jednotlivých dlužných částek (po započtení plateb z insolvenčního řízení) za dobu do 14. 6. 2021 kapitalizovala částkou 33 095,56 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě smluvního úroku v kapitalizované výši 33 095,56 Kč a dále ve výši 7,90 % ročně z částky 390 546,69 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení.

14. Protože ode dne následujícího po splatnosti zůstatku dluhu, tj. od 5. 6. 2020, byl dlužník i žalovaný v prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1968 o. z.), je oprávněný také nárok na zákonné úroky z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (10 % p. a.). Žalobkyně úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z jednotlivých dlužných částek (po započtení plateb z insolvenčního řízení) za dobu do 14. 6. 2021 kapitalizovala částkou 39 712,30 Kč. Soud tak zavázal žalovaného k úhradě úroku z prodlení v kapitalizované výši 39 712,30 Kč a dále ve výši 10 % ročně z dlužné částky 390 546,69 Kč za dobu od 15. 6. 2021 do zaplacení.

15. Nárok žalobkyně na zaplacení shora uvedené částky v daném případě vychází přímo ze smlouvy o poskytnutí meziúvěru a úvěru ze stavebního spoření [číslo] opírá se, pokud jde o jistinu a o úroky z úvěru o § 2395 a násl. o. z.

16. Na základě výše uvedených skutečností soud shledal žalobu (po jejím částečném zpětvzetí) v celém rozsahu důvodnou a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni žalovanou pohledávku včetně příslušenství.

17. Pokud jde o námitku žalovaného, že s manželkou mají vyřešené SJM, tak k tomu soud uvádí, že podle § 737 odst. 2 o. z. platí, že pokud jsou předmětem vypořádání dluhy náležející do SJM, tak takové vypořádání dluhů má účinky jen mezi manžely, resp. rozvedenými manžely. Manželé si mohou společné dluhy vypořádat na základě dohody jakýmkoliv způsobem, a to i tak, že veškeré dluhy převezme jeden z manželů. Vypořádání dluhů dle vůle manželů bude platné, oba manžele (resp. bývalé manžele) bude zavazovat, nicméně účinky takového vypořádání budou pouze mezi nimi samotnými. Postavení věřitele nemůže být takovým vypořádáním zhoršeno (k tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soud ČR sp. zn. 20 Cdo 3435/2011). Neúčinnost takových dohod vůči 3. osobám je založena přímo zákonem, není třeba se jí domáhat v soudním řízení a automaticky je založena ve vztahu ke všem osobám s výjimkou samotných manželů (k tomu např. komentář Občanský zákoník II, Rodinné právo (§ 655-975), 2. vydání 2020, nakladatelství C. H. Beck).

18. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, vzniklo jí tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobkyni vznikly účelně vynaložené náklady řízení ve výši 68 840 Kč Tyto sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 16 758 Kč, odměny za zastupování advokátem ve výši 39 920 Kč (4× 9 980 Kč dle § 7 bod 6 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, v účinném znění (dále jen„ adv. tar.“) za následující úkony právní služby: převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) adv. tar., předžalobní výzva dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar., sepis žaloby dle § 11 odst. 1 písm. d) adv. tar. a účast na jednání u soudu dne 29. 6. 2021 dle § 11 odst. 1 písm. g) adv. tar.), náhrady hotových výdajů ve výši 1 200 Kč (4× 300 Kč dle § 13 odst. 1, 4 adv. tar. příslušející ke každému z výše uvedených úkonů právní služby), náhrady za promeškaný čas ve výši 600 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 adv. tar. (6× 100 Kč za 6 započatých půlhodin – za čas strávený cestou z Brna do Zlína na jednání dne 29. 6. 2021 a zpět), náhrady cestovních výdajů v celkové výši 1 323 Kč za cestu z Brna do Zlína na jednání dne 29. 9. 2021 a zpět dle § 13 odst. 1, 5 adv. tar. ve spojení s § 156 a násl. zákona č. 262/2006 Sb. za použití osobního automobilu při celkem ujetém počtu 220 km [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] s průměrnou spotřebou 5,8 l /100 km benzinu natural 95 (dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. činí paušální náhrada při sazbě základní náhrady 4,40 Kč/km částku 968 Kč a náhrada za spotřebované pohonné hmoty při průměrné ceně benzinu natural ve výši 27,80 Kč částku 355 Kč), a náhrady za daň z přidané hodnoty ve výši 9 039 Kč (21 % z přiznané odměny za zastupování a náhrad) dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

19. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.