19 C 99/2026

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Polehlou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně, IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 35 559,56 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 016,53 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 19 543,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 440,73 Kč od 16. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 673,56 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 344,31 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky 35 559,56 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitelka, společnost právnická osoba, IČO IČO, sídlem adresa (dále též „původní věřitelka“), zřídila žalovanému služba účet, když se žalovaný dne 16. 5. 2024 zaregistroval k užívání této služby. V rámci služby byl žalovanému zřízen aktuální limitní úvěrový rámec, kdy mohl v rámci nákupů využít služba kartu či služba tlačítko jako platební metodu, kdy byla kupní cena odložena na jednotlivé splátky, přičemž původní věřitelka uhradila částku obchodníkovi obratem, zatímco žalovaný se zavázal částku uhradit původní věřitelce v dohodnuté lhůtě dle smluvních ujednání. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek postoupila původní věřitelka pohledávku za žalovaným žalobkyni. Žalovaná částka sestává z jistiny ve výši 21 458,60 Kč, z poplatků v souhrnné výši 99,50 Kč, z poplatku z prodlení ve výši 4 398 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 9 303,46 Kč. Dále požaduje žalobkyně částku 300 Kč jakožto náklady spojené s vymáháním pohledávky. Žalovaný uhradil celkem 2 000 Kč.

2. K nařízenému jednání soudu se žalovaný bez omluvy nedostavil. Soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Soud po provedeném dokazování učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalovaný a původní věřitelka uzavřeli dne 16. 5. 2024 smlouvu „Smlouva k službě služba účet“, kterou se původní věřitelka zavázala žalovanému zřídit služba účet, prostřednictvím kterého je žalovaný oprávněn realizovat platby za zboží nebo služby, a žalovaný se zavázal hradit řádně a včas vyúčtování plateb a nákupů provedených prostřednictvím tohoto účtu. V rámci služby byl na základě této smlouvy zpřístupněn žalovanému limitní rámec ve výši 15 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy jsou všeobecné obchodní podmínky služby služba účet (dále též „VOP“). Výše zápůjční úrokové sazby a výše roční procentní sazby nákladů jsou uvedeny ve VOP (viz Smlouva k službě služba účet). Dle VOP je služba služba účet poskytována jako bezúčelový spotřebitelský úvěr ve formě možnosti odkládání plateb, úhrad na splátky a přečerpání ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru a tato služba je poskytována na dobu neurčitou. Podle VOP je poskytnutí služby služba účet podmíněno pozitivním ověřením úvěruschopnosti (viz VOP). Dne 16. 5. 2024 uzavřel žalovaný s původní věřitelkou smlouvu o splátkovém limitu, na základě které se původní věřitelka zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve splátkách (viz smlouva o splátkovém limitu). Žalovaný čerpal celkem jistinu ve výši 18 016,53 Kč (sedm příloh ke Smlouvě o splátkovém limitu). Žalovaný uhradil původní věřitelce celkem 2 000 Kč (viz potvrzení o platbě, nezpochybněná tvrzení žalobkyně).

4. Původní věřitelka posoudila úvěruschopnost žalovaného tak, že provedla lustraci žalovaného v registru SOLUS a Anonymizováno. Žalovaný v rámci procesu posuzování úvěruschopnosti uvedl, že má příjem ve výši 30 000 Kč ze zaměstnání a výdaje ve výši 12 000 Kč. Dle expertního modelu byly vypočteny výdaje ve výši 11 683 Kč (viz údaje v interním systému původní věřitelky). Žalobkyně uvedla, že původní věřitelka provedla lustraci žalovaného v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí. Důkazy, které by dokládaly takovou lustraci, ale nepředložila.

5. Dne 13. 11. 2025 uzavřely původní věřitelka coby postupitel a žalobkyně coby postupník smlouvu o postoupení pohledávek, ve které si ujednaly postoupení souboru pohledávek uvedených v seznamu pohledávek v příloze č. 1, a to s účinností postoupení k okamžiku připsání úplaty za pohledávky na účet původní věřitelky. V seznamu pohledávek v příloze č. 1 je uvedena předmětná pohledávka za žalovaným (viz smlouva o postoupení pohledávek ze dne 13. 11. 2025, příloha č. 1). Žalobkyně uhradila dne 19. 11. 2025 úplatu za pohledávky (viz potvrzení o připsání úplaty ze dne 25. 11. 2025) Dopisem ze dne 2. 12. 2025 oznámila původní věřitelka žalovanému, že byla pohledávka za ním postoupena žalobkyni (viz oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 12. 2025). Dne 3. 12. 2025 odeslala žalobkyně předžalobní výzvu svého právního zástupce žalovanému, ve které byl vyzván k úhradě dlužné částky (viz výzva ze dne 2. 12. 2025, podací lístek).

6. Žalobkyně u jednání dne 21. 5. 2026 požádala soud o poskytnutí další lhůty k doplnění skutkových tvrzení a navržení důkazů, a to poté, co byla soudem v souladu s § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzvána k doplnění skutkových tvrzení a důkazů k tomu, jak konkrétně právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy postupovala při posuzování úvěruschopnosti žalovaného, a současně byla poučena o tom, že pokud tak neučiní, bude to mít pro ni negativní dopad na výsledek sporu. Soud této žádosti nevyhověl, a to z důvodu, že žalobkyně byla již usnesením Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 4. 2026, č. j. 19 C 99/2026-43, které převzala dne 4. 5. 2026, tedy 17 dnů před jednáním, písemně vyzvána k tomu, aby popsala a doložila, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a jak byla ověřena výše pravidelných příjmů a výdajů žalovaného, přičemž tak činil právě proto, aby byla žalovaná na tuto situaci připravena a mohla u jednání na poučení soudu reagovat bez nutnosti žádat si k doplnění tvrzení a důkazů další lhůtu. Soud tak za této situace neshledal žádný důvod k tomu, aby žalobkyni poskytnul další lhůtu k doplnění skutkových tvrzení a k navržení důkazů a odročoval kvůli tomu jednání.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření smlouvy (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Původní věřitelka jako úvěrující a žalovaný jako úvěrovaný si sjednali smlouvu, kterou byl žalovanému zřízen platební účet ve smyslu § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 370/2017 Sb. o platebním styku. V návaznosti na to uzavřeli smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, kterou se zavázala původní věřitelka poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr s úvěrovým limitem 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal splácet ve sjednaných splátkách.

12. Soud se nejprve zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. Smluvními stranami smlouvy byli žalovaný a původní věřitelka. Žalobkyně doložila, že s původní věřitelkou uzavřela dne 13. 11. 2025 smlouvu o postoupení pohledávek. Touto smlouvou měl být žalobkyni postoupen soubor pohledávek, specifikovaný v seznamu pohledávek tvořící přílohu č. 1 postupní smlouvy, a to s účinností ke dni připsání úplaty za pohledávky na účet původní věřitelky. V seznamu pohledávek je uvedena i předmětná pohledávka za žalovaným. Žalobkyně doložila, že uhradila dne 19. 11. 2025 úplatu za pohledávky. Žalobkyně pak i doložila, že bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému původní věřitelkou. Žalobkyně tudíž prokázala svou aktivní věcnou legitimaci.

13. Následně se soud zabýval platností úvěrové smlouvy ve vztahu k posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně uvedla, že původní věřitelka zkoumala úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím několika klíčových registrů, mimo jiné v Anonymizováno, v insolvenčním rejstříku a v centrální evidenci exekucí, a dále že byly zjištěny příjmy žalovaného ve výši 30 000 Kč, že žalovaný uvedl výdaje ve výši 12 000 Kč a že byly prostřednictvím analytických nástrojů určeny výdaje ve výši 11 683 Kč. Z předložených důkazů vyplývá pouze lustrace v registru SOLUS a Anonymizováno. Žalovaný výše uvedené příjmy a výdaje skutečně uvedl, a výdaje byly dle expertního modelu určeny ve zmíněné výši. Z předložených důkazů ale nevyplývá, že by příjmy a výdaje žalovaného původní věřitelka ověřovala. Jestliže původní věřitelka vycházela pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného o jeho příjmech a výdajích, tak nemohlo posouzení úvěruschopnost proběhnout řádně. Žalobkyně tudíž neprokázala řádné zkoumání úvěruschopnosti a k poskytnutí spotřebitelského úvěru tak došlo v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Důsledkem porušení daného ustanovení je absolutní neplatnost smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ke které soud přihlédne i bez návrhu.

14. Jestliže je smlouva neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni, jako současné věřitelce pohledávky, jakéhokoliv plnění, které by odvozovala z úvěrového vztahu založeného úvěrovou smlouvou. Z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalobkyně nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny. Při závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy je třeba právní poměr (po postoupení pohledávky) mezi žalobkyní a žalovaným posoudit jako existující bezdůvodné obohacení žalovaného dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, které je speciálním ustanovením k vypořádání plnění z neplatné smlouvy podle § 2993 věty první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021), které spočívá v tom, že byla žalovanému poskytnuta částka 18 016,53 Kč náležející původní věřitelce, aniž by pro to existoval (platný) právní důvod, přičemž pohledávka na vydání tohoto bezdůvodného obohacení byla postoupena žalobkyni. Žalovaný uhradil na pohledávku celkem 2 000 Kč, které je nutné započíst vůči této pohledávce. Současné bezdůvodné obohacení žalovaného tak činí částku 16 016,53 Kč. Žalovaný je povinen zaplatit tuto částku žalobkyni. K tomu ho soud zavázal svým rozhodnutím (výrok I.).

15. Z ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že má žalovaný povinnost vrátit poskytnutou jistinu v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté, anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy k plnění žalobkyně, nýbrž od možností žalovaného; nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. žalobkyni vzniká teprve v okamžiku prodlení žalovaného s vrácením jistiny v nově určené době splatnosti. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). Jelikož je tímto rozsudkem určeno nové datum splatnosti, jenž nastává posledním dnem pariční lhůty, nemohl se žalovaný ocitnout v prodlení se zaplacením bezdůvodného obohacení, a tudíž tak nemohl ani žalobkyni vzniknout nárok na úrok z prodlení. Z obdobných důvodů soud neshledal důvodným nárok na náklady spojené s vymáháním pohledávky, které žalobkyně požadovala.

16. Z výše uvedených důvodů soud zamítl žalobní nárok na zaplacení částky 19 543,03 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 3 440,73 Kč od 16. 6. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 2 673,56 Kč od 16. 7. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 15 344,31 Kč od 16. 8. 2024 do zaplacení (výrok II.).

17. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tj. podle poměru úspěchu účastníků řízení. Žalobkyně měla v řízení úspěch v částce 16 016,53 Kč, přičemž předmětem řízení byla částka 40 622,03 Kč (35 559,56 Kč + příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 5 062,47 Kč). Žalobkyně tak měla úspěch ve výši 39 % a žalovaný měl úspěch ve výši 61 %. Žalovaný má tudíž právo na náhradu 22 % (61 % - 39 %) nákladů řízení. Jelikož ale žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil, ani žádné jeho náklady nevyplývají z obsahu spisu, rozhodl soud tak, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení (výrok III.).

18. Lhůtu k plnění povinností uložených tímto rozsudkem stanovil soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní, když k poskytnutí jiné lhůty nevzešly v řízení žádné skutečnosti. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve Zlíně. Nebude-li povinnost tímto rozsudkem uložená splněna dobrovolně, může oprávněná strana podat návrh na výkon rozhodnutí nebo exekuci.