26 C 124/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 844,59 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 433 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 1 331,67 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 8 675,67 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 698,21 Kč, úrok ve výši 8 151,67 Kč, náklady spojené s uplatněním ve výši 217 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 168,92 Kč, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 8 675,67 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 698,21 Kč, úroku ve výši 8 151,67 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a smluvní pokuty ve výši 2 168,92 Kč, a to ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a společností [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], kterou žalovaný v hotovosti čerpal finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, z nichž uhradil 2 656 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Žalobce i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání za splnění podmínek stanovených v § 115 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“).

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a z nich zjistil následující skutkový stav: Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru s názvem [anonymizováno], na základě které žalovanému v hotovosti poskytla částku 10 000 Kč Smlouva byla uzavřena pod [číslo]. Úroková sazba byla sjednána na 15 % ročně, výše měsíční splátky byla stanovena na 1 328 Kč a konečná splatnost úvěru do [datum]. Žalovaný se tak zavázal uhradit celkem 14 splátek od [datum]. Celkově dlužná částka po zohlednění všech poplatků měla činit 18 592 Kč, protože kromě dlužné jistiny zahrnuje rovněž úrok v celkové výši 963 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 4 900 Kč, náklady za vyhodnocení úvěrového případu ve výši 929 Kč a poplatek za inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 1 800 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut na základě žádosti ze dne [datum], ve které žalovaný uvedl, že má pravidelný měsíční příjem ze zaměstnání, ve kterém je od [datum] na dobu určitou do [datum], což měl doložit výplatními páskami, pracovní smlouvou a výpisem z bankovního účtu. Jeho pravidelná mzda měla činit v průměru 15 346 Kč. Z této částky dle tvrzení žalovaného vynakládá 2 000 Kč na bydlení a energie, 3 860 Kč na dopravu, jídlo a osobní náklady a 3 910 Kč je mu sráženo na mzdy na jiné závazky. Celkově mu tak po odečtení nákladů měsíčně zbude částka 5 576 Kč. Žalovaný svoji totožnost doložil občanským průkazem, výši svých dluhů odhadl na částku 30 000 Kč, kdy se mělo jednat o starší závazky z úvěrů. Nedílnou součástí písemně uzavřené smlouvy o úvěru byl předpis 14 pravidelných měsíčních splátek, které měl žalovaný hradit vždy k 5. dni v měsíci ve výši 1 328 Kč.

4. Dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně s žalobkyní rámcovou smlouvu o postupování pohledávek, jejímž předmětem byl závazek právní předchůdkyně žalobkyně jako postupníka postupovat pohledávky vzniklé z úvěrových smluv, a to jednotlivými dílčími smlouvami o postoupení pohledávek obsahujícími konkrétní postoupené pohledávky v podobě datové pásky specifikované v příloze [číslo]. Postupované pohledávky měly vyplývat ze smlouv o spotřebitelském úvěru uzavřených mezi dlužníky a postupitelem. Dílčí smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena dne [datum] mezi právní předchůdkyní žalobkyně jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, kdy seznam postoupených pohledávek tvořil přílohu [číslo] smlouvy, ve které pod [číslo] byla evidována předmětná pohledávka za žalovaným ve výši 15 936 Kč (rámcová smlouva o postupování pohledávek, dílčí smlouva o postupování pohledávek, příloha [číslo] – seznam pohledávek postoupených dílčí smlouvou). Právní předchůdkyně žalobkyně předložila potvrzení o provedení transakce, z něhož vyplynulo, že žalobkyni za postoupení pohledávek uhradila sjednanou úplatu dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně následně dopisem ze dne [datum] oznámila žalovanému postoupení pohledávky, přičemž toto oznámení zaslala žalovanému doporučeně pod č. RJ0211910246P dne [datum] (potvrzení o provedení transakce, oznámení o postoupení pohledávky, podací arch). Postoupení pohledávky žalovanému rovněž oznámila žalobkyně dne [datum]. Prostřednictvím svého právního zástupce žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky do [datum] dopisem ze dne [datum], jež byl žalovanému odeslán doporučeně dne [datum] pod č. RJ0211067794P, ve kterém žalovaného upozornila na soudní vymáhání, pokud by k úhradě dobrovolně nedošlo (oznámení o postoupení pohledávky, předžalobní výzva, podací arch).

5. Žalobkyně k výzvě soudu doložila ověření úvěruschopnosti žalovaného pracovní smlouvou, kterou uzavřel žalovaný se zaměstnavatelem [právnická osoba] se sídlem v [obec] dne [datum] na pozici manipulační dělník na dobu určitou do [datum] se zkušební dobou 3 měsíce. Výplatní lístek žalovaného za měsíc září 2020 vypovídal o čisté vyplacené mzdě ve výši 10 770 Kč, protože z čisté mzdy 19 502 Kč ještě byly provedeny srážky dvou exekucí po 3 910 Kč a stravného. Vyplacená mzda vyplývá rovněž z výpisu z účtu žalovaného vedeného u [právnická osoba] číslo [bankovní účet] za měsíc říjen 2020, dne [datum] ve výši 10 770 Kč a v měsíci následujícím ve výši 13 354 Kč, přičemž výše nájemného v bytě v [obec] na ulici [ulice] ve 4. patře, [adresa], dle nájemní smlouvy ze dne [datum], pro žalovaného jako nájemce, činila 8 500 Kč měsíčně, přičemž nájemní doba byla stanovena od 15. 5. do [datum] (pracovní smlouva, výplatní lístek, výpisy z účtu, nájemní smlouva, smlouva o úvěru, žádost o poskytnutí úvěru, předpis splátek).

6. Soud má ohledně nároku žalobkyně, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou jí v zákoně o spotřebitelském úvěru, a to řádně, a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že nepředložila doklady o takovém pravidelném příjmu žalovaného, jež by po odpočtu jeho nezbytných a prokázaných výdajů, svědčil o jeho schopnosti splácet po dobu 14 měsíců sjednané splátky ve výši 1 328 Kč měsíčně. Žalobkyně předložila doklady, z nichž vyplynulo, že žalovaný sice byl v době sjednání úvěrové smlouvy zaměstnán, avšak pouze na dobu určitou, kdy doba zaměstnání měla skončit necelý rok před koncem splátkového kalendáře sjednaného pro úhradu splátek. Rovněž z výplatních lístků, nájemní smlouvy a výpisů z účtu žalovaného vyplynulo, že příjmy žalovaného, po odpočtu srážek ze mzdy, činily v září 2020 10 770 Kč a v říjnu 2020 13 354 Kč, jež žalovanému nemohly pokrýt ani jeho prokázané výdaje na nájemné ve výši 8 500 Kč a ostatní výdaje v podobě dopravy, jídla, oblečení, zdravotní péče, ostatních osobních výdajů, jež žalovaný vyčíslil na částku 3 860 Kč, když mu ze mzdy nezbývalo ani tolik, jež by mohlo sloužit k úhradě sjednané splátky ve výši 1 328 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně, která měla k dispozici tyto údaje před poskytnutím úvěru žalovanému mu tento úvěr ve výši 10 000 Kč poskytla za podmínek sjednaných ve smlouvě, i když jí muselo být zřejmé, že žalovaný není schopný tento úvěr za daných podmínek splatit, stejně jako jí muselo být zřejmé, že žalovaný má problém se splácením i svých předchozích závazků, které jsou vymáhány exekučně cestou srážek ze mzdy, jak žalovaný sám přiznal v žádosti o poskytnutí úvěru a jak vyplynulo z jeho výplatního lístku. Tato realita se záhy projevila také při splácení předmětného úvěru tím, že žalovaný z částky 18 592 Kč uhradil pouze nepatrnou část ve výši 2 656 Kč, představující 14 % z celkového dluhu, k jehož zaplacení se ve smlouvě zavázal. Právní předchůdkyně žalobkyně při vyvinutí obecné míry obezřetnosti žalovanému neměla požadovaný úvěr poskytnout, protože nemohla důvodně předpokládat, že by jej byl schopen splatit. Právní předchůdkyně žalobkyně je tedy odpovědná za následek z toho plynoucí, jímž je absolutní neplatnost smlouvy o úvěru. Žalovanému tak úvěrové prostředky ve výši 10 000 Kč poskytla na základě neplatné smlouvy. <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> 10. V souvislosti s novelou § 87 zákona o spotřebitelském úvěru provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinnou k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Jedná se o neplatnost absolutní ve smyslu § 588 občanského zákoníku. Tuto novelizaci přitom lze stáhnout i na spotřebitelské úvěry uzavřené před účinností této novely, protože aplikační praxe, jež vedla k této novelizaci, vycházela ze stejného pojetí neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a tudíž je akceptovatelná.

11. Žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr přesto, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti jednoznačně vyplynulo, že zde jsou významné pochybnosti o schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr za sjednaných podmínek splatit. Smlouva o úvěru se tak stala absolutně neplatnou. Přesto, že došlo k postoupení pohledávky právě z titulu pohledávky vzniklé ze spotřebitelského úvěru, žalobkyně v řízení prokázala, že je vlastnicí pohledávky za žalovaným i bez ohledu na právní posouzení titulu této pohledávky. Žalobkyně jako vlastnice pohledávky za žalovaným na základě postoupení pohledávky, resp. její právní předchůdkyně, žalovanému fakticky peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč v hotovosti poskytla, přičemž k poskytnutí došlo na základě absolutně neplatné smlouvy, tudíž soud nárok posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 občanského zákoníku. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný z poskytnuté částky 10 000 Kč vrátil žalobkyni pouze částku 2 656 Kč, ponížil soud poskytnuté peněžní prostředky o tuto úhradu tak, že žalovaného zavázal k zaplacení částky představující rozdíl ve výši 7 344 Kč (10 000 mínus 2 656 /výrok I./).

12. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nebylo možné žalobkyni přiznat jakékoliv jiné plnění jež by z této smlouvy odvozovala. Z tohoto důvodu také žalobkyni vznikl nárok na úroky sjednané ve smlouvě o úvěru, které jako příslušenství sdílí osud věci hlavní podle § 510 odst. 2 občanského zákoníku. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení dluhu z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivním rozhodnutím soudu. Důsledkem neplatné smlouvy je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel jistinu poníženou o úhrady vrací podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021). [příjmení] osud má rovněž nárok žalobkyně na úhradu smluvní pokuty ve výši 2 168,92 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč, jež opět vyplývají ze smlouvy, jež je absolutně neplatná, proto její právní základ nemohl být mezi účastníky řádně ujednán. Soud tedy žalobu ve zbývající části zamítl výrokem II. jako nedůvodnou, neboť zde uvedené nároky mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

13. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že je nepřiznal žádnému z účastníků řízení, protože žalobkyně byla z původně uplatněné částky 19 911,47 Kč + příslušenství úspěšná co do částky 7 344 Kč, tedy méně než jednou polovinou. Žalobkyni tak nárok na náhradu nákladů řízení nevznikl. Naopak náhrada nákladů řízení by mohla být přiznána ze strany žalovaného v rozsahu 26 % (63 % mínus 37 %). Žalovanému však v řízení žádné náklady nevznikly, protože po celou dobu řízení zůstal ve věci pasivní. Soud proto žalovanému náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).