26 C 145/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 7 104 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 2 999 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 999 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byla žalovaná povinna zaplatit žalobkyni částku 1 Kč, poplatek ve výši 3 204 Kč, smluvní pokutu ve výši 900 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 600 Kč, úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum], úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <i>1. Podle § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v rozsudku, proti němuž není odvolání přípustné, soud uvede pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci.</i> 2. Předmětem řízení je zaplacení částky 7 104 Kč ze smlouvy o úvěru, včetně příslušenství a to zákonného úroku z prodlení z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 %, uzavřené mezi účastníky řízení k žádosti žalované ze dne [datum].

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Žalobkyně omluvila svou neúčast u jednání, na rozdíl od žalované, která se bez omluvy k jednání nedostavila, proto soud za splnění podmínek podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodl v její nepřítomnosti, na základě listinných důkazů předložených žalobkyní k prokázání žalobních tvrzení.

5. Soud z provedeného dokazování skutkově uzavřel, že dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena úvěrová smlouva, kterou se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na požádání úvěr ve výši 3 000 Kč s úrokem 39 % ročně a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 204 Kč; v případě řádného splácení v ponížené výši 744 Kč, který byl splatný společně s jistinou úvěru a úrokem, a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr s úrokem i s poplatkem žalobkyni zaplatit jednorázově do 30 dnů. Žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti [právnická osoba], s výší příjmu 33 448 Kč, což bylo doloženo výplatními páskami za [číslo] s čistou mzdou ve výši 35 258 Kč, za [číslo] s čistou mzdou ve výši 69 561 Kč a za [číslo] s čistou mzdou ve výši 44 730 Kč. Jako své výdaje žalovaná uvedla celkovou částku 17 474 Kč, s tím, že splátky jiných půjček tvoří výdaj ve výši 6 157 Kč. V rámci posouzení úvěruschopnosti bylo dále žalobkyní zjištěno, že žalovaná má uveden v registru úvěrů [anonymizováno] příznak„ reject“, přičemž její závazky po splatnosti jsou ve výši 17 881 Kč a půjčky celkem tvoří částku ve výši 58 380 Kč. Z výpisu z centrální evidence exekucí bylo zjištěno, že žalovaná nemá žádné exekuce (viz smlouva o spotřebitelském úvěru, kopie občanského průkazu, úplný výpis z obchodního rejstříku, předsmluvní informace, posouzení úvěruschopnosti žadatele, výplatní pásky žalované, potvrzení zaměstnavatele, výpis z [příjmení]). Dne [datum] poukázala žalovaná na účet žalobkyně částku ve výši 1 Kč (výpis z účtu žalobkyně za období od [datum] – [datum]). Žalobkyně poskytla na účet, označený žalovanou ve smlouvě, částku 3 000 Kč dne [datum] (výpis z účtu žalobkyně). Žalobkyně vyzvala opakovaně žalovanou k úhradě dluhu z předmětné smlouvy a to s upozorněním, že dlužná částka může být soudně vymáhána (viz dopis ze dne [datum] s podacím lístkem, dopis ze dne [datum] s podacím lístkem, dopis ze dne [datum] s podacím lístkem).

6. Žalovaná má již u žalobkyně zapůjčeny finanční prostředky v dlužné výši 10 968 Kč na jistině (viz rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 7. 7. 2020, č. j. [číslo jednací]) a také finanční prostředky v dlužné výši 3 000 Kč na jistině (viz rozsudek Okresního soudu ve [obec] ze dne 21. 10. 2020, č. j. [číslo jednací]).

7. Soud v rámci svého interního rejstříku zjistil, že na žalovanou bylo v době poskytnutí úvěru vedeno několik exekučních řízení, a to i exekuční řízení vedené žalovanou (např. výše uvedené sp. zn. [spisová značka]) (viz listina AAZ046R).

8. Z ostatních předložených důkazů neučinil soud žádná relevantní skutková zjištění podstatná pro rozhodnutí.

9. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).

10. V souladu s § 9 odst. 2 občanského zákoníku užití ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jako lex specialis má přednost před užitím ustanovení občanského zákoníku. <i>11. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).</i> <i>12. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.</i> <i>14. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).</i> 15. S ohledem na popsaný skutkový stav věci má soud za to, že v daném případě nelze mít za splněnou povinnost žalobkyně posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, resp. z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Daná povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je citovaným zákonem ukládána věřiteli (žalobkyni), a to pod sankcí absolutní neplatnosti smlouvy v případě, že tak věřitel neučiní.

16. V případě dotčeného porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost za těchto okolností uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen. Řádné splnění povinnosti odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele tak chrání i pozici samotných věřitelů, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

17. V dané věci, jak bylo popsáno výše, žalobkyně svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované řádně nesplnila. Jak bylo soudem zjištěno, žalobkyně si od žalované vyžádala informace a doklady týkající se pouze jejích příjmů, nicméně podstatné výdaje žalované nebyly nijak blíže zjišťovány a ověřovány. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Pouhé uvedení údajů do formuláře žalobkyně k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány a ověřeny, nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí na základě dostatečných informací. Již gramatickým a logickým výkladem ustanovení § 86 odst. 1 věty první zákona č. 257/2016 Sb., lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko pouze od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalované o jejích osobních a majetkových poměrech, nedostála povinnosti věřitele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost osoby žádající o úvěr (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

18. Obezřetnost a důslednost žalobkyně při daném posuzování pak byla na místě i vzhledem k nereálným údajům uvedeným ze strany žalované. U nákladů na stravu lze obecně vycházet z částky životního minima, nicméně tvrzený výdaj na bydlení 5 553 Kč neodpovídá obvyklým výdajům na bydlení v České republice, přesto nebyl nijak prověřován. Přitom právě obvyklé náklady na bydlení (zahrnující náklady na elektřinu, vodu, plyn a další poplatky), lze doložit poměrně snadno. Žalobkyně si tedy vystačila jen s velmi nepravděpodobnými tvrzeními, navíc u osoby, která je podle již shora uvedených podkladů pro poskytnutí úvěru riziková – když má již u žalobkyně několik předchozích úvěrů, které žalovaná řádně a včas nesplatila, navíc je na ni vedena celá řada exekucí, což žalobkyně při řádném posuzování úvěruschopnosti, zahrnující taktéž lustraci veřejných rejstříků např. [příjmení], NRKI, BRKI vědět mohla a měla. Stran lustrace [příjmení], kterou sic žalobkyně soudu doložila, soud uvádí, že tuto nelze pokládat za pravou a správnou, když bylo soudem jednoznačně prokázáno, že na žalovanou je vedena celá řada exekučních řízení.

19. Lze tedy uzavřít, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou jí zákonem, posouzení úvěruschopnosti řádně neprovedla, neboť toto posouzení proběhlo víceméně formálně, bez náležitých a dostatečných podkladů, s cílem pouze vykázat údaje, které měly (při zběžném a povrchním pohledu) nasvědčovat tomu, že úvěruschopnost spotřebitele zkoumána (s kladným výsledkem) byla. Důsledkem tohoto postupu a nesplnění zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčené úvěrové smlouvy a také celého příslušenství, jež se k tomuto váže, když příslušenství má k věci hlavní akcesorický charakter (§ 510 odst. 2 občanského zákoníku).

20. V daném případě při absenci závazkového vztahu bylo možno posoudit uplatněný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku. K této otázce - nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalované (z absentujícího obligačního vztahu) na její bankovní účet částku 3 000 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila žalobkyni dne [datum] celkem 1 Kč. Žalovaná proti uvedenému tvrzení v řízení nijak nebrojila. Celková dlužná částka tedy činí 2 999 Kč.

21. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy resp. dohody účastníků, nastává tedy podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě poskytovatele úvěru nebo jeho právního nástupce. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaná se dostala do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě žalobkyně ze dne [datum], která se dostala do dispozice žalovaného za užití tzv. fikce dojití dle § 573 občanského zákoníku (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 1660/19) dne [datum]. Pokud žalovaná dluh do dne následujícího po doručení předmětné výzvy neuhradila, ocitla se dne [datum] v prodlení se zaplacením podle § 1968 věty první občanského zákoníku. Podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, je pak žalovaná povinna od [datum] do zaplacení zaplatit žalobkyni z částky ve výši 2 999 Kč též úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně.

22. Vzhledem ke shora uvedeným závěrům soud vyhověl žalobě žalobkyně co do částky 2 999 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 2 999 Kč od [datum] do zaplacení a ve zbylé části pak soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

23. Žalobkyně byla v převážné části v řízení neúspěšná, proto jí soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaná byla v řízení pasivní, proto ani žalované nemohly žádné náklady vzniknout. Soud tedy rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, jak vyplývá z výroku III., a to podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

24. Podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).