26 C 129/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 102 147,23 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 68 836,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 33 310,35 Kč, úrok ve výši 8,25 % ročně z částky 102 147,23 Kč od [datum] do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 102 147,23 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 33 310,35 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 5 906 Kč, odpovídající 20 % důvodně uplatněných nákladů řízení, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupkyně žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 102 147,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 8,25 % ročně z částky 102 147,23 Kč od [datum] do zaplacení ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], [IČO] (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) dne [datum]. Úvěr ve výši 100 000 Kč žalovaný v plné výši vyčerpal. Žalovaný svůj závazek k pravidelnému splácení úvěru opakovaně porušoval, proto právní předchůdkyně žalobkyně úvěr zesplatnila k datu [datum] a žalovaného vyzvala k úhradě částky 94 659,52 Kč s úroky ve výši 7 487,71 Kč (celkem 102 147,23 Kč, jež je předmětem řízení). Před poskytnutím úvěru byla ověřována schopnost žalovaného úvěr splatit vyhledáním v databázi dlužníků, v systému CCB (NRKI, BRKI), v insolvenčním rejstříku, v registru neplatných občanských průkazů, potvrzením zaměstnavatele žalovaného a z informací poskytnutých žalovaným. Učiněná zjištěná byla vyhodnocena tak, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splatit, přestože dlužil z předchozího úvěru částku s měsíční splátkou 2 438 Kč, protože tento dluh byl v rámci předmětného úvěru konsolidován. Dne [datum] právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek a postoupení žalovanému oznámila.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání soudu se rovněž bez omluvy nedostavil. Vzhledem k tomu, že mu bylo řádně doručeny žaloba i předvolání v zákonné lhůtě, soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 o.s.ř. jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní na podporu svých žalobních tvrzení, z nichž vyplynulo, že právní titul nároku, tedy smlouva o úvěru, byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena dne [datum] v písemné podobě, kdy totožnost žalovaného byla ověřena z [číslo obč. průkazu]. Celková výše poskytnutého úvěru činila 100 000 Kč. K čerpání úvěru došlo dne [datum] tak, že na konsolidaci bylo zaplaceno na účet č. [bankovní účet] celkem 43 113,03 Kč a zbývající částka ve výši 56 786,97 Kč byla žalovanému vyplacena na jeho osobní účet č. [bankovní účet]. Zároveň byla stejného dne automaticky stržena částka 1 000 Kč jako ujednaný poplatek za vyřízení úvěru dle článku 4.

3. Žalovaný se zavázal v článku 3. ke splácení úvěru vždy k 20. dni daného měsíce, od [datum], ve splátkách po 2 131 Kč Celkem bylo sjednáno 96 splátek, přičemž poslední splátka byla splatná [datum] a měla činit 1 954 Kč. Zároveň bylo ujednáno, že úroky z úvěru, jež byly v článku 4.1 sjednány s pevnou úrokovou sazbou ve výši 19,9 % ročně, budou připisovány k jistině úvěru a stanou se její součástí. Splátky měly být se souhlasem žalovaného dle článku 3. strhávány automaticky z jeho účtu č. [bankovní účet] v den jejich splatnosti. V článku 8 byly ujednány sankce za porušení smlouvy, konkrétně v článku 8.1 písm. a) sankce pro případ prodlení se splacením jedné splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo s prodlení se splacením více než dvou splátek, v podobě možnosti věřitele prohlásit celý úvěr za splatný ve stanovené lhůtě s povinností žalovaného jednorázově zaplatit všechny dluhy z úvěru za podmínek stanovených v písemné výzvě dle článku 8.2 písmeno b). (smlouva o úvěru). Splatnost první splátky nastala dne [datum], na zaplacení které neměl žalovaný na svém účtu dostatek finančních prostředků, proto bylo na úvěr uhrazeno pouze 8,93 Kč. [příjmení] způsobem byly částečně hrazeny i ostatní splátky, přičemž žádná splátka nebyla uhrazena v plné ujednané výši. Žalovaný tak od [datum] uhradil pouze 31 163,12 Kč, jež byla, dle ujednání ve smlouvě, započtena nejprve na sankce v podobě úroků z prodlení ve výši 75,70 Kč, poplatky ve výši 5 126 Kč, smluvní úrok ve výši 20 620,89 Kč a na jistinu úvěru pouze zbývající částka 5 340,48 Kč. Žalovaný po tomto započtení zůstal dlužen na jistině částku 94 659,52 Kč (bilance plateb). Právní předchůdkyně žalobkyně v důsledku porušování smlouvy žalovaným prohlásila celý úvěr za splatný v souladu s články 8.1 písm. a) a 8.2 písm. b) smlouvy o úvěru v dopise ze dne [datum] ke stejnému dni a vyzvala žalovaného k zaplacení částky 102 969 Kč, zahrnující dlužnou jistinu úvěru a smluvní úroky, jež byly, dle ujednání ve smlouvě o úvěru, součástí zesplatněné jistiny (7 487,71 Kč jako úrok za období od [datum] do [datum] ve výši 28 108,60 Kč ponížené o úhrady ve výši 20 620,89 Kč) (rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu, poštovní podací arch ze dne [datum]).

4. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně (postupitel) a žalobkyní (postupník). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s článkem II. odst. 1 smlouvy o postoupení pohledávek specifikována v seznamu postoupených pohledávek, jež tvořil nedílnou součást smlouvy o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne [datum], zaslaném doporučeně, ve kterém byl informován o postoupení pohledávky ve výši 104 325,83 Kč a o právním titulu vzniku této pohledávky (smlouva o postoupení pohledávek, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení kupní ceny, poštovní podací arch ze dne [datum]). Žalovaný byl před podáním žaloby znovu vyzván k zaplacení dlužné částky právním zástupcem žalobkyně v dopise ze dne [datum] s upozorněním na podání žaloby, pokud nedojde k úhradě do [datum]. Žalovanému byla výzva zaslána doporučeně dne [datum] (předžalobní výzva, sledování zásilek, poštovní podací arch ze dne [datum]).

5. Před poskytnutím úvěru, dle tvrzení žalobkyně, žalovaný sdělil výši svého průměrného měsíčního příjmu 19 265 Kč, jenž byl zkontrolován podle potvrzení zaměstnavatele žalovaného spol. [anonymizována tři slova] se sídlem v [obec], podle něhož pracovní poměr žalovaného trval od [datum], na pozici řidič – skladník, s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední dva měsíce ve výši 19 265 Kč, přičemž jeho základní měsíční mzda činila 14 740 Kč (potvrzení zaměstnavatele žalovaného). Žalovaný ke svým výdajům uvedl, že nájemné činí 5 500 Kč, přičemž ostatní životní výdaje byly stanoveny právní předchůdkyní žalobkyně dle interního ekonomického modelu pracujícího se statistickými daty, aktuálními životními náklady a normativními náklady na bydlení na částku 10 320 Kč.

6. Soud z úřední činnosti zjistil, že v době krátce před uzavřením smlouvy o úvěru dne [datum] měl žalovaný několik nesplacených závazků ze spotřebitelských úvěrů, jež byly předmětem soudního či exekučního vymáhání. Jednalo se o řízení vedená u Okresního soudu ve [obec] pod sp. zn. [spisová značka], oprávněné [právnická osoba] [ulice] a [právnická osoba] ohledně dlužné částky 6 000 Kč s přísl. ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], jenž byl předmětem řízení pod sp. zn. [spisová značka]; dále řízení pod sp. zn. [spisová značka], oprávněné [právnická osoba] [anonymizována tři slova] ohledně dlužné částky 5 000 Kč s přísl. ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], jenž byl předmětem řízení pod sp. zn. [spisová značka]; dále řízení pod sp. zn. [spisová značka], oprávněné společnosti [právnická osoba] ohledně dlužné částky 53 550 Kč s přísl. ze smlouvy o úvěru ze dne [datum], jenž byl předmětem řízení pod sp. zn. 46 C 56/2021. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má vyživovací povinnost k nezletilé dceři [jméno] [příjmení] ve výši 2 500 Kč měsíčně, dle rozsudku ve věci sp. zn. [číslo jednací], přičemž soud při určení výše vyživovací povinnosti vycházel z poměrů žalovaného, který často mění zaměstnání, protože krátce před poskytnutím úvěru byl zaměstnán u 4 zaměstnavatelů. U spol. [anonymizována tři slova] se sídlem v [obec] byl zaměstnán pouze od [datum] do [datum], kde musel skončit z důvodu odebrání řidičského průkazu po zjištění užití marihuany. V následném období byl žalovaný veden jako uchazeč o zaměstnání a žil pouze z peněz poskytovaných mu matkou nebo vydělaných na brigádách (interní rejstřík ISAS). <i>7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta první, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>10. Podle § 1879 o.z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>11. Podle § 1880 odst. 1 o.z., postoupením pohledávky nabývá postupník také příslušenství a práva s pohledávkou spojené, včetně jejího zajištění.</i> <i>12. Podle § 1887 o.z., postoupit lze i soubor pohledávek, ať už současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávku určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo různé pohledávky z téhož právního důvodu.</i> 13. Právní předchůdkyně žalobkyně pohledávku za žalovaným postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] ve smyslu § 8879 a násl. o.z. Žalobkyně je tak aktivně legitimována k uplatnění nároku v daném řízení. Žalovanému bylo postoupení oznámeno právní předchůdkyní žalobkyně v dopise ze dne [datum], pohledávka za žalovaným byla specifikována v seznamu postoupených pohledávek označením žalovaného jménem, příjmením, rodným číslem a označením postoupené pohledávky výší zůstatku, právním titulem a číslem účtu. V souladu s recentní judikaturou (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 19. 10. 2011, sp. zn. 31 Cdo 678/2019), nemá na platnost postoupených pohledávek z bezdůvodného obohacení vliv, že v postupní smlouvě byla kvalifikována jako pohledávka vyplývající ze smlouvy, soud proto uzavřel, že žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku v tomto řízení, protože je věřitelkou pohledávky za žalovaným. <i>14. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>15. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>16. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>17. Podle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> <i>18. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 19. Soud s ohledem na popsaný skutkový stav věci shledal, že smlouva o úvěru je neplatným právním jednáním podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, protože právní předchůdkyně žalobkyně řádným způsobem neposoudila úvěruschopnost žalovaného, jak vyžaduje § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Právní předchůdkyně žalobkyně převážně vycházela z informací získaných od žalovaného, přičemž pouze informaci o výši příjmu za poslední 2 měsíce ověřila z dokladu poskytnutého žalovaným. Ostatní údaje potřebné k posouzení úvěruschopnosti žalovaného ke splacení úvěru přes 100 000 Kč ponechala na nedoloženém tvrzení žalovaného, resp. čerpala z vlastních zdrojů ohledně předchozího závazku ze spotřebitelského úvěru poskytnutého žalovanému dne [datum] ve výši 100 000 Kč, jenž za 5 let splatil pouze cca ve výši jedné poloviny a ke dni k [datum] zůstalo nesplaceno 43 545 Kč. Výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně odhadla dle interního normativního modelu na částku 10 320 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně tak vycházela z matematického výpočtu, podle kterého po zaplacení životních nákladů a splátky úvěru zůstane žalovanému cca 7 000 Kč měsíčně. Odhadované výdaje žalovaného tedy zohledňovaly výdaje žalovaného na pokrytí základních lidských potřeb jako je jídlo, dopravné, ošacení, náklady spojené s bydlením a podobně. Při posouzení schopnosti žalovaného však nebyla nijak zohledněna skutečnost, že žalovaný prokázaný příjem pobíral pouze 2 měsíce před poskytnutím úvěru, tedy příliš krátkou dobu na učinění jednoznačného závěru o schopnosti žalovaného úvěr splatit, a to zvláště za situace, kdy právní předchůdkyně žalobkyně již z minulosti měla informaci o špatné platební morálce žalovaného ve vztahu k předchozímu úvěru, který za více než 5 let, od roku 2014, nesplatil, dokonce na něm uhradil pouze něco přes 50 %. Tvrzení žalobkyně ohledně prověření žalovaného v NRKI a BRKI neodpovídalo zjištěním učiněným soudem z interního rejstříku, podle kterého měl žalovaný dluhy nejméně z dalších tří úvěrů poskytnutých mu do 2 let před uzavřením předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaný tak v době poskytnutí předmětného úvěru nebyl schopen tyto starší úvěry splácet. S ohledem na minimum informací získaných od samotného žalovaného bylo na právní předchůdkyni žalobkyně, aby dostála své povinnosti stanovené v s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, a o žalovaném získala další potřebné informace před poskytnutím úvěru. Pokud by tak právní předchůdkyně žalobkyně učinila, dospěla by ke stejným zjištěním ohledně nesplacení předchozích závazků ze spotřebitelských úvěrů. Soud neprokázaná tvrzení žalobkyně o provedeném prověření úvěruschopnosti žalovaného vyhodnotil tak, že je vysoce nepravděpodobné, aby žalovaný se svou neschopností udržet si dlouhodobě zaměstnání a svou špatnou platební morálkou, zjistitelnou před poskytnutím úvěru, byl schopen splatit další úvěr o vysoké výši, nad 100 000 Kč, kdy dříve nebyl schopen splatit ani mnohem menší závazky, jež se díky tomu dostaly až do exekučního vymáhání. Žalovanému částka, činící rozdíl mezi jeho příjmy a výdaji, zahrnujícími navíc i zákonnou vyživovací povinnost, které navíc nelze soudem hodnověrně ověřit, nemohla stačit na pokrytí základních lidských potřeb, výživné, úhradu svých předchozích splatných závazků navýšených o exekuční náklady a ujednané splátky 2 131 Kč z předmětného úvěru. Soudu tak nezbývá než konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně nemohla žalovaného shledat za schopným splnit svůj nový závazek ze smlouvy o úvěru. Z výše uvedeného je zřejmé, že žalovaný měl finanční problémy před vznikem finančního závazku z předmětné úvěrové smlouvy, kdy nebyl schopen dostát svým finančním závazkům ani předchozím. Lze se tedy jen domnívat, zda-li by při řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně částku 100 000 Kč žalovanému znovu poskytla, čímž mohla předejít situaci, kdy z poskytnutého úvěru žalovaný splatil pouze částku 31 163,12 Kč, a to navíc ve splátkách, které hradil nepravidelně, aniž by ani jednu z dohodnutých splátek uhradil řádně a včas.

21. Povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že tak jako poskytovatel úvěru neučiní. Spotřebitelský úvěr by měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Žalovaný v tomto případě však na základě výše uvedeného schopnost splácet úvěr neměl, o čemž také svědčí skutečnost, že po jisté době splácet finanční závazek přestal, což svědčí o tom, že ač měl záměr finanční závazky splatit, s největší pravděpodobností na to neměl finanční prostředky. Výše příjmů a výdajů žalovaného nebyla právní předchůdkyní žalobkyně řádně ověřena a zanalyzována. Interní posouzení schopností žalovaného splácet, aniž by bylo zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení„ s odbornou péčí na základě dostatečných informací“.

22. S ohledem na shora uvedené má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, řádně, tedy s odbornou péčí, posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a proto posouzení úvěruschopnosti žalovaného shledal v tomto konkrétním případě nedostatečným. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru má být úvěr poskytnut jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. To právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila, a tomu také odpovídá výsledek, přesto, že žalovaný na svůj dluh částečně hradil.

23. Soud si je vědom toho, že § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru naznačuje, že by nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti mělo být ztíženo pouze neplatností právního úkonu relativně, již se žalovaný v daném případě nedovolal, avšak soud má za to, že s ohledem na ústavně konformní a euro konformní výklad lze dovodit, že se v daném případě jedná ve skutečnosti o neplatnost absolutní (např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019), k níž je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, protože uvedená vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká pouze části právního jednání, kterou by bylo možné od ostatního obsahu oddělit.

24. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru proto nebylo možné přiznat žalobkyni jakékoliv plnění, jež by odvozovala z předmětné smlouvy, proto z tohoto důvodu žalobkyni nevznikl nárok na smluvní úrok uplatněný v žalobě.

25. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla finanční prostředky v celkové výši 100 000 Kč, proto soud posoudil nárok žalobkyně na vrácení poskytnutých finančních prostředků jako nárok z bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. o.z. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil celkem částku 31 163,12 Kč, proto soud rozhodl o povinnosti žalovaného doplatit žalobkyni na poskytnutých finančních prostředcích částku 68 836,88 Kč (100 000 Kč - 31 163,12 Kč), jakožto částky zbývající k uhrazení poskytnuté jistiny ze smlouvy o úvěru (výrok I.). Žalovaný je tak povinen tuto částku žalobkyni jako vlastnici pohledávky vrátit z titulu bezdůvodného obohacení. Splatnost pohledávky v daném případě v rámci bezdůvodného obohacení není stanovena zákonem, ale za den splatnosti se v daném případě považuje den, kdy uplynula lhůta„ bez zbytečného odkladu“ poté, kdy byl žalovaný jako dlužník, žalobkyní jako věřitelem prokazatelně požádán o plnění. Tímto dnem je den [datum], tedy den poté, kdy v souladu s § 573 o.z. byla žalovanému doručena výzva k úhradě dlužné částky v rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne [datum]. Prodlení s úhradou dlužné částky tedy nastalo dne [datum]. Žalovaný tak vedle povinnosti k úhradě dlužné částky 68 836,88 Kč byla uložena nově povinnosti k zaplacení úroku z prodlení podle § 1968 a § 1070 o.z. ve výši 8,25 % ročně podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalovaného zavázal k zaplacení částky 68 836,88 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od [datum] do zaplacení ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I.).

26. Ohledně zbývající částky 33 310,35 Kč a příslušenství byla žaloba zamítnuta, tak jak je specifikováno ve výroku II., a to s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o úvěru.

27. Žalobkyně byla v řízení úspěšná pouze částečně, a to v rozsahu 60 % uplatněného nároku, proto žalobkyni byla náhrada nákladů řízení přiznána, ovšem pouze v rozsahu 20 % odpovídajícím rozdílu mezi úspěchem žalobkyně 60 % a úspěchem žalovaného 40 % Náklady řízení žalobkyni byly přiznány ve výroku III. ve výši 5 906 Kč, odpovídající -) zaplacenému soudnímu poplatku ve výši 4 086 Kč, -) odměně ve výši 18 270 Kč za zastupování žalobkyně advokátem podle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „advokátní tarif“), spočívající v odměně za 4 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, výzva, písemné podání žaloby, předžalobní výzva, účast u jednání), přičemž za 3 úkony náleží náhrada v plném 3 x 5 220 Kč, a za jednoduchou předžalobní výzvu ve výši ½ za úkon po 5 220 Kč, -) náhradě hotových výdajů ve výši 1 200 Kč, v rozsahu 4 x 300 Kč za uvedené 4 úkony právní pomoci podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, -) jízdnému ve výši 1 400,30 Kč za cestu k jednáni ze sídla zástupce žalobkyně do [obec] a zpět k jednání dne [datum] (tam a zpět 190 km) při amortizaci 893 Kč (4,7 Kč x 190 km) a jízdném 507,30 Kč (190 km x průměrná spotřeba 6 litrů [číslo] km / 100 x cena Natural 95 44,50 Kč/litr), -) náhradě za promeškaný čas za 4 půlhodiny po 100 Kč strávených při cestě k jednánm podle § 14 advokátního tarifu, -) 21 % DPH z částky 19 870 Kč odpovídající částce 4 172,70 Kč. Z celkové částky 29 529 Kč tedy bylo žalobkyni přiznáno na nákladech řízení pouze zmiňovaných 20 % požadovaných náhrad účelně vynaložených nákladů řízení, odpovídajících částce 5 906 Kč.

28. Náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit k rukám zástupkyně žalobkyně podle § 149 odst. 1 o.s.ř. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. jsou povinnosti v rozsahu uložené splatné do 3 dnů od právní moci rozsudku.