26 C 134/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 48 105,60 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 44 741,59 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 16. 2. 2021 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 3 364,01 Kč, úrok z prodlení ve výši 4 132,56 Kč, úrok ve výši 4 401,53 Kč, úrok ve výši 22,7 % ročně z částky 46 605,60 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 105,60 Kč od 21. 11. 2020 do 14. 2. 2021, úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 364,01 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 44 741,59 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 036,80 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 28. 12. 2021 domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 105,60 Kč s příslušenstvím. Ve svých žalobních tvrzeních uvedla, že dne 13. 5. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] (dále jen smlouva o úvěru), na základě níž poskytla žalovanému dne 13. 5. 2019 peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč ve prospěch jeho běžného účtu č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal zaplatit dlužnou částku spolu s úrokem ve výši 22,70 % p. a. v pravidelných 24 měsíčních splátkách ve výši 2 611,22 Kč počínaje dnem 12. 6. 2019. Žalovaný zaplatil poslední úhradu dne 12. 8. 2019 ve výši 35,97 Kč, která byla započtena v plné výši na úrok k úvěru. Předtím žalovaný uhradil pouze 2 splátky (ve výši 2 611,22 Kč), které byly započteny ve výši 1 696,91 Kč a 1 697,49 Kč na jistinu a ve výši 914,31 Kč a 913,73 Kč na úrok. Jelikož byl žalovaný opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 13. 12. 2019, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 17. 12. 2019 a vyzvala ho k okamžitému zaplacení. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k 20. 11. 2020 žalobkyni. Žalovaný na dluh celkem zaplatil částku 5 258,41 Kč. Žalovaná částka tak sestává z dlužné jistiny ve výši 46 605, 60 Kč, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 1 500 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 4 401,53 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 132,56 Kč, úroků ve výši 22,70 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 46 605,60 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10,00 % p.a. z dlužné částky ve výši 48 105,60 Kč, se sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 46 605,60 Kč, dlužných poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč od 21.11.2020 do zaplacení.

2. Žalovaný se věci nevyjádřil.

3. Ač byl žalovaný k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, předloženými žalobkyní k prokázání svých tvrzení, z nichž zjistil tento skutkový stav:

5. Ze smlouvy o úvěru ze dne 13. 5. 2019 bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní závazkový vztah, v rámci něhož se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč bezhotovostně na účet č. [bankovní účet] a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 22,70 % p. a. a v pravidelných 24 měsíčních splátkách počínaje dnem 12. 6. 2019 formou zápočtu ze svého účtu č. [bankovní účet]. Celková výše sjednané měsíční splátky pak činila [anonymizováno] 2 611,22 Kč. Žalovaný byl v čl. III smlouvy o úvěru výslovně upozorněn na zajištění úvěru smluvní pokutou v souladu se [anonymizováno] Součástí smlouvy byly sjednány také [anonymizována tři slova] [účinnost] a [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], A.S. z 1. 11. 1999 ve znění pozdějších doplnění.

6. Z čl. 31 písm. d) a čl. 32 písm. a) Produktových podmínek bylo zjištěno, že za případ porušení smlouvy se mimo jiné považuje, pokud se klient ocitne v prodlení se splněním jakékoli pohledávky banky. V případě porušení je banka oprávněna prohlásit kteroukoli pohledávku za ihned splatnou a požádat klienta o její splacení. Z čl. 44d písm. b) Všeobecných obchodních podmínek bylo zjištěno, že následkem porušení je oprávnění banky prohlásit svým rozhodnutím úvěr za ihned splatný a požádat klienta o jeho předčasné splacení. Banka zašle klientovi písemné oznámení o prohlášení úvěru za ihned splatný s uvedením dne prohlášení okamžité splatnosti úvěru. Klient je povinen do 10 dnů po obdržení uvedeného oznámení splatit bance jistinu úvěru, úroky smluvní a úroky z prodlení narostlé ke dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru k jistině úvěru, popřípadě další částky, jež náleží bance podle smlouvy o úvěru a nebyly dosud bance uhrazeny a také smluvní pokutu rovnou výši úroků a případných poplatků a dalších částek, jež by klient byl povinen platit Bance po dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru v případě řádného průběhu plnění smlouvy. Výpočet celkové peněžní částky provede banka a tuto částku uvede v oznámení o prohlášení úvěru za ihned splatný. Pokud klient neuhradí celkovou peněžní částku do 10 dnů po doručení oznámení o prohlášení úvěru za ihned splatný, je banka oprávněna úročit tuto celkovou částku úroky z prodlení ode dne následujícího po dni prohlášení okamžité splatnosti úvěru.

7. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, který uvedl, že jeho čistý měsíční příjem činí částku ve výši 16 000 Kč, je zaměstnán na dobu určitou, bydlí u svých rodičů, celkový měsíční příjem jejich domácnosti potom činí částku ve výši 41 000 Kč a nemá žádnou vyživovací povinnost vůči jiným osobám, jeho externí splátky jiným subjektům činí částku ve výši 5 597 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně sdělila, že vycházela při tomto úkonu ze standardizovaných procesů banky, kdy lustrovali veřejné rejstříky (NRKI, BRKI, IR…), přičemž odečetla výdaje žalovaného od jeho příjmů a zohlednila částku životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení, za těchto okolností usoudila, že je žalovaný schopen požadovaný úvěr splatit (nezpochybněná tvrzení žalobkyně, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 28. 7. 2022).

8. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ze dne 31. 5. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný čerpal peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč dne 13. 5. 2019.

9. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ze dne 28. 6. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh peněžní prostředky ve výši 2 611,22 Kč dne 12. 6. 2019.

10. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ze dne 31. 7. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh peněžní prostředky ve výši 2 611,22 Kč dne 12. 7. 2019.

11. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ze dne 30. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaný uhradil žalobkyni na svůj dluh peněžní prostředky ve výši 35,97 Kč dne 12. 8. 2019.

12. Z dalších výpisů z úvěrového účtu č. [bankovní účet] předložených žalobkyní je patrno, že žalovaný neuhradil dále již na svůj dluh ničeho.

13. Z platební historie bylo zjištěno, že žalovaný zaslal žalobkyni na svůj dluh poslední platbu dne 23. 11. 2020, přičemž smlouva byla ukončena ke dni 13. 12. 2019.

14. Z upomínky ze dne 3. 9. 2019 je patrno, že žalovaný byl žalobkyní upomínán za neuhrazenou splátku, úroky a poplatky.

15. Z upomínky ze dne 14. 11. 2019 je patrno, že žalovaný byl žalobkyní opětovně upomínán za neuhrazenou splátku, úroky a poplatky.

16. Z prohlášení právní předchůdkyně žalobkyně ze dne 14. 12. 2019 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně prohlásila úvěr ke dni 13. 12. 2019 za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 52 725,29 Kč do 30. 12. 2019.

17. Ze smlouvy o postoupení ze dne 18. 11. 2020, dohody ze dne 18. 11. 2020, potvrzení o uhrazení kupní ceny a přílohy [číslo] bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným s účinností ke dni 20. 11. 2020 žalobkyni.

18. Z dopisu ze dne 30. 11. 2020 a podacího lístku ze dne 14. 12. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky za žalovaným žalobkyni.

19. Z výzvy ze dne 10. 2. 2021 a podacího lístku ze dne 10. 2. 2021 bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky, pod sankcí uplatnění nároku žalobkyně soudní cestou.

20. Z listiny AAZ046R ze dne 6. 9. 2022 soud seznal, že proti žalovanému je v současné době vedena řada exekučních a nalézacích řízení.

21. Z ostatních předložených důkazů neučinil soud žádná skutková zjištění rozhodná pro rozhodnutí ve věci samé. <i>22. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>24. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>25. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.</i> <i>26. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> <i>27. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.</i> <i>28. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.</i> <i>29. Podle § 1968 o.z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.</i> 30. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

31. Soud v rámci právního hodnocení shledal, že žaloba je důvodná, avšak pouze částečně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru, dle které žalobkyně jako úvěrující poskytla žalovanému na jeho požádání finanční prostředky ve výši 50 000 Kč na jeho bankovní účet, což nebylo v řízení zpochybněno a žalovaný se zavázal úvěr splatit v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 611,22 Kč. Žalobkyně tvrdila a listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný na úvěr uhradil celkem 5 258,41 Kč.

32. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru účinného od 1. 12. 2016, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

33. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . [jméno] [příjmení] [jméno], zn. C - [číslo]). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s.ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C (číslo) ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

34. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. pak zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před 29. 5. 2022, dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji lze akceptovat.

35. Žalobkyně tvrdila, že tato povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného splněna byla, avšak soud se s tímto neztotožňuje. Žalobkyně ve vztahu k příjmům vycházela z údajů, které byly v rámci předsmluvního jednání sděleny žalovaným. Tento tvrdil, že jeho čistý měsíční příjem činí částku ve výši 16 000 Kč, avšak jeho pracovněprávní vztah trvá pouze na dobu určitou. Tedy, nejen, že právní předchůdkyně žalobkyně nijak tento tvrzený příjem žalovaného neověřila, ale ani nevyhodnotila potencionální riziko při reálné možnosti ztráty příjmu žalovaného ve chvíli, kdy jeho pracovněprávní vztah na dobu určitou skončí. Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, kdy žalovaný uváděl podle tvrzení žalobkyně své výdaje ve výši 0 Kč a jiné měsíční finanční závazky ve výši 5 597 Kč, soud má za to, že nelze vycházet z těchto ničím nepodložených a neověřených údajů, a to ani s přihlédnutím k normativně stanoveným nákladům na bydlení dle § 26 z.č. 117/1995 Sb., Je nepochybné, že výdaje jsou u různých osob odlišné a je třeba u každého konkrétního potencionálního dlužníka mít tyto výdaje náležitě zjištěny a náležitě osvědčeny, zejména ty, které se týkají nákladů na bydlení či dalších pravidelných výdajů, a to zejména za situace, kdy tvrzení žalovaného zcela určitě neodpovídají skutečnému stavu věci, kdy žalovaný uvedl své měsíční náklady ve výši 0 Kč. Majetkové poměry žalovaného tedy ve vztahu k jeho pravidelným výdajům a příjmům dostatečně ověřeny nebyla. Byly zjišťovány toliko další závazky žalovaného, které byly z dostupných registrů zjištěny v celkové výši 5 597 Kč, už jenom tato skutečnost měla vést právní předchůdkyni žalobkyně k pochybnostem, když s přihlídnutím k tvrzeným příjmům žalovaného (16 000 Kč měsíčně) se jedná o velmi vysoký náklad a je zřejmé, že žalovaný byl osobou s problematickým vztahem ke svým financím. Čemuž také svědčí řada exekučních a nalézacích řízení, jež proti žalovanému jsou nyní vedena.

36. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru je možno považovat jen takovou obezřetnost, která nespoléhá pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto je třeba také prověřit, a to z hlediska analýzy aktivní i pasivní stránky majetkových poměrů dlužníka. Protože právní předchůdkyně žalobkyně neprokázala, že by svou povinnost vyplývající z ust. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně splnila, je nutné předmětnou úvěrovou smlouvu posoudit jako neplatnou, přičemž dle ust. § 87 odst. 1 věty první a druhé citovaného zákona ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dle novely provedené zákonem č. 96/2022 Sb.) k této neplatnosti soud přihlédne i bez návrhu. Podle ust. § 580 a § 588 o. z. se jedná o absolutní neplatnost. Plnila-li proto právní předchůdkyně žalobkyně z neplatné smlouvy žalovanému částku 50 000 Kč, pak je žalovaný jako spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru ve smyslu ust. § 87 odst. 1 věty třetí zákona o spotřebitelském úvěru. Jiné povinnosti z neplatné smlouvy spotřebiteli nevznikají. Žalobkyně tak má nárok na vrácení jistiny úvěru, ponížené o plnění, které žalovaný podle téže smlouvy ke splnění povinnosti již poskytl (5 258,41 Kč), tedy na částky 44 741,59 Kč. Žalovaný je tedy povinen vrátit tuto částku žalobkyni. Jelikož je se zaplacením peněžitého dluhu v prodlení, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z této částky. Žalovaný byl prokazatelně k zaplacení celé dlužné částky vyzván až předžalobní výzvou ze dne 10. 2. 2021 zaslanou žalovanému dne téhož dne, za užití § 573 občanského zákoníku tzv. fikce dojití, potom tato listina byla doručena do dispoziční sféry žalovaného dne 15. 2. 2021, a tedy od 16. 2. 2021 byl žalovaný v prodlení s úhradou svého dluhu vůči žalobkyni a je povinen hradit rovněž úroky z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tedy ve výši 8,25 % z dlužné výše jistiny (44 741,59 Kč).

37. Ve zbývající části, tj. co do částky 3 364,01 Kč, úroku z prodlení ve výši 4 132,56 Kč, úroku ve výši 4 401,53 Kč, úroku ve výši 22,7 % ročně z částky 46 605,60 Kč od 14. 12. 2019 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 105,60 Kč od 21. 11. 2020 do 14. 2. 2021, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 364,01 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 44 741,59 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky na ně mají původ v absolutně neplatné smlouvě.

38. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, zaplatil žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 8 %, neboť žalobkyně byla úspěšná co do 54 % uplatněného nároku a neúspěšná v rozsahu 46 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 12 960 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 1 925 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 3 úkonů (převzetí a příprava, sepis žaloby, zaslání předžalobní výzvy) dle 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 advokátního tarifu ve výši á 500 Kč, tedy ve výši 1 500 Kč a 6 120 Kč za 2 úkony právní služby po 3 060 Kč dle § 7, 8 vyhl. č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu, a to za účast u jednání soudu dne 7. 9. 2021 a písemné podání ve věci dne 3. 8. 2022, a to vše včetně 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a 14b odst. 5 písm. b) advokátního tarifu, včetně 21% DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 9 120 Kč, což činí 1 915 Kč po zaokrouhlení. Celkové náklady řízení žalobkyně činí 12 960 Kč a s ohledem na její procesní neúspěch jí byly přiznány v částce 1 036,80 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).