26 C 176/2025

Plný text

Okresní soud ve Zlíně rozhodl soudkyní Mgr. Silvií Kasardovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 102 904,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 79 428,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 14. 10. 2025 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 23 476,57 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 16 168,88 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 98 923,05 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 626,18 Kč od 25. 7. 2025 do 13. 10. 2025 a úroku z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 23 476,57 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 6 016 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 14. 10. 2025, doplněnou podáním ze dne 4. 12. 2025, domáhala na žalovaném zaplacení částky 102 904,82 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 16 168,88 Kč, s úrokem ve výši 12 % ročně z částky 98 923,05 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 626,18 Kč od 25. 7. 2025 do 13. 10. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 102 904,82 Kč od 14. 10. 2025 do zaplacení, a to ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, přičemž žalovaný celkem načerpal částku 105 460,25 Kč. Na svůj dluh žalovaný uhradil toliko 26 032 Kč.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Za splnění podmínek uvedených v § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), za použití § 101 odst. 4 o. s. ř. soud věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání ve věci samé.

3. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně, jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, uzavřela dne 3. 5. 2024 s žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru s roční úrokovou sazbou 25,90 %, na jejímž základě poskytla žalovanému bezúčelový revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 100 000 Kč. Ve smlouvě byla zároveň sjednána, za porušení smluvních povinností, smluvní pokuta , částka, a jednorázová smluvní pokuta po zesplatnění ve výši 10 % ze splatné jistiny, úroků a úhrady za pojištění, maximálně však 0,1 % denně z dlužné částky (Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne 3. 5. 2024 včetně úvěrových podmínek). Žalovaný celkem načerpal částku 105 460,25 Kč a uhradil toliko 26 032 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad, opis výpisu proplacení smlouvy). Jelikož žalovaný splátky úvěru řádně neplatil, žalobkyně dne 10. 7. 2025 úvěr zesplatnila, téhož dne žalobkyně vůči žalovanému učinila výzvu ke splacení celého úvěru, a to do 14 dnů ode dne sepsání této výzvy a tuto zaslala na adresu sdělenou žalovaným ve smlouvě (výzva ke splacení celého úvěru ze dne , datum, , Anonymizováno, včetně podacího archu). Žalovaný byl dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, , vyzván předžalobní výzvou k zaplacení dlužné částky 116 946,02 Kč nejpozději do , datum, (předžalobní výzva ze dne 26. 8. 2025 vč. podacího archu). Na žalovaného, jako povinného, byla nařízena exekuce – řízení vedené u soudu pod sp. zn. , spisová značka, a vedeno nalézací civilní řízení ve věci , spisová značka, z titulu smlouvy o úvěru ve výši , částka, uzavřené v lednu 2024. V řízení vedeném pod sp. zn. , spisová značka, bylo soudem z příloh zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr ve výši , částka, čerpaného u jiného poskytovatele úvěrů v září 2024 uvedl pravidelný příjem ve výši 19 000 Kč a ostatní pravidelné příjmy , částka, (z úřední činnosti soudu – přehled řízení)., právnická osoba, rámci zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně lustrovala rejstříky posuzující bonitu žalovaného, a to např. CEE, ISIR, NRKI, přičemž výsledkem bylo kladné hodnocení žalovaného. Žalovaný měl vedeny dva spotřebitelské úvěry a měsíční splátky činily , částka, . Ke svým majetkovým poměrům žalovaný ve výše uvedené úvěrové smlouvě uvedl, že jeho čistý hlavní měsíční příjem činí částku , částka, a čistý vedlejší měsíční příjem činí částku , částka, , od 10/2016 je zaměstnán u společnosti , právnická osoba, ., bydlí u rodičů, jeho výdaje na bydlení činí , částka, , splátky všech úvěrů činí , částka, a ostatní výdaje činí , částka, , je svobodný a má jednu vyživovací povinnosti (úvěrová zpráva, Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , potvrzení o provedení ověření bonity klienta).

5. Ohledně nároku žalobkyně, má soud, vzhledem na shora popsaný skutkový stav, za to, že žalobkyně, nesplnila svou povinnost stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru, a to řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele (žalovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací, a to s ohledem na skutečnost, že řádně neprověřila příjmy a výdaje žalovaného. Žalobkyně ani na výzvu soudu nedoložila výčet pravidelných výdajů žalovaného, a tedy tyto (stejně tak jako příjmy žalovaného) nebyly nijak osvědčeny. Soud v důsledku toho nemohl přezkoumat majetkové poměry žalovaného. Z informací uvedených v úvěrové smlouvě nelze stanovit reálný použitelný příjem žalovaného, který by byl stanoven z pravidelných příjmů a výdajů žalovaného. Jediná informace o majetkových poměrech je skutečnost, že měsíční čistý příjem žalovaného činí částka , částka, , ovšem ani z této nelze bez dalšího vycházet, jelikož žalovaný jako osoba žádající o úvěr, může zkreslovat či záměrně modifikovat svou skutečnou majetkovou situaci s cílem úvěr získat, a tedy je povinnost primárně kladena na poskytovatele úvěru, aby poměry, dostatečně prověřil na základě spolehlivých a dostatečných informací, což nelze učinit bez ověření výše příjmů např. výpisem z účtu nebo výplatním listem. Výdaje žalovaného nebyly ani zkoumány, tedy ani nijak ověřovány. Za tohoto skutkového stavu nelze pokládat postup v rámci posuzování úvěruschopnosti žalovaného za dostatečný a hodnověrně znázorňující reálné majetkové poměry žalovaného.

6. Jelikož výše uvedené kroky žalobkyně v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neučinila, vycházela ze závěru, který neodpovídal reálnému stavu věci, když nebylo žádným způsobem ověřeno, že žalovaný dosahuje alespoň tvrzených příjmů. Pokud by potom od reálného měsíčního příjmu žalovaného byly odečteny reálné životní náklady na zdravotní péči, předchozí finanční závazky, dopravu, zálohy na energie a vodu, nájem, náklady na obživu, ošacení, drogerii včetně hygienických potřeb, mobilní telefon a dalších nutných výdajů, lze se jen domnívat, zda by žalovaný byl reálně schopen splácet takový finanční závazek. Žalovaný byl zadlužen a v době poskytnutí úvěru čerpal další úvěry, přičemž s úhradou dílčích splátek u dříve čerpaných úvěrů byl žalovaný dlouhodobě v prodlení. Soud vzal v potaz také výši poskytovaného úvěru, která pro osobu s nízkými příjmy a vysokými výdaji (což jistě náklady na splátky jiných úvěrů a náklady na bydlení ve spojení s vyživovací povinností jsou) může být i přes to finančně likvidační. Uvedená povinnost k posouzení bonity spotřebitele, tedy schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, je zákonem uložena poskytovateli úvěru pod sankcí neplatnosti smlouvy v případě, že by tak poskytovatel úvěru neučinil. Spotřebitelský úvěr měl být poskytnut pouze v případě, že z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že zde nejsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti spotřebitelský úvěr splácet. Takový zákonný postup představuje posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy úvěry jsou poskytovány s cílem jejich nesplacení, přičemž věřitel předem počítá s tím, že dlužník nebude pravděpodobně ani schopen poskytnutý úvěr splatit (viz důvodová zpráva k zákonu o spotřebitelském úvěru). Na tomto výsledku nic nemění skutečnost, že žalobkyně žalovaného patrně lustrovala ve veřejných rejstřících posuzující bonitu osob, jelikož skutečnost, zda osoba žádající o úvěr bude schopna poskytovaný úvěr splatit, zpravidla nesouvisí s jeho platební morálkou v minulosti (resp. může to být pro poskytovatele spotřebitelských úvěru jistým vodítkem při splatných závazcích evidovaných v těchto rejstřících), nicméně samo o sobě tyto skutečnosti nemají potřebnou vypovídající hodnotu, jelikož nereflektují aktuální majetkovou situaci osoby žádající o úvěr (zejména v oblasti příjmové).

7. Povinnosti osob poskytujících spotřebitelské úvěry v ustanovení § 86 z. s. ú. (zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) ve vztahu ke spotřebitelskému úvěru je mj. transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES, kde se v článku 8 odst. 1 věta první stanoví, že členské státy zajistí, aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. V článku 23 směrnice č. 2008/48/ES se dále stanoví, že členské státy stanoví pravidla pro sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření na zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a odrazující. Přesto, že přesný postup při ověřování úvěruschopnosti spotřebitele není nijak zákonem o spotřebitelském úvěru, ani transponovanou směrnicí č. 2008/48/ES stanoven, je zřejmé, že poskytovatel úvěru je povinen vždy řádně a se všemi znalostmi profesionála a s péčí řádného hospodáře prověřit úvěruschopnost úvěrovaného. Poskytovatel úvěru by si měl veškeré údaje týkající se finančně majetkové situace spotřebitele řádně ověřit, a to zejména předložením potřebných listin, jako například výpisem z účtu, doklady o nákladech na bydlení atd. a nikoliv spoléhat na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně, či neúmyslně zkresleno jeho subjektivním vnímáním. Žalobkyně však v tomto řízení neprokázala, že by tuto svou povinnost splnila, když vycházela pouze z informací poskytnutých žalovaným, aniž by si vyžádala od žalovaného podklady k pravidelným příjmům a výdajům, a tím reflektovala reálnou schopnost žalovaného tento úvěr splatit, a to za situace kdy žalovaný již čerpal u jiného poskytovatele úvěrů úvěr v řádech statisíců. Je evidentní, že vzhledem k počtu čerpaných úvěrů žalovaný své dluhy hradil jen za cenu postupného zadlužování. O tom, že žalovaný nebyl dostatečně bonitní svědčí i skutečnost, že proti žalovanému je v současné době vedeno exekuční řízení pro dluhy z úvěrové smlouvy.

8. Soud s ohledem na shora popsané důvody uzavřenou smlouvu shledal za neplatnou a konstatoval, že úvěrové prostředky tak byly žalovanému poskytnuty na základě neplatné smlouvy. V souvislosti s novelou § 87 z. s. ú. provedenou zákonem č. 96/2022 Sb., účinným k , datum, , bylo zákonodárcem stanoveno, že absence zjišťování tzv. úvěruschopnosti vyvolává neplatnost sjednaného spotřebitelského úvěru, k níž jsou soudy povinny přihlížet i bez návrhu. Z povahy věci tak jde, ve smyslu § 588 o. z., o neplatnost absolutní.

9. Jestliže je tedy smlouva o úvěru neplatným právním jednáním, nebylo možné přiznat žalobkyni jakéhokoliv plnění, které by žalobkyně odvozovala z předmětné smlouvy, jelikož příslušenství sdílí osud věci hlavní (§ 510 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník dále jen „o. z.“). Z tohoto důvodu proto nevznikl žalobkyni nárok na úroky, poplatky a smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru.

10. Žalobkyně však prokázala, že žalovanému poskytla peněžní prostředky ve výši , částka, . Soud proto posoudil nárok žalobkyně jako nárok z bezdůvodného obohacení dle § 2991 o. z. Vzhledem k tomu, že z provedeného dokazování bylo zjištěno, respektive žalovaným nebylo rozporováno, že žalovaný na dluh žalobkyni uhradil částku , částka, , ponížil soud poskytnuté peněžní prostředky o tuto úhradu tak, že žalovaného zavázal k zaplacení částky představující rozdíl ve výši , částka, (výrok I).

11. K uplatněnému příslušenství pohledávky z dlužné částky dle § 513 o. z. - zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že splatnost uvedených plnění není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy, resp. dohody účastníků, nastává tedy podle § 1958 odst. 2 o. z. k výzvě žalobkyně. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl žalobkyní vyzván k úhradě dluhu se splatností dne , datum, , avšak z jiného nároku než z titulu bezdůvodného obohacení, přičemž žalobkyní žalobou uplatňovaný kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, je sice uplatňován i za dobu od , datum, do 13. 10. 2025, avšak z titulu neplatné úvěrové smlouvy, pročež žalobkyni vůči žalovanému vznikl nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky , částka, přiznané z titulu bezdůvodného obohacení ve výši 11,50 % ročně až od , datum, , tj. ode dne podání žaloby, do zaplacení podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění, ve spojení s § 1958 odst. 2, § 1968 větou první, § 1970 zákona občanského zákoníku a § 1 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb.

12. Soud tak žalovaného zavázal k zaplacení částky 79 428,25 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně od 14. 10. 2025 do zaplacení (výrok I) a ve zbývajícím rozsahu z důvodu výše uvedených žalobu zamítl (výrok II).

13. Pokud jde o splatnost platebních povinností, v projednávaném případě nedošlo mezi stranami k dohodě o době splatnosti dlužné částky „v době přiměřené možnostem spotřebitele“, a proto je nucen stanovit splatnost soud svým rozhodnutím. Jelikož byl žalovaný v řízení nečinný a nesdělil, jaké jsou jeho aktuální poměry, stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

14. O náhradě právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně splnila svou zákonnou podmínku pro přiznání náhrady nákladů řízení stanovenou jí v ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. zasláním předžalobní výzvy žalovanému, přičemž byla v řízení částečně úspěšná. Žalobkyně tak v řízení byla úspěšná v rozsahu 64 %, když původně se domáhala úhrady částky, jež celkově ke dni rozhodnutí představovala 126 765,56 Kč, přičemž žalobkyni bylo vyhověno v rozsahu částky 81 380,22 Kč. Úspěch žalobkyně v rozsahu 64 % zaručuje žalobkyni přiznat náhradu nákladů řízení, avšak ve výši rozdílu mezi úspěchem žalobkyně a žalovaného. Náklady řízení sestávají ze soudního poplatku , částka, ; odměny za zastupování žalobkyně advokátem dle § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen advokátní tarif), spočívající v odměně za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání žaloby) 3 x 5 220 Kč; náhrady hotových výdajů 3 x , částka, dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a náhrady daně z přidané hodnoty 21 % ve výši 3 572,10 Kč. Celkem tedy na náhradě nákladů řízení za právní zastoupení žalobkyni příslušela částka , částka, , ze které žalobkyni bylo přiznáno 28 % odpovídající částce 6 016 Kč. Náhrada nákladů řízení je splatná k rukám právního zástupce žalobkyně podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř.