19 C 84/2022

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 44 697 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 37 411 Kč, smluvní pokuty ve výši 7 286,76 Kč, úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 30 745,39 Kč od 26. 8. 2021 do 18. 9. 2021 v kapitalizované výši 1 867,92 Kč, úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 30 745,39 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188 870 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 711 Kč od 26. 8. 2021 do 20. 9. 2021 v kapitalizované výši 240,31 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 37 411 Kč od 21. 9. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 37 411 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 40 711 Kč za dobu od 26. 8. 2021 do 20. 9. 2021 ve výši 240,31 Kč a z částky 37 411 Kč za dobu od 21. 9. 2021 do zaplacení, dále částky ve výši 7 286,76 Kč představující smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 37 915,59 Kč za dobu od 26. 8. 2021 do 20. 9. 2021 a z částky 34 615,59 Kč od 21. 9. 2021 do 21. 3. 2022, úroku ve výši 95,92 % ročně z částky 30 745,39 Kč za dobu od 26. 8. 2021 do 18. 9. 2021 v kapitalizované výši 1 867,92 Kč a úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 30 745,39 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 188 870 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným dne 17. 11. 2018 uzavřela smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě byl žalovanému na účet uvedený ve smlouvě poskytnut úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 151,62 % p. a. splácet ve 48 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2018. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobkyni úvěr nesplácel řádně a včas, proto došlo ke dni 24. 8. 2021 k zesplatnění úvěru. Do data zesplatnění úvěru žalovaný uhradil 33 splátek v celkové výši 98 370 Kč. Žalovanému tak zůstal dluh na jistině ve výši 40 711 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou 27., 30., 31. a 32. splátky o délce 30 dnů, byl žalovaný podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů, tj. celkem 1 996 Kč. V důsledku prodlení žalovaného se splátkami číslo 27, 30, 31 a 32 o délce 15 dnů, žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaný ocitl v prodlení o délce 15 dnů, tj. celkem ve výši 800 Kč. Jelikož žalovaný neuhradil po zesplatnění úvěru novou jistinu úvěru, byl povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 2.2 smlouvy o úvěru byl povinen platit sjednané úroky za poskytnutí úvěru až do vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté přirůstá pouze k původní jistině úvěru. Po zesplatnění úvěru žalovaný ještě uhradil dne 20. 9. 2021 částku 3 300 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Ačkoliv byl k jednání řádně a včas předvolán, bez včasné omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“).

3. Provedeným dokazováním soud zjistil, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne 17. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva“), na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru ve výši 151,62 % p. a. splácet v 48 měsíčních splátkách ve výši 3 279 Kč splatných nejpozději 20. dne každého kalendářního měsíce počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen (část A smlouvy smlouvy). V bodě 2.1 smlouvy bylo uvedeno, že úroky se počítají jako efektivní úroková míra, když v každém kalendářním měsíci se bere v potaz přesný počet dnů v měsíci s tím, že délka každého roku je 365 dnů. Dle bodu 2.2 smlouvy sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru. Tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Smluvní strany se dohodly, že poskytovatel je oprávněn na úrocích za poskytnutí úvěru, které přirostou po zesplatnění úvěru, požadovat částku v maximální souhrnné výši 120 % celkové částky, kterou má klient zaplatit, uvedené v části A) smlouvy. Dle bodu 4.1 smlouvy se klienti zavazují vrátit poskytovateli poskytnutý úvěr a zaplatit mu sjednané úroky za poskytnutí úvěru v dohodnutých měsíčních splátkách. V bodě 4.2 smlouvy bylo uvedeno, že úvěr se splácí splátkami, jejichž výše se po dobu splácení nemění. V každé splátce je zahrnuta platba jistiny úvěru a platba úroku za poskytnutí úvěru. Úrok zahrnutý do každé splátky odpovídá úroku přirostlému k jistině úvěru k poslednímu dni splatnosti dané splátky. Postupně se tak mění poměr mezi splátkou jistiny a úroku. Tento poměr je u jednotlivých splátek uveden ve splátkovém kalendáři, který je zasílán společně s oznámením o schválení úvěru. V bodě 6.1 smlouvy si smluvní strany dohodly, že v případě prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká klientovi povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitl v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty dle tohoto bodu jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Dle bodu 6.2 smlouvy má poskytovatel právo vůči klientům na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Dle bodu 6.3 smlouvy jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn. že se k tomuto dni stávají se okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2 části B) smlouvy. Zesplatnění úvěru se netýká budoucích nákladů úvěru. Dle bodu 6.5 smlouvy jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení (smlouva o úvěru ze dne 17. 11. 2018, předsmluvní formulář ze dne 17. 11. 2018).

4. Žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč dne 19. 11. 2018 bezhotovostním převodem na číslo účtu 0 [bankovní účet] uvedené v úvěrové smlouvě (smlouva o úvěru ze dne 17. 11. 2018, doklad o vyplacení úvěru, oznámení o schválení úvěru ze dne 20. 11. 2018, dodejka).

5. Z přehledu výše ročních sazeb korunových úvěrů poskytnutých bankami domácnostem v ČR, dostupných na internetových stránkách České národní banky soud zjistil, že v listopadu 2018 obvyklá výše úroků u spotřebitelských úvěrů poskytovaných domácnostem na spotřebu (UK 2) činila 8,56 %, na spotřebu s fixací sazby nad 1 rok do 5 let včetně (UK 4) dosahovala 8,29 %, výše úroků z kreditních karet poskytovaných rovněž domácnostem v témž období činila 24,14 % ročně (UK 22) (Přehled ARAD).

6. V projednávané věci soud v souladu s ustanovením § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., v účinném znění (dále jen „o. z.“), aplikoval ustanovení o. z., neboť smlouvu o úvěru účastníci uzavřeli za jeho účinnosti, tedy po 1. 1. 2014. <i>7. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>9. Podle § 577 o. z., je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.</i> <i>10. Podle § 1932 odst. 1 o. z., má-li dlužník plnit na jistinu, úroky a náklady spojené s uplatněním pohledávky, započte se plnění nejprve na náklady již určené, pak na úroky z prodlení, poté na úroky a nakonec na jistinu, ledaže dlužník projeví při plnění jinou vůli.</i> <i>11. Podle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 13. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

14. Mezi účastníky byla podle § 2395 o. z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši 40 000 Kč. Z provedených důkazů vyplývá, že není dán důvod pro postup dle § 110 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť samotná smlouva o spotřebitelském úvěru obsahovala informace o zápůjční úrokové sazbě, výši RPSN i celkové částce, kterou měl žalovaný zaplatit. Veškeré tyto informace žalovaný současně obdržel v písemné formě.

15. Žalovanému podle citovaného ustanovení a v souladu se smluvně převzatým závazkem vznikla povinnost čerpané peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky v 48 měsíčních splátkách splatných k 20. dni v měsíci počínaje měsícem prosinec 2018. Jelikož se žalovaný v průběhu trvání smlouvy dostal do prodlení se splátkou [číslo] splatnou dne 20. 6. 2021 o více než 65 dní, došlo dle bodu 6.3 písm. b) smlouvy k automatickému zesplatnění úvěru.

16. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovanému poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč, který se zavázal zaplatit spolu s úrokem ve výši 151,62 % ročně, celkem tedy částku ve výši 157 392 Kč. Ujednání ve smlouvě o úrocích z úvěru ve výši 151,62 % ročně, byť matematicky přepočteného na nominálních 95,92 % ročně, je ujednáním, které je v rozporu s dobrými mravy, když tato sazba více jak jedenáctinásobně přesahuje obvyklé sazby bank u obdobných úvěrů sjednaných v rozhodném období. Taková výše úroků z úvěru je zcela nepřiměřená – i při eventuálním zohlednění toho, že žalobkyně coby nebankovní subjekt může nést vyšší riziko při poskytování úvěrů – lze říci excesivní; v zásadě lze mít za to, že by v rozporu s dobrými mravy byla i bez ohledu na to, je-li žalovaný spotřebitelem či nikoliv. Rozpor s dobrými mravy je dán tím, že smluvený úrok mnohonásobně převyšuje sazbu úroků u úvěrů na spotřebu, která v době uzavření smlouvy (listopad 2018) činila podle statistiky České národní banky 8,29 % ročně (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 242/2011 ze dne 15. 5. 2012).

17. Občanský zákoník spočívá – dle § 3 odst. 2 písm. d) o. z. – na zásadě„ pacta sunt servanda“, jež ovšem není bezbřehá a její limitou je celá řada institutů – zejm. korektiv dobrých mravů jako soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 1998, sp. zn. II. ÚS 249/97). Nepřiměřeně vysoké úroky jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Ujednání o výši úroků z úvěru není tzv. nepřiměřeným ujednáním ve smyslu § 1813 o. z. (žalovaný byl se sazbou úroků seznámen v předsmluvním formuláři, ve smlouvě samotné a rovněž v oznámení o schválení úvěru), neboť zákon zde činí výjimku. To však nebrání poměřovat i takto z přezkumu nepřiměřených ujednání vyňatých částí smlouvy (týkajících se tedy předmětu či ceny plnění, kam úroky z úvěru spadají) korektivem dobrých mravů dle § 1 odst. 2 o. z., když smyslem a účelem tohoto korektivu je zabránit – byť i dobrovolně sjednaným – zjevným nespravedlnostem. Soud vyšel z úrokové sazby 8,29 % p. a., tedy UK 4, a to v souladu s rozhodovací činností odvolacího soudu (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2019, sp. zn. 27 Co 12/2019, jenž řeší skutkově a právně zásadně identickou věc téže žalobkyně). Žalobkyně neposkytla žalovanému kreditní kartu, šlo o běžný spotřebitelský úvěr bez účelového určení, není tedy důvod vycházet při stanovení obvyklé úrokové sazby z hodnot, resp. úroků bank z kreditních karet. Užití vyšší úrokové sazby pak nelegitimizuje ani fakt, že žalobkyně je nebankovní subjekt, v zásadě věřitel poslední instance, jenž tak poskytuje úvěry s vyšší mírou rizika, což kompenzuje vyšší úrokovou sazbou; jestliže by se úroková sazba pohybovala v obvyklé hladině či rozmezí sazeb úroků u úvěrů, nic by nebránilo žalobě vyhovět. Úrok dalece převyšující dokonce úrok z kreditních karet je pak zcela neakceptovatelný. Ujednání o úroku v řádech desítek procent pak nemůže soud vyhovět ani tehdy, pokud žalovaný k uzavření smlouvy o úvěru přistoupil dobrovolně, na základě vlastní úvahy, přičemž měl všechny podstatné informace a v řízení zůstal procesně nečinný. Jeví-li se žalobkyni jako nespravedlivé krácení úroků, pak nelze přehlížet, že žalobkyně měla a má k dispozici všechny dostupné informace, zná míru rizika a nic ji nenutí poskytovat úvěry za podmínek výrazně jiných než banky.

18. S ohledem na znění § 2395 o. z. je nutno dovodit, že žalobkyni coby věřiteli z úvěrové smlouvy náleží úroky z úvěru (tzv. cena peněz), neboť zaplacení úroků je definičním znakem úvěrové smlouvy. Výše úroků se ale ve smyslu § 1802 o. z. bude odvíjet od obvyklých úroků poskytovaných bankami v daném místě a čase; přičemž jde o stejnou situaci, není-li výše úroků sjednána vůbec dle doslovného znění § 1802 nebo je-li sjednána neplatně. Úroková sazba u obdobných typů úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy, tj. v listopadu 2018, činila 8,29 % ročně.

19. S ohledem na uvedené soud započetl platby na úvěr v celkové výši 98 370 Kč, jako by byl tento úvěr úročen úrokovou sazbou 8,29 % ročně, a to nejprve na úhradu úroku a následně na úhradu jistiny úvěru (viz § 1932 odst. 1 o. z.). Splátka žalovaného ze dne 20. 12. 2018 ve výši 3 279 Kč tak byla započtena částkou 281,63 Kč na úroky (8,29 % ročně z dlužné jistiny 40 000 Kč od 20. 11. 2018 do 20. 12. 2018, tj. částka ve výši 281,63 Kč) a částkou ve výši 2 997,37 Kč na jistinu, splátka ze dne 18. 1. 2019 ve výši 3 279 Kč byla započtena částkou 243,72 Kč na úroky (8,29 % ročně z dlužné jistiny 37 002,63 Kč od 21. 12. 2018 do 18. 1. 2019, tj. částka ve výši 243,72 Kč) a částkou 3 035,28 Kč na jistinu, další splátky žalovaného (viz č. l. 1v spisu) pak byly započteny stejným způsobem, přičemž splátka č. 17 ve výši 3 279 Kč ze dne 16. 12. 2019 byla započtena částkou 8,20 Kč na úroky a částkou 2 577,77 Kč na jistinu, čímž žalovaný svůj dluh spočívající v dlužné jistině a v úrocích z úvěru zcela uhradil. Žalovaný však následně dále splácel„ svůj dluh“ dle předepsaného splátkového kalendáře, kdy tak žalobkyni zaplatil dalších 56 426,03 Kč. Vzhledem k tomu, že další nároky požadované žalobkyní (smluvní pokuty a náhrada nákladů spojených s prodlením žalovaného) činily celkem 10 082,76 Kč, kdy navíc dle tvrzení žalobkyně na ně vznikl nárok až nezaplacením splátky č. 27 (dle provedeného dokazování však již splátkou č. 17 žalovaný celý dluh zaplatil), resp. v případě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně vznikl nárok až od 26. 8. 2021 (avšak celý dluh byl uhrazen již dne 16. 12. 2019), soud se již jejich důvodností nezabýval, neboť i v případě, že by byly důvodné, byly by zcela pokryty platbami žalovaného, které žalobkyni uhradil po splacení celé jistiny a úroku z úvěru.

20. Soud tak s ohledem na shora uvedené žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl.

21. Jelikož byla žalobkyně ve věci zcela neúspěšná a žalovanému žádné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.