26 C 149/2022

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o určení, že žalobkyně je dědičkou zůstavitele <b>I. Žaloba o určení, že žalobkyně je zákonnou dědičkou po zůstaviteli [jméno] [celé jméno žalovaného], narozenému [datum], posledně bytem [adresa žalované], zemřelému dne [datum], se zamítá.</b> <b>II. Žalobkyně je povinna nahradit 1. žalované náklady řízení ve výši 20 204 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce 1. žalované.</b> <b>III. Žalobkyně je povinna nahradit 2. žalovanému náklady řízení ve výši 20 204 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám právního zástupce 2. žalovaného.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou u České pošty, s. p. dne [datum] domáhala určení, že je dědičkou po zesnulém [jméno] [celé jméno žalovaného], narozeném [datum], zemřelém dne [datum], posledně trvale bytem [adresa žalované]) v třetí dědické skupině spolu s oběma žalovanými jako jeho sourozenci.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že se zůstavitelem J.V. žila od léta 2016 až do jeho smrti jako družka ve společné domácnosti na adrese [adresa žalobkyně]. Zůstavitel [anonymizováno] neměl děti ani rodiče a nezanechal po sobě závěť, proto byli povoláni k dědění jeho sourozenci, jimiž jsou oba žalovaní. Dědické řízení je vedeno soudní komisařkou JUDr. [jméno] [příjmení], do kterého se přihlásila jako družka zůstavitele [anonymizováno] Soudní komisařka jí uložila povinnost podat určovací žalobu, že je dědičkou po zůstaviteli, protože žalovaní ji jako oprávněnou dědičku neuznali.

3. Žalobkyně k soužití se zůstavitelem [anonymizováno] uvedla, že bez sebe neudělali ani krok, a že spolu několik let prakticky žili jako manželé. Dokonce se zůstavitelem [anonymizováno], který pracoval jako řidič u [právnická osoba] a.s., zpočátku jezdila jako spolujezdec. Později, když začala pracovat, trávili společné chvíle při ranní kávě a při společných teplých večeřích, v podvečer společně usínali. O zůstavitele [anonymizováno] pečovala, starala se o veškeré domácí práce, denně mu připravovala svačiny do práce a vařila teplé večeře. Společně podnikali výlety a navštěvovali její vnoučata, pro které byl dědou [jméno]. Se svou rodinou se zůstavitel [anonymizováno] nestýkal. Do budoucna uvažoval o společném bydlení v jeho rodném domě na [část obce], což odmítala kvůli neurovnaným vztahům v rodině. Dne [datum] byl hospitalizován v Krajské nemocnici [příjmení] [příjmení], kde mu byl při vyšetření zjištěn nález tumoru mozku laločnaté formace. Zůstavitel [anonymizováno] odmítl operaci a chtěl jít domů. Poslední měsíce svého života, po převozu z nemocnice [datum], strávil v jejich společné domácnosti v [obec a číslo], kde o něj pečovala za pomoci domácího hospice [obec] k domovu a jeho sestry [jméno] (1. žalovaná). 4. 1. a 2. žalovaní navrhli žalobu zamítnout ze stejných důvodů, jaké již namítali u soudní komisařky při ústním jednání dne [datum], tedy že žalobkyně a zůstavitel J.V. nikdy společnou domácnost nevedli, ani to zůstavitel J.V. nezamýšlel, o čemž svědčí skutečnost, že ji nikdy nepřivedl do svého domu na [adresa], kde po celou dobu, pokud mu to jeho zdravotní stav dovolil, přebýval a kde měl až do své smrti většinu svých osobních věcí. Přechodné bydliště zůstavitele [anonymizováno] v ubytovně v [obec a číslo] zdůvodnili tím, že byl silný kuřák a milovník piva a vždy po návratu jako řidič z cest navštěvoval pohostinství. Z důvodu uzavření pohostinství v [část obce] kolem roku 2015 začal navštěvoval pohostinství v [obec], odkud se vracel vozidlem pod vlivem alkoholu do 3 km vzdáleného domu v [část obce], kde bydlel. Rodinou mu bylo vyčítáno, že by mohl přijít o řidičské oprávnění a tím i o zaměstnání, proto se rozhodl přechodně přespávat v [obec], kde si za tímto účelem pronajal nebytový prostor v budově [adresa], sousedící se sídlem firmy jeho zaměstnavatele. Střídavě přespával na [část obce] i v [obec]. O svůj rodný dům na [část obce] se vzorně staral, až do své smrti zde platil inkaso, prováděl opravy, sekal zahradu, štípal dříví a v zimě v domě topil, dokud mu to jeho zdravotní stav dovolil. V [část obce] se dál stýkal se svou rodinou; od bratra (žalovaný) měl několik let až do své smrti zapůjčené bezplatně vozidlo Škoda Favorit, chodil se dívat na fotbalové zápasy svého synovce, jeho sestra (žalovaná) mu často uvařila, někdy také prala a zašívala. V pronajatých prostorech v [obec] zřejmě umožnil přespávat také žalobkyni, se kterou se seznámil v hospodě v [obec]. Žalobkyně v té době byla bez domova, protože o svůj dům přišla v exekuční dražbě a trvalý pobyt měla hlášen na ohlašovně na obecním úřadě v [adresa]. Zůstavitel [anonymizováno] nikdy neměl v úmyslu společnou domácnost s žalobkyní založit, a pokud došlo ke společnému bydlení, bylo to pouze jako výpomoc žalobkyni na přechodnou dobu. Byl povahou dobrák a rád pomáhal ostatním. Zůstavitel [anonymizováno] si byl dobře vědom majetkové situace žalobkyně, věděl, že má několik dluhů a exekucí a že v nadměrné míře konzumuje alkoholické nápoje. Za celý svůj život nikdy žádnou partnerku neměl, ani nikdy s žádnou ženou nežil a toto se nezměnilo [anonymizováno] v případě žalobkyně. Šlo pouze o pomoc člověku v nouzi a možná o občasné společně strávené, třeba i přátelské chvíle, nikoliv o trvalé soužití nebo dokonce o společné hospodaření. Zůstavitel [anonymizováno], při svém posledním setkání se synovcem [jméno] [celé jméno žalovaného], řekl, že plánuje s nástupem do důchodu se natrvalo vrátit na [anonymizováno] bez žalobkyně. Zůstavitel [anonymizováno] na rodinných setkáních nikdy ani nemluvil o tom, že by mu žalobkyně poskytovala servis, který popisuje v žalobě. Naopak vždy zdůrazňoval, že jde z jeho strany pouze o dočasnou pomoc.

5. Do důchodu nastoupil [datum], ale stále pracoval. Bohužel [datum] utrpěl zdravotní příhodu, po které byl hospitalizován v nemocnici. Žalobkyně o tom úmyslně rodinu neinformovala a z nemocnice nechala zůstavitele [anonymizováno]. převést do pronajatého bydlení v [obec]. Žalobkyně se nabídla, že si vyřídí pečovatelský příspěvek a bude se o něj starat. Vzhledem k tomu, že pracovní povinnosti nedovolily, aby toto obstaral někdo vhodný z rodiny zůstavitele J.V., a navíc to rodina brala jako formu splacení morálního dluhu žalobkyně zůstaviteli [anonymizováno]. za to, že jí umožnil užívání jeho pronajatých prostor v [obec], proto s tímto návrhem souhlasili. Od té doby téměř každý den zůstavitele J.V. začala navštěvovat žalovaná, která mu prováděla hygienu, vozila mu jídlo, krmila ho, holila. Zůstavitel [anonymizováno]. se z nemocnice vrátil částečně ochrnutý na pravou stranu, jeho stav se rychle horšil a během krátké doby se stal ležícím a nekomunikujícím. Zřejmě v té době prozradil žalobkyni [příjmení] ke své bankovní kartě, která od března 2021 do [datum] z jeho bankovního konta vybrala všechny jeho peníze, cca 200 000 Kč. Ještě v den úmrtí vybrala z účtu 1 000 Kč a dva dny před tím 8 500 Kč. Vzhledem k zdravotnímu stavu zůstavitele J.V. v daném období bylo nemožné, aby on sám tyto peníze vybíral. [příjmení] jim zdůvodnila tím, že vybírala 15 000 Kč týdně, protože její syn potřeboval půjčit. Žalobkyně tak bez jakýchkoliv skrupulí a morálních či právních zábran vytěžila zůstavitelovu dobrotu do poslední kapky, přičemž zásadní kroky podnikla právě v době jeho návratu z nemocnice, kdy se jeho zdravotní stav prudce zhoršoval. V této době se žalobkyně nechala zapsat na smlouvu o penzijním připojištění jako osoba obmyšlená. Zůstává záhadou, jak to žalobkyně zařídila, když v té době již zůstavitel J.V. nebyl schopen nikam dojít, ani psát. Ze stejného důvodu nebylo možné, aby zůstavitel J.V. podepsal nájemní smlouvu k pronajatému prostoru v [obec] v červnu 2021. Následně si žalobkyně, z ryzí účelovosti, nechala smlouvu připravit na svoji osobu, aby tak prokázala údajnou společnou domácnost se zůstavitelem J.V. Žádná ze smluv, na které žalobkyně odkazuje, nebyla ze strany zůstavitele J.V. podepsána, což vzbuzuje pochybnosti o jejich pravosti. Zejména jde o smlouvu ze dne [datum], kde jako spoluuživatel je výslovně uvedena žalobkyně, přestože v těch pozdějších, např. [datum], tomu tak není, a dokonce v poslední smlouvě je výslovně uvedeno, že další osoba mimo nájemce nebude pronajatý prostor užívat, neboť tento není a nikdy nebyl vhodný k trvalému užívání víc než jednou osobou. To svědčí o tom, že se jednalo pouze o prostory k občasnému, příležitostnému bydlení, a nikoliv o nějaký společný domov zůstavitele J.V. a žalobkyně. Žalovaní v té době neprohlédli vypočítavost a ziskuchtivost žalobkyně, která v době, kdy již byl zůstavitel J.V. ve špatném psychickém a fyzickém stavu, jej doslova vyždímala do poslední finanční kapky. Je nemorální, aby taková osoba byla jeho dědicem.

6. Žalobkyně trvala na tom, že před smrtí zůstavitele J.V. s ním žila od roku 2016 ve společné domácnosti. Seznámili se na podzim 2015 v hospodě [ulice], v [obec a číslo], kde vypomáhala jako servírka. V té době ještě bydlela ve svém domě se svou matkou a zůstavitel J.V. v [část obce]. V roce 2015 ale byl její podíl prodán v exekuci. V objektu, kde byla hospoda, byla také ubytovna s 5 ubytovacími jednotkami. V té době zůstavitel J.V. projevil zájem o společné bydlení. Protože to nešlo v původním bydlišti kvůli špatným vztahům s rodinou, majitel ubytovny pan [příjmení] jim navrhl, že předělá kancelář v 1. podlaží v budově, do které se budou moci společně se zůstavitelem nastěhovat. Byla zde vybudována kuchyňská linka, sprcha a toaleta a ze skladu další pokoj, který sloužil jako ložnice. Po dobu rekonstrukce, která probíhala v květnu-červnu 2016 bydlela se zůstavitelem J.V. v jednotce nacházející se ve sklepních prostorách. V jiných bytech bydleli nějací pracovníci ze Slovenska a pan [příjmení]. V domě zůstavitele na [část obce a číslo] byla pouze jednou, kdy tam společně přespali a kde je ráno zastihla žalovaná. S žalovanou se od té doby neviděla, až v době nemoci zůstavitele. Zůstavitel J.V. jí potom řekl, že se s žalovanou pohádali kvůli majetku. Žalovaného viděla po dobu vztahu se zůstavitelem vždy jednou ročně, když se zůstavitelem k němu jeli pro doklady o pojištění k vozidlu, které měl od něj zůstavitel J.V. zapůjčené. Po dobu jejich vztahu zůstavitel J.V. jezdíval na [anonymizováno] za rodinou každou neděli. Jezdíval tam sekat trávu, nechal tam také udělat nový kotel, protože po urovnání vztahů s rodinou se tam chtěli společně přestěhovat. Společně se zůstavitelem jezdívali pouze za jeho strýcem [příjmení] do [obec]. Společně byli asi 3x navštívit její matku, která bydlí ve [obec].

7. Žalobkyně ke smlouvám doplnila, že jejich originál s podpisem zůstavitele J.V. má v držení pan [příjmení], s výjimkou smlouvy o podnájmu ze dne [datum], která již byla uzavřena mezi ní a novým nájemcem, protože v té době již pan [příjmení] objekt prodal. Zůstavitel J.V. ve smlouvě uveden nebyl, protože v té době již špatně komunikoval a nebyl schopen hýbat rukou, aby smlouvu podepsal. Přestože byt mohla užívat dle smlouvy pouze ona, užíval jej s ní i zůstavitel J.V. s vědomím paní [příjmení], která za nájemce chodila na kontrolu pronajatých prostor.

8. Zdravotní problémy zůstavitele začaly [datum] a až do jeho smrti [datum] se jeho stav zhoršoval. Zůstavitel J.V. měl nádor na mozku s prognózou života maximálně jeden rok, proto chtěl zůstat v domácí péči. Z tohoto důvodu ukončila pracovní poměr, aby se mohla o zůstavitele starat. Za tímto účelem pan [příjmení], zaměstnavatel zůstavitele, do jejich bytu přivezl dekubitní polohovací postel. Zůstavitel J.V. si nepřál, aby jeho nejbližší rodina byla o jeho zdravotním stavu informována. Poprvé za ním na návštěvu přišla žalovaná se svými dětmi [jméno] a [jméno] a vnuky v dubnu 2021 a od května mu s péčí o zůstavitele začala pomáhat. Nikdo jiný z rodiny zůstavitele se za ním nepřišel podívat. [příjmení] zajišťovala sama s výpomocí žalované a sestry z ordinace [obec] k domovu. Pohřeb zůstavitele platila z jeho peněz, které měl na účtu a které předem z účtu vybírala. Od května 2021 pravidelně co dva týdny vybírala 15 000 Kč, které se spotřebovaly na běžný život. Z těchto peněz, se souhlasem zůstavitele J.V., v červnu 2021 půjčila částku 45 000 Kč synovi [jméno] na splacení nějakého dluhu. Syn zatím vrátil 10 000 Kč po smrti zůstavitele J.V., přestože slíbil, že bude půjčku splácet po 1 000 Kč měsíčně. Z peněz, které postupně z účtu vybírala, nic nezůstalo.

9. Žalobkyně ke společnému hospodaření uvedla, že po dobu jejich známosti od roku 2016 byla v evidenci úřadu práce až do roku 2020. Nejprve pobírala 11 měsíců podporu a další 3 roky ji živili její synové, [jméno], [jméno] a [jméno]; každý z nich jí měsíčně přispíval částkou 3 000 Kč, až do března 2020, kdy začala pracovat na dohodu u [právnická osoba] s.r.o. za částku 100 Kč za hodinu, což měsíčně představovalo 12- 15 000 Kč. Vlastní bankovní účet neměla. Za bydlení až do dubna 2020 platil panu [příjmení] zůstavitel J.V. v hotovosti a od dubna, kdy začala pracovat, ona. Takto se na tom se zůstavitelem dohodli. Do té doby výlučně ona platila společné nákupy potravin a od dubna 2020 se o tyto náklady dělili napůl. [příjmení] o domácnost, tedy vaření, praní, žehlení a úklid zajišťovala také ona. Do bytu si pořídili jen nějaké věci do kuchyně, toustovač, mikrovlnku a nádobí si přinesla z předchozího bydliště. Nábytek zde byl od pronajímatele. Zůstavitel J.V. si z bydliště na [část obce] přinesl pouze své osobní věci, oblečení a vysavač. Pošta mu sem nechodila, jezdíval si pro ni na Klečůvku. 10. 1. a 2. žalovaní odmítli, že by mezi zůstavitelem a žalobkyní vzniklo nějaké spotřební společenství, protože spolu nikdy nehospodařili. Neodpovídala tomu skutečnost, že dispoziční právo ke svému účtu zůstavitel J.V. až do své smrti ponechal žalované. Žalobkyně pouze využila situace, kdy zůstavitele J.V. po mozkové příhodě nechala odvézt do bytu a po dobu, kdy byl připoután na lůžku, prováděla největší majetkové přesuny a vybrala z jeho účtu všechny prostředky se zdůvodněním, že to bylo potřeba k běžné spotřebě, protože jí do té doby stačilo, že jí zůstavitel J.V. pouze přispíval na nákup potravin. Jeho rodina se o jeho stavu dozvěděla až v dubnu 2021, kdy už bylo příliš pozdě na nějaký přesun na Klečůvku.

11. Účastníci k objasnění skutkového stavu označili řadu důkazních prostředků, z nichž má soud za prokázáno: 12. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] zemřel dne [datum] na adrese [obec a číslo]. Za vypravovatelku jeho pohřbu byla označena žalobkyně v úmrtním listě jako přítelkyně (úmrtní list). Pohřeb zařizovala žalobkyně (shodná tvrzení), která tak měla přímý vliv na uvedení údajů do úmrtního listu. Okresní soud ve [obec] pověřil provedením řízení o pozůstalosti soudního komisaře JUDr. [jméno] [příjmení] (spis Okresního soudu ve [obec], sp. zn. [spisová značka]). Žalobkyně byla předvolána k předběžnému šetření dne [datum] u soudní komisařky, které uvedla, že byla družkou zůstavitele J.V. s nímž žila ve společné domácnosti od roku 2016, což dokládala nájemními smlouvami. Na den [datum] bylo svoláno jednání za přítomnosti všech v úvahu přicházejících dědiců zůstavitele J.V., a to jeho sourozenců [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného] (1. a 2. žalovaní) a žalobkyně. Oba sourozenci zůstavitele J.V. namítli, že zůstavitel měl trvalý pobyt na [část obce] a žalobkyni chtěl jenom pomoct s bydlením, protože věděl, že na tom byla špatně. Do svého domu na [anonymizováno] ji nikdy nedovedl, protože měl strach, aby o všechno nepřišel kvůli jejím exekucím. Odmítli, že by s žalobkyní někdy vedl společnou domácnost. Soudní komisařka uložila žalobkyni, aby do 2 měsíců od právní moci usnesení ze dne [datum] (právní moc [datum]) podala u Okresního soudu ve [obec] žalobu na určení, že je dědičkou po zůstaviteli J.V., protože zbylí dědicové její právo popírají a protože o sobě tvrdí, že byla družkou zůstavitele J.V. a z tohoto titulu by jí náleželo zákonné dědické právo ve 3. třídě dědiců jako osobě, která žila se zůstavitelem J.V. nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a z tohoto titulu se podílela na péči o společnou domácnost (spis Okresního soudu ve [obec], sp. zn. 33 D 1901/2021).

13. Smlouvu o nájmu ubytovacích prostor ze dne [datum] podepsal pouze pronajímatel, spol. [právnická osoba], za kterého jednal [jméno] [příjmení]. Za nájemce byl ve smlouvě označen [jméno] [celé jméno žalovaného] (zůstavitel). Předmětem smlouvy byl ubytovací prostor v objektu [adresa] v [obec] o výměře 24 m2 vybavený movitými věcmi, jež měly být specifikovány v příloze, která u smlouvy nebyla připojena. Součástí ubytovacích prostor bylo sociální zařízení a právo užívat kuchyňský kout. Vzhledem k velikosti a hygienickým podmínkám bylo stanoveno, že pronajatý prostor je určen pro užívání jednou osobou; avšak pronajímatel souhlasil s tím, že po celou nájemní dobu od [datum] do [datum] bude prostory užívat další osoba, konkrétně [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně). Nájemné 5 700 Kč měsíčně zahrnovalo také cenu za pronájem zařízení, za vytápění, ohřev teplé vody, elektrickou energii, vodné, stočné a likvidaci komunálního odpadu (smlouva o nájmu ze dne [datum]).

14. Ve stejném ubytovacím zařízení v té době bydlel i svědek [jméno] [příjmení], který to uvedl ve své výpovědi s tím, že se přistěhoval v roce 2016 a až do roku 2021 zde bydlel sám. Velikost pokoje odhadl na 7 m2. V pokoji byla toaleta, sprcha a malá kuchyňka. Byl ubytovaný v jednotce, kterou do té doby obývala žalobkyně se zůstavitelem J.V., kteří se však stěhovali do horního patra do nově zrekonstruované jednotky. Bydleli spolu jako druh a družka, což dovodil právě z toho, že spolu bydleli až do smrti zůstavitele J.V. a také že spolu někdy jeli kamionem zůstavitele. Žádnému projevu intimního sblížení nikdy přítomen nebyl. O důvodu bydlení žalobkyně v ubytovně nevěděl, neměl ani informace o hospodaření žalobkyně a zůstavitele J.V. a jejich majetkových poměrech. Nový majitel ubytovacího zařízení mu v roce 2021 nabídl bydlení ve dvoupokojovém bytě, do kterého se přestěhoval i se svým sousedem, protože jeho předchozí byt nebyl pro bydlení zkolaudován. Byt, ve kterém v horním patře bydlela žalobkyně se zůstavitelem J.V. byl 2x větší a sestával z předsíně, WC, koupelny, samostatné kuchyně a jednoho pokoje. V ubytovacím zařízení v [obec] bydlelo více párů společně, odhadem asi 2 manželské páry. Svědkyně [jméno] [příjmení], kamarádka žalobkyně, potvrdila skutečnosti tvrzené žalobkyní, že si v pohostinství v [obec] zůstavitel J.V. před ní stěžoval na vztahy v rodině kvůli majetku. Bydlení v ubytovně, dle svědkyně, zůstaviteli J.V. a žalobkyni nabídl v roce 2018 přímo majitel [jméno] [příjmení], protože si rozuměli a také proto, že v té době přišla žalobkyně o svůj dům v exekuci. Vztah žalobkyně a zůstavitele J.V. vnímala jako partnerský, protože si vzájemně rozuměli a žalobkyně pro něj udělala vše, co si přál. Žalobkyně se s ní radila i v intimních záležitostech a také se jí svěřila, že jí zůstavitel J.V., poté co mu zjistili nádor, nabídl manželství. [příjmení] hospodaření žalobkyně a zůstavitele J.V. měla informace jen od pana [příjmení], který jí řekl, že první 2-3 roky bydlení platila žalobkyně, která v té době měla brigádu ve [obec] a teprve pak zůstavitel J.V. Bližší informace neznala. Uvedla, že jí den před jednáním volala žalobkyně s tím, že se uvidí u soudu, ale stěžovala si, že se necítí dobře. Svědkyně také reagovala na vyjádření žalovaných k žalobě ohledně problémů zůstavitele J.V. s alkoholem, které jí žalobkyně ukázala.

15. Smlouvu o nájmu ubytovacích prostor ze dne [datum] podepsal rovněž jen pronajímatel, spol. [právnická osoba], za kterého jednal [jméno] [příjmení]. Za nájemce byl ve smlouvě označen opět pouze [jméno] [celé jméno žalovaného] (zůstavitel). Předmětem smlouvy byl ubytovací prostor ve stejném objektu [adresa] v [obec], avšak o větší výměře 28 m2 vybavený movitými věcmi, jež měly být rovněž specifikovány v příloze, která u smlouvy rovněž nebyla připojena. Součástí ubytovacích prostor bylo již jen sociální zařízení. Tento prostor již pro svou velikost měl sloužit pro užívání dvou osob, zůstavitele a přímo ve smlouvě jmenované [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně). Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Nájemné 7 800 Kč měsíčně zahrnovalo také cenu za pronájem zařízení, za vytápění, ohřev teplé vody, elektrickou energii, vodné, stočné a likvidaci komunálního odpadu (smlouva o nájmu ze dne [datum]).

16. Smlouvu o nájmu ze dne [datum] podepsal rovněž jen pronajímatel, spol. [právnická osoba], za kterého jednal [jméno] [příjmení]. Za nájemce byl ve smlouvě označen opět pouze [jméno] [celé jméno žalovaného] (zůstavitel), přestože byly pronajaté prostory určeny k přechodnému bydlení pro dvě osoby. Předmětem smlouvy byl pronájem nebytového prostoru pro přechodné ubytování, a to ve stejném objektu [adresa] v [obec], avšak opět o větší výměře 32 m2 vybavený movitými věcmi sepsanými v příloze. Součástí smlouvy bylo také právo užívat sociální zařízení a vybavený kuchyňský kout. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Nájemné 9 000 Kč měsíčně zahrnovalo také cenu za pronájem zařízení, za vytápění, ohřev teplé vody, elektrickou energii, vodné, stočné a likvidaci komunálního odpadu (smlouva o nájmu ze dne [datum]).

17. Svědek [jméno] [příjmení] sdělil, že originály nájemních smluv z [datum], [datum] ani z [datum] s podpisem zůstavitele již v archivu nenašel. Potvrdil, že se z žalobkyní znal z obce Lípa a že občas pro něj jako právník něco udělala. Už v té době jí umožnil bydlet v [obec a číslo] v suterénu, kde ale nebyly prostory určené pro bydlení. Dříve v [obec] bydlela v rodinném domě, který byl starý a neudržovaný, proto se do ubytovny přestěhovala. V hospodě, která se zde nacházela, se poté žalobkyně asi seznámila se zůstavitelem J.V.. Řekli mu, že chtějí v ubytovně bydlet spolu. Suterénní byt pro ně dva byl malý, proto salonek v horním patře předělal na bytovou jednotku o velikosti 1+1, do které se oba nastěhovali. Oba pak vídal v hospodě. Stalo se, že zůstaviteli do hospody žalobkyně někdy donesla jídlo, které navařila. Také mu prala. Zůstavitel J.V. v hospodě vykřikoval, že ho na [část obce] využívají jen k práci a že s nimi nevychází. Konkrétní skutečnosti si svědek nevybavil, třeba kolik nájemcích smluv s žalobkyní či zůstavitelem J.V. uzavřel, domníval se že jednu, která se prodlužovala. Byt pronajímal se zařízením jídelním stolem s židlemi, kuchyňskou linkou, pračkou a skříněmi. Žalobkyni vídal nakupovat v obchodě potraviny pro více osob, z čehož dovodil, že se zůstavitelem J.V. vedli společnou domácnost. Peníze za nájemné mu také nosila žalobkyně, protože se zůstavitel J.V. o to nestaral. Více o nich nevěděl, ani to, zda někde žalobkyně pracovala.

18. Zůstavitel J.V. byl hospitalizován na oddělení [anonymizována dvě slova] nemocnice [právnická osoba] od [datum], kam byl přivezen RZS, kdy na místě byla přítomna žalobkyně označená do zprávy za přítelkyni. Při vyšetření bylo zůstaviteli doporučeno podstoupit operaci, kterou odmítl, proto byl [datum] propuštěn s diagnózou tumorózní expanze mozku (propouštěcí zpráva).

19. Svědek [jméno] [příjmení] potvrdil, že zůstavitele J.V. znal, protože v jeho [právnická osoba] pracoval. V době nemoci zůstavitele 5x navštívil a také mu zapůjčil polohovací postel. O zůstavitele J.V. pečovala žalobkyně, domácnost byla čistá, ale bližší informace o jejich vztahu nevěděl.

20. Žalobkyně brigádně pracovala ve [obec] pro [právnická osoba] s.r.o, [IČO] až od [datum], kdy byla uzavřena dohoda o provedení práce. Pracovní dobu měla nepravidelnou, určenou potřebami zaměstnavatele, maximálně však v rozsahu 300 hodin za kalendářní rok za odměnu 120 Kč/hodina práce. Žalobkyně již v té době měla na svou osobu, dle centrální evidence exekucí, vedeno 7 exekucí, a to od roku 2011 soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka], od roku 2013 soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [anonymizováno] EX [číslo], od [datum] soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka], od 17. 1. 2017 soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka], od 15. 12. 2016 soudním exekutorem Mgr. [jméno] [příjmení], pod sp. zn. [spisová značka] a soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka] od 20. 10. 2017 a pod sp. zn. [spisová značka] od 1. 2. 2011. Žalobkyně je od [datum] vdovou, trvalý pobyt má hlášen na ohlašovně obecního úřadu Lípa od [datum] a má 3 děti: [jméno] [příjmení], narozeného [datum], [jméno] [příjmení], narozeného [datum] a [jméno] [příjmení], narozeného [datum], dle základních registrů. Vůči všem jejím synům jsou vedena exekuční řízení, konkrétně vůči synovi [jméno] 27 exekučních řízení z období let 2004 až 2019, vůči synovi [jméno] 3 exekuční řízení z let 2015 až 2017 a vůči synovi [jméno] 2 exekuční řízení z let 2015 a 2018 (interní rejstřík Okresního soudu ve [obec] ISAS).

21. Smlouvou o podnájmu bytu, uzavřenou dne [datum] mezi nájemcem [právnická osoba], [IČO] a žalobkyní jako podnájemcem byl žalobkyni přenechán byt v budově 247 v [obec], označeným jako byt [číslo] o výměře 32 m2 včetně koupelny, toalety a kuchyňského koutu, nacházející se v 1. nadzemním podlaží, na dobu určitou od [datum] do [datum]. V článku [číslo] se žalobkyně zavázala nepřijat do své domácnosti v bytě další osobu vzhledem k velikosti bytu a hygienicky nevyhovujícím podmínkám. Nájemné bylo stanoveno na částku 9 000 Kč měsíčně (smlouva o podnájmu ze dne [datum]). Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] potvrdila, že jako zaměstnankyně společnosti [právnická osoba] spravovala také ubytovací objekt [obec a číslo], který byl zakoupen jako ubytovna v dubnu 2021 od firmy pana [příjmení]. V souvislosti s touto změnou se také měnily nájemní smlouvy. Žalobkyně tehdy požadovala, aby smlouva byla vystavena na její osobu, protože se zůstavitel nemohl podepsat. Když byla na prohlídce nemovitosti, viděla zůstavitele J.V. ležet na posteli, nikdy s ním osobně nemluvila, všechny informace má od žalobkyně a pana [příjmení]. Přestože bylo ve smlouvě ujednáno, že v bytě může bydlet pouze jedna osoba, fakticky to brala tak, že tam bude bydlet také zůstavitel J.V., o kterého se žalobkyně starala. Nemovitost měla v nadzemní části obchod a tři byty a v suterénu další ubytovací místnosti. Svědkyně uvedla, že počet ubytovaných osob se často střídá, třeba i po 2 měsících, např. teď tam bydlí uprchlíci z [země] nebo stavební dělníci. V bytech jsou třeba i čtyři postele, i když to jsou byty primárně určené pro 1 osobu, čemuž odpovídá i znění smlouvy. Např. v jiném bytě bydlí spolu 2 muži [příjmení] a [příjmení] a každý z nich má vlastní nájemní smlouvu na stejný byt. K formě soužití žalobkyně se zůstavitelem J.V. se vyjádřit nedokázala, protože do bytu fakticky nechodila; zda zde bydleli jako kamarádi nebo partneři, nebyla schopná posoudit.

22. Žalovaná ve své účastnické výpovědi potvrdila, že žalobkyni jednou viděla náhodou v domě zůstavitele J.V. v [část obce], když tam ráno přišla uklidit. Žalobkyně byla opilá. Zůstavitel jí to zdůvodnil tím, že žalobkyně nemá kde bydlet a že jí chce nějak pomoct finančně. O společném bydlení s ní nic neřekl, naopak zdůraznil, že ji nikdy do domu na [anonymizováno] nepřivede. Bydlí v domě nedaleko domu zůstavitele J.V., proto se starala o domácnost zůstavitele, uklízela mu, prala a vařila. Bydlení v [obec] měl jen na přespání, protože si po práci chtěl zajít do hospody na pivo a hospoda v [část obce] nebyla. Pořád dál bydlíval na [část obce], přespal tam i 3x týdně, a to vždy bez žalobkyně. Pravidelně k nim chodíval na jídlo a normálně se s rodinou stýkal, navštěvoval zápasy svých synovců. O jeho dočasné bydlení v [obec] se nezajímala, nikdy tam nebyla až do doby, než začala pomáhat žalobkyni s péčí o zůstavitele. Popřela, že by měl zůstavitel zvyky, o kterých žalobkyně mluvila, protože zůstavitel nikdy nesnídal a nevečeřel, proto nemůže být řeč o nějakých snídaních, svačinách a teplých večeřích. Žalobkyně ji neinformovala o zdravotním stavu zůstavitele J.V., dozvěděla se o jeho hospitalizaci od známé. Bylo to v době covidu, proto jej v nemocnici nemohla navštívit. Hned na druhý den po propuštění jej 19. 3. navštívila se synem a vnučkami v [obec]. Vypadalo to tam vybydleně jak u bezdomovců a stejně vypadali lidé, kteří v domě bydleli. Žalobkyně sama navrhla, že se bude o zůstavitele J.V. starat a že by si vyřídila pečovatelský příspěvek. Souhlasila s tím proto, že ji brali jako chudinku, které to pomůže, a navíc jí do té doby pomáhal zůstavitel a teď mu to tak mohla oplatit. Od této doby byla s žalobkyní v kontaktu a pomáhala jí v péči o zůstavitele J.V., nakupovala vše potřebné. Žalobkyně nemusela mít žádné zvýšené výdaje. Po smrti zůstavitele nebylo potřeba z bytu nic vyklízet, protože tam neměl žádné věci, až na vysavač. V souladu s výpovědí žalované vyzněly výpisy z účtu zůstavitele č. [bankovní účet], z něhož 3 dny před jeho smrtí bylo uhrazeno inkaso ve vztahu k domu na [část obce] ve výši 3 246 Kč, 2 dny před jeho smrtí bylo vybráno 8 500 Kč a den před jeho smrtí byl zůstatek 1 001,51 Kč. K účtu měla žalobkyně zřízeno dispoziční oprávnění od [datum] do [datum], jak vyplynulo z podpisového archu a sdělení [právnická osoba] Žalovaný v účastnické výpovědi ve shodě s žalovanou popřel, že by měl zůstavitel J.V. s rodinou špatné vztahy. Jezdil za ním na [ulice] [anonymizováno] na hřiště, kde dělal správce a vídali se i na [část obce]. Žalobkyni poprvé viděl na pohřbu, nikdy před tím o ní zůstavitel J.V. ani nemluvil. Naposledy se zůstavitelem J.V. mluvil telefonicky, když byl poslední den v nemocnici. Potvrdil také, že se o zůstaviteli v rodině vědělo, že neměl ve zvyku snídat, pouze si ráno dal kafe a k tomu cigaretu a při cestách se stavil v oblíbené hospodě ve [obec] O jeho přechodném bydlení v [obec] nic nevěděl, spíš jen od lidí slyšel, že občas přespává v [obec] v nějakém kutlochu. Ve shodě s žalovanými vypovídali svědci [jméno] [celé jméno žalovaného], syn žalovaného a [jméno] [celé jméno žalované], dcera žalované, tedy synovec a neteř zůstavitele J.V., kteří žádnou změnu v rodinných vztazích v posledních letech života zůstavitele J.V. nezaznamenali, protože se dále společně vídali, a to hlavně o víkendech na [část obce] nebo na fotbale v [obec]. Oba výslovně uvedli, že nikdy zůstavitel J.V. žalobkyni nepřivedl představit, ani o ní nemluvil jako o partnerce, jen jako o známé, které pomohl, aby neskončila na ulici. Svědek [celé jméno žalovaného] žalobkyni nikdy neviděl, svědkyně [celé jméno žalované] ji viděla 2x v životě; poprvé na jeho oslavě 60. narozenin, které slavil v hospodě v [obec], kde byli samí opilí lidé a znovu až před jeho smrtí, když matce pomáhala v péči o něj. Byt v [obec] byl v katastrofálním stavu, malý, špinavý a smradlavý. Bydlení v [obec] měl strýc jen na přespání po práci. Potvrdili rovněž, že na přání rodiny si zůstavitel J.V. zařídil v [obec] toto přechodné bydlení, aby si po práci mohl zajít na pivo a nemusel se domů na [anonymizováno] vracet autem a přijít tak o papíry. Všichni, a to i zůstavitel J.V., toto bydlení brali jen jako dočasné, proto jej zde nenavštěvovali. Dále se zůstavitel J.V. staral o svůj dům v [část obce], ve kterém v roce 2018 instaloval nový plynový kotel a bojler, protože v důchodu v něm chtěl natrvalo bydlet. Oba shodně popsali zůstavitelovi zvyky, které byly v rodině známé, že si dal ráno jen kávu a cigaretu a při svých cestách se zastavoval v [příjmení] [jméno] u [příjmení] v bufetu na oběd, nesnídal a nevečeřel.

23. Soud na učiněná skutková zjištění aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o.z.“), upravujícího dědické řízení, konkrétně: <i>24. Podle § 1475 odst. 3 o.z., komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.</i> <i>25. Podle § 1476 věta první o.z. se dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona.</i> <i>26. Podle § 1479 věta první o.z., dědické právo vzniká smrtí zůstavitele.</i> <i>27. Podle § 1633 odst. 1 věta první o.z., kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části.</i> <i>28. Podle § 1635 odst. 1 o.z., v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.</i> <i>29. Podle § 1636 odst. 1 o.z., nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.</i> <i>30. Podle § 1637 odst. 1 o.z., nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.</i> <i>31. Podle § 1670 o.z. potvrzuje nabytí dědictví soud. Soud potvrdí nabytí dědictví osobě, jejíž dědické právo bylo prokázáno.</i> <i>32. Podle § 1672 o.z., uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.</i> <i>33. Podle § 1690 odst. 1 o.z., soud potvrdí dědictví tomu, kdo dědictví neodmítl a má podle průběhu řízení o dědictví nejlepší dědické právo, poté, co je zabezpečeno, že vůle zůstavitele bude náležitě splněna.</i> 34. Dědické právo je právem absolutním s účinky erga omnes (proti všem), proto nesmí být nejmenších pochybností o tom, kdo je dědicem s nárokem na pozůstalost. Dědickým titulem přitom může být dědická smlouva, závěť nebo zákon. První dva tituly zpravidla nevzbuzují pochybnosti o tom, kdo je osobou dědice uvedenou zůstavitelem v pořízení pro případ smrti. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] však závěť ani dědickou smlouvu nezanechal, proto ohledně jeho pozůstalosti nastoupilo dědění ze zákona podle dědických skupin. První dědická skupina se neuplatnila, protože zůstavitel J.V. zemřel svobodný a bezdětný. K dědění tak nastoupila druhá dědická skupina a z ní se k dědictví přihlásila žalobkyně, jež o sobě tvrdila, že žila se zůstavitelem J.V. ve společné domácnosti, o kterou z tohoto titulu pečovala, a to od roku 2016. Vzhledem k tomu, že zůstavitelovi rodiče předemřeli, nemohla žalobkyně k dědění ve druhé skupině nastoupit sama, ale pouze společně se sourozenci zůstavitele J.V. v rámci třetí dědické skupiny. Třetí dědická skupina je přitom kombinací dědiců na základě pokrevního příbuzenství a na základě jiného, odvozeného dědického titulu, jenž není založen na příbuzenství, ale na společném soužití se zůstavitelem po zákonem stanovenou dobu. Zatímco v případě ostatních dědiců - 1. a 2. žalovaných jako sourozenců zůstavitele J.V. není o nich pochyb díky existenci společného předka, jinak je tomu u žalobkyně, jenž své dědické právo opírá o fakticitu soužití se zůstavitelem J.V.. S ohledem na námitky žalovaných a na požadavek právní jistoty v tom, kdo je dědicem zůstavitele J.V. bez nejmenších pochyb, byla žalobkyně podle § 1672 o.z. odkázána soudním komisařem na vedení tohoto řízení. Usnesení soudního komisaře nabylo právní moci [datum], přičemž žalobkyně žalobu podala [datum], tedy ve stanovené 2měsíční lhůtě. Soud se proto žalobou věcně zabýval.

35. Žalobkyně, aby byla naplněna hypotéza právní normy stanovená v § 1637 odst. 1 o.z., byla povinna v řízení prokázat své tvrzení o společném soužití se zůstavitelem J.V. ve společné domácnosti od roku 2016 do jeho smrti [datum], protože teprve tak může být považována za dědice zůstavitele J.V. a být povolána k dědění. Dokazování proto bylo zaměřeno na zjištění a) existence spolužití žalobkyně se zůstavitelem J.V., b) délky tohoto spolužití a c) jeho formu.

36. Spolužití zůstavitele J.V. a další osoby, aby vyvolalo zamýšlené účinky v podobě vzniku dědického práva, musí být natolik významné, že lze tuto osobu považovat za člena rodiny, za životního partnera, za druha/družku. Nejde tedy o jakékoliv spolužití, ale pouze o spolužití kvalifikované, tedy skutečné a trvalé spolužití, ve kterém oba její členové připívají k úhradě a obstarávání společných potřeb a v němž společně a bez rozlišování hospodaří se svými příjmy. Takové kvalifikované formě spolužití lze přiřadit pojem„ společná domácnost“, která je především spotřebním společenstvím trvalé povahy. Jejím hlavním znakem není pouze společné bydlení, ač se u společné domácnosti zpravidla předpokládá, ale péče o tuto společnou domácnost nebo poskytnutí prostředků na úhrad jejích potřeb (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 436/2001).

37. Žalobkyni se naplnění výše uvedených znaků společné domácnosti nepodařilo prokázat, protože věrohodně nebylo žalobkyní doloženo, že by žila se zůstavitelem J.V. nejméně od [datum] ve společné domácnosti jako druh a družka a že by tak oba činili s úmyslem trvalým. Žalobkyní předložené nájemní smlouvy nevyvrátily argumenty žalovaných o dočasném a přechodném charakteru ubytování zůstavitele J.V. v ubytovně v [obec a číslo]. Zůstavitel J.V. měl po celou dobu tvrzeného soužití s žalobkyní trvalé bydliště ve svém domě v [část obce a číslo], který nadále, dle shodných tvrzení, užíval, a to zejména o víkendech, kdy nepracoval v [obec]. Tento svůj dům zůstavitel J.V. udržoval, hradil jeho provoz a renovoval v něm topení, jak vypověděli žalovaní ve shodě se svědkem [jméno] [celé jméno žalovaného] a ve shodě s výpisem z účtu zůstavitele J.V. o platbách inkasa. Žalobkyně neposkytla žádný významný důkaz svědčící o opravdovém úmyslu zůstavitele J.V. žít (s ní) v těchto prostorách trvale. Tyto prostory byly určeny pouze pro přechodné ubytování (jak vyplynulo z nesporných tvrzení a z textu nájemních smluv), čemuž odpovídala jejich velikost 24– 32 m2. Skutečnost, že si zůstavitel J.V. do těchto pronajatých prostor, v nichž měl dle žalobkyně trvale žít více jak 5 let, nepřinesl z původního bydliště nic než osobní věci a vysavač, koresponduje s vysvětlením podaným žalovanými. Tomu odpovídá také fakt, že žádnou z předložených nájemních smluv zůstavitel J.V. nepodepsal, ač je písemná forma nezbytným formálním předpokladem její platnosti. Navíc v žádné z nájemních smluv nebyla žalobkyně uvedena jako druhý nájemce, pouze byla„ vzata na vědomí“ jako další uživatel v samotném textu smluv ze dne [datum] a [datum], aniž by to bylo nějak pronajímatelem (svědek [anonymizováno]) či žalobkyní logicky zdůvodněno. Stejně tomu bylo i v případě podnájmu dle smlouvy ze dne [datum], kdy to byl naopak zůstavitel J.V., jenž byl v rozporu s výslovně ujednaným zákazem„ tolerován“ zaměstnankyní pronajímatele/nájemce, aniž by to bylo jakkoliv zdůvodněno (výpověď svědkyně [příjmení]). Všechny tyto faktické rozpory vytváří řetězec pochybností o pravdivosti tvrzení žalobkyně.

38. Žalobkyní tvrzená forma soužití se zůstavitelem J. V. jako druh a družka nebyla rovněž podpořena žádnými relevantními důkazy. Z žalobkyní předložených nájemcích smluv, ani z výpovědí svědků [příjmení], [příjmení], [příjmení] a Ing. [příjmení], nebylo prokázáno tvrzení o společné domácnosti, ani nebylo vyvráceno tvrzení žalovaných o pouhém společném bydlení žalobkyně a zůstavitele J.V. jako dvou samostatně hospodařících osob, v jednom obytném prostoru, z důvodu pomoci zůstavitele J.V. žalobkyni jako osoby toho času bez domova a prostředků. Pro tuto, posledně zmíněnou, formu soužití svědčí majetkové poměry žalobkyně, která až do začátku roku 2021 byla fakticky bez pravidelného příjmu (dle dohody o provedení práce), a i po té její odměna nedosahovala ani měsíční výše nájemného 9 000 Kč, protože při hodinové mzdě 120 Kč a maximálním rozsahu 300 hodin/rok si mohla vydělat jen 36 000 Kč za rok. To vše v době, kdy na její majetek bylo vedeno 7 exekucí, stejně jako vůči jejím 3 dětem, které jí údajně přesto měly dobrovolně měsíčně přispívat částkou 9 000 Kč. [jméno] do formy bydlení žalobkyně vnesl svědek [příjmení], který vypověděl, že ještě před tím, než v ubytovně začal bydlet zůstavitel J.V., zde v suterénu umožnil bydlet žalobkyni, protože jinou možnost bydlení neměla. Žalobkyně tak nezačala v ubytovně bydlet z důvodu navázání partnerského vztahu se zůstavitelem, ale z existenčních důvodů. Odpovědí na otázku proč se později sestěhovala do větších prostor společně se zůstavitelem J.V. se nabízí několik: mohlo jít o již zmíněnou výpomoc zůstavitele J.V. žalobkyni v nouzi, či o výpomoc s náklady na bydlení, o příležitostnou výpomoc v domácnosti, o společně trávený volný čas, vzájemné porozumění či dokonce o navázání partnerského vztahu. Variant je několik, avšak pouze ta poslední může žalobkyni založit dědický nárok na majetek po zůstaviteli J.V., proto k zajištění právní jistoty bylo na žalobkyni, aby jednoznačně (bez pochybností) prokázala existenci trvalého spotřebního společenství mezi ní a zůstavitelem J.V. nejméně od [datum], tedy existenci společné domácnosti jako skutečného a trvalého soužití, v němž oba stejnou měrou přispívali k úhradě a obstarávání společných potřeb a v němž společně a bez rozlišování hospodařili se svými příjmy. Žalobkyně však své důkazní břemeno o existenci společné domácnosti neunesla, protože žádný z vyslechnutých svědků, na jejichž výpovědích postavila své dokazování, nedokázal přesvědčivě a detailně popsat formu vztahu žalobkyně a zůstavitele J.V., když existenci společné domácnosti mezi nimi dovozovali pouze z jejich společného bydlení v jedné jednotce, vzájemného porozumění, z informací získaných od žalobkyně, z množství nakupovaných potravin či z toho, kdo přinesl peníze k úhradě nájmu. Výpověď svědkyně [příjmení] v popisu soužití žalobkyně a zůstavitele J.V. se natolik významně odchýlila nejen od výpovědí ostatních svědků, ale dokonce i od tvrzení žalobkyně, a to v popisu detailů z jejich intimního života a plánů na svatbu, že ji soud hodnotil jako nevěrohodnou. Těžko uvěřit, že by se v souvislosti s tímto řízením o tak zásadních krocích zůstavitele J.V. vůči ní žalobkyně nezmínila.

39. Naopak jako logické se v tomto kontextu jeví tvrzení žalovaných o pouhém kamarádském vztahu mezi žalobkyní a zůstavitelem J.V., motivovaném pomoci žalobkyni v její složité životní situaci. Za to případně mohla žalobkyně zůstaviteli občas vypomoci s prádlem či vařením. Tato pomoc však nebyla nezištná a pravidelná, jako tomu v případě péče o společnou domácnost bývá. Tomu odpovídá fakt, že zůstavitel po celou dobu tvrzeného údajného 5letého vztahu žalobkyni nikdy osobně nepředstavil své rodině, se kterou se dál, až do své smrti, pravidelně stýkal (jak vyplynulo ze shodných výpovědí žalovaných i svědků [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované], a i z tvrzení žalobkyně), dokonce o ní před svou rodinou nemluvil, a už vůbec ne jako o své partnerce. Stejně jako to, že zůstavitel nezanechal pořízení pro případ smrti ve prospěch žalobkyně, jež by vyloučilo jakoukoliv pochybnost o jeho úmyslech s žalobkyní, či fakt, že s žalobkyní neudělali žádný zásadní společný krok jako např. změnit své dosavadní přechodné bydlení za soužití v domě zůstavitele či pořízení nějakého společného majetku. Tedy krok, jenž by vypovídal jejich partnerském poměru. O existenci druhovského poměru přitom mohly vypovídat osoby, které žalobkyně se zůstavitelem údajně osobně navštěvovala (matka žalobkyně, vnoučata žalobkyně, potažmo synové žalobkyně či strýc zůstavitele z [obec]), či fotografie z jejich běžného života a společně tráveného času, zvláště za stavu dnes běžně existujícího fotoaparátu jako součásti mobilního telefonu.

40. Nevěrohodně rovněž působí tvrzení žalobkyně o společném hospodaření se zůstavitelem J.V., když to byl pouze on, kdo měl pravidelný měsíční příjem a osobní bankovní účet, k němuž neměla žalobkyně až do jeho smrti oprávnění, na rozdíl od žalované. Přesto žalobkyně z tohoto účtu odčerpala finanční prostředky nejméně do výše 150 000 Kč pravidelnými výběry částky 15 000 Kč jednou za 14 dnů, pravděpodobně vzhledem k limitům na kartě, až do smrti zůstavitele, a to teprve v době, kdy byl zůstavitel připoután na lůžko a nemohl svobodně vyjádřit svou vůli (od května 2021). Žalobkyní tvrzená nutnost výběrů z důvodu zvýšených finančních potřeb zůstavitele J.V. však nebyla jakkoliv prokázána.

41. Nelze upřít žalobkyni, že od propuštění zůstavitele J.V. z hospitalizace dne [datum] s ním až do jeho smrti [datum] žila a za pomoci žalované a mobilního hospicu o něj pečovala ve společné jednotce, kde do té doby společně bydleli a do které byl z nemocnice převezen. Její péče však nebyla nezištná, protože po tuto dobu měla volný přístup k financím na účtu zůstavitele, na který chodily pravidelné dávky důchodu i příspěvku na péči, jež jí poskytly materiální zajištění i možnost bydlení, protože v té době jiný zdroj příjmů neměla. Taková péče, ač je třeba ji po morální stránce ocenit, nemůže být z hlediska ustanovení § 1637 odst. 1 o.z., už z pohledu délky jejího trvání jakožto posledního a nezbytného zákonného předpokladu, právně významná k jeho naplnění.

42. Soud proto právně uzavřel, že žalobkyně svá tvrzení o společné domácnosti vedené se zůstavitelem J. V. nejméně po dobu od [datum] do [datum] neprokázala, tudíž ji nelze uznat za dědičku zůstavitele J.V. a žalobu zamítl.

43. Žalovaní byli v řízení procesně úspěšní, v řízení vynaložili náklady na svou obranu, proto jim náleží právo na jejich náhradu podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v aktuálním znění (dále jen„ o.s.ř.“). O nákladech řízení soud rozhodl ve výroku II. a III., kterými žalobkyni zavázal k zaplacení částky 2 x 20 204 Kč k rukám zástupce 1. žalované (výrok II.) a zástupce 2. žalovaného (výrok III.) podle § 149 odst. 1 o.s.ř., do tří dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Náklady žalovaných představovaly náklady na právní zastoupení advokátem podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), spočívající v -) odměně za 8 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, písemné vyjádření k žalobě, účast u 4 jednáních odpovídajícím 6 úkonům právní služby, protože jednání dne [datum] a [datum] přesáhlo 2 hodiny), přičemž za tyto úkony náleží každému z žalovaných zastoupených stejným zástupcem odměna ve výši 2 500 Kč/úkon dle § 9 odst. 3 ve spojení s § 7 bod 5 advokátního tarifu, tedy 20 000 Kč, snížená o 20% podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu, tedy celkem 16 000 Kč, -) paušální náhradě nákladů řízení za výše uvedených 8 úkonů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve výši 2 400 Kč na každého z žalovaných, -) náhradě jízdného ve výši 2 008 Kč za cestu k jednáni ze sídla zástupce v [obec] do [obec] a zpět dne [datum] (celkem 70 km) při amortizaci ve výši 329 Kč (4,7 Kč x 70 km) a jízdném 125 Kč (70 km x průměrná spotřeba 5 litrů [číslo] km při ceně nafty 36,10 Kč/litr); za cestu k jednáni ze sídla zástupce v [obec] do [obec] a zpět dne [datum] (celkem 70 km) při amortizaci ve výši 364 Kč (5,2 Kč x 70 km) a jízdném 154 Kč (70 km x průměrná spotřeba 5 litrů [číslo] km při ceně nafty 44,10 Kč/litr); za cestu k jednáni ze sídla zástupce v [obec] do [obec] a zpět dne [datum] (celkem 70 km) při amortizaci ve výši 364 Kč (5,2 Kč x 70 km) a jízdném 154 Kč (70 km x průměrná spotřeba 5 litrů [číslo] km při ceně nafty 44,10 Kč/litr) a za cestu k jednáni ze sídla zástupce v [obec] do [obec] a zpět dne [datum] (celkem 70 km) při amortizaci ve výši 364 Kč (5,2 Kč x 70 km) a jízdném 154 Kč (70 km x průměrná spotřeba 5 litrů [číslo] km při ceně nafty 44,10 Kč/litr), přičemž hotové výdaje na jízdné byly rovným dílem rozděleny mezi oba žalované a -) v náhradě za promeškaný čas za 16 půlhodin po 100 Kč strávených při cestě ke 4 jednáním (jedna cesta tam a zpět v rozsahu 4 půlhodin) podle § 14 advokátního tarifu, jež byly stejně jako jízdné rovným dílem rozděleny mezi žalované.

44. Ze smlouvy o poskytnutí péče domácím hospicem [obec] k domovu, [obec] ze dne [datum], výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba], trestního oznámení podaného žalovanými dne [datum] nebyly zjištěny žádné pro věc relevantní skutečnosti, proto se jimi soud v odůvodnění blíže nezabýval. Dokazování dotazníkem vyplněným v květnu 2021 v rámci povinného sčítání lidu soud neprovedl, protože jej žalobkyně navrhla po prvním jednání zakončeném koncentrací řízení. Navrženou dohodu o provedení práce ze dne [datum] žalobkyně nepředložila.