26 C 165/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 234 069,31 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 784,07 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 44 357,59 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 477,17 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 2 520,09 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 50 141,66 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky 47 661,66 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 40 677,25 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 554,87 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 947,33 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 40 677,25 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky 38 777,25 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 143 276,40 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 4 353,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 6 949,65 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 143 276,40 Kč od 25. 5. 2025 do zaplacení a úroku ve výši 12 % ročně z částky 139 808,40 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení, se zamítá.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne 25. 9. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 234 095,31 Kč s příslušenstvím.

2. Ve svých žalobních tvrzeních ohledně nároku 1 uvedla, že dne 17. 3. 2021 právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , se sídlem , adresa, (dále jen právní předchůdkyně žalobkyně), uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka (dále jen smlouva o úvěru 1), na základě níž poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 78 000 Kč ve prospěch jeho běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit dlužnou částku v pravidelných 84 měsíčních splátkách ve výši , částka, zahrnující pojištění ve výši , částka, spolu s úrokem ve výši 13,90 % p. a. počínaje dnem 15. 4. 2021. Žalovaný zaplatil poslední úhradu dne 16. 10. 2024 ve výši 223,07 Kč, která byla započtena na jistinu. Jelikož byl žalovaný opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, když naposledy uhradil řádně a včas splátku ve výši 1 611,60 Kč splatnou ke dni , datum, , zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 3. 2. 2025, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 6. 2. 2025 a vyzvala ho k okamžitému zaplacení. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k , datum, žalobkyni. Žalovaný na dluh celkem zaplatil částku 72 215,93 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 47 661,66 Kč, poplatků v celkové výši , částka, a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 2 520,09 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 477,17 Kč, úroků ve výši 12 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 47 661,66 Kč od , datum, do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12 % p.a. z dlužné částky ve výši 50 141,66 Kč, se sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , dlužných poplatků ve výši 2 480 Kč od , datum, do zaplacení.

3. Ohledně nároku 2 žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka (dále jen smlouva o úvěru 2), na základě níž poskytla žalovanému dne , datum, peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč ve prospěch jeho běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit dlužnou částku v pravidelných 72měsíčních splátkách ve výši 5 005,34 Kč spolu s úrokem ve výši 12,90 % p. a. počínaje dnem , datum, . Žalovaný zaplatil poslední úhradu dne , datum, ve výši 600 Kč, která byla započtena na poplatky. Jelikož byl žalovaný opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, když naposledy uhradil řádně a včas splátku ve výši 5 036,84 Kč splatnou ke dni , datum, , zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni , datum, , což oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, a vyzvala ho k okamžitému zaplacení. Pohledávku za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k , datum, žalobkyni. Žalovaný na dluh celkem zaplatil částku 326 347,87 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 38 777,25 Kč, poplatků v celkové výši 1 900 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši , částka, a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 554,87 Kč, úroků ve výši 12 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 38 777,25 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12 % p.a. z dlužné částky ve výši , částka, , se sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 38 777,25 Kč, dlužných poplatků ve výši 1 900 Kč od 25.5.2025 do zaplacení.

4. Ohledně nároku 3 žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka (dále jen smlouva o úvěru 3), na základě níž poskytla žalovanému dne 17. 6. 2019 peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč ve prospěch jeho běžného účtu č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit dlužnou částku v pravidelných 108 měsíčních splátkách ve výši 4 344,78 Kč zahrnující pojištění ve výši 392 Kč spolu s úrokem ve výši 13,10 % p. a. počínaje dnem 15. 7. 2019. Žalovaný zaplatil poslední úhradu dne 3. 10. 2024 ve výši 600 Kč, která byla započtena na poplatky. Jelikož byl žalovaný opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, když naposledy uhradil řádně a včas splátku ve výši 4 369,62 Kč splatnou ke dni 3. 10. 2024, zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 3. 2. 2025, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 27. 5. 2025 a vyzvala ho k okamžitému zaplacení.

5. Pohledávky za žalovaným postoupila právní předchůdkyně žalobkyně s účinností k 14. 5. 2025 žalobkyni. Žalovaný na dluh celkem zaplatil částku 279 586,80 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 139 808,40 Kč, poplatků v celkové výši 3 468 Kč a příslušenství sestávajícího z kapitalizovaného úroku z úvěru ve výši 6 949,65 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 4 353,52 Kč, úroků ve výši 12 % p.a. z dlužné jistiny úvěru ve výši 139 808,40 Kč od 4. 2. 2025 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 12 % p.a. z dlužné částky ve výši 143 276,40 Kč, se sestávající z dlužné jistiny úvěru ve výši 139 808,40 Kč, dlužných poplatků ve výši 3 468 Kč od 25.5.2025 do zaplacení.

6. Žalovaný se věci nevyjádřil. Ač byl žalovaný k jednání řádně a včas předvolán, bez omluvy se k němu nedostavil. Soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř.

7. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, předloženými žalobkyní k prokázání svých tvrzení, z nichž zjistil tento skutkový stav:

8. Ze smlouvy č. , hodnota, o úvěru ze dne 17. 3. 2021 bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní závazkový vztah, v rámci něhož se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 78 000 Kč bezhotovostně na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 13,90 % p. a. a v pravidelných 84 měsíčních splátkách počínaje dnem , datum, formou zápočtu ze svého účtu č. , č. účtu, . Celková výše sjednané měsíční splátky včetně úhrady pojištění pak činila částku , částka, . Součástí smlouvy byly sjednány také Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, BANK, , právnická osoba, . z , datum, ve znění pozdějších doplnění. Žalovaný zaplatil poslední úhradu dne , datum, ve výši , částka, , která byla započtena na jistinu. Jelikož byl žalovaný opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, když naposledy uhradil řádně a včas splátku ve výši , částka, splatnou ke dni , datum, , zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni 3. 2. 2025, což oznámila žalovanému dopisem ze dne 6. 2. 2025 a vyzvala ho k okamžitému zaplacení. Žalovaný na dluh celkem zaplatil částku , částka, . Předžalobní upomínkou ze dne 25. 8. 2025 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do 9. 9. 2025 (smlouva o úvěru, Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, , Anonymizováno, , , právnická osoba, ., platební historie, výpis z úvěrového účtu, nezpochybněná tvrzení žalobkyně, výpis z banky, oznámení o prohlášení úvěru za splatný, předžalobní výzva, podací arch).

9. Ze smlouvy č. , hodnota, o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní závazkový vztah, v rámci něhož se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, bezhotovostně na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 13,10 % p. a. a v pravidelných 72 měsíčních splátkách počínaje dnem , datum, formou zápočtu ze svého účtu č. , č. účtu, . Celková výše sjednané měsíční splátky pak činila částku , částka, . Součástí smlouvy byly sjednány také Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, BANK, , právnická osoba, . z , datum, ve znění pozdějších doplnění. Žalovaný zaplatil poslední úhradu dne , datum, ve výši , částka, , která byla započtena na poplatky. Jelikož byl žalovaný opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, když naposledy uhradil řádně a včas splátku ve výši , částka, splatnou ke dni , datum, , zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni , datum, , což oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, a vyzvala ho k okamžitému zaplacení. Žalovaný na dluh celkem zaplatil částku , částka, . Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě dluhu nejpozději do , datum, (smlouva o úvěru, Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, BANK, , právnická osoba, ., platební historie, výpis z úvěrového účtu, výpis z banky, nezpochybněná tvrzení žalobkyně, oznámení o prohlášení úvěru za splatný, předžalobní výzva, podací arch).

10. Ze smlouvy č. , hodnota, o úvěru ze dne , datum, bylo zjištěno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným vznikl smluvní závazkový vztah, v rámci něhož se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši , částka, bezhotovostně na účet č. , č. účtu, a žalovaný se zavázal tento úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 13,10 % p. a. a v pravidelných 108 měsíčních splátkách počínaje dnem , datum, formou zápočtu ze svého účtu č. , č. účtu, . Celková výše sjednané měsíční splátky včetně úhrady pojištění pak činila částku , částka, . Součástí smlouvy byly sjednány také obchodní podmínky , právnická osoba, BANK, , právnická osoba, . z , datum, ve znění pozdějších doplnění. Žalovaný zaplatil poslední úhradu dne , datum, ve výši , částka, , která byla započtena na poplatky. Jelikož byl žalovaný opakovaně v prodlení s úhradou sjednaných měsíčních splátek, když naposledy uhradil řádně a včas splátku ve výši , částka, splatnou ke dni , datum, , zesplatnila žalobkyně úvěr ke dni , datum, , což oznámila žalovanému dopisem ze dne , datum, a vyzvala ho k okamžitému zaplacení. Žalovaný na dluh celkem zaplatil částku , částka, (smlouva o úvěru, Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, BANK, , právnická osoba, ., platební historie, výpis z úvěrového účtu, výpis z banky, nezpochybněná tvrzení žalobkyně, oznámení o prohlášení úvěru za splatný, předžalobní výzva, podací arch).

11. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru ze smlouvy o úvěru 1 tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, který uvedl, že jeho roční příjem činí částku ve výši 199 736 Kč, je OSVČ, celkový měsíční příjem jeho domácnosti činí částku ve výši 60 000 Kč, bydlí v nájmu, je rozvedený, nemá žádnou vyživovací povinnost vůči jiným osobám, jeho nezbytné měsíční náklady činí 0 Kč. V době podání žádosti o úvěr měl žalovaný závazky s celkovou výši měsíčních splátek 8 958,12 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti ze standardizovaných procesů banky, kdy lustrovali veřejné rejstříky (NRKI, BRKI, IR…), přičemž odečetla výdaje žalovaného od jeho příjmů a zohlednila částku životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení, za těchto okolností usoudila, že je žalovaný schopen požadovaný úvěr splatit (nezpochybněná tvrzení žalobkyně, žádost o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 3. 12. 2025).

12. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru ze smlouvy o úvěru 2 tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, který uvedl, že je OSVČ, ve zdaňovacím období 2018 činil jeho příjem , částka, , výdaje , částka, , celkový měsíční příjem jeho domácnosti činí částku ve výši , částka, , bydlí v nájmu, je rozvedený, má jednu vyživovací povinnost vůči jiné osobě, jeho nezbytné měsíční náklady činí , částka, . V době podání žádosti o úvěr neměl žalovaný žádné další závazky. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti ze standardizovaných procesů banky, kdy lustrovali veřejné rejstříky (NRKI, BRKI, IR…), přičemž odečetla výdaje žalovaného od jeho příjmů a zohlednila částku životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení, za těchto okolností usoudila, že je žalovaný schopen požadovaný úvěr splatit (nezpochybněná tvrzení žalobkyně, žádost o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne , datum, ).

13. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru ze smlouvy o úvěru 3 tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, který uvedl, že je OSVČ, ve zdaňovacím období 2018 činil jeho příjem 439 350 Kč, výdaje 175 740 Kč, celkový měsíční příjem jeho domácnosti činí částku ve výši 70 000 Kč, bydlí v nájmu, je rozvedený, má žádnou vyživovací povinnost vůči jiné osobě, jeho nezbytné měsíční náklady činí 0 Kč. V době podání žádosti o úvěr měl žalovaný závazky s celkovou výši měsíčních splátek 5 005,34 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela při posouzení úvěruschopnosti ze standardizovaných procesů banky, kdy lustrovali veřejné rejstříky (NRKI, BRKI, IR…), přičemž odečetla výdaje žalovaného od jeho příjmů a zohlednila částku životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení, za těchto okolností usoudila, že je žalovaný schopen požadovaný úvěr splatit (nezpochybněná tvrzení žalobkyně, žádost o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 3. 12. 2025).

14. Z daňového přiznání z příjmů fyzických osob za zdaňovací období 2020 se podává, že příjmy žalovaného činily 998 678 Kč a výdaje činily 798 942 Kč, dílčí základ daně z příjmů pak činil , částka, (přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020).

15. Vůči žalovanému jsou u zdejšího soudu vedena nalézací civilní řízení z titulu smluv o úvěru ve věci 36 C 65/2025, 44 C 148/2025, 39 C 130/2025, 35 C 245/2025 (z úřední činnosti soudu – přehled řízení).

16. Žalobkyně ke své aktivní legitimaci předložila smlouvu o postoupení pohledávek ze dne 14. 5. 2025 uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, na jejímž základě byly postoupeny pohledávky specifikované v příloze č. , hodnota, , která byla nedílnou součástí smlouvy a do které byly pohledávky za žalovaným z předmětných smluv zahrnuty. Postoupení pohledávek bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (smlouva o postoupení pohledávek, příloha č. , hodnota, , oznámení o postoupení pohledávky a podací lístek).

17. Soud právně podřadil věc pod příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění platném a účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

18. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy, spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěru, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

22. Podle § 2991 odst. 2 o.z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

23. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

24. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

25. Vzhledem k tomu, že se s ohledem na postavení účastníků smluvního vztahu jedná o spotřebitelský úvěr podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, musel se soud zabývat tím, zda žalobkyně jako věřitel dostála své povinnosti vyplývající z ust. § 86 odst. 1 a 2 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zda při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel úvěru totiž může poskytnout spotřebitelský úvěr pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěry schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

26. Současně též nelze pominout, že institut zkoumání tzv. úvěruschopnosti představuje jeden z dílčích prostředků ochrany spotřebitele před tzv. zneužívajícími klauzulemi, tedy prostředek, jehož účelem je narovnání spotřebitelských vztahů v rámci jednotného trhu celé Evropské unie. Ve smyslu závazného eurokonformního výkladu, představeného Soudním dvorem Evropské unie, jsou proto soudy povinny existenci kterékoli tzv. zneužívající klauzule ve spotřebitelské smlouvě zohlednit bez dalšího a z úřední povinnosti (viz zejména rozhodnutí Evropského soudního dvora ze dne 4. 6. 2009, ve věci Pannon GSM Zrt. v . Erzsébet Sustikné Győrfi, zn. C -243/08). V této souvislosti také vzal soud dále v úvahu, že právě § 86 a 87 z. s.ú. jsou výsledkem transpozice norem evropského práva, konkrétně Směrnice EP a Rady 2008/48/ES z 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Citovaná ustanovení pak již byla ze strany Soudního dvora Evropské unie podrobena tzv. eurokonformnímu výkladu. Ve prospěch závěru, že v rámci soudních řízení je třeba otázku náležitého zkoumání tzv. úvěruschopnosti posuzovat z úřední povinnosti (viz závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci„ OPR-Finance“ C [číslo] ze dne 5. 3. 2020), a tedy pod sankcí absolutní neplatnosti, ve smyslu § 588 o. z. V této souvislosti lze též, nad rámec již uvedeného, odkázat na závěry Ústavního soudu ČR, dle nichž představuje soudní přezkum řádného posouzení tzv. úvěruschopnosti ze strany poskytovatele spotřebitelského úvěru nezbytnou součást práva úvěrovaného-spotřebitele na soudní ochranu, zaručenou čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019).

27. Odraz shora uvedených závěrů soudní praxe již zákonodárce dodatečně reflektoval v rámci novely § 87 z. s. ú. provedené zákonem č. 96/2022 Sb., účinné k 29. 5. 2022, neboť zde výslovně stanovil, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní. Uvedenou novelizaci z. s. ú. pak zákonodárce provedl, aniž by ji doprovodil jakýmikoli přechodnými ustanoveními, a lze tedy dovodit, že § 87 odst. 1 z. s. ú. v aktuálně účinném znění vyvolává právní účinky retroaktivně, tedy i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným před 29. 5. 2022. S tím, že jakkoli se jedná o projev tzv. pravé retroaktivity, nelze současně pominout, že aplikační praxe, na základě závěrů shora uvedených, z totožného pojetí neplatnosti spotřebitelského úvěru vycházela již v době před , datum, , dokonce i ve vztahu ke spotřebitelským úvěrům sjednaným již za účinnosti předchozí právní úpravy spotřebitelského úvěrování (zák. 145/2010 Sb.). Retroaktivní aplikace § 87 odst. 1 z. s. ú. tak nepředstavuje zásah do právní jistoty poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, a proto ji lze akceptovat.

28. Žalobkyně tvrdila, že tato povinnost řádně prověřit úvěruschopnost žalovaného splněna byla, avšak soud se s tímto neztotožňuje. Právní předchůdkyně žalobkyně ve vztahu k příjmům vycházela z údajů, které byly v rámci předsmluvního jednání sděleny žalovaným. Tento tvrdil, že jeho čistý měsíční příjem činí částku ve výši 60 000 Kč (nárok 1), 100 000 Kč (, Anonymizováno, 2), 70 000 Kč (nárok 3), avšak jeho nezbytné měsíční náklady činily 0 Kč. Žalobkyní nebylo doloženo, že by právní předchůdkyně žalobkyně tyto tvrzené příjmy žalovaného jakkoliv ověřila, přičemž z daňového přiznání žalovaného za rok 2020 plyne, že jeho průměrný čistý měsíční příjem po odečtení výdajů činil , částka, . Pokud jde o výdajovou stránku žalovaného, kdy žalovaný uváděl podle tvrzení žalobkyně své měsíční výdaje ve výši , částka, , soud má za to, že nelze vycházet z těchto ničím nepodložených a neověřených údajů, a to ani s přihlédnutím k normativně stanoveným nákladům na bydlení dle § 26 z.č. 117/1995 Sb., Je nepochybné, že výdaje jsou u různých osob odlišné a je třeba u každého konkrétního potencionálního dlužníka mít tyto výdaje náležitě zjištěny a náležitě osvědčeny, zejména ty, které se týkají nákladů na bydlení či dalších pravidelných výdajů, a to zejména za situace, kdy tvrzení žalovaného zcela určitě neodpovídají skutečnému stavu věci, kdy žalovaný v žádostech o předmětné úvěry uvedl své měsíční náklady ve výši , částka, a jiné měsíční splátky ve výši , částka, . Majetkové poměry žalovaného tedy ve vztahu k jeho pravidelným výdajům a příjmům dostatečně ověřeny nebyly. Jak příjmy, tak výdaje žalovaného nebyly zkoumány, tedy ani nijak ověřovány. Za tohoto skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalovaného. Pokud by od reálného měsíčního příjmu žalovaného byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet takový finanční závazek. Žalovaný byl zadlužen a v době poskytnutí předmětných úvěru čerpal další úvěry. Soud vzal v potaz také celkovou výši poskytovaných úvěrů, která pro osobu s nízkými příjmy (jež vyplývá z doloženého daňového přiznání) a vysokými výdaji (což jistě náklady na splátky jiných úvěrů a náklady na bydlení ve spojení s vyživovací povinností jsou) může být i přes to finančně likvidační. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Na tomto výsledku nic nemění skutečnost, že žalobkyně žalovaného lustrovala ve veřejných rejstřících posuzující bonitu osob, jelikož skutečnost, zda osoba žádající o úvěr bude schopna poskytovaný úvěr splatit, zpravidla nesouvisí s jeho platební morálkou v minulosti (resp. může to být pro poskytovatele spotřebitelských úvěru jistým vodítkem při splatných závazcích evidovaných v těchto rejstřících), nicméně samo o sobě tyto skutečnosti nemají potřebnou vypovídající hodnotu, jelikož nereflektují aktuální majetkovou situaci osoby žádající o úvěr (zejména v oblasti příjmové).

29. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Právní předchůdkyně žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, aniž by si vyžádala od žalovaného podklady k pravidelným příjmům a výdajům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalovaného tento úvěr splatit, a to za situace kdy žalovaný již čerpal úvěry u jiných poskytovatelů úvěrů. Je evidentní, že vzhledem k počtu a celkové výši čerpaných úvěrů žalovaný své dluhy hradil jen za cenu postupného zadlužování. Čemuž také svědčí řada nalézacích řízení, jež proti žalovanému jsou nyní vedena.

30. S ohledem na shora popsané důvody uzavřené smlouvy soud shledal za neplatné a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatných smluv. Zákonem stanovenou neplatnost smlouvy je přitom nutno chápat jako neplatnost absolutní. Podle § 588 o. z., k ní musí soud přihlédnout z úřední povinnosti a není k ní třeba námitky žalovaného jako spotřebitele, protože není stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).

31. Jestliže je tedy smlouva o úvěru 1, smlouva o úvěru 2 a smlouva o úvěru 3 neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětných smluv. Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky a pojištění sjednané ve smlouvě o úvěru. Navíc pokud žalovaný není v prodlení s vrácením dlužné částky, nenáleží žalobkyni ani zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ).

32. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla ze smlouvy o úvěru 1 peněžní prostředky ve výši 78 000 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil postupnými platbami celkem částku 72 215,93 Kč (bez zohlednění provedeného zápočtu na úroky a poplatky), proto z poskytnuté částky 78 000 Kč jemu bez právního důvodu vyplacenou ještě dluží částku 5 784,07 Kč. Soud proto ohledně této částky žalobě vyhověl (výrok I).

33. Ohledně zbývající částky ve výši 44 357,59 Kč včetně příslušenství byla žaloba zamítnuta, a to s ohledem na shora uvedené důvody, tedy nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, což způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru 1, kdy ostatní nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru 1, jež je absolutně neplatná, tedy neplatná od samého počátku, nemohly žalobkyni vzniknout (výrok II).

34. Žalobkyně dále prokázala, že žalovanému poskytla ze smlouvy o úvěru 2 peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že po provedeném dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh ze smlouvy uhradili částku 326 347,87 Kč, rozhodl soud o zamítnutí žaloby v celém rozsahu, protože žalovaný postupnými platbami v celkové výši 326 347,87 Kč zcela pokryl částku jim bez právního důvodu vyplacenou ve výši 250 000 Kč. Soud proto rozhodl o zamítnutí nároku na vrácení jakékoliv částky, a to včetně příslušenství, a to s ohledem na shora uvedené důvody, tedy nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, což způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru 2, kdy ostatní nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru 2, jež je absolutně neplatná, tedy neplatná od samého počátku, nemohly žalobkyni vzniknout (výrok III).

35. Žalobkyně dále prokázala, že žalovanému poskytla ze smlouvy o úvěru 3 peněžní prostředky ve výši 250 000 Kč. Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že po provedeném dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh ze smlouvy uhradili částku 279 586,86 Kč, rozhodl soud o zamítnutí žaloby v celém rozsahu, protože žalovaný postupnými platbami v celkové výši 279 586,86 Kč zcela pokryl částku jim bez právního důvodu vyplacenou ve výši 250 000 Kč. Soud proto rozhodl o zamítnutí nároku na vrácení jakékoliv částky, a to včetně příslušenství, a to s ohledem na shora uvedené důvody, tedy nedostatečné prověření úvěruschopnosti žalovaného, což způsobilo absolutní neplatnost smlouvy o úvěru 3, kdy ostatní nároky vyplývající ze smlouvy o úvěru 3, jež je absolutně neplatná, tedy neplatná od samého počátku, nemohly žalobkyni vzniknout (výrok IV).

36. Jelikož nejsou soudu známy majetkové poměry dlužníka, když tento byl po celou dobu soudního řízení nečinným, nemohl soud zohlednit v rámci splatnosti zbývající částky dlužné jistiny jeho majetkové možnosti, a proto soud stanovil splatnost dluhu v obecné pariční lhůtě dle § 160 o.s.ř. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I).

37. Žalobkyně byla v převážné části v řízení neúspěšná, proto ji soud nemohl přiznat náhradu nákladů řízení. Z obsahu spisu vyplývá, že žalovaný byl v řízení pasivní, proto ani žalovanému nemohly žádné náklady řízení vzniknout. Soud proto rozhodl tak, že náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, a to podle § 142 odst. 2 o.s.ř. (výrok V).