26 C 149/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 45 032,80 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 393,92 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 9 638,88 Kč a úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 838,94 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 1 683,40 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.</b> 1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne [datum], domáhala na žalovaném zaplacení částky 45 032,80 s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, a to ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž na základě tohoto čerpal žalovaný částku 63 264 Kč. Na svůj dluh žalovaný uhradil 27 870,08 Kč.

2. Žalobkyně se omluvila z účasti na jednání. Žalovaný svou neúčast neomluvil, proto soud za splnění podmínek stanovených v § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“), rozhodl v jeho nepřítomnosti.

3. Soud provedl dokazování listinami předloženými žalobkyní a zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru„ Iplatba“ [číslo] na základě které žalovanému poskytla neúčelový revolvingový úvěr ve výši 30 000 Kč, jenž byl žalovaný oprávněn čerpat průběžně a opakovaně prostřednictvím platební úvěrové karty, přičemž žalovaný kartou čerpal od [datum] do [datum] finanční prostředky v celkové výši 42 500 Kč; a účelový úvěr ve výši 20 764 Kč na nákup zboží ([anonymizováno] 11 Pro 64GB [příjmení]). Částku 20 764 Kč se žalovaný zavázal splatit v 10 měsíčních splátkách po 2 307 Kč s úrokem 26,29 % ročně a se splatností vždy k 15. dni v měsíci. Žalovaný smlouvu podepsal [datum] v 16:46:14 elektronicky prostřednictvím kódu [číslo] zaslaným na jeho mobilní telefon (smlouva o spotřebitelském úvěru IPlatba). Žalovaný za celou dobu trvání smlouvy na splátkách uhradil částku 27 870,08 Kč, ač čerpal celkově částku 63 264 Kč. Žalovaný splátky hradil pouze do [číslo] a od této doby uhradil již jen 2 splátky, a to [datum] částku 492 Kč a dne [datum] částku 888 Kč (přehled transakcí). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VP“), které umožňovaly žalobkyni, dle článku„ O“ písemně odstoupit od smlouvy z důvodu prodlení s úhradou splátky více jak 2 úvěrových splátek nebo jedné splátky po dobu delší jak tři měsíce (všeobecné podmínky). Žalobkyně tohoto svého oprávnění využila z důvodu opakovaného prodlení žalovaného a od smlouvy odstoupila dopisem ze dne [datum], zaslaným žalovanému doporučeně dne [datum] (odstoupení, poštovní podací arch). Žalobkyně žalovaného o účinnosti odstoupení, ukončení smlouvy a okamžité splatnosti nesplaceného dluhu informovala v dopise ze dne [datum], který žalovanému odeslala dne [datum]. V dopise byl upozorněn na možné soudní vymáhání. Žalovaný tak ke dni odstoupení dlužil 45 032,80 Kč (oznámení o okamžité splatnosti, poštovní podací arch).

4. V rámci zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně vycházela z tvrzení žalovaného o svých poměrech, jejichž pravdivost žalovaný stvrdil svým podpisem. Žalovaný uvedl, že má pravidelný příjem 22 000 Kč ze zaměstnání a jeho závazky tvoří náklady na bydlení ve výši 3 500 Kč měsíčně a splátky předchozích úvěrů ve výši 4 931 Kč měsíčně (smlouva o spotřebitelském úvěru).

5. Soud z úřední činnosti (ex offo) prověřil řízení vedená u zdejšího soudu vůči žalovanému (rejstřík ISAS), z něhož vyplynulo k tvrzení žalovanému, že dne [datum] čerpal spotřebitelský úvěr 20 000 Kč od společnosti [právnická osoba], jenž nesplácí dle sjednaných podmínek, protože částka 19 340,42 Kč s příslušenstvím byla předmětem řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a nyní je předmětem exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a dne 25. 3. 2020 čerpal spotřebitelský úvěr 77 000 Kč od společnosti [právnická osoba], jenž nesplácí dle sjednaných podmínek, protože částka 24 359,78 Kč s příslušenstvím je předmětem řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka].

6. Ohledně nároku žalobkyně, má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet pravidelných výdajů žalovaného, a tedy tyto (stejně tak jako příjmy žalovaného) nebyly nijak osvědčeny. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalovaného. Z informací uvedených v úvěrové smlouvě nelze stanovit reálný použitelný příjem žalovaného, který by byl stanoven z pravidelných příjmů a výdajů žalovaného. Jediná informace o majetkových poměrech je skutečnost, že měsíční příjem žalovaného činí částka 22 000 Kč, ovšem ani z této nelze bez dalšího vycházet, jelikož žalovaný jako osoba žádající o úvěr, může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, a tedy je povinnost primárně kladena na poskytovatele úvěru, aby poměry, dostatečně prověřil na základě spolehlivých a dostatečných informací, což nelze učinit bez ověření výše příjmů např. výpisem z účtu nebo výplatním listem. Výdaje žalovaného nebyly ani zkoumány, tedy ani nijak ověřovány. Za tohoto skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalovaného.

7. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neučinila, vycházela ze závěru, který neodpovídal reálnému stavu věci, když nebylo žádným způsobem ověřeno, že žalovaný dosahuje alespoň tvrzených příjmů. Pokud by potom od reálného měsíčního příjmu žalovaného byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet takový finanční závazek. Soud vzal v potaz také výši poskytovaného úvěru, která je vysoká, zvláště pro osobu s velmi nízkými příjmy a vysokými výdaji (což jistě náklady na podnájem žalovaného jsou), navíc se splátkami předchozích dluhů, které nehradí, a která může být i finančně likvidační. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru).

8. Povinnosti osob poskytujících spotřebitelské úvěry v ustanovení § 86 z. s. ú. (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008 [číslo] stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, aniž by si vyžádala od žalovaného podklady k pravidelným příjmům a výdajům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalovaného tento úvěr splatit.

9. Soud s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. V souvislosti s novelou § 87 z. s. ú. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k [datum], bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Logicky potom lze dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před datem účinnosti tohoto zákona. S tím, že ačkoliv se bezesporu jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze odhlédnout od skutečnosti, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před účinností tohoto zákona. Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto je akceptovatelná.

10. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy, jelikož příslušenství sdílí osud věci hlavní (§ 510 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník dále jen „o. z.“). Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky a smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru.

11. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 63 264 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil 27 870,08 Kč, soud čerpanou částku o tuto platbu ponížil a zavázal žalovaného k zaplacení částky ve výši rozdílu odpovídající částce 35 393,92 Kč (výrok I). Soud žalobkyni nepřiznal zákonný úrok z prodlení, jelikož zaslané výzvy žalobkyní žalovanému nelze pokládat za výzvy k zaplacení z titulu bezdůvodného obohacení, když tato skutečnost nastala až konstitutivně rozhodnutím soudu. Důsledkem neřádného posouzení úvěruschopnosti je taktéž proces vrácení poskytnuté jistiny ve prospěch spotřebitele, a to tak, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud tedy žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky nenáleží žalobkyni zákonné úroky z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku. Ke stejnému závěru dospěl ostatně i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, č. j. 33 Cdo 3675/2021-262.

12. Ve zbývající části, tj. co do částky 9 638,88 Kč a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 39 838,94 Kč od [datum] do zaplacení soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť nároky na ně mají původ v absolutně neplatné smlouvě (výrok II).

13. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. zavázal soud žalovaného, zaplatit žalobkyni, která měla ve věci převážný procesní úspěch a před podáním žaloby zaslala žalovanému výzvu k plnění, náklady řízení v rozsahu 38 %, neboť žalobkyně byla úspěšná co do 69 % uplatněného nároku a neúspěšná v rozsahu 31 %. Žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 4 430 Kč a sestávají ze zaplaceného soudního poplatku 2 252 Kč, odměny za právní zastoupení ve výši 3 úkonů (převzetí a příprava, sepis žaloby, zaslání předžalobní výzvy) dle 14b odst. 1 písm. c) bodu 3 advokátního tarifu ve výši á 500 Kč, tedy ve výši 1 500 Kč, a to vše včetně 3 režijních paušálů po 100 Kč dle 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu, včetně 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 378 Kč. Celkové náklady řízení žalobkyně činí 4 430 Kč a s ohledem na její procesní neúspěch jí byly přiznány v částce 1 683,40 Kč, kterou je žalovaný povinen uhradit k rukám právního zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).