26 C 115/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem jméno celé jméno žalovaného bytem adresa o zaplacení 23 852 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč, splatných vždy do 20. dne daného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 852 Kč a úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 852 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 107 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky 23 852 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od datum do zaplacení, a to ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi poskytovatelem úvěru společností právnická osoba, IČO, se sídlem adresa (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a žalovaným. Žalovanému byl poskytnut úvěr 20 000 Kč, který do lhůty splatnosti nevrátil. Společně s úvěrem se zavázal uhradit úrok 3 852 Kč, který rovněž nezaplatil.

2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání, prostřednictvím svého právního zástupce. K jednání se dostavil pouze obecný zmocněnec žalovaného, který zopakoval své důvody pro zamítnutí žaloby, sdělené již v odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu, jimiž jsou vážné zdravotní problémy žalovaného, jenž je jeho bratrem, který trpí příjmení nemocí v pokročilém stadiu a z tohoto důvodu mu byl přiznán invalidní důchod. Navíc již delší dobu se není schopen správně orientovat v otázkách běžného života, nechápe smysl a dosah svého právního jednání, proto byl podán ke zdejšímu soudu návrh na zahájení řízení o omezení jeho svéprávnosti. Rovněž v tomto případě nebyl žalovaný schopen tvrzené právní jednání odpovídajícím způsobem vnímat a pochopit, proto si ani nevybavuje okolnosti, za nichž byla smlouva uzavřena a zda byla řádně prověřena jeho schopnost půjčené peníze vrátit, zvláště za situace, kdy v posledních letech uzavřel několik obdobných smluv, z nichž mu vznikly dluhy, které chce řešit cestou oddlužení. Namítl proto neplatnost smlouvy s tím, že je v možnostech žalovaného dluh pouze splácet z invalidního důchodu 23 665 Kč, z něhož jsou mu již prováděny exekuční srážky. Potvrdil, že žalovanému byla na účet vyplacena jistina úvěru 20 000 Kč.

3. Žalobkyně k námitkám žalovaného sdělila, že právní předchůdkyně dostatečně úvěruschopnost žalovaného prověřovala nahlédnutím do dálkového přístupu rejstříků a databází, ale nedisponuje o tom žádnou listinou.

4. Skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne datum s žalovaným smlouvu o úvěru pod číslo na základě které mu poskytla částku 20 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 270,38 % a splatností 26 dnů bezhotovostně na účet žalovaného číslo bankovní účet. Celkově se žalovaný zavázal k zaplacení částky 23 852 Kč. Smlouva byla uzavřena elektronicky, potvrzením prostřednictvím kódu zaslaným na telefon číslo. K zaslání peněz došlo na účet žalovaného, ze kterého již v minulosti žalovaný zaslal na účet žalobkyně platbu 0,01 Kč dne datum k ověření své totožnosti (smlouva o úvěru, výpisy z bankovního účtu). Výplata částky 20 000 Kč dne datum na účet žalovaného od právní předchůdkyně žalobkyně byla potvrzena právnická osoba (sdělení banky). Žalovaný byl vyzván dopisem ze dne datum k okamžité úhradě částky 24 612 Kč. Odeslání výzvy nebylo doloženo dokladem, a ani z výzvy samotné nebylo zřejmé, na jakou adresu měla být zaslána. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum postoupila právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni jednotlivé dílčí pohledávky, k jejichž postoupení mělo docházet na základě dílčích smluv o postoupení pohledávek v období od datum do datum. V seznamu dílčích postoupených pohledávek byla pod číslem smlouvy postoupena předmětná pohledávky ve výši 23 852 Kč. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne datum, aniž by bylo doloženo jeho odeslání. Předžalobní výzvou byl žalovaný vyzván k zaplacení právním zástupcem žalobkyně v dopise ze dne datum, který byl odeslán doporučeně dne datum (poslední výzva k úhradě, smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených dílčích pohledávek, oznámení o postoupení, předžalobní výzva, podací lístek).

6. Žalovaný byl dle posudku ze dne datum uznán invalidním od datum pro dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobený mj. příjmení chorobou. Žalovaný je poživatelem invalidního důchodu třetího stupně aktuálně ve výši 23 665 Kč měsíčně. Na tento důchod byla nařízena exekuce srážkami 3 342 Kč na částku 122 398,24 Kč ve prospěch oprávněné společnosti, jímž je žalobkyně, a to na základě exekučního titulu vydaného zdejším soudem dne datum (posudek o invaliditě, potvrzení o výši důchodu, exekuční příkaz, potvrzení o zahájení srážek z důchodu).

7. Z ostatních důkazů soud neučinil žádná relevantní zjištění, proto je v odůvodnění nezmiňuje.

8. Právní posouzení 9. Ohledně nároku žalobkyně, má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet pravidelných příjmů a výdajů žalovaného. Z obsahu smlouvy o úvěru nevyplynulo, že by žalovaný žalobkyni vůbec nějaké informace o svých možnostech úvěr splácet poskytl. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně proto nemohla posoudit jeho možnosti úvěr ve lhůtě necelého měsíce splatit. Naopak měla právní předchůdkyně žalobkyně informaci z předchozích úvěrových případů, že žalovaný úvěr/y nesplácí, proto je dluh, jež dosáhl výše cca 122 000 Kč, vymáhán exekučně. Za tohoto skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalovaného. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet.

10. Povinnosti osob poskytujících spotřebitelské úvěry v ustanovení § 86 z. s. ú. (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila.

11. Soud s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. V souvislosti s novelou § 87 z. s. ú. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k datum, bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Logicky potom lze dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datem účinnosti tohoto zákona. S tím, že ačkoliv se bezesporu jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze odhlédnout od skutečnosti, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před účinností tohoto zákona. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto je akceptovatelná.

12. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy, jelikož příslušenství sdílí osud věci hlavní (§ 510 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník dále jen „o. z.“). Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky sjednané ve smlouvě o úvěru.

13. Žalobkyně však prokázala, že je vlastnicí pohledávky za žalovaným, ač původně postoupené z jiného právního titulu. Dále prokázala, že její právní předchůdkyně žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni neuhradil ničeho, soud danou částku o žádné plnění žalovaného neponižoval a zavázal žalovaného k zaplacení této dlužné částky v plné výši (výrok I). Soud žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalobkyní žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivně rozhodnutím soudu. Důsledkem neřádného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Ke stejnému závěru dospěl ostatně i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262. Možnostem žalovaného s ohledem na jeho příjmy ponížené o srážky reálně odpovídá splátka v maximální výši 500 Kč měsíčně, která žalovanému zajistí možnost úhrady svých výdajů a žalobkyni vrácení vyplacené částky. Právo na úhradu ve splátkách však zanikne, nebudou-li řádně a včas hrazeny.

14. Ve zbývající části, tj. co do úroku 3 852 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 23 852 Kč od datum do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky na ně mají původ v absolutně neplatné smlouvě (výrok II).

15. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 46 %, neboť žalobkyně byla úspěšná co do 73 % uplatněného nároku a neúspěšná v rozsahu 27 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 2 407 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 955 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 3 úkonů (převzetí a příprava, sepis žaloby, zaslání předžalobní výzvy) dle 14b odst. 1 písm. c) bodu 1 advokátního tarifu ve výši á 300 Kč, tedy ve výši 900 Kč, a to vše včetně 3 režijních paušálů po 100 Kč dle 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, včetně 21% DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 1 200 Kč, což činí 252 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně činí 2 407 Kč a s ohledem na její procesní neúspěch jí byly přiznány v částce 1 107 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Okresního soudu ve obec, a to ve 2 vyhotoveních. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.