19 C 71/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 36 658,58 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 658,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 232 Kč od 5. 3. 2026 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 36 658,58 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi ní a žalovaným byla dne 4. 12. 2023 uzavřena smlouva o zápůjčce č. hodnota, na jejímž základě žalovanému poskytla zápůjčku ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit zápůjčku a zaplatit celkové náklady zápůjčky, celkem tedy 79 217 Kč, a to v 59 měsíčních splátkách po 1 321 Kč a v 60. splátce ve výši 1 278 Kč. Žalovaný však hradil splátky pouze částečně, v důsledku čehož došlo k zesplatnění zápůjčky ke dni 2. 2. 2026. Žalovanou částku představuje zůstatek neuhrazené jistiny ve výši 20 040 Kč (žalovaný uhradil na jistině do zesplatnění celkem 3 960 Kč), zůstatek neuhrazeného úroku ve výši 3 699 Kč (žalovaný uhradil na úroku celkem 11 658 Kč), zůstatek neuhrazených poplatků za správu zápůjčky ve výši 3 493 Kč (žalovaný uhradil na poplatcích celkem 9 481 Kč), neuhrazený úrok z prodlení kapitalizovaný do zesplatnění ve výši 470,03 Kč, neuhrazený úrok z prodlení kapitalizovaný od zesplatnění do 4. 3. 2026 ve výši 248,82 Kč, neuhrazené smluvní pokuty do zesplatnění ve výši 4 268 Kč, neuhrazené smluvní pokuty po zesplatnění ve výši 789,73 Kč a neuhrazené náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 3 650 Kč.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil, ačkoli mu bylo předvolání řádně a včas doručeno. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne 4. 12. 2023 byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva č. hodnota, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal tuto zápůjčku spolu s celkovými náklady zápůjčky ve výši 55 217 Kč, zahrnující úrok ve výši 33 % ročně a administrativní poplatek v měsíční výši 499 Kč, splatit ve 60 měsíčních splátkách ve výši 1 321 Kč s výjimkou poslední splátky, která je ve výši 1 278 Kč (viz smlouva č. hodnota).

4. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 24 000 Kč převodem na jeho běžný účet dne 4. 12. 2023 (viz výpis z účtu žalobkyně ze dne 4. 12. 2023, výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 11. 10. 2023 do 31. 12. 2023). Žalovaný uhradil celkem částku 25 099 Kč (viz vyčíslení pohledávky vyplývající ze smlouvy č. hodnota ke dni 4. 3. 2026).

5. Pokud jde o zkoumání schopnosti žalovaného splácet zápůjčku, žalobkyně uvedla, že posouzení schopnosti žalovaného splácet zápůjčku provedla nahlédnutím do insolvenčního rejstříku a do centrální evidence exekucí, z nichž zjistila, že žalovaný zde neměl žádné záznamy, a dále provedla hodnocení na základě informací získaných od žalovaného, který předložil výpisy z účtu a výplatní pásky za poslední tři měsíce předcházející žádosti o zápůjčku. Žalobkyně vyhodnotila příjmy žalovaného na částku 34 046,85 Kč. Pravidelné měsíční výdaje žalovaného žalobkyně vyhodnotila pomocí skóringového systému, a to na částku 28 119,41 Kč, kdy největší výdajovou položkou byly splátky úvěru ve výši 10 000 Kč. Rozdíl mezi příjmy a výdaji činil dle výše uvedeného vyhodnocení částku 5 927,44 Kč, po započtení průměru nové splátky (průměru všech splátek) by pak činil tento rozdíl činil částku 4 585,85 Kč. Tato částka je pak dle žalobkyně dostačujícím finančním obnosem k pokrytí zbývajících nutných a běžných výdajů (domácnost, strava, doprava apod.). Dále žalobkyně uvedla, že jako nebankovní poskytovatel úvěrů nemá přístup do bankovních evidencí. Dle elektronického výpisu ze systému žalobkyně byla dne 4. 12. 2023 provedena lustrace žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, ze které vyplynulo, že žalovaný nebyl v insolvenci a ani proti němu nebyla vedena žádná exekuce (viz elektronický výpis informací ze systému uzavírání smluv on-line prostřednictvím klientského centra).

6. Žalobkyně na podporu svých tvrzení soudu předložila čestné prohlášení žalované o příjmech a výdajích ze dne 23. 11. 2023, kde žalovaný uvedl, že má příjem ze zaměstnání ve výši 32 500 Kč, že jeho měsíční výdaje tvoří pravidelné splátky půjček ve výši 10 000 Kč, průměrné měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč a náklady na bydlení ve výši 2 500 Kč (viz čestné prohlášení o příjmech a výdajích). Dále žalobkyně předložila výpisy z běžného účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 8. 2023 do 31. 10. 2023 (viz výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 8. 2023 do 31. 10. 2023 získaný užitím služby služba). Dále žalobkyně předložila výplatní pásku žalovaného za srpen 2023, ze které vyplývá, že mu byla v tento měsíc vyplacena mzda 33 814 Kč (viz předložená výplatní páska).

7. Z výpisu z běžného účtu žalovaného, který si soud vyžádal od jeho banky, vyplývá, že měl žalovaný v období tří měsíců před uzavřením smlouvy na účtu záporný zůstatek. Žalovaný měl během tohoto období vysoké výdaje, z nichž většina jsou úhrady na blíže neidentifikovaný účet č. č. účtu. Tyto výdaje převyšují částku uvedenou v čestném prohlášení žalované a ve výpočtu žalobkyně. Žalovanému byly současně na účet pravidelně vypláceny částky v řádech několika tisíců korun z hazardních webů. Výše uvedené je patrně i z výpisu, který předložila žalobkyně a s kterým disponovala. Během téhož období čerpal žalovaný několik nebankovních úvěrů od různých společností a dva bankovní úvěry (výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 11. 10. 2023 do 31. 12. 2023, výpis z účtu žalovaného č. č. účtu za období od 1. 8. 2023 do 31. 10. 2023 získaný užitím služby služba).

8. Dopisem ze dne 1. 12. 2025 žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě k úhradě dlužných splátek a smluvní pokuty do 3. 1. 2026, s tím, že ke dni následujícímu po marném uplynutí lhůty bude zápůjčka zesplatněna (viz výzva k úhradě dlužných splátek a informace o zesplatnění doposud neuhrazené Jistiny pro případ jejich neuhrazení ze dne 1. 12. 2025). Právní zástupce žalobkyně odeslal žalovanému dne 5. 2. 2026 předžalobní upomínku, ve které ho vyzval k úhradě dlužné částky (viz předžalobní upomínka ze dne 5. 2. 2026, podací lístek).

9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

12. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Při právním hodnocení skutkového stavu má soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr formou zápůjčky ve výši 24 000 Kč a žalovaný se zavázal zápůjčku vrátit a zaplatit úrok a poplatek v souhrnné výši 55 217 Kč.

14. Soud nejdříve zkoumal, zda je smlouva platná ve vztahu ke splnění povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost lze mít za splněnou jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalované vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně sama uvedla, že vycházela z informací získaných od žalovaného ve formuláři příjmů a výdajů a tyto informace ověřila oproti dokladům vyžádaným od žalovaného, a to výplatními páskami a výpisy z bankovního účtu. K důkazu žalobkyně předložila výpis z účtu žalovaného a výplatní pásku za srpen 2023. Z předloženého výpisu z účtu, jakožto i z výpisu, který poskytla soudu banka žalovaného, je patrné, že výdaje žalovaného byly vyšší, než které vyplývají z čestného prohlášení a z výpočtu žalobkyně. Většina výdajů je tvořena úhradami na blíže neidentifikovaný účet. Vzhledem k tomu, že byly žalovanému během stejného období na jeho účet pravidelně vypláceny částky v řádech několika tisíců z hazardních webů, má soud za to, že se většinou jedná o úhrady za hazard, neboť nejsou ve výpisu uvedeny jiné úhrady na tyto hazardní weby. Ještě závažnější je pak skutečnost, že žalovaný během tohoto období čerpal několik bankovních a dva bankovní úvěry. Co se týče zkoumání míry zadlužení, žalobkyně uvedla, že jako nebankovní poskytovatel úvěrů nemá přístup do bankovních evidencí. Tato informace však není zcela pravdivá, neboť o výpis z registrů BRKI, NRKI, SOLUS apod. obsahujících informace ohledně poskytnutí a splácení úvěrů či zápůjček konkrétními osobami může požádat každý (i když za stanovený poplatek a v některých případech se souhlasem osoby, o níž mají být informace poskytnuty). Řádné posouzení závazků přitom může zásadním způsobem ovlivnit úvěruschopnost spotřebitele a výši použitelného příjmů k hrazení stanovených splátek.

15. Z výše uvedených důvodů má soud za to, že z posouzení úvěruschopnosti v rozsahu, v jakém jej žalobkyně provedla, vyplývá, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, resp. že žalobkyně jeho úvěruschopnost řádně nezkoumala. Kdyby jeho úvěruschopnost zkoumala řádně, zjistila byl, že úvěruschopný fakticky není a úvěr by mu neposkytla. Žalovaný pravidelně utrácel za hazard a vzal si i několik úvěrů a půjček, a to jak nebankovních, tak i bankovních. Za takových okolností bylo čerpání dalšího úvěr riskantní a jen ho dostalo hlouběji do dluhové spirály, a to s ohledem na to, kdy smluvní úroky a poplatky činily 230 % výše jistiny úvěru.

16. Žalobkyně ke vztahu k otázce posuzování úvěruschopnosti na jednání uvedla, že má za to, že žalovaný byl úvěruschopný, neboť uhradil 19 splátek, a to, co nastalo po uzavření smlouvy o úvěru, nemohla žalobkyně ovlivnit. Upozornila přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2023, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, přičemž závěr tohoto původního rozsudku byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2026, sp. zn. 33 Cdo 1056/2025. K tomuto argumentu žalobkyně soud uvádí, že závěry těchto rozsudku nelze bez dalšího aplikovat na soudem projednávaný případ. V případě věci sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 šlo o situaci, kdy spotřebitel řádně splatil poskytnutý úvěr, ve věci sp. zn. 33 Cdo 1056/2025 pak šlo o případ, kdy spotřebitelka přestala splácet úvěr až po 4,5 letech. V projednávané věci žalovaný úvěr řádně nesplatil, naopak jej přestal splácet již po necelých dvou letech, přičemž uhradil jen 19 splátek ze 60, tj. ani ne třetinu sjednaných splátek. Ve věci sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 Nejvyšší soud uvedl, že „Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.“ V projednávané věci bylo přitom již výpisu z účtu žalovaného, který si pořídila žalobkyně a který měla k dispozici, zjevné, že žalovaný čerpal několik nebankovních i bankovních úvěru a že utrácel pravidelně za hazard a měl tak vysoké výdaje, resp. vyšší výdaje, než které uvedl v čestném prohlášení či které vypočetla žalobkyně. Z toho tak lze dovodit, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti bylo dle názoru soudu postaveno na jisto, že zde byly značné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a že tudíž žalobkyně jeho úvěruschopnost řádně nezkoumala a tedy ani nezjistila (ač to zjistit mohla), že úvěruschopný fakticky není a že ho poskytnutím úvěru jen dostává do dluhové spirály.

17. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně poskytla spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem tohoto postupu je neplatnost dotčené úvěrové smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

18. Jestliže je uzavřená smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z obligačního vztahu založeného touto smlouvou. Dle § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru má žalobkyně nárok toliko na nesplacenou část poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti smlouvy o zápůjčce je třeba právní mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 24 000 Kč náležející žalobkyni, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod. Žalovaný uhradil celkem 25 099 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný přeplatil poskytnutou jistinu, není povinen žalobkyni již nic vydat.

19. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že by měl žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která by neodvisela od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. by žalobkyni vznikl teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož žalovaný již poskytnutou jistinu vrátil, nemohl se ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl a ani nemůže už žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení.

20. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobu v celém rozsahu, tj. žalobní nárok na zaplacení částky 36 658,58 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 27 232 Kč od 5. 3. 2026 do zaplacení (výrok I.).

21. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. tak má právo na plnou náhradu nákladů řízení. Jelikož ale žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil, ani žádné jeho náklady nevyplývají z obsahu spisu, rozhodl soud o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.