26 C 106/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 65 669,89 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 742,87 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení:- částky 49 927,02 Kč- kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 614,23 Kč- kapitalizovaného úroku ve výši 1 929,29 Kč- zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 65 669,89 Kč od 18. 12. 2024 do zaplacení- úroku ve výši 10,90 % ročně z částky 63 700,34 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 23. 4. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 65 669,89 Kč s příslušenstvím. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že dne , datum, právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka (dále jen smlouva o úvěru), na základě níž poskytla žalovanému dne 1. 6. 2020 peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč ve prospěch jeho běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit dlužnou částku v pravidelných 96 měsíčních splátkách ve výši 1 565,45 Kč spolu s úrokem ve výši 10,90 % p. a. počínaje dnem 20. 7. 2020. Žalovaný zaplatil poslední úhradu dne 22. 4. 2024 ve výši 1 722 Kč, která byla započtena částkou 1 715,90 Kč na jistinu a částkou 6,10 Kč na úrok k úvěru. Jelikož byl žalovaný opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, když naposledy před uhradil řádně a včas splátku ve výši 1 720,45 Kč splatnou ke dni 20. 3. 2024, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 30. 7. 2024, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 1. 8. 2024 a vyzvala ho k okamžitému zaplacení. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k , datum, žalobkyni. Žalovaný na dluh celkem zaplatil částku 84 257,13 Kč. Žalovaná částka tak sestává z dlužné jistiny ve výši 63 700,34 Kč, poplatků v celkové výši 1 969,55 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 1 929,29 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 2 614,23 Kč, úroků ve výši 10,90 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 63 700,34 Kč od 31. 7. 2024 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % p.a. z dlužné částky ve výši 65 669,98 Kč, se sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 63 700,34 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 969,55 Kč od 18.12.2024 do zaplacení.

2. Žalovaný se věci nevyjádřil. Ač byl žalovaný k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

3. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, předloženými žalobkyní k prokázání svých tvrzení, z nichž zjistil tento skutkový stav:

4. Ze smlouvy o úvěru ze dne 1. 6. 2020 bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní závazkový vztah, v rámci něhož se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč bezhotovostně na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 10,90 % p. a. a v pravidelných 96 měsíčních splátkách počínaje dnem 20. 7. 2020 formou zápočtu ze svého účtu č. , č. účtu, . Celková výše sjednané měsíční splátky pak činila částku 1 565,45 Kč. Součástí smlouvy byly sjednány také Všeobecné produktové podmínky účinné od , datum, a Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, , Anonymizováno, , , právnická osoba, . z , datum, ve znění pozdějších doplnění.

5. Z čl. 31 písm. d) a čl. 32 písm. a) Produktových podmínek bylo zjištěno, že za případ porušení smlouvy se mimo jiné považuje, pokud se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky. V případě porušení je banka oprávněna prohlásit kteroukoli pohledávku za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení. Z čl. 44d písm. b) Všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že následkem porušení je oprávnění banky prohlásit svým rozhodnutím úvěr za ihned splatný a požádat klienta o jeho předčasné splacení. Banka zašle klientovi písemné oznámení o prohlášení úvěru za ihned splatný s uvedením dne prohlášení okamžité splatnosti úvěru. Klient je povinen do 10 dnů po obdržení uvedeného oznámení splatit bance jistinu úvěru, úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru k jistině úvěru, popřípadě další částky, jež náleží bance podle smlouvy o úvěru a nebyly dosud bance uhrazeny a také smluvní pokutu rovnou výši úroků a případných poplatků a dalších částek, jež by klient byl povinen platit Bance po dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru v případě řádného průběhu plnění smlouvy. Výpočet celkové peněžní částky provede banka a tuto částku uvede v oznámení o prohlášení úvěru za ihned splatný. Pokud klient neuhradí celkovou peněžní částku do 10 dnů po doručení oznámení o prohlášení úvěru za ihned splatný, je banka oprávněna úročit tuto celkovou částku úroky z prodlení ode dne následujícího po dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru.

6. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, který uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částku ve výši 20 000 Kč, je zaměstnán na dobu neurčitou jako dělník/řemeslník u , tituly před jménem, , jméno FO, , IČ , IČO, , celkový měsíční příjem jeho domácnosti činí částku ve výši , částka, , bydlí ve vlastním domě/bytě, je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost vůči jiným osobám, jeho nezbytné měsíční náklady činí , částka, . Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti ze standardizovaných procesů banky, kdy lustrovali veřejné rejstříky (NRKI, BRKI, IR…), přičemž odečetla výdaje žalovaného od jeho příjmů a zohlednila částku životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení, za těchto okolností usoudila, že je žalovaný schopen požadovaný úvěr splatit (nezpochybněná tvrzení žalobkyně, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, ).

7. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 9. 12. 2024 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, na jejímž základě byly postoupeny pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, , která byla nedílnou součástí smlouvy a do které byla pohledávka za žalovaným z předmětné smlouvy zahrnuta. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek).

8. Soud právně podřadil věc pod příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

13. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od , datum, , musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s.ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z , datum, , Anonymizováno, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C [číslo] ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

18. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. pak zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji lze akceptovat.

19. Žalobkyně tvrdila, že tato povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného splněna byla, avšak soud se s tímto neztotožňuje. Žalobkyně ve vztahu k příjmům vycházela z údajů, které byly v rámci předsmluvního jednání sděleny žalovaným. Tento tvrdil, že jeho čistý měsíční příjem činí částku ve výši 20 000 Kč, avšak jeho nezbytné měsíční náklady činily , částka, . Žalobkyní nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně tento tvrzený příjem žalovaného jakkoliv ověřila. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, kdy žalovaný uváděl podle tvrzení žalobkyně své měsíční výdaje ve výši , částka, , soud má za to, že nelze vycházet z těchto ničím nepodložených a neověřených údajů, a to ani s přihlédnutím k normativně stanoveným nákladům na bydlení dle § 26 z.č. 117/1995 Sb., Je nepochybné, že výdaje jsou u různých osob odlišné a je třeba u každého konkrétního potencionálního dlužníka mít tyto výdaje náležitě zjištěny a náležitě osvědčeny, zejména ty, které se týkají nákladů na bydlení či dalších pravidelných výdajů, a to zejména za situace, kdy tvrzení žalovaného zcela určitě neodpovídají skutečnému stavu věci, kdy žalovaný uvedl své měsíční náklady ve výši 0 Kč a jiné měsíční splátky ve výši , částka, . Majetkové poměry žalovaného tedy ve vztahu k jeho pravidelným výdajům a příjmům dostatečně ověřeny nebyla. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, zjistila by z dostupných registrů závazek žalovaného z úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalovaným a společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , a.s. dne , datum, , na jejímž základě žalovaný čerpal částku , částka, a byl povinen platit splátky z této úvěrové smlouvy i v době uzavření smlouvy o úvěru s právní předchůdkyní žalobkyně. Už jenom zjištění této skutečnosti mohlo vést právní předchůdkyni žalobkyně k pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěr splácet, když s přihlédnutím k tvrzeným příjmům žalovaného (20 000 Kč měsíčně) a jeho skutečným výdajům je zřejmé, že žalovaný by mohl být osobou s problematickým vztahem ke svým financím. Čemuž také svědčí řada exekučních a nalézacích řízení, jež proti žalovanému jsou nyní vedena.

20. S ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu soud shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní. Podle § 588 o. z., k ní musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a není k ní třeba námitky žalovaného jako spotřebitele, protože není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

21. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky a pojištění sjednané ve smlouvě o úvěru. Navíc pokud žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni ani zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262).

22. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 100 000 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil postupnými platbami celkem částku 84 257,13 Kč (bez zohlednění provedeného zápočtu na úroky a poplatky), proto z poskytnuté částky 100 000 Kč jemu bez právního důvodu vyplacenou ještě dluží částku 15 742,87 Kč. Soud proto ohledně této částky žalobě vyhověl (výrok I).

23. Ohledně zbývající částky včetně příslušenství byla žaloba zamítnuta, a to s ohledem na shora uvedené důvody, tedy nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, což způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru, kdy ostatní nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru, jež je absolutně neplatná, tedy neplatná od samého počátku, nemohly žalobkyni vzniknout (výrok II).

24. Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinným, nemohl soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny jeho majetkové možnosti, a proto soud stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I).

25. Žalobkyně byla v převážné části v řízení neúspěšná, proto ji soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl v řízení pasivní, proto ani žalovanému nemohly žádné náklady řízení vzniknout. Soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, a to podle § 142 odst. 2 o.s.ř. (výrok III).