26 C 107/2024

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 17 650 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 250 Kč, úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč a smluvní pokutu ve výši 4 400 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na uhrazení dlužné částky ve výši 13 250 Kč ze Smlouvy o zápůjčce ze dne 31. 10. 2022, a to společně s příslušenstvím představujícím zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 250 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 4 400 Kč a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč.

2. Soud k projednání věci nařídil jednání, z jehož účasti se žalobkyně, prostřednictvím své právní zástupkyně, omluvila. Žalovaný se bez omluvy nedostavil a k žalobě se nevyjádřil. Vzhledem k tomu, že žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeny dne 13. 6. 2024, tedy s dostatečným časovým předstihem, soud o věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti za splnění podmínek stanovený v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

3. Soud provedl ve věci dokazování listinami předloženými žalobkyní, z nichž zjistil tento skutkový stav: Žalobkyně uzavřela s žalovaným, prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, dne 31. 10. 2022 smlouvu o zápůjčce částky 10 000 Kč, jež byla žalovanému vyplacena na jeho účet č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal částku 10 000 Kč, navýšenou o poplatek ve výši 3 250 Kč, splatit do 30. 11. 2022 (smlouva o zápůjčce, sdělení banky ze dne 22. 5. 2024). Ještě před uzavřením smlouvy o zápůjčce se žalovaný zaregistroval na internetových stránkách žalobkyně, kde si dle vlastní volby nastavil dostupné parametry (výše zápůjčky a její splatnost). Následně vyplnil na webové stránce žalobkyně formulář, do kterého zadal své osobní údaje. Tímto učinil návrh na uzavření smlouvy o zápůjčce a potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy a všeobecných obchodních podmínek. Smlouvu o zápůjčce žalovaný podepsal elektronicky připsáním PIN kódu , Anonymizováno, , který mu byl zaslán žalobkyní na žalovaným uvedené telefonní číslo , tel. číslo, (smlouva o zápůjčce, všeobecné obchodní podmínky společnosti , Jméno zainteresované společnosti 0/0, ). Žalovaný na poskytnuté půjčce a úroku žalobkyni nic neuhradil, proto byl upomenut k úhradě dlužné částky, avšak na upomínky nereagoval (upomínky ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ). Naposledy byl žalovaný vyzván před podáním žaloby výzvou ze dne 5. 9. 2023 k úhradě dlužné částky do 3 dnů od doručení výzvy, přičemž výzva byla žalovanému zaslána doporučeně (předžalobní upomínka, podací lístek ze dne , datum, ).

4. Žalobkyně k výzvě soudu, jakým způsobem prověřila úvěruschopnost (bonitu) žalovaného, uvedla, že jednak dotazem na žalovaného, který jí sdělil, že je zaměstnán 1-2 roky u společnosti , jméno FO, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., na dobu neurčitou, kde jeho příjem činí , částka, měsíčně čistého, což doložil výplatním lístkem za měsíc srpen a září 2022. Výdaje žalovaného byly zjištěny pouze dotazem na žalovaného, který je svobodný a bezdětný s výdaji , částka, měsíčně, ač bydlí v podnájmu, aniž by toto tvrzení jakkoliv doložil. Dle avizovaných výplatních lístků činila mzda žalovaného v srpnu 2022 celkem 32 687 Kč a v září 2022 celkem 31 912 Kč (výplatní lístky).

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje,že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný sezavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“),poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitelespotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněným bez právníhodůvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co po právu měl plnit sám.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. S ohledem na popsaný skutkový stav soud právně vyhodnotil, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně řádně s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, respektive v daném případě i z databáze umožňující posouzení úvěruschopnost spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložená poskytovateli úvěru, tedy žalobkyni jako společnosti, jež úvěr poskytla pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr za dané situace měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský splácet. Toto však žalobkyně v daném případě nesplnila, čemuž také odpovídá skutečnost, že žalovaný svůj dluh od počátku nesplácel. Takový zákonný postup představuje posílení principu zodpovědného úvěrování a cílené ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, dokonce s cílem dosáhnutí zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

11. V téže souvislosti je třeba konstatovat, že české spotřebitelské právo je ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru mimo jiné transponovanou směrnicí číslo 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné na základě vyhledávání v příslušné databázi. V čl. 23 směrnice číslo 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující.

12. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí číslo 2008/48/ES, stanoven, je zřejmé, že žalobkyně je povinna vždy řádně, se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Žalobkyně by si měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako např.výpisem z účtu, pracovní smlouvy, mzdového výměru, dokladu o nákladech na bydlení, atd. a nikoliv spoléhat jen na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, protože ač prokázala, že prověřila tvrzení žalovaného o jeho pravidelném příjmu ze zaměstnání, totéž již neučinila k tvrzení ohledně výdajů, které mu měly umožnit splatit poskytnutýúvěr do 30 dnů v plné výši včetně „poplatku“ odpovídajícímu 32,50 % poskytnuté jistiny úvěru. Žalobkyně měla za to, že žalovaný má dostatečně vysoký příjem, jenž mu i po zaplacení výdajů v tvrzené výši 10 000 Kč umožní úvěr vrátit. Žalobkyně však k prověření žalovaného aktivně neučinila nic, protože pokud by provedla šetření ve veřejně dostupných rejstřících, zjistila by (stejně jako to učinil soud z interního rejstříku ISAS), že žalovaný v posledních 4 letech se zavázal minimálně k 5 obdobným závazkům, které nesplácel, tudíž je dluh z nich vymáhán cestou exekuce; jedná se o závazek vůči spol. , právnická osoba, (věc vedená pod sp. zn. , spisová značka, a , spisová značka, ), , právnická osoba, . (věc vedená pod sp. zn. , spisová značka, ), , právnická osoba, . (věc vedená pod sp. zn. , spisová značka, ) a , právnická osoba, . (věc vedená pod sp. zn. , spisová značka, ). Poměry žalovaného s ohledem na jeho schopnost splácení poskytnutého úvěru tedy nebyly prověřeny dostatečně natolik, aby bylo vyloučeno riziko jeho nesplacení a dostatečně se tak této situaci předešlo, a to v rámci povinnosti uložené žalobkyni zákonem o spotřebitelském úvěru. Sankcí za to je podle § 87 odst. 1 neplatnost smlouvy, a to neplatnost absolutní s účinky od počátku.

13. Soud v souladu s § 118 a odst. 2 o. s. ř., právně posoudil nárok uplatněný žalobkyní jako nárok navydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z., poněvadž v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostně na jeho částku 10 000 Kč. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný z této částky dosud žalobkyni nic nevrátil, zavázal soud žalovaného k jejímu vrácení v plné výši (výrok I.).

14. S ohledem na neplatnost smlouvy nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv plnění, jež by z této smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na úroky ukryté pod položkou „poplatek“ za poskytnutí úvěru, sjednaný ve smlouvě, které jako příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 o. z., stejně jako nárok na smluvní pokuty a náklady na vymáhání. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem nedostatečného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262). Soud tedy v části specifikované ve výroku II. žalobu zamítl jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

15. Soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení (výrok III) vyšel z posouzení úspěchu účastníků na věci, jež činil pro žalobkyni i žalovaného 50 % (přiznáno 10 000 Kč z žalobou uplatněné částky , částka, včetně příslušenství). Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. proto soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z nich.

16. Dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o. s. ř. je povinnost v rozsudku uložená splatná v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).