26 C 170/2023

Plný text

Okresní soud ve obec rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 408,16 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 9 792,16 Kč, úrok z prodlení ve výši 7,5 % ročně z částky 9 792,16 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 9 616 Kč, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 792,16 s úrokem z prodlení ve výši 7,5 % ročně od [datum] do zaplacení a zaplacení smluvní pokuty ve výši 9 616 Kč ze smlouvy o úvěru [číslo] kterou uzavřela s žalovaným dne [datum]. Žalovaný se zavázal zaplatit celkově částku 40 625 Kč v pravidelných splátkách, z nichž uhradil pouze částku 30 832,84 Kč. V důsledku porušení ujednaných podmínek splácení vznikla žalovaného povinnost k zaplacení také smluvní pokuty vyčíslené na částku 9 616 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení naposledy v předžalobní upomínce, na kterou nereagoval.

2. Žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím věci bez nutnosti nařízení jednání, proto soud postupoval podle § 115a) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), a o věci rozhodl jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a po celou dobu byl v řízení pasivní.

3. Soud zjistil následující skutkový stav:

4. Žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru uzavřela dne [datum] s žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ smlouva o úvěru“), na základě které mu poskytla stejného dne v hotovosti bezúčelový úvěr v celkové výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem a úrokem (20 % z jistiny) v celkové výši 15 625, v 13 měsíčních splátkách po 3 125 Kč. Splatnost první splátky byla dohodnuta na [datum] a splatnost každé další splátky vždy k 30. dni v měsíci. Žalovaný na splátkách uhradil celkem částku 30 832,84 Kč, přičemž řádně splatil prvních 5 splátek. Naposledy uhradil dne [datum] částku 2 707,84 Kč (smlouva o úvěru, předpis splátek, obchodní podmínky, zpráva o úhradách). Žalovaný před poskytnutím úvěru dne [datum] ke svým majetkovým poměrům uvedl, že je zaměstnán jako řidič u společnosti [právnická osoba], [IČO] s průměrným čistým měsíčním výdělkem 30 000 Kč. Dále uvedl, že příjmy jeho domácnosti činí 75 000 Kč měsíčně a výdaje domácnosti odhadl na 45 000 Kč (žádost o poskytnutí úvěru/podklady pro posouzení bonity klienta). Zjištěné údaje byly zadány do scoringu, jenž vyhodnotil žalovaného 40 body, jež umožňovaly poskytnutí úvěru až do 50 000 Kč (scoringová karta). Dopisem ze dne [datum] a [datum] bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru ke dni [datum] a zároveň byl vyzván k úhradě dluhu 9 950 Kč, smluvní pokuty 1 202 Kč za každý měsíc prodlení od [číslo] do zaplacení a paušální náhrady nákladů spojených s vymáháním ve výši 5 000 Kč (oznámení o zesplatnění). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván žalobkyní k zaplacení dluhu ze smlouvy o úvěru. Žalovaný byl upozorněn na soudní vymáhání dluhu, pokud nebude dluh uhrazen do 7 dnů. Výzva byla žalovanému zaslána doporučeně dne [datum] (předžalobní výzva, poštovní podací arch).

5. Soudem bylo z úřední činnosti zjištěno, že žalovaný byl rozsudkem Okresního sodu ve [obec] ze dne 21. 3. 2016, [číslo jednací] [anonymizováno] [číslo] – 909 pravomocně odsouzen (právní moci [datum]) za přečin úvěrového podvodu, mj. když při sjednání úvěrové smlouvy se společností [právnická osoba] dne [datum] uvedl nepravdivé údaje o své solventnosti, protože zamlčel své nesplacené závazky vůči společnostem [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] a ve spolupachatelství s [jméno] [příjmení], uvedli při sjednání úvěrové smlouvy s [právnická osoba] dne [datum] nepravdivé údaje o své solventnosti, díky čemuž získali částku 4 370 000 Kč, dne [datum] částku 400 000 Kč z úvěrové smlouvy uzavřené se [právnická osoba] – stavební spořitelna a.s. a dne [datum] částku 300 000 Kč od [právnická osoba] z úvěrové smlouvy (rozsudek, náhled do ISAS Okresního soudu ve [obec]). <i>6. Podle § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném a účinném ke dni [datum], smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.</i> <i>8. Podle § 9 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr.</i> <i>9. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), ve znění platném a účinném k [datum], neplatné je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> <i>10. Podle § 451 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat Podle odst. 2, bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</i> 11. Ohledně nároku žalobkyně má soud, při právním posouzení, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného), a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného natolik, aby mohla učinit jasný závěr, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila listiny, jimiž žalovaný doložil svá tvrzení v kartě klienta o svém příjmu ze zaměstnání a o výdajích. Soud tedy nemohl přezkoumat tvrzené příjmy a některé z výdajů žalovaného. Žalobkyně zde vycházela pouze z tvrzení žalovaného, tedy osoby žádající o úvěr, jež může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, bylo na poskytovateli úvěru poměry, dostatečně prověřit na základě spolehlivých a dostatečných informací, za které lze považovat, v případě žalovaného, smlouvu o ubytování s vyčíslením měsíční částky za ubytování, případně pravidelné měsíční platby např. ve formě SIPO nebo jiné listiny vztahující se k pravidelným měsíčním výdajům, výpis z bankovního účtu, a potom zejména ověřit, zda žalovaný dosahuje přinejmenším tvrzených příjmů, protože tyto informace mohou pomoci zjistit skutečné majetkové poměry žalovaného a tedy jeho možnosti tento úvěr řádně splatit. Nadto ze strany žalobkyně nebylo nikterak prokázáno, že by provedla šetření o bonitě žalovaného i nahlédnutím do příslušných rejstříků, zejména rejstříku exekucí, [příjmení], NRKI a BRKI a jiných. Pokud by tak učinila, získala by cennou informaci o nesplácených závazcích žalovaného vůči jiným nebankovním poskytovatelům spotřebitelských úvěrů, i o čerpaných úvěrech od bank a poskytovatelů hypoték, jež zajisté zahrnovaly měsíční splátku přesahující tvrzené příjmy žalovaného. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně neučinila, vycházela ze závěru, který nemusel odpovídat reálnému stavu věci. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). 12. [obec] spotřebitelské právo ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008 [číslo] stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním nebo potřebou získat úvěr„ za každou cenu“. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, aniž by si vyžádala od žalovaného podklady k pravidelným příjmům a výdajům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalovaného tento úvěr splatit.

13. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti přitom v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy o úvěru v celém rozsahu, neboť zmíněná vada nedostatečného zkoumání úvěruschopnosti se netýká toliko části právního jednání, kterou by bylo možno od ostatního obsahu oddělit. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž musí soud přihlédnout z úřední povinnosti (není k ní třeba námitky žalovaného jako spotřebitele), protože není stanovena jen na ochranu spotřebitele, ale také společnosti jako celku, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i věřitele, v jehož zájmu bezesporu je, aby byl úvěr řádně splácen, tedy aby tohoto byl zavázaný spotřebitel schopen (viz rozsudek Nejvyšší soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

14. Žalobkyně však v řízení prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, proto soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 451 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil celkem částku 30 832,84 Kč, na jistině tak již žalovaný nedluží ničeho, pročež soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl (výrok I.).

15. Žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, má tedy podle § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný, jenž byl v soudním řízení procesně neaktivní, však žádné účelně vynaložené náklady řízení nedoložil a tyto se ani nepodávají z obsahu spisu, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).