19 C 73/2021

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o: zaplacení 2 500 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč za dobu od 2. 3. 2020 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 2 089 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám jejího zástupce [titul]. [jméno] [příjmení].</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Žalobou ze dne 23. 2. 2021 se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 2 500 Kč s 10 % ročním úrokem z prodlení z částky 2 500 Kč za dobu od 2. 3. 2020 do zaplacení, a to z titulu úhrady dlužných částek za úkony, které provedla v souvislosti s ošetřením a pobytem žalovaného v záchytné stanici, kam byl žalovaný odvezen dne 21. 2. 2020. Žalovaný jí přitom tuto částku neuhradil, i když ji 22. 2. 2020 co do důvodu a výše uznal a zavázal se zaplatit ji do 17. 2. 2015.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Jelikož ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (v případě žalovaného na základě předpokladu souhlasu dle § 101 odst. 4 o. s. ř.), soud v souladu s § 115a o. s. ř. věc rozhodl, aniž by k jejímu projednání nařizoval jednání.

4. Z předložených listin učinil soud následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný dne 22. 2. 2020 písemně prohlásil, že uznává svůj závazek vůči žalobkyni co do důvodu i výše z titulu záchytu v záchytné stanici [anonymizována dvě slova] [obec] dne 21. 2. 2020 ve výši 2 500 Kč a tuto částku se zavázal žalobyni uhradit do osmi dnů ode dne vystavení dokladu, tj. do 1. 3. 2020 (viz Potvrzení o poskytnutí záchytu, Osobní účet pacienta a Vyúčtování úhrady za záchyt). <i>5. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> <i>6. Podle § 1970 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 7. Uznání dluhu je jednostranný právní úkon dlužníka adresovaný věřiteli, který lze učinit až poté, co dluh vznikl. Uznání dluhu je zajišťovacím institutem, jehož podstatou je založení právní domněnky existence dluhu v době jeho uznání. Tím se ve sporu posiluje procesní pozice věřitele, neboť v něm nemusí dokazovat vznik dluhu, ani jeho trvání v době, kdy k uznání došlo. Je naopak na dlužníkovi, který namítá, že dluh nevznikl, že byl splněn nebo zanikl jinak, aby to prokázal. Uznáním dluhu tedy přechází důkazní břemeno z věřitele na dlužníka. Splněním předpokladů uvedených v § 2053 o. z. tedy dochází jednak k založení vyvratitelné právní domněnky trvání dluhu a jednak jsou s ním spojeny i právní účinky přetržení promlčecí doby ve smyslu § 639 o. z. Kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní úkony je k jeho platnosti třeba písemná forma, vyjádření příslibu zaplatit dluh a uvedení důvodu dluhu a jeho výše. Zákon nevyžaduje, aby se dlužník v uznávacím projevu zavázal k plnění, nýbrž stačí, že z obsahu písemného projevu je zřejmé, že si je své povinnosti k plnění vědom, resp. že je k plnění dluhu připraven.

8. V dané věci lze uzavřít, že v listině ze dne 22. 2. 2020 označené jako„ Vyúčtování úhrady za záchyt v záchytné stanici [anonymizováno] s uznáním dluhu co do důvodu a výše“ žalovaný podle § 2053 o. z. uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 2 500 Kč. Ze slovního vyjádření zaznamenaného v této listině nepochybně vyplývá, že žalovaný činí vůči žalobkyni uznávací projev a současně svým označením se za dlužníka se zavazuje k plnění svého dluhu. Zcela určitě je v těchto listinách uvedena výše tohoto dluhu (2 500 Kč) a vyplývá z nich rovněž jeho důvod (z titulu záchytu v záchytné stanici [anonymizována dvě slova] [obec] ve dne). Za této situace je nutno dovodit, že v důsledku uznání žalovaného k datu 22. 2. 2020 v souladu s § 2053 o. z. trval dluh žalovaného vůči žalobkyni k zaplacení nákladů záchytu ve výši 2 500 Kč (které byl žalovaný povinen zaplatit ve smyslu ustanovení § 17 odst. 4 zák. č. 379/2005 Sb.) a bylo na žalovaném, aby tuto domněnku existence těchto dluhů vyvrátil. Žalovaný ale domněnku existence těchto dluhů nevyvrátil. Dlužnou částku 2 500 Kč přitom žalovaný žalobkyni dluží doposud.

9. Protože žalovaný žalobkyni dlužné částky neuhradil ke dni splatnosti, stanovenému na základě vyúčtování, dostal se dnem následujícím po splatnosti do prodlení a ve smyslu § 1970 o. z. je povinen žalobkyni uhradit též úrok z prodlení. V případě žalované částky ve výši 2 500 Kč, která byla vyúčtována dne 22. 2. 2020 a byla splatná do osmi dnů od vystavení, tedy nejpozději 1. 3. 2020, se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením dne 2. 3. 2020 a od tohoto data až do zaplacení je povinen žalobkyni platit zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně.

10. Soud tedy žalobě vyhověl v celém rozsahu, tj. včetně požadovaných úroků z prodlení (výrok I. rozsudku).

11. Dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost nahradit plně úspěšné žalobkyni náklady řízení v celkové výši 2 089 Kč ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku. Náklady řízení žalobkyně pro splnění podmínek dle § 14b odst. 1 písm. a) a b) vyhl. č. 177/1996 Sb. přiznané podle § 14b cit. vyhl. představují hotové výdaje za soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, za odměnu za zastoupení dle § 8 odst. 1 a § 14b odst. 1 písm. c) AT za 3 úkony po 200 Kč ve výši 600 Kč (výzva k plnění, převzetí zastoupení, sepis žaloby), za paušální náhradu výdajů ke třem shora uvedeným úkonům 3× 100 Kč ve výši 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm.a) AT a dále za náhradu 21% DPH ve výši 189 Kč a celkem tak tedy činí 2 089 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. byla náhrada nákladů řízení uložena k rukám zástupce žalobkyně (výrok II. rozsudku).

12. Podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, neboť za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků pro stanovení lhůty jiné (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o.s.ř.).